Labyrintem slov...

Fandom:  Harry Potter
Autor:  Quill Lumos
Originál:  For Services Rendered   

Překladatel:  Alcea
Beta:  Georgia
Páry:  Harry Potter/Severus Snape

Varování:  18+, slash, násilí, vulgární výrazy, sexuální scény, nedobrovolný sex (znásilnění), alternativní vesmír.

Severus přecházel po obývacím pokoji před krbem a čekal na Faridův příchod. Chlapec měl zase zpoždění; uvědomil si, že ho asi vystrašil mnohem víc, než měl v úmyslu, když na něj křičel před celou zmijozelskou společenskou místností. Severuse kvůli tomu hryzalo svědomí, neměl by být na chlapce tak tvrdý. Byla to koneckonců jeho první oslava. Co bylo špatného na tom, že chtěl zůstat o něco déle?

Farid prostě přišel, když byl rozčilený, toť vše. Albus ho sice zavolal, aby se dostavil na ošetřovnu, Draco byl zřejmě zraněný, ale ve Zmijozelu vypukla bitva a trvalo mu skoro tři hodiny je dostat všechny opět pod kontrolu. Nakonec Nott a několik sedmáků zakročili a uklidnili je. Zpočátku chyběli, asi proto, že se skoro určitě zúčastnili nebelvírské oslavy. I když, proč by někdo chtěl oslavovat zmijozelskou porážku, bylo nad Severusovo chápání. Předpokládal, že lákadlo v podobě málokdy povoleného přístupu k alkoholu starším ročníkům bylo pro většinu z nich rozhodujícím faktorem. Docela ho těšilo, že Nott a ostatní byli tolik nápomocní a slíbil jim, že přijde na něco, jak je odměnit.

Možná se všechno konečně uklidní. Teď, když Farid přemohl Temného pána, snad si uvědomili, že se musí snažit konečně spolu vycházet. Snad to, že určitě byli na oslavě, bylo další dobré znamení?

Severus se cítil docela opile. Poté, co se zmijozelští umírnili, vrátil se do svých komnat a částečně doufal, že Farid na něj čeká na chodbě. Ale po chlapci nebylo ani stopy. Opět se ho zmocnila podrážděnost a pomohl si další whiskou. Asi čtvrtou, nebo snad šestou?

Nemohl se zbavit zlostného pocitu. Byl připraven odpustit svému otrokovi. Farid by byl s to umírnit jeho zlost, a bylo by to tak, jenže to vypadalo, že ho Severus přeci jenom potrestá. Překvapilo ho hlasité zaklepání na dveře. Věděl, že to není Farid, poněvadž znal heslo. Možná si hoch nebyl jistý, jak ho přivítá. Taky by měl být, pomyslel si a frustrovaně stáhnul obočí.

Ale byla to jedna druhačka. Esme Zabiniová, Blaisova nevlastní sestřička stála se zvedlou pěstí, aby znovu zaklepala, když Severus prudce otevřel dveře.

„Pane profesore, pojďte prosím vás do Zmijozelu. Váš otrok vás potřebuje,“ pronesla vážně.

Severus neztrácel čas. Ani se nezdržel, aby se optal dívenky, co se děje. Místo toho běžel chodbou, trochu škobrtal, protože vypil moc alkoholu, a těsně v patách mu byla malá, tmavovlasá dívenka.



O dost později Severus opět seděl před krbem. Byl neuvěřitelně šokovaný Faridovými nočními aktivitami. Když učil Farida překonávat jeho výcvik, nikdy ho nenapadlo, že Farid začne spát s kdekým. Našel svého chlapce přehnutého přes postel, zatímco se Theodor Nott chystal do něj vniknout. Farid vyhlížel chlípně, byl nahý, zrudlý a vzrušený. Severuse to znechutilo.

V tu chvíli věděl, že tohle nejspíše nejsou první muži, které Farid obšťastňoval. Není divu, že ho Black dnes na famfrpálovém hřišti políbil. S kolika dalšími se Farid vyspal? Stalo se to od chvíle, kdy překonali jeho naučené chování, nebo to dělal vždycky? Byl tohle důvod, proč ho má Weasley rád? Nebo Longbottom, nebo Malfoy? Kolik kluků poznalo tu těsnou prdelku? Severuse to zhnusilo a odvlekl Farida zpět do svých pokojů. Křičel na něj, jak je mu odporný, jaká je to malá děvka a celou tu dobu otrok jen mlčky a vzdorně stál. Nakonec to Severusovi stačilo a Farida vší silou udeřil hřbetem ruky. Chlapec letěl napříč pokojem, ale Severus nebyl s to se o to zajímat. Ráno si to s chlapcem vyřídí. Odhodlal-li by se na něj pohlédnout.

Severus se utápěl v sebelítosti. O vše, co v životě měl, přišel. Vždy prohrál s bohatými, statečnými a více okouzlujícími chlapci. Chlapci jako Potter, jako Black. Myslel si, že to s Faridem bylo jiné, ale očividně ten parchant Black se mu vlichotil a Farid se vskutku stal děvkou, jíž vždy byl. Možná se mnohem víc podobal svému otci, než si Severus představoval? Potter se s kdekým pelešil, ještě před Lily, že? Dokonce se jednou skoro vyspal se Severusem. „Jablko nepadá daleko od stromu, že ano?“ ptal se hořce sám sebe.

Severus vstal, nyní se dost povážlivě kymácel, a odpotácel se k nízkému stolku, na němž měl svou whisky. Jedním lokem vypil celou sklenku, pak si nalil další a nesl si ji zpátky do křesla, které, jak se zdálo, se hrozně vzdálilo od chvíle, kdy se z něj dostal a nějak divně se také posunovalo do kopce. Dnes se skutečně cítil osamělý, nemilovaný, a s pocitem naprosté ubohosti se Severus rozplakal.



Nezdálo se, že ustane to hlasité klepání. Severus si povzdechl a uvelebil se na polštářích na pohovce. Bouchání však neustávalo. Nakonec vstal a šel ke dveřím. Prudce je otevřel a rozpoznal Draca Malfoye, Blaise Zabiniho a delegaci Nebelvírských, včetně Remuse Lupina, jenž stál opodál.

„C‘ chcete?“ zadrmolil.

Vlkodlak se ujal slova: „Přišli jsme se podívat na Farida. Jak mu je?“

„Snad na tom není tak zle, pane profesore, jinak by byl na ošetřovně s Dracem?“ promluvil tentokrát Blaise. „Nemohl jsem tomu uvěřit, když nám Esme řekla, co se děje. Dostala se k vám včas, že ano?“

„Ten hajzl, Nott!“ teď se ozval Weasley. „Věděl jsem, že jsem mu měl zpřelámat hnáty, když se před týdnem pokoušel ohrabávat Farida. Asi se ho ten sráč tentokrát pokusil znásilnit.“

Severuse bolela hlava. Snažil se porozumět tomu, co říkají. Znásilnit, co mysleli tím znásilnit? Farid, znásilněný?

Promluvil spíše rozechvěle: „O čem to mluvíte?“

Lupin se na něj tvrdě podíval, když na něj upnul neúprosný pohled. „Severusi, myslíme si, že Farid mohl být včera v noci znásilněný. Tak, kde je?“

A rázem Severus vystřízlivěl. Podíval se do rohu, kam Farid dopadl. Na podlaze byla krvavá skvrna, od toho, jak Farid dopadl na hrudník a Severuse zamrazilo. Jeho břicho se proměnilo v led.

„Znásilněný?“ šeptl.

Lupin ho popadl za nadloktí, právě tak, jak byl Farid chycen předchozí noc. „Kde je, Severusi?“

Severusův ret se zachvěl. „Nevím.“ Otřesený šokem se sesunul do křesla. Zavřel oči a, vypálený v jeho oční sítnici, byl Farid tak, jak ho viděl včera v noci a tentokrát se na chlapce opravdu podíval. Byl zbitý, pohmožděný, nahý, svázaný. Někdo mu spoutal ruce za záda; někdo mu připnul pásek kolem krku jako náhražku obojku. Jeho oči byly skelné a měl uplakanou tvář. Farid nebyl s Nottem dobrovolně, jistěže ne. Farid by tak snadno s nikým nešel, ne když je svázaný se Severusem, jak vždy věděl.

Alkohol, jeho vlastní žárlivost a jeho vlastní sebelítost mu zatemnily pravdu; velice zjevnou pravdu.

„Ach můj Bože,“ řekl téměř neslyšně. „Co jsem to udělal?“

Ostatní se hnali z pokoje do pokoje, a volali Faridovo jméno, když jej zoufale hledali. Nikdo však neodpověděl; Farid nebyl nikde k nalezení.

Lupin se zhroutil vedle něj. „Severusi, musíš ho najít, spojit se s ním poutem.“

Severus se zahleděl vzhůru do starostlivých očí svého nového přítele.

„Nemohu, uzavřel jsem ho.“

Remus zavřel oči. „Ale Severusi,“ říkal a smutně vrtěl hlavou. „Co si máme s tebou počít?“

„Promiňte,“ zamumlal Severus. „Je mi to moc líto.“

„Severusi,“ promluvil znovu Remus. „Poslouchej mě. Včera v noci Esme Zabiniová šla hledat svého bratra. Byl na ošetřovně s Dracem. Draco byl napadený a zbitý. Farid ho našel. Bál se, že na něj budeš rozzlobený, a podle všech informací jsi byl. Esme říkala, že s několika spolužáky viděla Notta a jeho kumpány, jak čtou nějaký pergamen Faridovi, pravděpodobně od tebe. V pergamenu údajně stálo, že jsi chtěl, aby Farid pobavil jeho a jeho přátele. Esme pak řekla, že Nott něco zašeptal Faridovi a, cituji: ‚Faridovo tamto se zvětšilo‘.

Říkal jsi, že ty kluky odměníš, a Esme dostala strach. Sledovala je, když odváděli Farida a pak si všimla, že mu dali něco k pití. Myslela si, že to bylo zcela špatné, protože jí bratr varoval, aby se držela dál od Notta, že je ničema a že chtěl ublížit Faridovi, ale že Farid je jeho přítel, proto ho vyhledala a on ji poslal za tebou.

Zabini odešel od Draca a zamířil zpátky do ložnice, ale když se tam dostal, Farid už odešel s tebou. Mysleli jsme si, že se o něj postaráš, Severusi. Mysleli jsme si, že je v bezpečí.“

„Ale já nevím, kde je,“ řekl Severus hlasem, jenž byl nakřáplý smutkem. „Musíme ho najít.“

„To ano,“ přitakal Remus. „Severusi, musíš se soustředit. Poslouchej, co ti říkám. Nemohl jsi uzavřít pouto, ne úplně. Mohl jsi zablokovat Farida, ale on nemůže zablokovat tebe.“

„Ale pak musel být zdrcený!“ zamumlal Severus. „Byl jsem hrozně naštvaný a žárlivý, Remusi. Myslel jsem si, že ho můžu před svými emocemi ochránit. Netušil jsem...“

„Vím, Severusi. Nezlobím se na tebe, ale musíš znovu obnovit pouto. Musíme ho najít. Ať už mu bylo podáno cokoli, nevím, ale, Severusi, měl by být schopen vnímat tvé trápení. Pokud se k tobě doteď nevrátil, pak možná není schopen vrátit se. Lektvar mu možná ublížil.“

Severus cítil, jak se úplně uzavírá. „Co jsem to udělal? Ach Bože, můj Bože. Co jsem to udělal?“

„Severusi, soustřeď se,“ Remus s ním zatřásl. „Musíš mě poslouchat, chlape! Pokud se už nevrátil, je to proto, že nemůže. On nemůže ignorovat pouto, a tvé trápení ho přivolá. Pokud se nevrátil, je to proto, že je v bezvědomý…“ Lupin se zde odmlčel, ale to nevadilo, protože Severus slyšel nevyřčená slova, „bezvědomý nebo mrtvý“. Severus potlačil vzlyk.

„Co mám dělat?“ šeptal. „Pověz, co mám dělat.“

„Soustřeď se na Farida. Zkus si ho představit, naslouchej mu, naslouchej svému srdci. Ty ho najdeš, když to zkusíš.“

Severus zavřel oči. Snažil se ustálit své dýchání a uklidnit narůstající paniku. Ponořil se co nejhlouběji do svého nitra a hledal Farida. A tentokrát naslouchal a přitom si uvědomil, že to vlastně ještě nikdy nedělal, snažit se vnímat Farida. Domníval se, že ví, co chlapec chce. Činil za něj rozhodnutí, ale nikdy se nevnořil do nitra, aby se dověděl, co Farid potřeboval nejvíce. Všechno bylo černé, tmavé, chladné. Severus málem ztratil naději. Už bylo moc pozdě? Kde je Farid? Cosi do chlapce rýpalo, cítil to. Všude pociťoval bolest, jako Farid, a to něco, co se tisklo k jeho stehnu, se domáhalo pozornosti. Bylo to tvrdé, nepoddajné. Náhle poznal, co to bylo. Dokonce i ve Faridově bezvědomém stavu, ho Severus nějak prohlédl. Vyskočil z křesla a rozběhl se, i tak ještě přes rameno křičel na Remuse: „Bota, bota, leží na botě.“

Vřítil se do své ložnice a trhl dveřmi skříně tak prudce, že upadl jeden z jejích pantů. Zprvu byla moc tma, ale pak si všiml Farida schouleného v tak malém klubíčku jak bylo možné mezi odloženými věcmi v zadní části skříně.

„Má lásko,“ šeptal, „můj nebohý milý.“ Severus klesnul na břicho a vlezl do těsného prostoru. Dostal se k chlapci a položil ruku na chladnou paži. Farid se nepohnul. Pak se Severus prodíral botami a starými košťaty, v zoufalé snaze se dostat k chlapci. Pomalu, velice pomalu, ho rozmotal, dokud ho nedržel v náručí. Severus nemohl uvěřit, že byl tak slepý. Vždyť hochovy vlasy a kůže byly potřísněné ejakulátem. Jeho oko bylo silně pohmožděné v místě, kde ho Severus uhodil a měl zaschlou krev z dříve krvácejících natržených úst. Namáhavě se postavil a zaslechl jednotné zajíknutí od ostatních. Všichni následovali Severuse a shlukli se ve dveřích a dívali se, jak hocha vynáší z tmavého, uzavřeného prostoru.

„Merline,“ vyjekl Draco. „Podívejte se na jeho pozadí.“ Farid byl samý šrám. Očividně byl zbitý ještě krutěji než Draco. Severus plakal. Jak to mohl nevidět? Jeho chlapec, jeho Farid byl napaden a Severus byl příliš plný zloby, žárlivostí a příliš zatraceně opilý na to, aby si byť všiml.

Severus přešel k posteli a pomalu Farida do ní uložil. „Pane, podívejte se na jeho pusu, něco v ní je.“ Seamus přišel blíž, když promluvil. Faridova ústa se mírně pootevřela a tak všichni viděli, že právě v nich je cosi bílého. Severus zahnul prst a z úst pomalu vytáhnul bílý kousek látky. Když promluvil, jeho slova byla neskonale smutná.

„To jsou Faridovy slipy. Zacpali mu pusu jeho slipy.“ Také zaváněly; Severus nechtěl ani pomyslet na to, co s nimi dělali předtím, než je strčili do Faridových úst.

Jemně rozvázal Farida. Chlapcovy paže byly pevně svázané za jeho zády. Kolem útlých zápěstí byly tmavorudé šrámy od pout, vytvořených ze zlaté nebelvírské kravaty, jež byla zarytá do jeho masa. Větší potíže měl s páskem, jenž byl uvázán jako silný obojek. Byl příliš pevně zavázaný na to, aby ho Severus oddělal a tak ho musel rozříznout, přitom nevyhnutelně řízl do jemné kůže na Faridově krku.

Opožděně si uvědomil, že je sledován. Příliš pozdě se pokusil zakrýt Farida přehozem. Jeho publikum však tvořili ti, kdo milovali jeho chlapce a opět si uvědomil, jak byl hloupý, když si zle vykládal, jak moc se zajímali o Farida. Úplně každé z dětí stojících kolem postele plakalo. Neskrývaně nechaly slzy stékat po svých lících, jako by prosily Severuse, aby ho uzdravil.

Znovu promluvil: „Prosím, Remusi, můžete jít a vyřídit to. Vypátrat toho, kdo je za tohle odpovědný, přimět Albuse, aby něco udělal.“ Nemohl zastavit slzy, které teď stékaly po jeho vlastních lících, i kdyby chtěl. „Musím ho vykoupat a postarat se o něj.“

Remus ostatní doprovodil ven, ale ještě se před odchodem obrátil zpět na Severuse. „Bude v pořádku, Severusi, že ano? Postaráš se o něj?“ Severus přikývl; nemohl se spolehnout na svůj hlas. Věděl, že chlapec je jeho, aby se o něj postaral, důvěřoval mu. Severus to tentokrát úplně královsky podělal; ze své nedbalosti a hlouposti vyvázl bez úhony. To Farid trpěl, a věděl, že si nikdy neodpustí, co se stalo. Tušil, že Nott a ostatní zjistili jeho slabosti a zneužili je. Se Severusem bylo hráno a Farid byl cena.

Odnesl chlapce do koupelny. Jemně ho umýval, zklidňoval šrámy a z Farida oplachoval špínu. Velice pečlivě ho osušil a vtiskl něžný polibek na chladné, netečné rty, přitom po celou dobu mluvil na Farida a sliboval mu vše, nač by si pomyslel. Tolik času s Blackem, kolik by si přál, oslavy každý den, čas s jeho přáteli, a občas prosil chlapce, aby se probral. „Prosím, probuď se. Je mi to líto, moc líto, Faride, hrozně se ti omlouvám, má lásko, prosím, prober se, prosím, odpusť mi.“ Přesto od Farida žádná odpověď nepřicházela, ani se neobjevilo zachvění v zavřených očích.

Severus doufal a modlil se, že Remus přijde na to, co to bylo za lektvar. Pak by snad mohl pracovat na antidotu. V hloubi duše však věděl, že je už příliš pozdě. Ať už bylo Faridovi podáno cokoli, už se to vstřebalo do jeho krevního oběhu. Vše, co mohl dělat, bylo čekat, až se jed vyloučí z jeho systému, a možná pak chlapec procitne.

Poté, co byl Farid čistě umytý z té veškeré špíny, jež hyzdila jeho skvělou pleť a proplétala jeho vlasy, Severus ho opět kolébal v náručí a nesl ho zpátky do postele. Balancoval s Faridem na jednom kolenu, když strhával přehoz, na nějž chlapce dříve položil, a odhodil ho na podlahu. „Už nikdy nebudu pít, můj miláčku, prosím, prober se,“ šeptal do chlapcova hebkého krku, zatímco klesal na postel se svým drahým břemenem. „Strašně mě mrzí, co jsem řekl.“ Lehl si zády na polštář a Faridova hlava se svezla na obvyklé místo na jeho rameni. „Už nikdy na tebe nezvýším hlas, má lásko.“ Když si položil tvář na Faridovu jemnou, tmavou hlavu, nechal volně stékat slzy, jež se vpily do Faridových hedvábných černých vlasů. „Prosím, prosím, můj milovaný, prosím, buď v pořádku.“

Od Farida však nepřicházela žádná odpověď; spal dál, a nic netušil o trápení svého pána, konečně osvobozený od bouřlivých emocí, jež ho více než týden sužovaly.

Severus tam jen ležel a pevně svíral svého milovaného. Necítil chtíč, žádnou touhu přišpendlit chlapce k posteli, žádnou žárlivost vůči ostatním, jež se tak očividně o něj starali. Konečně to vypadalo, že přemohl své emoce kvůli tomu, co znamenaly vzhledem k chlapcově bezpečnosti. Konečně si uvědomil, jak byl hloupý, zatímco ležel a kolébal Farida na své hrudi, šeptal slova lásky a modlil se za Farida, aby se probral. Jak byl neuvěřitelně idiotský, a jak sobecký. Byl ochoten se dělit o chlapce s kýmkoli, s nímž by si chlapec přál trávit čas. Protože je lepší se o něj dělit, aby vídal radost v jeho očích a úsměv na jeho rtech, i kdyby nebyly pro něj, než aby Farida neměl ve svém životě vůbec. Jen doufal a modlil se, že jeho poznání nepřišlo příliš pozdě.

Za poskytnuté služby - 32. kapitola

Za poskytnuté služby - 33. kapitola