Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 8
NejhoršíNejlepší 

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

Když Severus po boku Albuse a Minervy vstoupil na ošetřovnu, uviděl Charlieho Weasleyho, jak ukládá Draca Malfoye na jednu z připravených postelí. Zatímco ho pozorovali, rudovlasý muž Draca částečně obrátil a kontroloval zadní část jeho krku, aby viděl, jestli se řetízek, na kterém viselo dračí zlato, nezařízl do masa, když se ho pokoušel zběsile strhnout. Kůže byla sice zarudlá, ale nepoškozená. Charlie přejel opatrně prstem pod řetízkem, jako by tělo konejšil.

Ten čin víc než cokoliv jiného ztišil Severusův neklid. Přestože Draco nebyl jeho nejoblíbenější člověk na světě - chlapec byl arogantní, rozmazlený spratek, který by pravděpodobně šel cestou svého otce - pořád ještě to byl student a jeden z jeho Zmijozelů. Severus vždycky cítil potřebu na své zmijozelské dohlížet, protože mnoho ostatních učitelů mělo sklon přehlížet je kvůli jiným kolejím. Nestál by stranou a nedíval by se, jak někdo zneužívá jednoho z jeho svěřenců.

„Je to to, co si myslíme, že je?“ zeptal se Albus Charlieho, ukazuje na zářící kousek červeného dračího zlata na řetízku kolem Dracovy šíje.

„Ano,“ jednoduše odpověděl Charlie a vypadal dost samolibě.

„Vy jste přinutil studenta přijmout --“ začala McGonagallová pobouřeně; Charlie, přestože už dál nebyl studentem, stále ještě byl jedním z jejích Nebelvírů.

Ale Charlie ji přerušil, skočil jí do řeči dřív, než mohla to obvinění dokončit. „Nemůžete nikoho přinutit, aby přijal dračí zlato,“ informoval ji. „Kouzlo by nefungovalo, kdyby to nebylo dobrovolné.“

„Vyloučeno,“ zavrtěl Severus hlavou. „Draco je Zmijozel a Malfoy. Ví o černé magii víc, než se kdy naučí většina lidí. Ví, jak mocná je magie krve. Neexistuje žádný způsob, jak by si dobrovolně vyměnil krev s jiným čarodějem.“

„Vlastně,“ ušklíbl se na něj Charlie, „rituál vyžaduje výslovně výměnu životní tekutiny. Všichni prostě předpokládají, že to musí být krev.“

„Dobrá, co ještě jiného by to mohlo být?“ vykřikla Minerva. „Krev je ta nej…“ zakoktala se, jako by ji napadlo ještě něco jiného, a její tváře zrudly rozpaky.

Severus na mladého muže šokovaně zíral. Charlie vypadal příliš domýšlivě, než aby se jeho slova dala vykládat jinak. „To jste neudělal?“ zeptal se.

Charlie se jen široce usmál. „Ujišťuji vás, že to bylo naprosto dobrovolné.“

Severus přešel ke křeslu a klesl do něj. „Jeho otec vás zabije.“

„Pro lásku Merlinovu, pane Weasley!“ vykřikla pobouřeně Minerva. „Co na světě vás posedlo, že jste udělal něco takového!“ Když od povýšeného mladého muže nedostala žádnou odpověď, obrátila se k Brumbálovi. „Albusi! Snad nad tím nepřimhouříš oko!“

„Obávám se, že je to zcela mimo moji pravomoc, Minervo,“ odvětil Brumbál, ačkoliv vypadal spíš pobaveně. „Co se stalo, stalo se, a jenom Charlie to může zrušit. A já si spíš myslím, že vina za to leží hlavně na Luciovi Malfoyovi, pokud je můj odhad správný.“

„Byl jste v tom pokoji, když Lupin zdivočel,“ uvedl Severus hledě na Charlieho s porozuměním v očích. Nebyl si vědom toho, že by Weasleyovský chlapec něco k Dracovi cítil, ale po své vlastní zkušenosti věděl, jak dokonce i ten nejmenší záblesk touhy může být neovladatelně zesílen.

Charlie jen pokrčil rameny. „Ani Remus, ani Sirius si nezasloužili, co se jim stalo. A ani Draco. Teď jsou všichni tři v bezpečí.“

„V bezpečí?“ protestovala Minerva. „Zbavil jste toho chlapce jeho lidství! Jak to může zajistit, že je v bezpečí?“

„Odebral jsem ho z péče Lucia Malfoye,“ odpověděl Charlie. „Jeho otec nad ním už nemá žádnou moc. Nenechám toho muže, aby ho zase někdy využíval! Zaslouží si být volný, aby se stal tím, kým může být.“

„Volný!“ zvolala Minerva. „Jak ho může osvobodit to, že jste ho zotročil?“

Charlie se při tom zamračil a přísně se na ni podíval. „Profesorko McGonagallová, znáte mě téměř celý můj život. Udělal jsem někdy něco, co by vám dávalo právo si myslet, že bych pomstychtivě ublížil jiné osobě? Skutečně si myslíte, že bych udělal něco, čím bych zničil jeho život?“

Minerva ztichla a krátce pohlédla na mladíka, který stále ještě ležel v bezvědomí na posteli. Její nesouhlasné zamračení se poněkud zmenšilo, ale nezmizelo. „Je to Malfoy. Weasleyové Malfoye nenávidí.“

„Nenávidíme Lucia Malfoye,“ opravil ji Charlie. „A z dobrého důvodu. Draco není jako jeho otec, zdaleka ne. Kdokoliv, kdo se zadívá dost hluboko, to může vidět - i když mám tušení, že se tím obtěžovalo jen velice málo lidí. Ale já to udělal a co jsem uviděl, stojí za záchranu.“

Jejich pozornost přitáhlo zasténání na lůžku. Draco se dostával z omračujícího kouzla a probouzel se. Jeho ruka se krátce natáhla k hlavě a odhrnula plavé vlasy, zatímco víčka se zatřepetala. Pak, když si připomněl, co se stalo, se najednou posadil a v šoku zíral na ty, kteří se shromáždili kolem jeho postele. Jeho oči se zúžily, když vypátral Charlieho, a vztek se v něm rozhořel, i když Severus si pomyslel, že v něm vidí také dobrý kus ublíženosti. „Ty!“ zaječel na Charlieho a zvedl své pevně sevřené pěsti, aby ho uhodil. Charlie zachytil jeho zápěstí a snadno ho zadržel.

„Pane Malfoyi!“ štěkl Snape a jeho hlas okamžitě upoutal chlapcovu pozornost. „Ovládejte se!“ Jeho Zmijozelové byli dobře vycvičeni, aby ho poslechli, protože věděli moc dobře, jak se umí rozzlobit.

Draco ovládl hněv, který toužil po fyzickém vybití. Ale jeho zuřivost nezeslábla. „Okamžitě mi to sundej!“ přikázal a škubal za řetízek, na kterém viselo rudé dračí zlato.

„Ne, Draku,“ jednoduše prohlásil Charlie.

„Neříkej mi tak!“ vykřikl Draco a v očích se mu zablesklo. „Sundej mi to! Můj otec tě k tomu přinutí!“

Charlieho pohled po tom ztvrdnul. „Tvůj otec se tě právě chystal oženit se Siriem Blackem, mužem, který je téměř spojen s vlkodlakem. Víš, co vlkodlak udělá s člověkem, který se dostane mezi něj a jeho druha?“

Draco po jeho slovech zbledl a rychle se podíval na Severuse pro potvrzení jeho slov. Severus si nebyl jistý, jestli Draco vůbec znal identitu svého zamýšleného manžela nebo cokoliv o Blackově náklonnosti k Lupinovi. Přikývl chlapci na dotvrzení.

„Sirius Black?“ zeptal se nevěřícně Draco. Jako by o Blackovi slyšel hodně protichůdných příběhů - jak chybné informace, které byly v minulosti otištěny v novinách, tak různé kousky pravdy, které mohl posbírat od svého otce. „Proč by vybral Siria Blacka? Lžeš!“

„Nelže, pane Malfoyi,“ oznámil mu Severus. „Váš otec mě požádal, abych přednesl Blackovi nabídku k sňatku. A pan Weasley má úplnou pravdu. Lupin by vás roztrhal na kousky, kdybychom mu dovolili se k vám přiblížit.“

„Lupin!“ Draco se při tom pomyšlení hrůzou otřásl - jako většina čistokrevných měl z vlkodlaků neskutečný strach. Draco nikdy nebyl obzvlášť statečný a zaseli do něj spousty předsudků. „Tvrdíte mi, že se mě chtěl můj otec zbavit?“ dožadoval se pak, když z událostí vyčetl tu nejhorší možnou variantu. „Že se mě pokusil zabít?“ Bylo bolestné vidět výraz zrady v chlapcových očích.

Severus dokázal jeho otázku pochopit - kdyby Lucius chtěl, aby byl jeho syn mrtvý, byl by to dost jedinečný způsob, jak to udělat. On sám by zůstal naprosto nevinný a s čistýma rukama a ještě by za ten skutek mohl zničit Lupina. Ale přece jen - myslet si takovou věc o svém vlastním otci; mít to jako první myšlenku, která ho napadne… To nebylo dobrým svědectvím o životě, který chlapec doposud vedl.

„Vlastně si, pane Malfoyi, myslím, že se vás váš otec pokoušel dosti pochybným způsobem zachránit,“ oznámil Brumbál zaraženému chlapci, třpyt v jeho očích byl nyní ztlumen jistým smutkem. Také shledával představu, že by Draco mohl uvěřit takové věci, tragickou a pokusil se nabídnout aspoň malou útěchu. Minerva se odvrátila úplně, protože nebyla schopná čelit výrazu zklamání. „Věřím, že to je jeho způsob, jak vás udržet stranou od jistých vlivů, které by mohly být ke škodě vašemu zdraví. Bez ohledu na jakékoliv aliance nemůže nikdo pochybovat, že Sirius Black je jeden z mála lidí v Anglii, který má pro vás přiměřený rodokmen.“

Draco se zamračil. Severus věděl, že je dost mazaný, aby pochopil, že Brumbál mluví o Pánovi Zla. Byl taky dost chytrý, aby o tom nemluvil přímo a nezapletl tak do něčeho svého otce. Ale Lucius nikdy nebyl milý muž a určitě nebyl ani laskavý člověk. Severus měl podezření, že pro Draca je těžké přijmout, že by jeho otec vůbec mohl toužit ochránit ho - nemluvě o tom, jakým způsobem. Místo toho střelil Draco pohledem po Charliem.

„Podvedl jsi mě!“ obvinil ho a tentokrát všichni viděli zranění, které se skrývalo za tou obžalobou. Severus si nepohodlně poposedl při pohledu na Dracovy oči. Díval by se Harry na něj také takhle, uvažoval, kdyby se tu noc nedokázal zastavit?

Charlieho pohled změkl. „Řekl jsem ti, aby sis nedělal starosti. Věci se vyřeší samy.“ Zvedl ruku, aby se chlapce dotkl, ale Draco před ní uhnul a setřásl ji, když se dotkla jeho ramene.

Jejich pozornost upoutal zvuk otevíraných dveří na ošetřovnu a uviděli Hagrida, jak tam stojí se zamyšleným výrazem ve tváři. „Řediteli, jsou tady Lucius Malfoy a Artur Weasley s bystrozory,“ oznámil obrovský muž.

„Merline, to bylo rychlé!“ vykřikla Minerva. „Jak se o tom mohli dozvědět tak rychle?“

„Vlastně si nemyslím, že jsou tu kvůli Dracovi,“ odpověděl zamračeně Albus. „Pošli je sem, Hagride. Promluvím si s nimi.“

„Ano, pane,“ přikývl Hagrid a vypadal, že se mu po Brumbálových slovech ulevilo.

„Je to kvůli Lupinovi,“ hádal Severus.

Albus přikývl. „Artur mi dnes ráno poslal zprávu o příkazu k prohlídce. Pokoušel se proti tomu získat soudní zákaz, ale tuším, že selhal.“

„Dostali souhlas s eutanazií tak rychle?“ zeptal se otřesený Severus, který přemýšlel o to, jak na tu zprávu zareaguje Harry. Jedna jeho část ve skutečnosti nevěřila, že by to Lucius mohl provést - zabít Rema tak nestydatě vlastně jenom proto, aby zabezpečil pozici, kterou chtěl pro svého syna. Bylo pošetilé dokonce i jenom uvažovat o jiné možnosti - Lucius byl zmije, vždycky byl, vždycky bude.

Albus zavrtěl hlavou. „Zmocnění k formálnímu vyšetřování,“ opravil. „Eutanazie vyžaduje úplné hlasování Starostolce. Nepochybuji, že to bude chtít Popletal využít ve svůj prospěch.“

„Chystají se někoho usmrtit?“ vyptával se zmatený Draco.

„Ano, pane Malfoyi,“ řekla mu Minerva kysele a vážně shlížela na studenta. „Chtějí usmrtit profesora Lupina. Přinejmenším je to o něco humánnější smrt než setnutí hlavy, které plánovali ve vašem třetím ročníku pro Hagridova hypogryfa.“

Draco se navztekaně zarděl při připomínce role, kterou v té události hrál. „Bylo to zlomyslné zvíře,“ zareptal. „Napadl mě.“

„Nyní jste klasifikován jako zvíře, pane Malfoyi,“ připomněla mu Minerva. Chlapec zbledl. „A po vašem nevhodném chování ve Velké síni mám podezření, že je dost lidí, kteří by s radostí popsali vaše chování také jako zlomyslné.“

Znovu jejich pozornost upoutal hluk ode dveří a Severus vstal ze své židle, aby se postavil vedle Albuse a Minervy, když vstoupila skupina bystrozorů následovaná Arturem a Luciem. Lucius, který ve formálním černém hábitu vypadal velice elegantně, měl na tváři samolibý výraz, který Severusovi připomněl Dracův při jeho vstupu do Velké síně. Draco zůstal kupodivu naprosto zticha, neudělal jediný pohyb mimo postel a zpoza tří profesorů, kteří stáli před ním. Artur Weasley, který si všiml svého syna, jenž stál v pozadí, vypadal unaveně a uštvaně a jeho šaty byly poněkud pomačkané.

Vedoucí bystrozor, starý muž, kterého Severus neznal, předal Brumbálovi svitek. „Řediteli, máme příkaz prohledat Bradavice a vzít do vazby Rema Lupina. Soudím, že tu pobývá jako host.“

Brumbál svitek vzal a krátce na něj pohlédl. „Ano, ale obávám se, že právě teď odešel. Samozřejmě můžete hrad prohledat, ale musím vás požádat, abyste si dali pozor a nerušili vyučování víc, než je nezbytně nutné.“

Přes Luciovu tvář přelétl náznak podráždění - Severus se domníval, že počítal s tím, že Lupin bude stále ještě přítomen na hradě. Očividně si muž doopravdy neuvědomil, jak divoká by mohla být reakce vlkodlaka na nabídku k sňatku - nebo možná nepočítal s tím, že Severus o tom bude informovat ještě někoho jiného kromě Blacka.

„Je mi to líto, Albusi,“ vložil se Artur. „Vyplnil jsem všechny nezbytné dokumenty, abych získal soudní zákaz, ale záhadně se to opozdilo.“

„To je naprosto v pořádku, Arture,“ ujistil Albus muže. „Jak jsem řekl, Lupina na hradě nenajdete. A jak to vypadá, záležitosti si našly samy způsob, jak se vyřešit.“ Severus při tom sdělení musel potlačit úsměv - záležitost se vyřešila opravdu dost nečekaným způsobem. A to si Sirius Black stále ještě nebyl vědom chaosu, který se kolem něj soustředil.

Bystrozorové to pochopili jako pokyn k tomu, aby zahájili svoje hledání, zdvořile pokývli všem přítomným a zamířili ven, aby začali. Nicméně Lucius arogantně postoupil kupředu. „Severusi, věřím, že jsi zahájil kroky, abys informoval Siria Blacka o…“ zarazil se, když konečně spatřil Draca sedícího na posteli za trojicí profesorů. Zúžil oči. „Co dělá můj syn na ošetřovně?“

Draco se okamžitě hrabal z postele, aby se napřímil, když se ocitl před svým otcem. „Ahoj…o…o…otče,“ zakoktal se. Luciovy rty se sevřely nelibostí - Malfoyové nekoktají.

„Draco,“ Lucius líně protahoval v kultivovaném opovržení. „Co tu…“ Muž ztuhl a Severus poznal, že spatřil rudé dračí zlato, které viselo kolem krku jeho syna. Jeho ruka se sevřela na vycházkové hůlce se stříbrnou hlavou. Severus se mírně pohnul, přesunul své vlastní ruce do pozice, kdy mohl rychle vytáhnout svou hůlku, pokud to bude nezbytné. „Co, ve jménu Salazara, je ta zrůdnost, která ti visí kolem krku?“

Draco zvedl jednu ruku a uchopil zlato. Všichni viděli, jak se jeho ruka třese. Chlapec byl bílý jako duch.

„Je to rudé dračí zlato, Lucie,“ řekl mírně Brumbál. Reakce Artura Weasleyho byla téměř komická - skoro mu vypadly oči z důlků.

Ale Lucius pobaven nebyl. Pohlédl dolů na svého syna, v očích mu hořely běsy. „Ty sis s někým vyměnil krev?“ naléhal na vyděšeného studenta.

„Krev?“ Dracův hlas se zlomil, když mluvil. Zuřivě zakroutil hlavou. „Ne, samozřejmě, že ne, nikdy bych…“

Lucius vztekle zasyčel, kotníky kloubů na jeho holi zbělely. Bylo očividné, že zná alternativní způsob výměny tekutiny bez dalšího vysvětlování. Spolehněte se na to, že Lucius bude znát každou možnou cestu k zotročení, kterou lidé znají. „Ty pitomý kluku!“ zařval. Začal z vycházkové hole se stříbrnou hlavou vytahovat svou dlouhou černou hůlku. Ale okamžitě tu bylo pět hůlek, které na něj mířily. Draco tam jenom šokovaně stál bez pohnutí.

Lucius svou ruku zastavil, ale nezdál se být hůlkami, jež na něj mířily, zastrašený. Podíval se zlobně na Charlieho - Charlieho hůlka nezakolísala. „Předpokládám, že za tohle jste zodpovědný vy?“

Charlie jenom přikývl.

Lucius se ušklíbl na Draca, který pod mužovým zkoumavým pohledem ucouvl. „Nemohl ses dočkat, až roztáhneš nohy, co?“ zasyčel.

„Pane Malfoyi!“ vykřikla Minerva pohoršeně.

Lucius ji ignoroval. „Okamžitě to odstraňte,“ přikázal pánovitě Charliemu.

Ale Charlie jenom zavrtěl hlavou: „Ne.“

„Potom tedy žádám satisfakci!“ dožadoval se Lucius, oči mu zářily radostí, se kterou byl Severus důvěrně obeznámen. Lucius byl jeden z nejděsivějších duelantů, jakého kdy viděl.

Charlieho odhodlanost nezakolísala. „Nejsem dítě, abych se dal zastrašit, pane Malfoyi,“ zavrčel. „Pravidelně krotím draky. Myslíte si, že se budu bát souboje?“

Ale Lucius se na něj jen ušklíbl. „Ten souboj padá na vašeho otce.“

„Ani já se tě nebojím, Lucie,“ ujistil ho Artur, ačkoliv Severus vážně pochyboval, že by měl proti Luciovi vůbec nějakou šanci.

„Vlastně, džentlmeni,“ přerušil je Albus a jeho oči se rozzářily, „Protože rodina Weasleyových má veřejnou alianci s mojí rodinou, souboj padá na mne. Byl bych více než šťastný, kdybych mohl tvou výzvu přijmout, Lucie, jestli je tohle to, co si přeješ?“

Lucius po ředitelových slovech ztuhl a opatrně se obrátil, aby se na něj podíval. Jako všichni ostatní v místnosti kromě Draca mířil i Brumbál stále ještě svou hůlkou na Luciovu hruď. Ačkoliv blonďák svůj výraz ovládal, Severus věděl, jaké myšlenky mu asi běží hlavou. Jako duelant byl Brumbál neporazitelný. Dokonce i samotný Voldemort se obával postavit se mu muž proti muži.

Lucius zvedl jedno plavé obočí. „Chápu to tak, že schvalujete, co mému synovi udělal?“ ušklíbl se na ředitele.

„Zdá se, že zmíněný rituál znáš docela dobře, Lucie,“ poznamenal Brumbál. „Víš tedy, že aby fungoval, musí být dobrovolný. Dokud se Draco dnes ráno neobjevil s tím zlatem na krku, nevěděl jsem o zmíněné události nic. Naznačuješ, že mám schopnost ovládat tvého syna? Když jsem se naposledy díval, tak byl Imperius pořád ještě nezákonný.“

„Je to můj syn!“ syčel Lucius na všechny, sotva ovládaje svou zlost. Lucius nebyl proslulý sebeovládáním. „Dědic Domu Malfoyů. Nedovolím, aby byl na řetěze jako nějaké zvíře!“ Severus si ve skutečnosti nebyl jistý, jestli je Luciovo pobouření opravdovým zájmem o jeho syna nebo o ponížení, které by padlo na jméno Malfoy. Možná v tom byl kus obojího. Ten muž skutečně chtěl chránit Draca - dostat ho z vlivu Temného pána.

„Tak potom by sis možná posloužil lépe, Lucie, kdyby ses raději pokusil najít nějaký kompromis nebo dohodu s panem Weasleyem, než se dožadovat souboje, který by nemusel dobře skončit?“ odpověděl Brumbál.

Luciův pohled ztvrdl a zaměřil se na Charlieho. V koutku úst se usadil chladný, opovržlivý úsměv. „Ano, samozřejmě,“ vyplivl. „Měl jsem si to uvědomit. Kolik chcete?“

Charlie se zmateně zamračil. „Cože?“

„Prachy, Weasleyi!“ štěkl Lucius. „Kolik mě to bude stát? Draci se na černém trhu prodávají asi za dvacet tisíc galeonů. Věřím, že to bude adekvátní.“

Severus si všiml výrazu zahanbení, který přeběhl po Dracově tváři, když si uvědomil, že byl právě prodán a koupen jako zvíře. Jeho šokované zalapání po dechu upoutalo pozornost všech. Zdálo se, že se chlapec zapotácel, jako by měl omdlít. Rychle jako útočící had vystřelila Luciova ruka vpřed a sevřela Dracovu bradu, čímž ho přinutila vzhlédnout. Mužovy prsty se bolavě zaryly do bledého masa. „Přivodil sis to sám svou vlastní hloupostí!“ zavrčel. „Neponižuj se ještě dál tím, že--“

Než mohl větu dokončit, Charlie vytáhl Draca z mužova sevření a strčil si chlapce za sebe, hůlku stále zvednutou. „Už se ho znovu nedotknete, Malfoyi!“ zaječel pobouřeně.

Luciovy modré oči vztekle zazářily. „Potrestám svého syna tak, jak to budu považovat za vhodné!“

„Teď mám za něj zodpovědnost já,“ oznámil mu Charlie. „Je pod mou ochranou a vy se ho znovu nedotknete!“

„Pánové,“ přerušil je Albus, hlas tvrdý a vyžadující. Bylo v něm tolik síly, že se dokonce i Lucius otočil. „Vzájemný boj tuto záležitost nevyřeší.“

„Dobrá, já vaše zlato nechci,“ uvedl Charlie na rovinu.

Lucius stiskl zklamaně zuby. „Chcete víc, než jsem vám nabídl? Řekněte svou cenu!“

„Tady nejde o galeony, Malfoyi,“ vykřikl znechuceně Charlie. „Ne každý se zajímá o peníze. A mohu vám připomenout, že přílišná láska ke zlatu je v první řadě tím, co tohle všechno způsobilo? Vyučil jste Draca velice dobře.“

Severus si všiml, jak sebou Draco při těch slovech trhnul, a měl podezření, že to nebyla tak úplně pravda. Bolest, kterou viděl v jeho očích, mluvila víc o zájmu o Charlieho než o zlato na jeho krku. Chlapcovo ponížení se zdálo kompletní.

Lucius bojoval o to, aby ovládl svůj hněv. „Co to bude stát, abyste odstranil tu zrůdnost z jeho krku?“ vyštěkl.

Charlie se zamračil a krátce se ohlédl na svého otce, kterému se, pravdu řečeno, při té výměně nedostávalo slov. „Sňatek,“ prohlásil Charlie jednoduše. „Odstraním to zlato v den, kdy si mě vezme.“

Draco na Charlieho šokovaně vzhlédl a vypadal v tu chvíli velice zaraženě. Lucius se odvrátil a poodešel, svíral a rozevíral pěst kolem své hole. Upřímně, Severus Charlieho žádostí překvapen nebyl - koneckonců řetězec těchto událostí zažehla zdivočelá majetnickost a chtíč. Ale skutečnost byla taková, že nemusel nabízet tento ústupek - legálně už byl Draco jeho. Nebylo nic, co by s tím Lucius nebo kdokoliv jiný mohl udělat, a Lucius to věděl. Vlastně to byla neobyčejně velkorysá nabídka. Artur sledoval svého syna upřeně, s očima zúženýma.

„Chápu,“ zamumlal Lucius a Severus spatřil něco tvrdého a temného zářit v jeho očích. Pohlédl zneklidněle na Brumbála a zadoufal, že by mohl něco říct Charliemu, varovat ho před nebezpečím, které ta nabídka zahrnuje. Draco měl ve společnosti vyšší postavení. Jakmile bude Draco ženatý a osvobozený od dračího zlata, bude Charlie vydán na milost a nemilost Malfoyovic rodině.

Severus zpozoroval ostražitý pohled v Dracových očích, který vypadal, že se chystá promluvit. Výmluvně to vypovídalo o jeho citech k Charliemu, že byl ochotný ho varovat před akcí, která by jeho osvobodila. Upřímně, Severus si nemyslel, že by byl chlapec schopen takových citů. Možná měl Charlie pravdu; nikdo se nepodíval dost hluboko. Přísný pohled jeho otce nicméně umlčel každé slovo, které by Draco mohl pronést. Chlapec nervózně pobledl a pohlédl na Severuse, jako by hledal pomoc.

„A podepíšete svatební smlouvu, která bude souhlasit s odstraněním toho zlata?“ zeptal se Lucius a znovu se obrátil, aby se s bezvýraznou tváří podíval na Charlieho.

Charlie se na něj usmál, a kdyby nebyl Nebelvírem, byl by Severus přísahal, že vypadá prohnaně. „Budu souhlasit s odstraněním zlata v manželské smlouvě Cedo.“

Severusovy oči se rozšířily a stejně tak i Luciovy. Na rozdíl od jeho manželství s Harrym, kde si byli oba v zásadě rovni přes finanční rozdíly, tohle by bylo naprosto odlišné. Manželství v Cedo by postavilo Draca do podřízené pozice navzdory jeho jménu, jeho penězům nebo jeho postavení ve společnosti. Spíš, než že by se Charlie stal členem rodiny Malfoyů, tak se Draco stane Weasleyem. Charlie by dělal veškerá rozhodnutí o tom, kde budou žít, s kým budou mít spojenectví, jak budou utrácet svoje peníze. Luciovi by to vzalo jakoukoliv kontrolu, kterou by mohl nad párem mít. Dokonce až Lucius zemře a Draco zdědí postavení hlavy Domu Malfoyů, ani pak nebudou jejich pozice rovnoprávné. I jejich děti by nesly jméno Weasley. Vypadalo to, že si Charlie tuto záležitost promyslel pečlivě - jeho tvrzení Ronovi, že ukončil spor mezi jejich rodinami, bylo oprávněné.

„Naprosto ne!“

„Tak zlato zůstane, kde je,“ pokrčil Charlie rameny.

„To je šílenství!“ soptil Lucius. „Byl by to konec jména Malfoy.“

„Budu souhlasit se spojeným jménem,“ udělal ústupek Charlie. „Malfoy-Weasley.“

„Ne!“ Lucius se obrátil na Brumbála. „To je vyloučeno! Nepřijatelné!“

„Mně to připadá jako velkorysá nabídka, Lucie,“ informoval ho Brumbál. „Nemusí souhlasit s ničím. Nemáš vůbec žádné legální východisko.“

Pak se Lucius obrátil k Arturovi a zíral na muže s naprostou záští. „Promluv si se svým synem!“ nařídil. „Musel ve vás zůstat aspoň kousek smyslu pro slušnost! Řekni mu, jak je to hanebné. Jsi hlava Domu. Přikaž mu, aby měl rozum!“

Po Arturově tváři přeběhl podivný výraz. „Samozřejmě, Lucie,“ souhlasil vlídně a pak se obrátil na Charlieho. „Charlie?“

„Ano, tati?“ zeptal se Charlie zdvořile.

„Jako hlava Domu Weasleyů ti musím říct, že jestliže se nebudeš držet svého přesvědčení a neuděláš přesně to, co ti říká tvé srdce, nikdy už s tebou nepromluvím.“ Artur se na svého syna usmál.

Charlie pobaveně sklonil hlavu. „Rozumím.“

Lucius nedůvěřivě obracel hlavu mezi oběma muži, vztek vyzařoval z každého kousku jeho těla. Ale tak jako všichni ostatní v místnosti, věděl i on, že v této věci nemá na vybranou. Nemohl dovolit svému dědici, aby zůstal připoutaný jako zvíře. Hanba z toho by daleko překonala jakýkoliv sňatek - Cedo nebo jiný.

„Dobrá!“ štěkl nakonec, neschopen udělat cokoliv jiného.

„Počkat,“ vzepřel se Charlie a mužovy oči pobouřeně vzplály. „Tohle je Dracovo rozhodnutí. On je tím, kdo musí souhlasit nebo odmítnout.“

Všichni se podívali na Draca, Lucius roztrpčeně. Draco, který klesl zpátky na okraj postele, překvapeně vzhlédl. Nepochybně býval zřídkakdy požádán, aby udělal podobné rozhodnutí sám. Doteď kontroloval otec každý jeho pohyb. Zdál se naprosto ztracený, co má dělat. Podíval se na každého v místnosti, jako by na jejich tvářích hledal odpověď. Pod zlobným pohledem svého otce sebou trhnul a pod Charlieho upřeným pohledem zrudl. Ale nakonec přikývl v nejistém souhlasu, pěst pevně sevřenou kolem dračího zlata na svém krku. Ačkoliv znal Severus chlapce celý jeho život, nedokázal dokonce ani odhadnout, co by mohl teď cítit.

„Požádám svoje právníky o sestavení smlouvy,“ prohlásil Lucius ledově v posledním pokusu o získání nějaké kontroly nad situací.

„Ach, nebuď pošetilý, Lucie,“ odpověděl Brumbál, jehož oči zase radostně zářily. Nesporně ho potěšilo, jak se všechno odehrálo. „Sestavit tu smlouvu pro Weasleyovy je moje povinnost. Teď, myslím, máme jiné starosti - po škole se nám potulují bystrozorové a hledají někoho, koho nenajdou. Pojď, Lucie, doprovodím tě ven. Charlie, byl bys tak hodný a dohlédl na to, aby se mladý Draco dostal na svou první hodinu? Kouzelné formule, myslím.“

„Samozřejmě, pane řediteli,“ Charlie na souhlas přikývl.

Na Brumbálovo naléhání všichni opustili ošetřovnu a nechali Charlieho a Draca o samotě. Bylo očividné, že Lucius si chtěl promluvit se svým synem, ale nikdo neměl v úmyslu mu to dovolit. A než aby Lucius čekal na bystrozory a jejich zprávy o Remu Lupinovi, omluvil se všem a v hněvu opustil hrad. Nepochybně mířil domů, aby zjistil, jak by se mohl pokusit zachránit kaši, kterou jeho syn navařil. Severus uvažoval, jak to asi vysvětlí Temnému pánovi. Lucius obvykle dopadl na nohy - ale tohle si tentokrát vyžádá od Lucia sakra opatrný tanec mezi vejci. Ten zážitek mu nezáviděl.

 Vzteky bez sebe - 46. kapitola

Vlk u dveří - 48. kapitola

Komentáře   

0 # rodina a rodinasisi 2018-10-27 21:18
A tady je vidět velký rozdíl v pojetí tradiční rodiny. Obě zde zmíněné jsou čistokrevné a vychází ze stejné kultury . Přesto je to tak jiné. Artur se svými sedmi dětmi má úplně jiné obzory a rozpětí morálky, než upjatý Lucius s reprezentativní m vzorkem aristokratické degenerace. Draco by si bez otcovy vůle nezavázal ani tkaničku u bot. Raději by se nechal obsloužit domácími skřítky, nebo použil kouzlo. Na rozdíl od svébytných a svérázných bojovníků o místo na slunci, jak by se také dala chápat rodina Weasleyova. Co neurvou, to nemají. Ale mají se rádi a jsou spolu rádi. Severus ví, jak moc jsou odlišní i od jeho rodiny.
Děkuji za překlad
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat