Labyrintem slov...

archiv fanfic od roku 2008

Hodnocení uživatelů:  / 8
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

 


"Och, zapomněl jsem ti říct. Večer jsem mluvil s panem a paní Weasleyovými. Chtějí svoje dítě pojmenovat Harry a požádali mě, abych se stal jeho kmotrem!"

Severus si povzdechl, zatímco zpracovával novinky ohledně žádosti Weasleyových. Nebyl překvapený, že lidé, kteří Harryho znají, se rozhodli ho takto poctít. U Merlina, davy po něm pojmenovávaly své děti už celá léta, a náhlý výskyt různých Harriet naznačoval, že tato móda se netýkala pouze synů. Pojmenování nejmladšího Weasleyho po Harrym bylo aspoň myšleno naprosto upřímně.

Ale kmotrovství s sebou neslo, aspoň v kouzelnickém světě, přesně stanovené povinnosti, které nebylo radno brát na lehkou váhu. Severus si stále myslel, že to nebyl případ Potterovy volby, když si myslel, že to psisko je schopné dostát svým závazkům, ale to byla jiná záležitost. Už dlouho zamýšlel si na toto téma s Harrym promluvit, ale nějak neodhadl správné načasování. Vzhledem k povinnostem kmotra nebyl nikdo, kdo se sám nepovažoval za dospělého, žádán o kmotrovství, a tak se domníval, že na podobný rozhovor má dost času. Samozřejmě, jejich manželství Harryho posunulo do plné dospělosti, takže z tohoto pohledu byla ta žádost naprosto v pořádku. Ale předpokládal, že ho o to nebude požádán, dokud nedokončí školu. Očividně to nebyl ten případ.

Všechny jeho naděje na trochu spánku se díky tomu zcela vytratily. Lepší čas než teď už nepřijde.

"Harry, to je docela velká pocta. Pojď se posadit a pohovořit si o tom, co kmotrovství vlastně obnáší."

Harry se na něj nervózně podíval, protože si byl vědom toho, že se mu dostane poučení o dalším výrazném aspektu života kouzelníků, o němž nemá ani potuchy.

Severus si toho všimnul a zavrtěl hlavou. "Nic není špatně, Harry. Předpokládám, že ji tu nabídku přijal?"

Dostrkal Harryho na jeho místo na pohovce a sám se posadil do svého oblíbeného křesla. Nechtěl kolem toho dělat zbytečný povyk, jelikož jeho reakce na novinky Harryho zmátla. Mladík v odpověď na jeho otázku přikývl a posadil se.

"V našem světě s sebou kmotrovství nese také pevný závazek poskytnout dítěti domov, pokud jeho rodiče toho už nebudou nadále schopni. Z tohoto důvodu se kmotrovství navrhuje pouze dospělým, kteří jsou schopni toto zajistit. Domníval jsem se, že k podobné žádosti nedojde, dokud stále studuješ, protože je velice nezvyklé žádat o kmotrovství někoho, kdo ještě nedokončil školu, přestože již dosáhl dospělého věku. Ty ses plnoprávným dospělým stal už před rokem díky našemu manželství, a proto jsi považován za osobu schopnou dostát svým závazkům."

Harry se zatvářil pobouřeně. "Samozřejmě, že dostojím svým závazkům! Weasleyovi jsou pro mě jako rodina," zavrčel.

Severus spolkl slova o Nebelvírech a jejich naprostém nedostatku rozvahy v záležitostech, kterým plně nerozumí, jež se mu drala na jazyk. Místo toho se snažil Harryho uklidnit a odvrátit rozhovor ze směru, do něhož, jak se zdálo, směřoval.

"Nikdy by mě ani nenapadlo, že bys nesplnil slovo, které jsi někomu dal," začal a potěšilo ho, že se Harry trochu uvolnil. "Ty a já jsme společně schopní dostát jakýmkoliv závazkům. A předtím, než si začneš myslet, že tenhle rozhovor je o Weasleyových, rád bych tě ujistil, že není. Oni jsou asi tou jedinou rodinou, která by v současné době mohla mít k tobě takovou žádost, a já bych souhlasil, že máš přijmout. Jste si navzájem blízcí a považujete se vzájemně za rodinu, a já tento vztah rád podpořím."

Tohle Harry očividně nečekal. "Takže kde je problém?" zeptal se.

Severus se pohodlně opřel. "Ředitel a Hikory McFarlen z Ministerstva kouzel během loňského roku odmítli velké množství podobných žádostí. Měl jsem se jich zeptat, abych ti mohl dát přesné číslo. Ale přesně jako jsi dostal velké množství darů při uzavření manželství a později když jsi byl prohlášen za krále Zimních zemí a když ses stal králem celého kouzelnického světa, lidé touží být s tebou spříznění. A není lepšího způsobu, než tě udělat kmotrem jejich dětí. Naposledy, když o tom Albus mluvil, to bylo něco přes tři sta žádostí."

Severus se téměř rozesmál, když viděl Harryho šokovaný výraz.

"Vždyť ani tolik lidí neznám," zamumlal udiveně mladík.

"To nemá nic společného s tím, jestli je znáš nebo ne. Chtějí se jen chlubit tím, že jsi kmotrem jejich dítěte," odpověděl Severus, ale hned pokračoval, když vycítil, že by se Harry mohl urazit kvůli tomu, jak to vyznělo. "Sám znám lidi, kteří souhlasili s kmotrovstvím i pro padesát dětí. Osobně si myslím, že je to absurdní, ale když tě o to někdo požádá, dává tím do určité míry najevo, že si tě váží, a někteří lidé tohle prostě zbožňují. Je vysoká pravděpodobnost, že všechny ty děti vyrostou ve své vlastní rodině, takže kmotři jen při určitých příležitostech posílají dárky a tím je to vyřešeno. Kdybys chtěl přijmout všechny ty návrhy, mohli bychom začít objednávat stříbrné rámečky na fotografie ve velkém – Gringottovi by to zvládli. Nicméně stále potřebuješ chápat to, že se může stát, že budeš muset převzít starost o své kmotřence v podstatně větším rozsahu."

Harry se zatvářil šokovaně. "Ne, samozřejmě nechci být kmotrem každému, kdo o to požádá, ať už je znám nebo ne. Jsem jen ohromený tím, že lidi o to klidně požádají někoho úplně cizího."

Severus pokrčil rameny. "Takoví už lidé jsou, nicméně si uvědom, že ty pro ně nejsi úplně cizí člověk, přinejmenším to je to, co si myslí."

Mladík přikývl. Vzpomněl si na svoje první setkání se Severusovou rodinou na Briarwood Hall a jak si všichni mysleli, že ho opravdu znají jen na základě těch nesmyslů, zveřejněných v různých novinách a časopisech. Pořád mu to připadalo absurdní, ale oni měli rozhodně pocit, že ho znají.

Severus pokračoval: "Jak jsem řekl, žádost Weasleyových je zcela oprávněná a já souhlasím s tím, že jsi přijal. Předpokládám, že v budoucnosti budeš o kmotrovství požádán ještě mnohokrát. Například dětmi Artura a Molly, až budou mít vlastní rodiny, nebo mnoha svými spolužáky, a to ne pouze Nebelvíry a ne jen těmi z tvého ročníku. A nemůžeme vynechat ani rodiny tvých spolužáků. Až se roznese, že jsi tuto nabídku přijal – a počítej s tím, že se to roznese – připrav se na mnohem úpornější snahy novopečených rodičů dostat se přímo k tobě či nějak upoutat tvou pozornost."

Harry se utrápeně kousal do rtu. Kouzelnický svět měl pravidla pro tolik různých věcí – možná nebude muset vymýšlet způsob, jak odmítnout. Možná už nějaké takové pravidlo existuje.

"Není nějaký ustálený způsob, jak se takové žádosti můžou odmítnout, aniž by si člověk udělal nepřátele na život a na smrt?"

Severuse tato otázka potěšila, ukazovala totiž, že si je Harry vědom společenských důsledků takových žádostí, jen při zmínce o nepřátelích si hlasitě odfrknul. "Jak jsem už říkal, prostřednictvím ředitele a pana McFarlena z VIP Odboru Ministerstva kouzel jsi už odmítl několik set nabídek. Žadateli prostě sdělíš, že jsi tou nabídkou velice poctěn, ale musíš odmítnout. Tady skončíš – nemusíš nikomu sdělovat důvod odmítnutí. Nebudeš ani poukazovat na to, že netušíš, kdo žadatel je nebo že ještě pořád studuješ, nebo že musíš jít na famfrpálový trénink. Jakmile jim poděkuješ za nabídku a odmítneš, etiketě bylo učiněno zadost a oni nemají žádné právo si stěžovat."

"To je jednoduché, to zvládnu. Ale pořád nedokážu pochopit, proč by mě měl žádat o kmotrovství někdo, koho jsem v životě neviděl," divil se Harry.

Jen co ale mladík dodal: "Půjdeš si teď lehnout?", budík v ložnici začal vykřikovat: "Je čas vstávat! Je čas vstávat!" Když však zjistil, že kolem nejsou žádní spící kouzelníci, seskočil z nočního stolku a vydal se je hledat. Harry se Severusem slyšeli jeho kovové nožičky nejprve ťukat o podlahu v koupelně a pak zpět v ložnici, když budík pochodoval do obývacího pokoje. Když zjistil, že oba jsou již vzhůru, ztichnul a vrátil se na své místo na nočním stolku.

Severus si zhluboka povzdechl. "Očividně ne. Dám si rychlou sprchu – to mě probudí. Nemohl bys požádat domácího skřítka, aby mi přinesl silnou kávu? To mi také pomůže neusnout."

- - - - -

Když v páteční ráno Harry vstoupil do Velké síně, rozhlédl se a byl překvapený, jaké množství lidí tam bylo. A nejednalo se jen o členy rodiny Weasleyů.

Počet Vikingů, kteří po prohlášení Harryho jejich králem s ním přijeli do Bradavic v obrovském množství, se nyní obvykle pohyboval mezi dvaceti a padesáti. Když mudlové zaútočili, bylo jich tu jen asi dvacet. Přestože je ředitel požádal, aby buď zůstali uvnitř hradu, nebo alespoň mimo dohled, a sami mohli vidět, že se mudlové do hradu vůbec nedostanou, vzali ten útok velice vážně. Do Bradavic přicházelo pomocí přenášedel stále více bojovníků a nyní jich tam bylo už více než dvě stě. Většina z nich dávala přednost bydlení a stravování ve svých stanech než ubytování na hradě, ale našlo se jich několik, kteří si společná jídla ve Velké síni užívali.

Dnes však přišli do Bradavic i jejich vůdci, což bylo dost neobvyklé. Všichni byli usazeni u zvětšeného stolu pro profesory. Harry si všiml Alrika Branda, kterého vlastně znali snad všichni studenti, protože se během uplynulých měsíců v Bradavicích několikrát objevil. S ním tam však byl asi půltucet dalších Vikingů, pravděpodobně hlavních náčelníků. Harry mezi nimi poznal Asgeira Branda, který tu byl vůbec poprvé. Všiml si také Siria Blacka, který se mezi ohromnými Vikingy téměř ztrácel, jenž se živě bavil s Asgeirem a Alrikem.

"Sakra, to skoro vypadá, že tu pořádáme konferenci," poznamenal Ron, když se Harry posadil mezi něj a Hermionu.

"Spíš jako shromáždění Zimních zemí. Vikingové sem přijížděli už od toho mudlovského útoku, ale vidím tu taky Severusova švagra Alrika a jeho otce. A taky přišel Sirius. Zajímalo by mě, jestli se v Zimních zemích něco děje," odpověděl mu Harry. Znovu se rozhlédl a všiml si Nevilla, jenž seděl jen o několik míst dále. "Hej, Neville, nebyl jsi v poslední době v Zimních zemích? Nemají tam nějaké problémy?"

Neville spolknul sousto a zakuckal se, jak spěchal. Seamus ho musel pořádně praštit do zad, než mohl odpovědět.

"Byl jsem tam asi před dvěma týdny kvůli přípravě jejich farem na zimu. Všichni byli hrozně šťastní, protože si ani nemohli vzpomenout, kdy naposledy měli takovou úrodu."

Hermiona překvapeně vzhlédla. "To už sklidili? Vždyť sotva začal podzim!"

"Ale v Zimních zemích začíná zima už v říjnu. Dny tam mají už opravdu krátké a na mnoha farmách napadl první sníh. Několik posledních týdnů sváželi úrodu, aby měli všechno sklizené, než nasněží. Myslím, že teď už má většina farem všechnu úrodu pod střechou," vysvětloval Neville.

Hermiona byla jako vždy zvědavá. "To je v celé jejich zemi taková zima?" Podle toho, co se o Vikinzích dozvěděla od té doby, co se tu objevili první z nich, Zimní země se živily převážně farmařením a těžbou. Podle toho, jak Neville popisoval jejich počasí, tam museli mít opravdu tvrdý život.

"Většinou. Farmy a městečka na pobřeží mají tu výhodu, že u nich začne sněžit o pár týdnů později, ale zase jim tam vanou ledové vichry ze Severního moře. Sem a tam je nějaká usedlost, kde panuje odlišné počasí – třeba místa, která jsou chráněna skalami nebo v blízkosti termálních pramenů. Tam můžou dokonce pěstovat celý rok tropické rostliny. Ale to jsou velice malé a izolované farmy."

Neville zčervenal, když si všiml, že svým vyprávěním upoutal pozornost úplně každého u stolu. Cítil se, jako by se chlubil. Harry se na něj usmál a poděkoval mu za informace. Byl nejvyšší čas, aby si lidé uvědomili, že Neville je nejen silný, ale i chytrý.

"Slyšel někdo z vás něco o tom, proč všichni jejich vůdcové přišli do Bradavic?" nadhodil Harry. V Denním věštci nic nebylo a ani Severus se o ničem nezmínil, ale možná někdo jiný si něčeho všiml. Nebylo žádným překvapením, že nikdo nic nevěděl.

Poté se rozhovor rychle přesunul k sobotnímu famfrpálovému zápasu.

- - - - -

Během oběda se Harrymu objevil na talíři vzkaz se žádostí, aby přišel hned po vyučování do ředitelny.

Něco se dělo. Profesorský stůl byl už zase delší. Diana Brandová dnes zabrala Siriovu židli a seděla vedle svého manžela a tchána, což nebylo žádné velké překvapení. Jeho kmotr seděl nyní vedle Rema – to také nebylo nijak překvapivé. Dnes ale ve Velké síni obědvala jak madame Bonesová, tak také Lucius Malfoy a další ministerští úředníci, někteří v oficiálních róbách.

Harrymu se sevřel žaludek, svou nervozitu však nedal nijak najevo, protože hlavním tématem u nebelvírského stolu byly toho dne novinky od Rona.

"Protože Bill a Charlie jsou teď v Bradavicích, rodiče se rozhodli, že pokřtí mýho malýho brášku tuhle neděli!" pyšně oznámil Ron. Bylo to vůbec poprvé, co veřejně projevil nadšení nad narozením svého nejmladšího sourozence. Hermiona i Harry změnu v jeho postoji vítali – právě teď si s úsměvem vyměnili pohled.

"A jak se ten malý bude jmenovat?" zeptal se Seamus.

Zatímco Ron odpovídal, Harry cítil, že se červená. "Pojmenují ho po Harrym, samozřejmě. Harry souhlasil, že bude jeho kmotrem."

V tu chvíli mu začali téměř všichni blahopřát. Ron po chvíli pokračoval: "Jeho celé jméno bude Harry Remus Walter Weasley."

Hermiona se zatvářila překvapeně, když uslyšela Removo jméno. "Nikdy jsem si neuvědomila, že Remus a tví rodiče jsou tak velkými přáteli, Rone! Rozhodně se už nějakou dobu znají, ale i tak mě to překvapuje."

Zrzek s ní souhlasil. "Taky mě to trochu překvapilo, ale táta mi vysvětlil, že vždycky Rema obdivovali, a teď, když je členem Starostolce, se zdálo být vhodné ho tímto způsobem poctít. Myslím, že je to zatraceně cool, víte, že je prvním zvěromágem, který se přeměňuje do kouzelného zvířete."

Protože Harry se červenal už při zmínce, že se stane kmotrem nového Weasleyho, nikdo si nevšiml, že zrudl ještě více. Možná jen on sám si uvědomoval souvislost mezi početím Ronova brášky a Remem (nebo, přesněji řečeno, Removým zdivočením před devíti měsíci). Vysvětlil to pan Weasley své manželce? Nebo jí stačilo zdůvodnění, kterého se dostalo i Ronovi? Uvědomoval si tu souvislost vůbec Remus? Až tohle poví Severusovi, to bude!

Alespoň ho přemýšlení nad těmito souvislostmi zbavilo myšlenek na to ostatní. Ať už křest a kmotrovství znamenaly cokoliv, nebylo to nic, s čím by si měl dělat starosti – dojde k tomu už za dva dny.

Úklid - 130. kapitola - část druhá

Kmotři - 131. kapitola - část druhá

Komentáře   

0 # Odp.: Kmotři - 131. kapitola - část prvníAstirie 2016-01-02 14:04
Ahojte, na kdy se plánuje další část ... už jsou to 3 týdny, tak každý den vyhlížím :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
-1 # Odp.: Kmotři - 131. kapitola - část prvnílarkinh 2016-01-07 00:59
Další část je už vlastně 3 týdny u bety. Včera jsem jí psala další email, jak na tom je. No, ještě chvíli počkám, jestli se mi ozve, a pak to kdyžtak zveřejním neobetované a dodatečně to opravím.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: Kmotři - 131. kapitola - část prvníAbequa 2015-12-30 00:11
Těší mě, že zimní země měly velkou úrodu a ještě více mě těší, jak se jmenuje malý Weasley :-D Hrozně mě pobavila vize budíku co vstane a odcupitá hledat spící majitele :-D takový budík bych taky chtěla mít :-D :-D :-D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: Kmotři - 131. kapitola - část prvníElis 2015-12-30 17:37
Jo to jsem si taky říkala, že takový budík by se mi hodil.. a ještě aby mě pěkně profackoval, abych fakt vstala :D
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Odp.: Kmotři - 131. kapitola - část prvníElis 2015-12-26 21:52
Pěkná kapitolka a suprový překlad :) to by se mi ani omylem nepovedlo :D Když tak čtu, co znamená v této povídce kmotrovství, tak si tak říkám, že to chudák Sirius trochu nezvládl :D Těším se na druhou půlku, jen jsem ji tak rychle prolítla v originále a mohlo by to být zajímavé :)
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # křtinysisi 2015-12-09 22:41
No to je tak kouzelné, moc se mi líbí budoucí jméno malého Weasleyho. A že buce mít kmotrů! Hihi. A jak se asi vede madam Malfoyové, pravděpodobně nevalně - ty potíže v prvním trimestru, to stojí za starou bačkoru.
Co na to asi řekne nový budoucí velký bratr Draco?
A tolik bojovníků! ono se asi něco chystá. Jenom ještě nevíme co.
Neville boduje na ostrovech, pomohl k velké úrodě na severu, jak asi zvládne písky na Sahaře s faraonkou? Je moc fajn moct myslet na pozitivní věci, ne mít před očima jenom boje a válku s hadím ksichtem.
Moc velký dík za další půlku kapitoly.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
0 # Třetinalarkinh 2015-12-13 23:55
Vlastně se jedná o třetinu kapitoly - měla jsem v úmyslu zveřejnit zbytek najednou, ale nakonec mi z té druhé půlky vylezlo 11 stránek textu, což je stejně jako délka celých kapitol v minulosti - tak jsem to rozdělila znovu na dvě části. Již je to přeložené, tak na ně nebudete tak dlouho čekat, protože budou trošku kratší.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

Vyhledávání

Štítky