Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 11
NejhoršíNejlepší 

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

Příští ráno si Hermiona u nebelvírského stolu pročítala noviny, zatímco s Ronem čekala, až dorazí Harry. Na titulní straně bylo víc snímků - ještě z noci, kdy se vrátil do hradu, oblečený ve stříbrném brnění, vypadal jako by vystoupil z pohádek pro děti. Ron té noci nic neřekl, ale Hermiona věděla, že v něm asi doutná trochu závisti. Och, on nechtěl nebezpečí nebo odpovědnost, a určitě nezáviděl tu naprostou hrůzu, která musela Harryho neustále pronásledovat. Ale každý chlapec ve škole toužil po šanci, jak vstoupit do světla reflektorů, které trvale mířily na Harryho. Ironií je, že jediná osoba, která o to, jak se zdá, nestála, byl sám Harry.

Ale té noci byla na Rona velmi pyšná. Nezaváhal ani na okamžik, když se ho ministr vyptával; podpořil Harryho bez otázek. A dříve toho večera, když je dva, spolu s Ginny, vyslýchal prakticky každý, držel se Ron scénáře, který jim dal Brumbál, a úspěšně je všechny vodil za nos.

Byl to Ron, kdo usoudil, že Brumbál nechce, aby ministerstvo vědělo, kam odvezli Harryho, jednoduše proto, že věřil, že ministerstvo by to mohlo zpackat a nechat Harryho zabít. Vzhledem k Ronově absolutní důvěře v Brumbálův plán prostě Hermiona s Ginny jenom následovaly jeho vedení a na všechny otázky odpovídaly těmi nejneurčitějšími a nejnepochopitelnějšími nápady, jaké dokázaly vymyslet. Kdyby nebylo neustálé obavy o Harryho, která jí hlodala v žaludku, mohla si Hermiona ten zážitek ve skutečnosti užít.

„Myslíš, že mě nechá vyzkoušet si to brnění?“ zeptal se tiše Ron, když nakoukl Hermioně přes rameno na Harryho fotografii.

„Jsem si jistá, že ano,“ odpověděla Hermiona. „Pravděpodobně ti taky bude mnohem lépe sedět. Jsi mnohem vyšší a širší v ramenou než Harry.“

Ron se při tom vsedě napřímil a vypadalo to, že se po té pokloně nafoukl. Široce se na ni usmál a Hermiona viděla, že přinejmenším právě teď bylo v jeho světě všechno v pořádku. Musela připustit, že jsou okamžiky, kdy Ron Weasley prostě dojímá její srdce svými upřímnými citovými odpověďmi.

Podle šířícího se šepotu, který proběhl Síni, mohla říct, že vstoupil Harry. O chvíli později už seděl naproti nim, usmíval se na oba a Hermiona si pomyslela, že dnes vypadá mnohem odpočatěji. Věděla, že si asi pořád ještě dělá starosti kvůli Siriovi a Removi - a také k tomu měl důvod. A věděla, že minulou noc ukryli Rema, aby ho ochránili před ministerstvem. Ale přesto vypadal, že má lepší náladu než včera.

„Šlo včera v noci všechno podle plánu?“ zeptal se Ron potichu.

„Povím vám o tom později,“ přikývl Harry. „Napadlo vás něco?“

Hermiona věděla, že se ptá, jestli je nenapadl způsob, jak by se Sirius vyhnul tomu sňatku s Malfoyem. Včera si pohrávali s několika nápady - včetně použití Kamene manželství na jednoho z nich, buď Draca nebo Siria. Ale bohužel nevěděli, jaké by to mělo právní důsledky - Hermiona trvala na tom, že potřebují získat kopii Pokrevní listiny Blackova Domu, než dojdou k nějakému rozhodnutí.

„Zatím ne,“ přiznala. „Potřebujeme nejdřív vidět Pokrevní listinu.“

Zamračil se, ale začal si plnit svůj talíř, přičemž kývl na noviny, které Hermiona stále držela v rukách. „A co dneska noviny? Něco, s čím bych si měl dělat starosti?“

„Pořád to samé,“ odpověděla Hermiona. „Starostolec požaduje úplné vyšetřování v záležitosti Zimních zemí - chtějí zjistit, proč byly žádosti o pomoc ignorovány nebo ztraceny či přepsány. A je tam hodně polemik nad zákonem o registraci kouzelníků. Zrovna teď je na ministerstvu pěkný zmatek. Myslím, že kvůli tomu přijde hodně lidí o práci - Popletal není jediný, kdo má trable.“

„Co to je ten zákon o registraci?“ zeptal se Harry, zatímco si máslem mazal topinku. „Včera se o tom noviny taky zmiňovaly.“

„Celkem vzato blbej nápad,“ poznamenal Ron a vypadal dost znechuceně. Hermiona věděla, že Ron politice moc pozornosti nevěnuje, ale dokonce i on sledoval postup této diskuze, převážně kvůli svému otci. Obvykle měl Artur Weasley rád všechny mudlovské věci a skutečnost, že tomuto tak oponuje, upoutala pozornost jeho syna.

„Mudlovská vláda se pokouší zajistit, aby se všichni kouzelníci a čarodějky registrovali na jejich úřadě pro sčítání lidu,“ vysvětlila Hermiona Harrymu.

„Dobrovolně?“ dotazoval se Harry.

Hermiona zakroutila hlavou, zatímco skládala noviny a odložila je stranou. Jako většina lidí si ani ona nemyslela, že to je dobrý nápad. „Ne, chtějí, aby to bylo povinné.“

„Proč?“ naléhal Harry a vypadal zmateně. „To mi nedává moc smysl. Myslím tím, že dokonce ani nevědí o šesti nezakreslitelných hrabstvích. Proč potřebujou vědět o lidech, kteří tam žijou?“

„Daně,“ prohlásila Hermiona suše, a když na Harryho tváři viděla nepochopení, pokračovala ve vysvětlování. „Tvrdí, že je to jenom kvůli sčítání lidu, ale pravda je, že chtějí být schopni zdanit všechny kouzelníky a čarodějky, co žijí v Británii.“

„Proč by měl kouzelnický svět platit daně mudlovské vládě? Nepoužíváme jejich veřejné služby - jejich nemocnice, policii, dopravu. Jak můžou obhájit, že chtějí od lidí daně na služby, které nepoužívají?“

„Nemusí to obhajovat,“ pokrčila rameny Hermiona. „Upřímně, nestarají se o to. Jim se jenom líbí představa, že by získali víc peněz. Je zbytečné říkat, že to způsobuje spory v celém kouzelnickém světě. Největší strach je z tajných dodatků - lidé chtějí vědět, jak zůstane kouzelnický svět utajený před mudly, když budou existovat záznamy. Vláda se pokouší všechny ujistit, že to celé vzali do úvahy, ale je to hloupé riziko. Dříve či později se na záznamy podívá nějaký účetní nebo výbor a bude se zajímat, kdo všichni ti lidé, kteří, jak se zdá, nikde jinde neexistují, doopravdy jsou.“

Harry potřásl hlavou a postrkával vejce po svém talíři. „Dobrá, z toho, co jsem slyšel, nemá mudlovská vláda moc šancí, aby si na kouzelnickém světě cokoliv vynutila,“ odpověděl Harry. „Proč je to vůbec sporná otázka? Proč jim prostě neříct, aby se starali o svoje záležitosti?“

Jejich rozhovor poslouchalo několik dalších studentů a ti všichni Harrymu po jeho prohlášení provolali slávu. Harry se na ně krátce zašklebil, ale pak obrátil svou pozornost zpět na Hermionu.

„V tom je ten problém,“ odpověděla Hermiona. „Z nějakého důvodu chce Ministerstvo kouzel se zákonem souhlasit. Z toho vzešly všechny ty spory.“

„Jak velkou podporu ten zákon má?“ zamračil se Harry.

„Žádnou,“ trhla Hermiona ramenem. „Většina kouzelnického světa je proti tomu. Tohle je jediná věc, ve které jsou všichni proti mudlům sjednocení. Všeobecně vzato je to špatný nápad.“

„Když říkáš většina, jak velkou většinu myslíš? Padesát jedno procento? Šedesát procent?“

„Zkus to blíž k devadesáti pěti procentům,“ opravila ho Hermiona.

Harry nad tím vykulil oči. „Chceš mi říct, že téměř VŠICHNI v kouzelnickém světě jsou proti tomu, ale ministerstvo má dál v úmyslu s tím souhlasit? Jak to je vůbec možný?“

„To je jedna z hlavních otázek ve volbách, Harry,“ informovala ho Hermiona. „Popletal je jedním z lidí, kteří na to naléhají - pokouší se všechny přesvědčit, že to je dobrý nápad. Má taky dost lidí, kteří ho podporují - mluví se o korupci. Prý dostávají peníze od mudlovské vlády, aby s tím souhlasili. To je jeden z důvodů, proč je ta záležitost se Zimními zeměmi tak znepokojující. Lidé ztrácejí důvěru v ministerstvo.“

Hermiona viděla, že její slova dělají Harrymu starosti, oči mu potemněly, jak se jeho myšlenky obrátily dovnitř. Mohla si jenom představovat, pod jakým tlakem musí být. Z větší části dělá správně, že ignoruje šílenství blížících se voleb a odmítá podporovat některého kandidáta. Ale teď byl víc než kdy dřív postrčen do centra politické bouře - a poté, co ho Hermiona viděla v noci, jak jedná přímo s ministrem kouzel, tušila, že si konečně začíná uvědomovat, jakou moc má - ne jenom magickou sílu, ale sílu doslova měnit tvar jejich budoucnosti.

Hovor se pak přesunul k jiným věcem, protože ostatní chlapci změnili téma na pro ně mnohem zajímavější - totiž famfrpál. Ale Harry zůstával zticha. Obrátil se, když zahlédl, že do Velké síně dorazil na snídani Snape, krátce na muže pohlédl a usmál se. Hermiona se podívala k hlavnímu stolu a zvědavě sledovala, jak mistr lektvarů vrací Harrymu úsměv s krátkým pokývnutím hlavou. Stejně jako Harry, přitáhl i on hodně pozornosti, když vstoupil, a Hermiona zaslechla, jak zase začalo chichotání. Tentokrát Mrzimor - skupinka dívek blízko hlavního stolu skutečně házela očima po mistrovi lektvarů. Snape na ně vrhl pohled, který by zmrazil peklo.

Hermiona se zvědavě ohlédla na Harryho a všimla si na jeho tváři zamračeného výrazu, když sledoval výměnu mezi Snapem a Mrzimorem. Její kamarád vypadal hihňáním roztrpčený a zmatený - jako by si nebyl zcela jistý, proč ho to tak zlobí. Hermiona ten pohled poznala - ona sama se takto dívala na Levanduli Brownovou pokaždé, když dívka flirtovala s Ronem. Nakonec Hermioně samozřejmě došlo, že žárlila. Nemohla si pomoci, ale uvažovala, jestli snad Harry nezažívá něco podobného. Věděla, že má Snapea stále raději, ale možná v tom bylo také něco víc. Pravda byla, že když došlo na city, byl Harry vždycky trochu pozadu za ostatními. Tolik věcí, které ostatní považovali za samozřejmé, ho mátlo. Ještě nezapomněla na ten zmatený výraz na jeho tváři, když ho poprvé objala. Bylo to, jako by nechápal, proč by někdo chtěl něco takového pro něj udělat.

Rychlý pohled zpět na Snapea jí odhalil rozzlobeného a roztrpčeného muže, který, jak se zdá, nerozumí tomu, proč na něj skupinka děvčat mává řasami. Hermiona musela potlačit uchechtnutí. Mezi Harrym a Snapem to bylo, jako by slepý vedl slepého.

Hermionu upoutalo překvapené šeptání skupiny havraspárských, a když se k nim obrátila, všimla si, že jejich pozornost upoutal někdo, kdo právě vešel hlavními dveřmi. Rozhlédla se kolem a uviděla Draca Malfoye, který vstoupil a vykračoval si s protivnou arogancí.

A pak uviděla věc, která mu visela kolem krku.

Hermiona šokovaně ztuhla a nebyla si jistá, že skutečně vidí, co jí říkají oči. Draco Malfoy měl kolem krku medailon z dračího zlata. Rudého dračího zlata! Naprostá neskutečnost celé situace způsobila, že nedokázala najít odpovídající reakci. Ale ta věc se nedala zaměnit - rudé dračí zlato! Nosil ho pyšně, chlubil se jím, jako by to byl ceněný majetek.

Letmý pohled k havraspárskému stolu jí odhalil, že všichni studenti od pátého ročníku výš na Malfoye nevěřícně zírají, všichni očividně ohromení tak jako ona. Pootočila se, aby se podívala na mrzimorské. Byla mezi nimi jenom hrstka, která, zdá se, znala význam - pár starších studentů sedících v čele stolu. Sledovali ho s očima nedůvěřivě vykulenýma. Rychlý pohled nahoru a dolů podél nebelvírského stolu odhalil jenom dva sedmáky, kteří to pochopili.

Otočila se, aby se podívala pozorněji, a viděla, že Draco došel ke zmijozelskému stolu. Rychlá obhlídka Zmijozelů jí ukázala směs reakcí. Několik studentů bylo doslova jako opařených; mnoho dalších, očividně neinformovaných, zíralo závistivě na zlato, které Malfoy předváděl.

„Koukejte na toho blbce,“ zahuboval Ron, když si Draco vykračoval k prázdnému místu vedle Pansy Parkinsonové. „Zajímalo by mě, jestli je to úplatek od jeho otce? Vždycky se tak vytahuje!“

Hermiona, která si pomyslela, že to je možná nějaký druh žertu, se obrátila, aby uviděla, co si o tom myslí učitelé. Snape, který si právě na talíř nakládal několik plátků slaniny, ztuhl, když Draca spatřil, v jedné ruce stále ještě držel ve vzduchu podnos se slaninou. Brumbál měl ruku před ústy, buď aby zadržel výbuch smíchu nebo šokované zalapání - to Hermiona nedokázala s jistotou určit. Jeho oči nicméně jasně jiskřily, takže měla podezření, že to bylo veselí. McGonagallová ztuhla s nožem na máslo v ruce, ústa v šoku otevřená.

Pak si Hermiona všimla výrazu na tváři Charlieho Weasleye a v hlavě jí vyklíčilo podivné tušení. Charlie, který při svém pobytu na hradě seděl vedle Hagrida, usilovně civěl dolů na svůj talíř, jako by to byla ta nejúžasnější věc na světě. Pokoušel se, dost neúspěšně, skrýt samolibý úsměv .

Napříč síní, u zmijozelského stolu, se Draco posadil a naoko si nevšímal zmatku, který vyvolal. Zcela ignoroval ohromené Zmijozely a obrátil se na Pansy a Blaise, aby se naparoval. Oba jeho přátelé zírali dost závistivě na zlato kolem jeho krku. Když se Pansy natáhla, aby se zlata dotkla, Draco její ruku plácnutím odstrčil a varoval ji, aby se držela stranou. Přestože Hermiona nemohla slyšet, co říká, viděla, že se jim něčím chlubí.

Pak uviděla, že má v ruce dost povědomou žlutou knihu a po chvíli ji otevřel a začal v ní listovat. Byla to jejich učebnice péče o kouzelné tvory z pátého ročníku.

„Děje se něco, Hermiono?“ zeptal se Harry, který si konečně všiml zvláštního výrazu její tváře. Zatímco se ptal, zalétl pohledem k hlavní tabuli a hluboce se zamračil, když spatřil, že ztuhlý Snape stále ještě drží ve vzduchu podnos se slaninou.

„Ale jdi, Hermiono,“ zavrčel Ron. „Je to jenom pitomá cetka. Neříkej mi, že na tebe zapůsobila?“

„Je to rudé dračí zlato,“ řekla prostě.

„No a?“ naléhal Ron. Harry se pořád ještě mračil na učitele, jeho pohled se nyní přesunul na McGonagallovou.

„Dračí zlato,“ opakovala. „Rudé dračí zlato.“ Ron bezmocně pokrčil rameny a Harry svůj zmatený pohled obrátil na ni. Potřásla znechuceně hlavou. „Jsem jediná, kdo čte dodatky v učebnicích?“

„Naše učebnice mají dodatky?“ podivil se Ron.

Hermiona si rozzlobeně odfrkla a ohlédla se na havraspárské - přinejmenším oni je četli. Dokonce i páťáci, kteří používali učebnici letos, vypadali, že znají význam rudého dračího zlata. Rychlý pohled k hlavní tabuli odhalil, že se žádný z učitelů nepohnul - stále sledovali v omráčeném tichu nevnímajícího Malfoye. Uvažovala, kdo to poruší jako první. Očividně nikdo nevěděl, jak zareagovat, naprostá nepravděpodobnost celé situace je všechny zaskočila.

Draco teď četl, všimla si Hermiona. Měl knihu otevřenou na konci - nepochybně pročítal právě ten dodatek, o kterém předtím mluvila. Jak četl, postupně tuhl a samolibý výraz začal z jeho tváře mizet, nahrazený zsinalostí. Četl dál a jak se jeho oči pohybovaly dolů po stránce, bledost ustoupila červeni a jeho líce se rozhořely. Oči se mu rozšiřovaly, ruka se natáhla nahoru, chňapla najednou po řetízku kolem krku a škubla za něj. A když pochopil, že ho nedokáže sundat, vybuchl. V jediném okamžiku přešel z naprostého klidu do slepé běsnící zuřivosti.

Hermiona otřeseně sledovala, jak Draco vyskočil na nohy a obrátil svůj vztek k hlavní tabuli. „Já tě zabiju!“ zařval, popadl žlutou knihu a naslepo jí mrštil do čela stolu. „Zabiju tě! Ty bastarde! Zabiju tě!“ Jeho hlas vystoupal do ohlušujících výšek, odrážel se od vysokého stropu, a pak začal Draco házet všechno, co měl po ruce, na hlavní stůl. Talíře, podnosy, sklenice dýňové šťávy, jídlo - studenti se v panice vrhali k zemi, protože ve svém bezmyšlenkovitém hněvu nemířil. Když začal házet stříbro - a na zmijozelském stole byla spousta velice ostrých dýk - učitelé se vrhli do akce a vytvořili štíty, aby ochránili studenty i sebe před Dracovým záchvatem vzteku.

Hermioně zabralo jenom chviličku, než si uvědomila, že se Draco pokouší zasáhnout Charlieho Weasleye. Všechen ten hněv byl namířen na Charlieho, který sledoval děj téměř pobaveně.

„Zbláznil se!“ vykřikl zděšeně Ron, když uhýbal letícímu talíři. Učitelské štíty hodně věcí odrazily a ty létaly po místnosti. Několik starších studentů vztyčilo svoje vlastní štíty s různým stupněm úspěchu.

Studenti uhýbali z cesty, skákali pod stoly, když se Draco drápal pro další střelivo, ve skutečnosti vylezl na zmijozelský stůl, aby mohl dosáhnout na dýky a talíře v dolní polovině stolu. Na chvíli všude vládl naprostý zmatek a Draco byl příliš ponořený ve svém vzteku, než aby si byl vůbec vědom toho, že všechno, co házel na Charlieho, se odrazilo od štítu a minulo jeho zamýšlený cíl. A pak si, zdá se, Draco vzpomněl, že je kouzelník, vyškubl hůlku a ukázal jí všeobecným směrem k hlavní tabuli. Ale v tu chvíli byl ve svém hněvu tak daleko, že jediné kouzlo, na které si zřejmě vzpomněl, bylo Incendio. Zasahoval neúspěšně učitelský štít jednou ohnivou koulí za druhou - všechny elegantně uhasil Brumbál.

V tu chvíli Charlie vstal, vytáhl svou vlastní hůlku a udeřil Draca velice silnou omračující kletbou. Kouzlo zasáhlo Draca přesně a ten se zhroutil nehybný na stůl. Na okamžik bylo v místnosti hluboké ticho.

„Za tohle se omlouvám,“ prohlásil Charlie, jako by to byl především on, kdo způsobil tento rozruch. Vstal, rychle obešel stůl a zamířil k bezvědomému Zmijozelovi. Všichni v Síni v naprostém tichu sledovali, jak plavovlasého chlapce popadl a hodil si ho přes rameno. „Jenom ho vezmu na ošetřovnu a ujistím se, že je v pořádku,“ oznámil s úšklebkem hlavnímu stolu. „Draci mohou být mimo svoje přirozené prostředí nepředvídatelní.“

Uprostřed zničené Velké síně začali studenti vystrkovat hlavy zpod stolů, aby sledovali Charlieho postup. Když procházel kolem nebelvírského stolu, Ron se váhavě postavil: „Charlie? Co se děje?“ Vypadal stejně bezradně jako ostatní.

Bratr se na něj jenom ušklíbl. „Och, řekněme jenom, že jsem ukončil starý rodinný Malfoy-Weasleyovský spor.“ Tehdy si Hermiona všimla kusu žlutého dračího zlata, který visel kolem Charlieho krku - medailonku, který byl zlomen ve dví. Pak Charlie zmizel za hlavními dveřmi.

Studenti se jako jeden obrátili k hlavní tabuli, aby viděli, co si o tom všem myslí učitelé. Jak si Hermiona všimla, Brumbál se ještě pořád statečně pokoušel nesmát. „Profesore Kratiknote,“ prohlásil. „Možná byste mohl vy a prefekti dát Velkou síň do pořádku, zatímco já s profesorem Snapem a profesorkou McGonagallovou se půjdeme podívat na pana Malfoye?“

„Ano, ovšem,“ souhlasil Kratiknot. „Jezuskote! Neviděl jsem nic podobného od doby, kdy Sirius Black očaroval strop, aby z něj pršely ropuchy!“

Zatímco McGonagallová a Snape následovali Brumbála ven ze Síně, profesor Kratiknot začal dávat místnost do pořádku šviháním své hůlky. Hermiona provedla několik čistících kouzel na nebelvírský stůl. Skončilo na něm hodně z poletujícího jídla.

„Chápu to tak, že červené dračí zlato má nějaký význam?“ vyptával se Harry Hermiony, zatímco s Ronem zvedali lavici, která byla převrácena, když všichni lezli pod stůl.

Hermiona přikývla. „Jenom draci nosí rudé dračí zlato,“ vysvětlila.

„Očividně ne, když ho nosí Malfoy,“ namítl Harry.

„Ty to nechápeš,“ Hermiona tomu sama stěží mohla uvěřit. „Krotitelé draků nosí kousky dračího zlata. Používají je k lovení draků.“ Neville a Seamus se k nim naklonili a napjatě naslouchali, když pokračovala. „Když draka polapí, dají mu kousek zlata - změní se na rudé, jestliže mají draka pod svou kontrolou. Je to součást magického rituálu. Je v tom výměna krve, a drak se pak stává majetkem krotitele. Je to magické pouto.“

„Takže říkáš, že Malfoy ukradl zlato jednomu z Charlieho draků?“ hádal Ron. „A zuří, protože… je v tom kletba nebo něco takového?“

„Ne, Rone,“ zavrtěla Hermiona hlavou. „Nemůžeš ukrást rudé dračí zlato - obojek se nedá sundat, dokud ho nesejme lovec draků. Jediný způsob, jak mohl Draco získat rudé dračí zlato, je, že on JE drak.“

„Draco Malfoy je drak?“ zeptal se Harry a vypadal naprosto zmatený.

„Přesně tak,“ kývla Hermiona.

Ron a Harry si vyměnili pohledy s ostatními nebelvírskými, kteří kolem naslouchali. „Draco Malfoy je čistokrevný kouzelník, Hermiono,“ pronesl Ron pomalu, jako by se pokoušel vysvětlit něco komplikovaného malému dítěti.

Hermiona se na něj podrážděně zadívala. „Nepochopil jsi pointu. Podívej, než tu byli kouzelníci, starší draci používali dračí zlato k ovládání mladších draků. Starý silný drak si k sobě mohl připoutat obrovský klan mladších draků. Pak přišli kouzelníci, zjistili, že dokážou používat dračí zlato stejným způsobem a tak mohou za použití obdobného rituálu kontrolovat draky. Ale pak odhalili, že je možné použít tentýž rituál ke spojení dvou lidí, ale stává se to velice zřídka - protože osoba, která obdrží kousek rudého dračího zlata, je považována za draka.“ Odmlčela se, aby viděla, jestli pochopili. „Před zákonem jsou to draci,“ objasnila. „Draco Malfoy už dál není podle zákonů kouzelník. Je drak. Zvíře.“

„On se změní v draka?“ zeptal se Ron nejistě.

„Ne!“ dupla Hermiona frustrovaně nohou. „Nezmění se na draka. Pořád je člověk. Jenom prostě není dál člověkem před zákonem. Z jakéhosi důvodu se vzdal svých práv jako kouzelník.“

Harry spolu s ostatními vypadal ohromeně, ale Ron se začal neovladatelně hihňat. Jeho chichotání se změnilo v plnohodnotný záchvat smíchu. „Tvrdíš, že můj bratr podvedl Malfoye, aby se stal zvířetem?“

„Patrně ano,“ pokrčila Hermiona rameny. „I když nevím, jak to funguje. Pokud vím, rituál vyžaduje plný souhlas, aby fungoval správně.“ Další Nebelvíři se pak začali řehtat a připojili se k Ronovi v jeho rozjařeném potěšení ze Zmijozelovy prekérní situace.

Hermiona potřásla hlavou a pohlédla na Harryho, který vypadal víc zmateně než pobaveně. „Když nic jiného, tak tohle řeší Siriův problém,“ řekla mu tiše.

„Cože?“ okamžitě vzhlédl.

„Dobrá, ještě jsem neviděla Pokrevní listinu Blackovy rodiny,“ připustila Hermiona. „Ale můžu ti zaručit, že neexistuje cesta, která by umožnila, aby se ne-člověk přiženil do Domu Blacků.“

Harry se usmál. O chvíli později začal pobublávat, pak vyprskl smíchy. Hermiona si jenom povzdechla a usadila se, aby si počkala, až se Ron a Harry zase ovládnou.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky:
Sice mám Draca dost ráda, ale člověk nesmí zapomenout, že je pořád Malfoy - arogantní, rozmazlený spratek, který má pravděpodobně sklon k výbuchům vzteku. Ale protože Charlie tráví svůj život krocením draků, nemyslím si, že by mu to nějak moc vadilo. Příště - Lucius to zjistí.

Zkrocení draka - 45. kapitola

CEDO - 47. kapitola

Komentáře   

+1 # Malfoy zuřivýsisi 2018-10-27 15:51
Mladý drak, Draco je velice nezpoutaným tvorem. Bude potřebovat dobré vedení a výchovu, aby se mohl znovu objevit na veřejnosti.
Ron, na jednu stranu vzdělaný v kouzelnických zvycích a tradicích, puritán co se slovníku týká, ale naprosto neodvolatelně hloupý, protože nečte dodatky v učebnicích a nedá si dvě a dvě dohromady. Navíc, Charlie mu přece sdělil, že ukončil rodinný spor. Takže to furt nechápe, ale proč?
Harry je jen a prostě kouzelně mimo dění, ještě nedořešil korupci ministerstva a už se na něj valí všední události ze školy. Chudák. Snad si ho vezme Snape do parády a pěkně si popovídají. Potřebují to oba jako sůl.
Díky za překlad.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat