Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 7
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  nebetováno
Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

 

  

 

 

Severus byl jako vždy zdvořilý a uhlazený. Stroze přikývl na pozdrav a ladně přešel ke křeslu a posadil se. Harry, na druhou stranu, začal bouřlivě vysvětlovat.

 

“Pane řediteli, madame Bonesová, čekali jsme za rohem, kdyby náhodou premiér odešel hlavním vchodem. Když jsme zaslechli letax, došlo nám, že odešel touto cestou, a tak jsme tady.” Od Dursleyových se naučil, že odposlouchávání někteří lidé považují za velice neslušné (ačkoliv ho při tom chytili pouze jednou), a docela určitě nechtěl, aby si někdo myslel, že se Severusem stáli hned za dveřmi a poslouchali.

 

Severus takové zábrany neměl. Jestli někdo nechtěl, aby byl slyšen, mohli použít jedno z mnoha kouzel pro zajištění soukromí. Některá z nich by nedokázal prolomit ani on.

 

Ředitel jim řekl, jak si Grangerovi a premiér vysvětlili objevení se černých wyrmů.

 

Severus zdvihl obočí. “A odkud si myslí, že se takové obrovské množství ptáků najednou vzalo?” zeptal se tónem, jímž dal najevo, že takové vysvětlení nepovažuje za dostatečné.

 

“No, řekl jsem, že země tady je protkána jeskyněmi a hlubokými puklinami a že možná se v těch místech nějaká puklina objevila,” odpověděl s úsměvem Albus a gestikuloval přitom rukama, že tohle vysvětlení budou moci použít i na něco jiného.

 

Nakonec promluvil Harry. “My samozřejmě víme, co tu černotu způsobilo - černí wyrmové se vynořili z ley lines.”

 

Madame Bonesová zalapala po dechu.

 

“Jsou to mí spojenci, madame Bonesová,” vysvětloval Harry, “a mysleli si, že tohle je ta bitva, v níž potřebuji jejich pomoc. Rychle zjistili, že mudlové nepředstavují žádné nebezpečí, ale mezitím jich už několik zabili. Oslovil jsem je možná minutu nebo dvě poté, co se objevili, ale i tak je lidé viděli a navíc kvůli nim i pár lidí zemřelo.”

 

Amélie o wyrmech věděla jen to, co o nich Harry řekl v tom památném rozhovoru s Popletalem poté, co se vrátil ze Zimních zemí. Pamatovala si, že o nich mluvil jako o potravě pro mozkomory a že je přirovnal k drakům. O ley lines neměla ani potuchy. Nervózně si promnula obočí.

 

“Oni tu jsou draci?” byla přirozeně její první otázka. Tito tvorové byli ze zřejmých důvodů drženi daleko od lidských obydlí.

 

“Wyrmové cestují v zemských drahách, kterým se říká ley lines,” vysvětlil Harry. “Pod zemí mají spíš formu magického impulsu, ale mohou se vynořit na povrch a materializovat se. Kolem Bradavic je rozmístěno okultních pečetí, a tedy i míst, kudy mohou vyjít na povrch. Můžou se tak dost rychle dostat kamkoliv. A co jejich označení týče, myslím, že mezi kouzelníky probíhají debaty o tom, zda se jedná o draky či nikoliv, ale oni sami se za draky považují. A mluví hadím jazykem, takže si s nimi můžu povídat.” Potom opět stručně zopakoval svůj rozhovor s nimi a dodal: “Nevěděl jsem, že přijali mou žádost o pomoc ani že se tu zdržují. Ale očividně tu jsou a sledují dění na povrchu.”

 

“Dobře,” řekla madame Bonesová, a tón jejího hlasu zněl zároveň ulehčeně i ustaraně.

 

“Přesně tak,” souhlasil s ní Severus.

 

“Požádal jsem Harryho se Severusem, aby přišli, až premiér odejde, Amélie. Předpokládal jsem, že nebudeš chtít, aby toto věděl mudlovský premiér,” dodal Albus. “Harryho spojenci mohou být velmi užiteční proti útočníkům z řad kouzelníků nebo jiných magických stvořeních, zvlášť když o nich nikdo nebude vědět. Proto jsem okamžitě reagoval na tvou poznámku o nerovném terénu. Ulevilo se mi, že mudlové tak snadno přijali vysvětlení se špačky, a jeskyně pod zemí zase dokáží vysvětlit, proč několik mudlů zmizelo. Obávám se, že tohoto vysvětlení se musíme držet. Poněkud nepravdivé, ale pro větší dobro.”

 

- - - - -

 

Malá skupina, sídlící na Raddleově usedlosti, byla nyní o jednoho člena chudší.

 

Hiram popisoval bitvu, protože byl jedním z domnělých mudlovských vůdců protikouzelnického hnutí, svému Pánovi a zbývajícím Smrtijedům. Podal to tak, že se jednalo o epickou bitvu a že Adney zemřel jako hrdina.

 

Zdálo se, že ho všichni zaujatě poslouchají.

 

Lord Voldemort naslouchal také, ale ne tak soustředěně jako ostatní. Měl podezření, že Hiram z příběhu něco vynechal, ale všiml si, že jeho Smrtijedi tomu nevěnovali pozornost nebo to odmítali slyšet.

 

Jako první ho zaujal popis lidí, kteří bránili Prasinky před útočníky. Očividně nebyli místní. Podle Hiramova popisu to byli nejspíše Vikingové, obyvatelé Zimních zemí. To nebylo tak překvapující, vzhledem k Potterovu malému výletu na sever, o kterém se tolik psalo v novinách a díky němuž ztratil Popletal protektorát. Pak si vzpomněl, že sestra toho zrádce Snapea se vdala za Vikinga. Možná to nakonec mělo spíš co dělat s příbuzenskými vztahy.

 

Druhou věcí, která ho napadla hned poté, bylo to, že ačkoliv měli Vikingové ohromné postavy a byli fyzicky zdatní, jejich magické schopnosti nestály pomalu za řeč. Něco o nich věděl, přestože o nich nikdy neuvažoval jako o svých potenciálních spojencích. Nebyli tak velcí jako trollové nebo obři, a pokud měl někdo zájem o extrémní fyzickou sílu, mohl najít lepší tvory než byli oni. Protože nemohli přispět svou silou, zbývala pouze magie, v níž byli také velmi slabí. V boji pro ně neviděl žádné využití. Bylo proto zvláštní, že se zapojili.

 

Ale proč? Proč Potter nebo Brumbál neposlali na ochranu městečka schopné kouzelníky a čarodějky, aby rozmetali mudlovskou armádu? Co to vypovídá o jejich spojencích?

 

Voldemort doufal, že to ukazuje na magicky nepříliš silné spojence, ale hluboko v srdci věděl, že to není pravda. Brumbál měl vždycky blízko k Ministerstvu kouzel, a pokud by on sám nezačal sestavovat kouzelnickou armádu, někdo z ministerstva by to udělal.

 

Minutu o tom s hořkostí přemýšlel. Když mu ještě byli věrní Snape a Malfoy, tohle byly věci, které oni dokázali zodpovědět téměř okamžitě. Snape se svým intelektem dokázal odhalit skryté významy a vzorce chování, a Malfoyovy politické konexe mu umožnily vědět, co ministerstvo dělá ještě předtím, než o tom byl informován ministr. Podíval se na své následovníky nadšeně naslouchající Hiramovi a věděl, že on je jediný, kdo přemýšlí o významu a důsledcích popisované události. Ano, tahle skupina je sice plná nadšení, ale poněkud hloupá.

 

Tiše si povzdechl a opustil tuto linii myšlenek. Takže. Z nějakého důvodu strana světla nepoužila magii. Místo toho využili spojenců, kteří magii nemohli používat, ale přitom byli silní dost na to, aby silou porazili neorganizovanou hordu mudlů. Něco tu nedávalo smysl, ale na druhou stranu musel připustit, že to se v případě Brumbála stávalo často. Možná se ten starý blázen zase pokoušel mudly ochránit? Bylo to stejně tak pravděpodobné jako otřesné.

 

Nechal Hirama dokončit vyprávění, a pak jim sdělil svůj velkolepý plán na poslední bitvu, v níž se s konečnou platností a navždycky zbaví Brumbála, ministerstva a Pottera.

 

- - - - -

 

Na Nový rok v noci se Harry uvelebil v Severusově náruči. Po opadnutí vzrušení z odpolední bitvy ředitel poprosil skřítky, aby připravili slavnostní večeři a občerstvení na zbytek večera, aby všichni mohli společně odpočítávat půlnoc. Byl to pěkný večer, který rodiny strávily pohromadě. Studenti popíjeli máslový ležák a dýňovou šťávu a dospělí si pochutnali na archivním vínu z ředitelova soukromého sklípku. Dvojčata Weasleyových odpálila na oslavu nového roku velkolepý ohňostroj. Harry si všiml, že dokonce i Severus si oslavy užíval. Potom si uvědomil, že ředitele viděl naposledy u večeře. Než usnul, umínil si, že se na to musí ráno Severuse zeptat.

 

Severus spánek pouze předstíral. Dýchal pravidelně, ale mysl mu pracovala na plné otáčky. Nechtěl však Harryho rušit ve spánku, do něhož vplul po jejich vlastní, velmi intimní oslavě.

 

Moc dobře věděl, o co Albusovi šlo celé odpoledne a večer, ale nebyl si jistý, co si o tom má myslet a zda se s tím má vůbec svěřit Harrymu.

 

Ředitel navrhnul večeři a silvestrovské oslavy, aby odvedl pozornost od tuctu bystrozorů, kteří celé odpoledne přicházeli a zace odcházeli. V několika skupinách pročesávali bitevní pole. Nebylo překvapující, že země zde byla stejně pevná jako po celé předcházející tisíciletí. Byli rádi, že nenašli žádné další zraněné lidi, bez ohledu na strany, na nichž stáli. Potom území prohledávali kvůli ztraceným či opuštěným předmětům, a to, co našli, se ukázalo být velmi zajímavým. Kromě velkého množství mudlovských peněženek a klíčenek, několika kusů obuvi a neuvěřitelného množství lahví od kořalky, našli také polovinu kouzelnické hůlky.

 

Než stačili poslat někoho k panu Ollivanderovi, aby hůlku identifikoval, Poppy Pomfreyová nahlásila nález pečlivě ukryté hůlky v obleční člověka, jemuž kámen rozdrtil hlavu. Zdravotnický personál pak důkladně prohledal šaty ostatních mudlů, ale žádný další kouzelný předmět nenašli.

 

Bystrozoři zastihli pana Ollivandera na odchodu za dcerou a její rodinou. Jako vždy byl ochotný pomoci ministerstvu, a tak převzal obě hůlky. Nepoškozenou hůlku okamžitě poznal - patřila Adneymu Higgsovi. To nebylo pro bystrozory překvapením, protože ho Severus identifikoval jako Smrtijeda na jedné z mudlovských fotografií. Předpokládali, a nyní to měli i potvrzené, že v protikouzelnickém hnutí vystupoval jako jeden z Raddleových bratranců, o kterých je informovala mudlovská vláda.

 

Identifikace majitele poškozené hůlky zabrala panu Ollivanderovi několik minut, ale pak dokázal, že si opravdu pamatuje každou hůlku, kterou kdy prodal. Díval se na zbytky hůlky nanejvýš zmateně, zatímco po jejím torzu přejížděl prsty a čichal k němu. “Tuhle hůlku jsem prodal Korneliu Popletalovi před šedesáti lety. Vrba se šupinou z mořské panny, osm a tři čtvrtě palce dlouhá. Copak on není ve vazbě? Jak se mohla jeho hůlka takhle čistě rozpůlit? Není zlomená - hůlky nechtějí být zlomené a vždy se dá najít nějaký důkaz toho, že se hůlka snažila zůstat celá. Tahle hůlka byla useknutá.”

 

Bystrozoři jeho nález bezodkladně oznámili ministryni. Domnívali se, že Karel Frost je hledaným bývalým ministrem kouzel, a teď pro to měli důkaz.

 

Mudlovský premiér navštívil sira Harolda Beckwitha za doprovodu velmi nervózního zástupce policejního ředitele. K účasti přizval i Entwhislea. Že to bylo moudré rozhodnutí, mu potvrdila následná Entwhistleova zpráva o výsleších.

 

Sir Harold se velmi rozhořčil, když se u něj poslední den v roce odpoledne ohlásili, ale zase se uklidnil, jakmile zjistil, že jedním z návštěvníků je i premiér. Zástupce policejního ředitele se držel v pozadí a byl naprosto neužitečný, ale zbylí dva sami zvládli pokládat odpovídající otázky.

 

V pozdním odpoledni byl Severus požádán, aby se asi tak na hodinu zastavil na Malfoy Manor a pomocí nitrozpytu získal od mudlů jejich potlačené vzpomínky. Entwhistle identifikoval tři muže, kteří pravděpodobně měli tu informaci, již hledali, ačkoliv si ji oni sami nemohli vybavit. Těmto mužům nalili do brandy trochu uspávacího lektvaru a Severus byl schopný prozkoumat jejich vzpomínky, zatímco pochrupovali v křeslech a na pohovce.

 

Severus rychle zjistil, že Reginald Mason na vlastní oči viděl smrt Adneyho Riddlea, ale nebyl si jistý, co se stalo Hiramovi. Bylo důležité zjistit, kdy se Hiram přemístil, zda před nebo po útoku černých wyrmů. Dalo mu to trochu práce, ale nakonec byl schopný určit, že mezi smrtí Adneyho a objevením se wyrmů uběhlo alespoň několik minut. Podle toho, jak Hirama znal, domníval se, že hledal možnost útěku okamžitě poté, co se vyskytl první problém. Pokud byl Mason zaměstnán hlášením smrti Adneyho, určitě se na něj nedíval a byla to tak dobrá příležitost zmizet. S největší pravděpodobností se tedy odmístil ještě před příchodem wyrmů. Bylo tedy velmi nepravděpodobné, že by Temný pán o nich věděl.

 

Podíval se také do mysli sira Harolda, ale nenašel tam nic zajímavého. Avšak muž označovaný jako generál byl jiný případ. Chováním mudlů během bitvy byl evidentně znechucený. Severus si prohlédl jeho plán s rozmístěním několika hlavních představitelů protikouzelnického hnutí jako pozorovatelů, kteří měli zároveň hlásit vývoj bitvy na ústředí. Viděl Masona a dva Smrtijedy na nízkém návrší na jedné straně bitevního pole, a Popletala a Dursleyho na jiném vršku přímo naproti.

 

Už věděl, že Mason zaslechl Dursleyho reakci na jeho zprávu o zabití Adneyho, a předpokládal, že Popletal byl s ním. Podle náčrtku bitvy od Entwhistlea určil, že pokud chtěli opustit bojiště a vrátit se ke generálovi (což se mu jevilo jako pravděpodobné podle toho, co o nich věděl), museli projít oblastí, v níž se objevili černí wyrmové. Pokud by si měl vsadit, tak na to, že prvními dvěma muži zabitými wyrmy byli Popletal a Dursley.

 

Místní úřady začaly kontrolovat všechny mudly v oblasti a než nastal večer, měli seznam třiceti nezvěstných lidí, včetně obou Riddleů, Frosta a Drusleyho. Ostatní až na dva ošetřovala madame Pomfreyová. Tito dva byli tedy také sežráni wyrmy předtím, než je Harry odvolal.

 

Madame Bonesová se usadila v kanceláři detašovaného pracoviště Ministerstva kouzel a celý večer přijímala zprávy od bystrozorů i mudlovských úřadů. Albus na chvíli odešel zahájit slavnost ve Velké síni, a pak se k ní zase připojil. Severus je právě informoval o tom, co zjistil na Malfoy Manor, když dorazil premiér. Zatímco tři vůdci diskutovali o tom, jak o tom debaklu informovat pozůstalé zemřelých i širší veřejnost, vytratil se a vrátil se do svých komnat.

 

A zatímco ležel vedle spícího Harryho, ve svém srdci věděl tak jistě, jako si byl jistý svým jménem, že přichází další bitva, která všechno rozhodne. Usnul krátce před svítáním, aniž by věděl, jak to všechno sdělit svému manželovi.

 

 

Vysvětlování - 138. kapitola - část první

Loučení - 139. kapitola - část první

Komentáře   

+1 # Odp.: Vysvětlování - 138. kapitola - část druháhishito 2017-10-07 19:27
Díky za překlad. Zajímá mě reakce Petunie a Duddlyho na smrt Vernona. Měli by o všem říct i Harrymu. Brzy už bude konečná bitva. Doufám, že nikdo z důležitých postav nezemře, Voldemorta porazí (nejlépe zabijí) a Harry a Severus už budou mít konečně klid. Jen mi tam trochu chybí vztahy Rona a Hermiony, Draca a Charlieho a Nevilla a faraonky. Neztrácej vůli k překladu, jde ti to!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
+1 # vysvětlovánísisi 2017-10-04 18:00
Nejprve musím velmi poděkovat a hluboce smeknout před larkinh, že se pustila do překladu nesnadného a dlouhého. Druhá věc je, že se povídka zase děsně komplikuje místo, aby pomalu spěla k šťastnému konci. Co se dá dělat, musím přiznat, že povídka už dávno není v žánru Snarry, ani Severitus, nemluvě o nepopisu vztahu Draca Weasleyho s Charliem. přesto se těším, jak vše dopadne. Ještě jednou děkuji, chodím sem moc ráda vyhlížet nové kousky povídky. Tak zase za měsíc?
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: Vysvětlování - 138. kapitola - část druhájasmínka 2017-10-03 07:13
Nádhera. Chodím sem často kontrolovat, jestli něco nepřibylo a vždycky mám radost, když najdu novou kapitolu. Děkuju za překlad. Zkoušela jsem to dočíst v překladači, ale to moc nejde.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # UuuuPey 2017-10-02 09:47
Krásná dlouhá kapitola! Moc děkujeme!
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky