| Zobrazeno: 2186
/ 4
Původní název: Heart in Chains
Autorka: Morgana
Mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Překlad: Pyriel
Beta-reader: Samy
Párování: Haldir/Glorfindel, Haldir/Erestor, Erestor/Elrond, Orophin/Celeborn
Rating: slash, 18+
Varování: MPREG, strach, AU
Shrnutí: Kdo je Erestor a co se mu během jeho dlouhého života přihodilo? Co způsobilo, že zachránil Elrondův život, když Nejvyšší král zahynul a zanechal Peredhela osamělého a zlomeného?
Prohlášení: Všechny postavy náležejí Tolkienovi.
Poznámka autorky: Přestože se zde vyskytují některé odkazy na Silmarillion, nejsem v těchto otázkách žádný odborník a většinu informací mám od Ilye a mojí bety Sulien, které chci tímto poděkovat za betaread tohoto monstra. Takže mě omluvte, jestli občas budu nepřesná.
Jeho život nemohl být mizernější! Erestor se schoulil v koutku místnosti, kterou sdílel s dalšími sloužícími, a přemýšlel, co udělal, že si tohle zasloužil.
Nic. Neudělal nic, čím by si tohle zasloužil, ale Fëanor ho nenáviděl a udělal mu ze života peklo. Všechno začalo, když se Fëanorův otec Finwë rozhodl znovu oženit. Fëanor nikdy s Finwëho druhým sňatkem nesouhlasil a udělal vše, co se dalo, aby rozeštval svého otce a jeho novou manželku Indis.
Fëanor si svou novou rodinu ošklivil, zejména Erestora, jehož matkou byla Indisina nejstarší sestra. Elfík se rychle stal jedním z Finwëho oblíbenců a šíleně žárlivý Fëanor začal týrat matku i syna, až nakonec už nebyli schopni to vydržet a uprchli.
Finwë Fëanorovi přikázal, aby je přivedl zpět, a ten byl přinucen otcovy příkazy vyplnit. Fëanor by byl šťastný, kdyby Erestora už nikdy neviděl, ale jeho otec rozhodl jinak. Když se s utečenci vrátil, zjistil ke svému naprostému potěšení, že ztratili přízeň a Finwë už je dál nepodporuje.
Erestor se naučil, co to znamená, tím nejtvrdším způsobem. Jeho život se od chvíle, kdy ztratil Finwëho ochranu, drasticky změnil a Erestor si přál, aby se mohl vrátit k život se svou matkou, ale Fëanor je oddělil a on dokonce ani nevěděl, kde je a jestli je ještě naživu. Bez Finwëho ochrany byl ve Fëanorově moci.
„Erestore?“
Celegorm, jeden z Fëanorových synů, stál ve dveřích a výhružně se na něj díval. Starší elf byl vize éterické krásy, ale osobní zkušenosti Erestora naučily, aby mu nevěřil.
„Proč jsi pořád ještě tady? Můj otec ti přikázal, abys pomohl ve stájích.“
Erestor se pomalu postavil na nohy, ale zůstával blízko u zdi. Poslední věc, po které toužil, byla, aby se na něj Fëanor nebo Celegorm rozzlobili. Otec i syn měli násilnickou povahu a jejich nálada se mohla nečekaně změnit. Často býval tím, na kom si vylili vztek, a pak míval několik dnů modřiny. A když začaly blednout, otec nebo syn mu způsobili nová zranění.
„Už jdu,“ řekl Erestor rychle. Jako nedospělý elf neměl dostatečnou fyzickou sílu, aby se ubránil proti mnohem silnějšímu Celegormovi, který ho rád trápil. Nejlepší bylo odplížit se dřív, než se Celegormova nálada změní.
Už se téměř dostal z místnosti, když se po něm Celegorm natáhl a svými prsty sevřel jeho levé zápěstí. Erestorovi se podařilo nezasténat, protože věděl, že by Celegorma těšilo, kdyby ho viděl trpět. „Přijdu pozdě.“ Pečlivě klopil oči a usilovně se pokoušel Celegorma dál už neprovokovat.
„Už jdeš pozdě, dítě.“
Celegormovo sevření na jeho zápěstí bolestivě zesílilo a Erestor se kroutil, jak se mu pokoušel uniknout. „Prosím…“ Už dávno se naučil, že žebrání nepomůže, ale byl to jediný způsob, jak Celegorma uklidnit.
„Jsi stejný jako tvoje matka.“ Celegormův hlas přetékal odporem. „Nechápu, proč se Fëanor rozhodl si tě tu nechat. Měli jsme tě nechat s ní. Tvoje přítomnost tady je hanbou. Utekl jsi od mého děda.“
'Ne, utekli jsme před tvým otcem. Tvého dědečka jsem miloval.' Ale Erestor věděl, proč ho tady Fëanor chce mít. Měl hojivou moc jako nikdo jiný, s kým se kdy Fëanor setkal, a proto ji chtěl mít k dispozici. To byl pravděpodobně jediný důvod, proč sem byl přiveden. „Můj pane, musím-“
„Jak se odvažuješ mi vzdorovat, štěně?“
Erestor zakňučel, když se místností rozlehlo ohavné zapraskání. Celegorm mu právě zlomil zápěstí - zase. Nebylo to poprvé, co ho Celegorm nebo jeho otec zranili. Celegorm pak jeho zápěstí uvolnil, ale ne dřív, než ho sadisticky zkroutil.
„Nikdy nezapomínej, kde je tvé místo, dítě. Jsi nám vydán na milost. Čin tvé matky se o to postaral.“
Erestor poslušně přikyvoval a dával si dobrý pozor, aby neukázal bolest, kterou cítil. Jeho léčivá moc na něj samotného nefungovala a bude to trvat týdny, než se jeho zápěstí úplně zahojí. Mezitím bude dostávat víc trestů, protože nebude moci řádně vykonávat stanovené úkoly, dokud bude omezený na používání jedné ruky. „Ano, můj pane.“
„Tak teď jdi!“
Celegorm ho hrubě postrčil směrem ke vchodu a Erestor téměř zakopl o své vlastní nohy. Nechtěl jít do stájí, protože tam by týrání pokračovalo. Jediné chvíle klidu, které obvykle zažíval, byly, když studoval se staršími léčiteli.
Jakmile byl venku, opřel si zápěstí o hruď a bojoval se slzami, které se mu draly do očí. Teď nesměl ukázat žádnou slabost.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Erestor zatajil dech, když si uvědomil, že už není sám. Léčitelé, se kterými studoval, dávno odešli. Nemusel se ani ohlédnout přes rameno, aby poznal, kdo ho pozoruje. Chloupky na jeho krku stály varovně v pozoru a po celém těle mu naskočila husí kůže. Ve chvílích, jako byla tato, si přál, aby byl starší a silnější.
„Podle tvých učitelů děláš vynikající pokroky,“ řekl Fëanor klidně.
Erestor se pomalu otočil, protože z osobní zkušenosti věděl, že kdyby neposlouchal, mohlo by to vyvolat Fëanorův hněv. Vycvičeně udržoval svůj pohled na podlaze, neodvažuje se podívat na svou nemesis, dokonce i když se Fëanor zdál být v dobré náladě. Zůstal bez hnutí, když ho začal Fëanor obcházet, cítil na sobě zkoumavé šedé oči. Kdyby ukázal slabost, mohl by situaci jenom zhoršit, tak se držel při zemi. „Rád s nimi studuji.“
„Řekli mi, že na někoho tak mladého jako jsi ty si vedeš dobře, dítě.“
Erestor si chtěl ulehčeně oddechnout, ale zarazil se. Zdálo se, že z něj má Fëanor opravdu radost. Pak ale udeřila pohroma.
„Ale jsi také nemotorný. Dneska jsi ve stájích nezvládl provést přidělené úkoly.“
Erestor si zklamaně skousl spodní ret. „To protože mi Celegorm zlomil zápěstí.“ Fëanorovi uniklo zavrčení a Erestorovy oči, stále naučeně zaměřené na podlahu, se rozšířily obavou.
„Zlomená ruka není žádná omluva pro to, že jsi nesplnil své povinnosti.“
Fëanorův ledový tón ho roztřásl. Erestorův pohled mimoděk přeskočil na jeho nemesis a on potichu zalapal po dechu. Fëanor byl elf výjimečné krásy. Jeho dlouhé tmavé vlasy dosahovaly pod pás a šedé oči mohly vlídně zářit, když byl jejich majitel v dobré náladě, ale teď vrhaly dýky a ty mířily na něj. „Pokorně se vám oml-“
Neměl ani šanci dokončit větu, když ho Fëanor surově udeřil rukou do tváře. Síla úderu ho srazila na podlahu a jeho dech se zarazil kvůli oslepující bolesti, která projela jeho čelistí. Jednal instinktivně, když si klekl a znovu sklopil oči. „Je mi to líto.“ Mluvení ho bolelo, ale věděl, že ho Fëanor chce slyšet pronést ta slova. „Omlouvám se, že jsem vás zklamal.“
„Nepřestáváš mě zklamávat. Měl jsem poslechnout své syny, když mi radili, abych se s tebou neobtěžoval. Ale tvé léčivé schopnosti se mohou hodit.“
Erestor usilovně polykal. „Budu se snažit být pilnější.“
„Ano, to budeš, jinak přikážu léčitelům, aby tě vyloučili ze školy.“
Erestor šokovaně zalapal po dechu. Studium s léčiteli byla jediná věc, která činila jeho život snesitelným. Ale jak může někdo předpokládat, že bude Fëanor spokojený, když stále ještě má zranění, která mu brání v úspěšném vykonávání jeho úkolů?
„Příště mě nezklam.“
Erestor zakňučel bolestí, jakmile Fëanor opustil místnost. Prsty jemně prozkoumal svou čelist a oči se mu zaplnily slzami. Teď mohl ke svému zlomenému zápěstí přidat zlomenou sanici. Tohle byl obzvlášť špatný den a měl pocit, že to ještě neskončilo.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Toho večera mu bylo přikázáno čekat na Curufina, dalšího z Fëanorových synů. Během let se naučil vyhýbat se Fëanorovi, Celegormovi, Curufinovi a Caranthirovi. Tito čtyři elfové si ho ošklivili a využívali každou příležitost, aby mu to předvedli.
Občas našel útěchu v Maglorově objetí a to ho přimělo uvažovat o tom, jak můžou být Fëanorovi synové tak odlišní. Maglor byl jediný, který s ním zacházel jako s elfíkem, který stále ještě potřebuje ochranu a náležitou péči. Ale naneštěstí byl Maglor zřídka nablízku, aby ho mohl ochránit před hněvem ostatních.
Když položil misku s polévkou před Curufina, podařilo se mu zůstat stát bez hnutí. Nechtěl ke stávajícím zraněním přidat ještě další.
„Ty malý, neschopný…“
Erestorovy oči se téměř zamžily, když uviděl rozhněvaný výraz v šedých očích, které byly tolik podobné Fëanorovým - kruté a nemilosrdné. Co udělal špatně tentokrát?
„Polévka vystříkla přes okraj na můj rukáv, když jsi položil misku! Nemůžeš aspoň něco udělat správně?“
Curufin se na něj zlobně podíval a Erestor mimoděk couvl do rohu. „Nemohl jsem si pomoci!“ S jeho zlomeným zápěstím bylo pro něj neobyčejně obtížné nést misku bez toho, aby vylil trochu polévky. Slzy, které po většinu dne plnily jeho oči, se nyní rozlily po jeho tvářích. Byl jenom děcko, pokoušel se co nejlépe potěšit tyhle dospělé povýšence, ale jeho zranění mu v tom bránila! Proč to nemohou vidět a pochopit, že dělá, co je v jeho silách? Chtěl Maglora - chtěl se skrýt za jeho širokými zády, ale Maglor nebyl nablízku.
Najednou Curufin vyskočil, popadl jeho zraněnou ruku a táhl ho z místnosti. Erestor vydal bolestiplné vyjeknutí a přál si, aby mučení přestalo, ale elf ho stále táhl chodbami, čímž způsoboval nevýslovnou bolest v jeho zraněné končetině. „Ne, prosím!“ Už věděl, kam směřují, a nechtěl tam jít!
Curufin otevřel dveře a pak ho vhodil dovnitř. Erestor tvrdě přistál na studené kamenné podlaze, zraněnou ruku drtil pod sebou a vykřikl bolestí. Uvažoval, že bude prosit o milost, ale pak se vzdal, protože věděl, že by ho Curufin stejně neposlouchal.
Těžké dřevěné dveře se zabouchly a on si přitáhl kolena k hrudi a objal je svou zdravou paží. Třásl se strachy. Vždycky ho zamykali do této tmavé komory, když s ním byli nespokojení. Dnes večer nedostane žádné jídlo a ven ho nepustí dřív, než nastane ráno a on se bude muset vrátit ke svým každodenním povinnostem.
Otřásal se vzlyky, pak se pokusil ovládnout svůj strach. Místností tančily stíny a strašidelné zvuky způsobily, že se jeho kůže svraštila. „Nana, kde jsi? Nechci být sám.“
Po delší době se nakonec proplakal do spánku.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
„Erestore? Pen-neth?“
Erestora vzbudil měkký a laskavý hlas a jeho oči se rozšířily, když vedle sebe uviděl klečet Maglora. „Vrátil jsi se.“ Jednal impulsivně, zvedl obě ruce a vrhl se mu kolem krku. Nějakou dobu mu trvalo, než zjistil, že jsou Maglor a Fëanor naprosté protějšky. Ačkoliv Maglor svým vzhledem svého otce velice připomínal, neměl nic z jeho povahy. Jak byl Fëanor zlý a násilnický, tak byl Maglor laskavý a chápající.
Erestor se pevně tiskl k Maglorovi a pokoušel se znovu ovládnout svůj zrychlený dech. Tiše vzlykal a užíval si, když ho Maglor hladil po zádech. „Tak moc se snažím jim vyhovět, ale…“
Maglor ho konejšil a Erestor byl přinucený ho pustit, když se starší elf natáhl pro svíčku, kterou si s sebou přinesl. Zahanbeně sklopil oči, když si uvědomil, co Maglor uvidí.
„Aiya, přišel jsem pozdě - zase.“
Erestor připustil jemné sondování, když Maglor zkoumal jeho zlomené zápěstí a čelist.
„To zápěstí potřebuje zavázat a s tou zlomenou čelistí nebudeš schopen pořádně jíst.“
Erestor v Maglorově hlase zřetelně cítil hněv, ale věděl, že není zaměřený na něj. Starší elf se dříve pokoušel za něj přimluvit, ale Fëanor svému synovi zakázal ještě někdy vytahovat záležitost malého elfa. „Stejně nesmím jíst.“
„Kdo ti to udělal, pen-neth? Kdo ti zlomil to zápěstí?“
Erestor se roztřásl; věděl, že mu chce Maglor jenom pomoci, ale mohl by si tím sám způsobit potíže a to nechtěl.
„Řekni mi to, Erestore. Takhle to nemůže pokračovat. Týrají tě už mnoho let.“
„Celegorm mi zlomil zápěstí,“ zamumlal nakonec Erestor a přitulil se blíž k Maglorovi.
„A čelist?“
„Fëanor byl nespokojený.“ Erestor se pokoušel přestat plakat, ale bylo to těžké, když ho držel někdo tak laskavý. Tyhle chvíle pro něj byly příliš vzácné. Maglor nikdy nezůstával delší dobu a nebude to dlouho trvat, než bude zase v moci těch druhých.
Maglorův výraz ztvrdl, když Erestorova slova zaslechl. „Zavážu ti zápěstí a přinesu ti z kuchyně nějakou polévku. Přál bych si, abych tě mohl odvést do svého pokoje.“
„Nesháněj pro mě tu polévku, prosím. Později bych za to zaplatil, kdyby to někdo odhalil, a ty také,“ šeptal utrápeně Erestor. Již předtím ho Maglor jednou vzal do svých pokojů, aby o něj mohl pečovat, a když to Fëanor zjistil, odvlekl ho zpátky do tohohle vězení. Maglora také potrestal, ale jeho dobrodinec mu odmítl prozradit, jakým způsobem.
„Musím tě odsud dostat pryč, Erestore. Další takové týrání už nepřežiješ.“
„Jsem silný, Maglore. Aspoň tak mi to vždycky říkala nana.“ Erestor chtěl, aby tato chvíle - toto objetí - trvalo věčně a silně se k Maglorovi přitiskl. „Já přežiju.“
Maglor se odtáhl a Erestor hleděl do opravdu vřelých a soucitných očí. Maglor byl pro něj téměř jako otec a tak doufal, že na několik dní zůstane, aby byl jeho život o trochu víc snesitelný.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Když se začal hlásit úsvit, Maglor odešel, protože nechtěl Erestorovi způsobit ještě víc potíží. Teď Erestor shledal, že je vlečen chodbou směrem k Fëanorovým komnatám. Srdce mu poplašeně tlouklo v hrudi, protože byl vyděšený z představy, co by ho mohlo v pokojích jeho mučitele očekávat. Zoufale doufal, že Fëanor neví o Maglorově utěšující návštěvě této noci. To poslední, co chtěl, by bylo způsobit problémy také jemu.
Poté, co strážný otevřel dveře a postrčil ho dovnitř, Erestor se kousl do jazyku, jak se snažil zabránit výkřiku z bolesti, která projela jeho zlomenou rukou. Vycítil Fëanorovu přítomnost a tak udržoval vytrénovaně svůj pohled na podlaze, aby se tak vyhnul pronikavým šedým očím.
„Dítě, nestůj tam! Pojď sem!“
Když Erestor zaslechl naléhavý tón Fëanorova hlasu, opatrně se na něj podíval. Fëanor se na něj mračil a pak k němu natáhl ruku. Mohl vidět, že jeden z prstů byl zahnutý v podivném úhlu; pravděpodobně byl zlomený. ‚A po mně chce, abych to zranění vyléčil.‘ Tohle byla zkouška. Fëanorovy hojivé schopnosti by se snadno postaraly o zlomený prst, ale starší elf chtěl, aby to udělal on.
„Dovolím ti nasnídat se, když to teď uděláš.“
Erestor - hladový - přikývl. Už to byly dny, co jedl naposledy a dokonce i sklenice mléka by jeho prázdné břicho naplnila. Jemně položil svou zdravou ruku na Fëanorovu a soustředil se. Léčivá síla prošla jeho drobným tělem a vstoupila do Fëanora, kde vyhojila jeho zlomený prst.
Erestor se zhroutil na zeď a jeho unavené oči opatrně vyhledaly Fëanorovy. Tmavovlasý elf se zdál potěšený, ale jeden si nikdy nemůže být jistý. Možná mu Curufin řekl o té nehodě s polévkou a Fëanor ho stejně potrestá.
Fëanor zahýbal prstem a usmál se. „Ai, jsi opravdu požehnaný, pen-neth.“
Erestor se roztřásl a uvažoval, na co ještě starší elf myslí. Při několika příležitostech mu Fëanor řekl, že zůstane jeho sluhou po zbytek svého života, protože Finwë o něj ztratil zájem. Erestor se strašně bál, že Fëanorovi nikdy neunikne a že týrání nikdy nepřestane. „Udělal jsem to dobře?“ Rychle si přikryl ústa svou zdravou rukou. Nechtěl to vyslovit nahlas. Fëanor by to mohl považovat za urážku; starší elf mu řekl, aby v jeho přítomnosti držel jazyk za zuby.
„Ano, udělal jsi to dobře,“ prohlásil Fëanor sladce.
Erestorovy instinkty ho varovaly. Tak laskavý k němu Fëanor nikdy nebyl!
„Je to škoda, že si Curufin stěžoval na tvou nešikovnost.“
Erestorova ústa vyschla. Jaký druh trestu si pro něj Fëanor vymyslel?
„Obávám se, že po tom všem si snídani nezasloužíš. Vrať se ke svým povinnostem a postarej se, abych už nedostal žádné stížnosti.“
Erestorův žaludek si vybral právě tento okamžik, aby hladově zakručel. S očima rozšířenýma obavou se podíval na Fëanora. Ale ten ho ignoroval a dal znamení stráži, aby ho odvedla.
Jakmile byl na chodbě, zhroutil se na kolena. Použití jeho léčivé moci ho vždycky vyčerpalo a to už byl předtím oslabený. Strážný se pokusil vytáhnout ho na nohy a použil přitom nesnesitelný tlak na jeho zlomené zápěstí.
Z jeho očí vytryskly slzy, když se znova stavěl na nohy. Neměl vůbec žádnou představu, jak tenhle den přežije, ale musí to zvládnout.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Toho večera si Celegorm vyžádal jeho přítomnost, protože měl o jednoho sluhu míň. Erestorovo srdce se rozbušilo úzkostí, když slyšel, že budou přítomni také Curufin a Caranthir. Do Celegormových pokojů dopravili velké množství vína a on očekával to nejhorší. Všichni tři bratři bývali mimořádně násilničtí a špatně naložení, když pili.
Strnule stál a usilovně se snažil nepřitáhnout jejich pozornost, když bratři večeřeli. Víno teklo proudem a bylo zřejmé, že byli stále víc opilí. Přál si, aby měl kuráž a utekl z místnosti, ale to by mu později vysloužilo jenom o to větší trest. Musí to vydržet tady a teď.
„Dítě! Ještě víno!“ Caranthir zvedl svou sklenici a čekal, až Erestor přinese k jejich stolu křišťálovou karafu.
Erestor použil svou zdravou ruku a opatrně si tiskl karafu k hrudi, aby nevylil ani kapku rudé tekutiny. Dokonce se mu podařilo zdárně naplnit Caranthirovu sklenici, ale když se chtěl vrátit do svého koutku, věci se obrátily k nejhoršímu.
Curufin, který se zdánlivě protahoval, mu podrazil nohy a pak se seběhlo všechno najednou.
Křišťálová karafa vyklouzla z drobných prstů a roztříštila se na stovky kousků. Podlaha teď byla pokryta malými střepy a Erestor, který nebyl schopný udržet rovnováhu, také upadl a přistál v jejich středu. Střepy se surově zaryly do jeho kůže a on tiše vyjekl, jak se pokoušel zvládnout bolest.
„Chacha, koukněte na to štěně!“ rozesmál se pobaveně Celegorm.
Erestor zadržel dech a zíral na své zubožené ruce. Sklo se zarylo do jeho dlaní a působilo mu utrpení. Prosebně vzhlédl na tři elfy a natáhl ruce v tiché žádosti o pomoc. Způsobilo to jenom další výbuch krutého smíchu.
„Vezměte ho do jeho pokoje,“ přikázal Caranthir, který se stále ještě pochechtával nad Erestorovým neštěstím. „Je nepoužitelný!“
Jeden ze strážných popadl Erestora za límec a vytáhl ho na nohy. Erestor už neplakal, protože neměl víc slz. Cítil se otupělý a naprosto bezmocný, proto dovolil, aby ho strážný táhl ke křídlu služebnictva.
~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~
Schoulil se na pokrývce a zíral na stěnu. Sluhové, se kterými sdílel ložnici, měli na starosti lepší věci než mu věnovat sebemenší pozornost a naprosto ho ignorovali. Podařilo se mu z rukou vypáčit největší střepiny, ale několik jich zůstalo hluboko zaražených v mase. Možná by mu je Maglor mohl vyndat, jakmile bude mít čas, aby ho zkontroloval.
Unavený z toho, že musí žít takový život, přinutil se Erestor usnout a snil o své matce a jejím přívětivém objetí.
nana - maminka (sind.)
pen-neth - človíček (sind.)