Labyrintem slov...

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101
Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Severus neměl dost času, aby zareagoval na Harryho výkřik. Výtrysk Harryho magie od něj částečně odklonil smrtící kletbu a zabránil jí tak ho přímo zasáhnout. Místo toho, aby se vnořila do jeho těla, odrazila se od přívěsku na jeho krku, narazila do zdi za ním a způsobila, že několik mramorových dlaždic explodovalo. Severus skončil zhroucený na zemi.

Místnost zachvátila panika.

Kouzelník, který kletbu seslal, byl Harryho magií vynesen do vzduchu a vržen obrovskou silou proti zdi za ním. Nepříjemné křupnutí lebky, jež doprovázelo jeho náraz, se ztratilo v hluku a rámusu.

Harry vypadal jako zdivočelý. Mudlové by si mysleli, že jeho tělem prochází elektrický proud a vychází ven jeho dlaněmi. Vlasy mu trčely do všech stran víc než obvykle a prolétávaly jimi malé záblesky světla. Byla to Harryho magie. A byla děsivá.

Naštěstí si toho v nastalém zmatku všimnul jenom Albus Brumbál. Hosté a zaměstnanci ministerstva zareagovali okamžitě po Harryho výkřiku a padli na zem, abych ochránili sebe a své blízké. Artur Weasley se snažil zaštítit tělo své manželky, která, vzhledem k vysokému stupni těhotenství, měla potíže se sklonit. Podobně Lucius zaštiťoval svou ženu, jež zoufale hledala Draca. Sirius a Remus sebou plácli oba na zem; ani jeden z nich ovšem netušil, co se děje. Několik členů Starostolce se odplazilo pod stoly pro lepší ochranu.

Harry po tak vysokém výdeji bezhůlkové magie na chvíli ochabl, ale rychle se vzpamatoval a vrhl se vpřed, aby pouhou silou vůle chránil Severuse. Albus, který si uvědomil, co se stalo, nespustil z Harryho oči. Viděl kolem něj jiskřit jeho magii, a i když byl mladík fyzicky vyčerpaný, jeho magie byla stále divoká. Věděl, že by nikdy vědomě neublížil nevinným lidem, ale dokud ji nedostane pod svou kontrolu, každý, kdo by se ho dotknul, by se ocitl v nebezpečí. Teď se všichni snažili skrýt, s hlavami u země, takže Harry se ke svému manželovi dostal okamžitě, aniž by se ho někdo snažil strhnout na zem nebo chránit. Začal na Harryho mluvit. Věděl, jak to vypadá, když ztratí kontrolu nad svou magií, a doufal, že ho dokáže uklidnit dřív, než si toho všimne někdo další.

Harry sice slyšel ředitelův naléhavý hlas, ale měl problém se soustředit. Také si všiml, jak mu mezi prsty přeskakují jiskřičky. Připadal si, jako kdyby se to dělo někomu jinému, tak byl ochromený.

„Pojď sem, Harry, tak je to správně. Hezky pomalu. Cítíš jen nepříznivé důsledky výbuchu bezhůlkové magie, to je všechno. Proto máš teď pocit slabosti v končetinách. Všechno bude zase dobré. Madame Pomfreyová tě prohlédne, až se vrátíme do Bradavic. Teď se hezky uklidni. Soustřeď se. Musíš být silný kvůli Severusovi. Táák, hezky zhluboka nadechnout, to je ono. Všechno bude zase dobré,“ pokračoval Albus jemně. Potřeboval udržet Harryho pozornost, aby se dostal za všechnu tu divokou, zuřivou magii, jež ho nyní ovládala. Ředitel si byl jistý, že jakmile ho Harry bude vnímat, na povrch se zase dostane ten milý mladík.

Divokost v zelených očích se pomalu ztrácela a na její místo nastoupil zděšený pohled a vyčerpání. Albus si uvědomoval, že sám podstoupil velké riziko, ale také věděl, že to někdo musel udělat. Podal Harrymu ruku, aby mu pomohl udělat poslední dva kroky k Severusovi. Ulevilo se mu, když v jeho ruce necítil pulsovat žádnou magii.

Společně si klekli k Severusovi. Albus mu okamžitě položil ruku na krk, aby zkontroloval tep, a oddechl si. „Žije. Potřebujeme ale, aby ho prohlédl kvalifikovaný lékouzelník.“ Harry si mezitím položil hlavu na Severusovu hruď a naslouchal tlukotu jeho srdce. Byl pravidelný, ale slabý. Tohle není dobré, ale dokud Severus nezemře, pořád bude existovat naděje na jeho uzdravení.

Harry položil svou ruku na Severusovu hruď těsně před svým obličejem a nechal svou, nyní již klidnou, magii do něj proudit. Zatím to nikdy nezkoušel přes oblečení, takže si nebyl jistý, jestli vůbec k nějakému přenosu dojde, ale potěšilo ho, když ucítil, že magie prošla tunikou i košilí. Okamžitě rozpoznal Severusův magický podpis, ale něco s jeho magickým jádrem nebylo v pořádku. Zdálo se jakoby roztříštěné. Musel to způsobit ten zásah. Harry nechal svou magii, aby opatrně obklopila Severusovu magii, chránila ji a utěšila v jejím neklidu. Snad to nakonec povede k tomu, že se zklidní a opět se spojí do jednolitého bloku, a zesílí se tak kouzelný podpis, který pro Harryho tolik znamenal.

Mezitím se ministryně postavila. Narovnala si hábit a rukama si odhrnula vlasy z obličeje. Rychle zhodnotila Severusův stav. Nevypadalo to dobře - ležel na zádech, byl smrtelně bledý a nehýbal se. Ulevilo se jí, když Albus prohlásil, že nezemřel.

Přeběhla ke zdi a požádala jeden z portrétů, aby zavolal lékouzelníka. Obrazy teď byly přeplněné, protože se na ně natlačily osoby z obrazů, jež byly pověšeny v jiných částech ministerstva. „Potřebujeme lékouzleníka, ihned. Kdo máte obraz nedaleko naší ošetřovny, okamžitě přivolejte pomoc!“ Portréty se hned rozeběhly, aby všechny roznesly zprávu, že v přijímacím salonku potřebují pomoc.

Tento obrázek se naskytl ostatním přítomným, když začali váhavě zdvihat hlavy. Harry s Albusem klečeli vedle ležící postavy Harryho manžela a oba vypadali velice znepokojeně. Ministryně mluvila s portréty. Vzduchem nelítaly žádné kletby. Možná už útok skončil. Lidé se začali pomalu zdvihat z podlahy.

Na recepci byli přítomni pouze dva členové Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů - Darmut, jeho vedoucí, a Stark, který zde byl jako bystrozor ve službě. Oba okamžitě začali se zajišťováním bezpečnosti. Zjistili, že útočník už není nadále nebezpečný, a pak vyloučili i možnost, že by měl mezi účastníky recepce nějaké komplice.

Díky svému bystrozorskému výcviku to byli jediní dva další lidé, kteří se po Harryho výkřiku nesnažili schovat, ale svou pozornost zaměřili na kouzelníka, jež vyslal smrtící kletbu. Stark stál blíže k němu, takže se okamžitě vrhnul jeho směrem, zatímco Darmut se snažil vyhodnotit, zda hrozí nějaké jiné nebezpečí a určit místa případného dalšího útoku. Rozhlížel se divoce kolem sebe a hledal jakýkoliv podezřelý pohyb nebo pokus dostat se ven či dovnitř přijímacího salonku.

Stark spěchal k útočníkovi, který ležel na zemi u zdi pod krvavou čmouhou, jež ukazovala, jak vysoko ho Harryho bezhůlková magie odhodila. Muž mu byl povědomý, ačkoliv se zdálo, jako by se jeho rysy nějakým způsobem měnily.Možná kouzlo na změnu vzhledu? Teď nebyl čas to zkoumat. Ať už to byl kdokoliv, nehýbal se a nevidomýma očima se díval přímo před sebe. Jenže z bystrozorského výcviku věděl, že existuje mnoho způsobů, jak přesvědčivě předstírat smrt, takže zajistil jeho hůlku a spoutal ho. Byl si celkem jistý, že pouta nejsou potřeba, vzhledem ke krvavé skvrně pod jeho hlavou, ale raději se pojistil.

Darmut se opatrně pohyboval po místnosti a nahlížel za nábytek a závěsy, ale zdálo se, že útočník byl jen jeden. O všech ostatních přítomných věděl, že byli pozváni ministryní, a kromě toho nikdo z nich se nesnažil vyklouznout pryč.

Potom začali oba dva uklidňovat hosty a identifikovat svědky. Největší obavy měli o Molly Weasleyovou, jelikož i když jí manžel pomohl vstát, stále se trochu motala. Přisunuli jí židli a přikázali jí sednout si a počkat na lékouzelníka, který by ji mohl zkontrolovat, než se pokusí znovu vstát.

Přibližně dvě minuty po útoku dorazili lékouzelníci. Dva z nich se okamžitě začali věnovat Severusovi. Albus jednomu z nich tichým hlasem vysvětlil, co se stalo, a ukazoval přitom na rozbité mramorové dlaždice, když došel k bodu, kdy se kouzlo od něj odrazilo. Druhý nad Severusem mával hůlkou, vyslovoval diagnostická zaříkadla a jemně ho prohmatával, aby zjistil rozsah zranění. Harry se sice od Severuse lehce odtáhl, ale odmítl dát z jeho hrudníku pryč svou ruku - stále udržoval poněkud chaotickou magii svého manžela v bezpečí.

Nakonec se oba lékouzelníci začali spolu radit. Původně chtěli od pacienta Harryho odvést, ale toho to dost rozrušilo, a tak Albus odvedl jejich pozornost pryč od mladého muže. „Tohle vyřídím já. Harry je teď plně soustředěný na Severuse. Co jste zjistili?“ zeptal se.

Starší lékouzelník se podíval na svého kolegu, který začal vysvětlovat: „Zatím to není potvrzené, ale věříme, že se jedná o smrtící kletbu, seslanou asi ze vzdálenosti deseti metrů. Výtrysk magie lorda Pottera ji vychýlil z její dráhy a způsobil její odražení od lorda Snapea. Mohla zasáhnout jeho Merlinův řád, aby nakonec skončila ve zdi za ním. Profesor Brumbál mi řekl, že lord Snape ztratil vědomí ihned po té, co se kletba od něj odrazila, a že už několik vteřin po útoku byl schopen ho zkontrolovat a jeho tep i dech byly pravidelné.“

Starší lékouzelník přikývl. „To souhlasí s mými nálezy. Na hrudi je popálenina, pravděpodobně na místě, kde byla medaile, jiná zranění nejsou. Ale jeho magické jádro - to je něco naprosto odlišného. Je s ním něco v nepořádku. Musíme přenést lorda Snapea na ošetřovnu a provést detailnější vyšetření, abychom si byli jisti tím, co se stalo. Můžeme ho tam přenést ihned, pokud nejste proti.“

Harry se znovu stočil do klubíčka vedle Severusova těla, s hlavou položenou na jeho hrudi, oči zavřené, jako kdyby Severusův tlukot srdce bylo to jediné, co jeho samotného udržuje naživu. Albus se sehnul, aby ho konejšivě poplácal po rameni, ale zarazil se. Uvědomil si, že tu útěchu potřebuje spíš on sám. Harry nevnímal nic než Severusovo srdce. Znovu se postavil a jakoby mu na ramenou ležela tíha celého světa, řekl staršímu lékouzelníkovi: „Pokud to Severusovi neublíží, odložme to. Budeme pak mít také větší soukromí při jeho přenosu.“

Oba lékouzelníci souhlasili. Starší z nich opět přiklekl k ležícímu tělu, aby monitoroval jeho životní funkce, a mladší se zamísil mezi ostatní hosty, aby se ujistil, že nikdo z nich není zraněný.

Oba bystrozoři zatím nikomu nedovolili opustit místnost. Nyní se k nim přidalo několik jejich kolegů a všichni začali vyzpovídat přítomné. Chtěli především zjistit, jestli se útočník s někým z nich nebavil a neprozradil jim něco, co by jim pomohlo v jeho identifikaci. Když Stark zmínil, že mohl použít kouzlo na změnu vzhledu, několik zaměstnanců Ministerstva mu sdělilo, že si mysleli, že hovoří s novým zaměstnancem Odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci, a přestože ho předtím viděli jen jednou nebo dvakrát, měli pocit, že dnes opravdu není ve své kůži, protože je nepoznal ani si nepamatoval, že by se s nimi setkal.

Dva zaměstnanci, kterým se povedlo útočníka zahlédnout nehybného na zemi, nahlásili, že ho během prezentace ani recepce vůbec neviděli. Vlastně, když se Stark znovu na něj podíval, byl si docela jistý, že jeho tvář vypadá jinak, než když mu bral hůlku. Neměl z toho dobrý pocit.

Konečně dorazil soudní lékouzelník, který měl velkou zkušenost v určování příčiny smrti, jestli v tom hrála nějakou roli magie, a často také měl postřehy, jež pomohly bystrozorům vyřešit případ. Lékouzelník seslal kouzlo a objevila se vrahova vlastní tvář. Stark ho neznal, určitě to nebyl nikdo, kdo by se účastnil předávání řádu.

Lékouzelník potvrdil smrt proražením lebky, s největší pravděpodobností v důsledku nárazu do zdi, protože na ní byly stále patrné stopy krve. Pak se naklonil nad tělo, důkladně si prohlížel jeho obličej a nakonec otevřel tělu ústa. Tiše vyslovil „Accio jed!“ a do jeho ruky vklouzla nepoškozená skleněná lahvička.

„Diagnostické kouzlo mi prozradilo, že v jeho těle se nachází jed, ale že není příčinou smrti. Zdá se, že neměl v úmyslu nechat se chytit živý, Starku,“ poznamenal, když se otočil na bystrozora stojícího za ním. „Ta malá lahvička by měla obsahovat hadí jed - možná baziliščí? Jedno kousnutí, aby rozbil skleničku, a nastala by okamžitá smrt. Jsem si jistý, že v žádném případě nehodlal riskovat výslech. Jsem překvapený, že při nárazu do zdi lahvičku nerozdrtil, ale máte štěstí.“

- - - - -

Jakmile se roznesla zpráva, že na recepci pořádané ministryní došlo k útoku, na ministerstvu se vypukla panika. Téměř okamžitě se začaly šířit drby, že obětí byl Harry Potter nebo samotná ministryně, nebo dokonce mnoho dalších lidí, včetně těch, kteří v tu dobu ani nebyli v budově. Některé zprávy tvrdily, že oběť zemřela, jiné, že unikla zcela nezraněná. Všichni zaměstnanci ministerstva, včetně skřetů, duchů a jiných bytostí, se začali shromažďovat v malých skupinkách na chodbách a ve veřejných prostorách a tvářili se velice znepokojeně.

Ani bystrozorské oddělení nebylo vůči panice imunní. Výsledkem bylo, že některá základní bezpečnostní opatření selhala. U cel pro zadržené vždy hlídali tři bystrozoři. Jakmile uslyšeli o útoku, opustili svá místa a přidali se k zástupu v hale. Teprve když si jeden z jejich nadřízených všiml, že všichni pomáhají při udržování pořádku ve vstupní hale, poslal je zpět na jejich místa.

Ale bylo už pozdě. Minimálně jeden zadržený, bývalý ministr kouzel, využil příležitosti a svých znalostí slabin v bezpečnostních opatřeních, a uprchl. Vzpomněl si, že mu asi měsíc před jeho nezákonným sesazením a uvězněním Darmut podával zprávu o upadajícím bezpečnostním systému v této části budovy. Vsadil na to, že uzurpátor jeho pozice toto hlášení ještě nedostal nebo se ještě nedostal k vyřešení tak malého problému. Podařilo se mu najít místo, kterým mohl bezproblémově projít a opustit svou celu. Z  věšáku si vzal jeden z náhradních bystrozorských plášťů, zahalil si do něj téměř celý obličej a vešel do vstupní haly.

V panujícím chaosu si nikdo nevšiml malého nahrbeného muže, který se zdál být součástí vyděšeného davu. Kornelius Popletal si velmi pečlivě razil cestu davem, pryč od chaosu a směrem ke krbům připojeným k letaxové síti. Musel tu nechat svou hůlku - nebyl si jistý, kam ji při jeho zatčení uložili, ale to byl ten nejmenší problém. Jakmile bude volný, bude si moci obstarat novou.

Nezabralo mu víc než patnáct minut, než se dostal ke krbu. Jedno zasyčení zelených plamenů a byl pryč. Trvalo dalších patnáct minut, než si vůbec někdo všiml, že zmizel.

- - - - -

Mezitím v přijímacím salonku se Molly začala cítit mnohem lépe. Artur přesto, že ji prohlédli lékouzelníci, trval na tom, aby zůstala sedět.

„Molly, drahoušku, prožila jsi ohromný šok a musela ses rychle položit na zem. Počkej ještě minutu, ať máme jistotu, že ty i to malé jste oba v pořádku, než se znovu pokusíš vstát,“ přemlouval ji.

„Arture, prosím, jsem těhotná už po sedmé, já vím, co je správné a co není. Jsem v pořádku. Harry vypadá velice rozrušeně a myslím, že potřebuje utěšit. Jdu za ním. Já vím, že je s ním Albus a Sirius a Remus, ale to není to samé.“

Artur musel ustoupit. Jakmile se projevily Mollyiny mateřské pudy, nebylo nic, co by ji zastavilo. Pomohl jí vstát a odvedl ji k Harrymu, který stále klečel vedle Severuse a byl pod pečlivým dohledem Albuse, Rema a lékouzelníka. Molly si vyčarovala malou stoličku hned vedle Severuse, naproti Harrymu a Siriovi, a Artur jí pomohl usednout. Ze svého místa mohla jak hladit Harryho po vlasech, tak na něj i Severuse dohlížet. Jak se zdálo, Harryho její dotyk uklidňoval.

Sirius a Remus, jakmile zaslechli Albuse říkat, že Severus je naživu, pomáhali bystrozorům zajistit místnost. Remus nabídl Darmutovi, že se promění do Moonyho, kdyby si myslel, že jeho vlkodlačí schopnosti a síla budou potřeba.

„Děkuji, pane Lupine, to je velice velkorysá nabídka. Ale myslím, že místnost dokážeme zajistit i tak. Obávám se, že kdyby někdo zahlédl vlkodlaka, jen by to zvýšilo paniku a přivodilo další problémy. Někdo by se mohl pokusit vás dokonce proklít.“

Jakmile byla místnost zajištěna, Sirius s Remem okamžitě zamířili k Harrymu. Albus je oba děkovně poplácal po rameni. Sirius rovnou přiklekl k Harrymu a chlácholivě ho objal, zatímco Remus zůstal stát a potichu se Albuse zeptal: „Jak to vypadá, profesore? Bude v pořádku?“

Albus vypadal staře a unaveně. „O kterém z nich mluvíš, Reme? Severusova magie je roztříštěná. Harry asi na minutu zcela ztratil kontrolu. Teď je už klidný, ale…“ Albus se odmlčel, protože se obával, že by ho mohl zaslechnout někdo nepovolaný. Nechtěl, aby se lidé Harryho báli, což by se stalo, kdyby kdokoliv zpozoroval jeho nekontrolovaný hněv. Remus pochopil, co zůstalo nevyřčeno, a zatvářil se velice znepokojeně.

Na druhé straně místnosti opečovávali velice vyděšenou Narcisu její manžel Lucius a Draco. Jeden lékouzelník ji rychle prohlédl, prohlásil, že sice zpanikařila, ale je nezraněná, a zase odešel. Lucius zavolal svého osobního domácího skřítka a požádal ho o panáka jeho nejlepší brandy pro Narcisu.

„Troška brandy ti zase vrátí barvu do tváří, drahá,“ uklidňoval ji, zatímco Draco ji držel za ruku a bezmyšlenkovitě ji hladil.

Draco nikdy neviděl takhle zblízka takový zmatek a chaos, a uvědomil si, že se mu to vůbec nelíbilo. Kletby byly fajn na otevřeném prostoru, ale síla smrtící kletby v uzavřtené místnosti byla děsivá. Cítil její surovou sílu převalit se místností. Dokonce i když byla namířena na někoho jiného, zdálo se, že zasáhla úplně každého. Přál si co nejdříve odejít. Bylo těžké posoudit, komu se víc ulevilo, když se domácí skřítek vrátil se sklínkou brandy, jesli jeho nyní už ne tak bledé matce nebo jejímu nervóznímu synovi.

Asi půl hodiny po útoku byl v budově ministerstva nastolen pořádek. Zpráva, že ani Harry Potter, ani ministryně kouzel nebyli zraněni, pomohla uklidnit davy. Vedoucí jednotlivých odborů, již se účastnili recepce, se postupně vraceli na svá oddělení a ujišťovali své zaměstnance, že se jednalo o neúspěšný pokus o vraždu jednoho z účastníků (dostali přísně zakázáno sdělovat jeho jméno). Během hodiny už všichni zase normálně pracovali.

Samozřejmě kromě bystrozorů u cel pro zadržené. Když se oni tři bystrozoři, již tu měli hlídat, vrátili, tři z deseti obsazených cel byly prázdné. Dva další, když viděli Popletala, jak zkouší ochranná kouzla a nakonec v nich nachází slabé místo, se úspěšně pokusili o to samé. Trvalo několik minut, než bystrozoři prověřili, kdo ze zadržených uprchl, a když se tato informace dostala k ministryni a byla uzavřena budova, všichni tři už použili letax.

Darmut a Stark se okamžitě dostavili na místo činu. Identifikace vraha musela počkat. Nejdříve je čekal nezáviděníhodný úkol, nahlásit útěk ministryni Bonesové. Jejich jedinou nadějí, že nebudou okamžitě propuštěni, bylo to, že sama ministryně byla před lety také bystrozorkou, a nebude mít na jejich oddělení tak přísný názor jako mnozí z těch, kdo tuto práci nikdy nevykonávali. Bystrozoři byli vždy při své práci dost opatrní a byli natolik samostatní, že jejich nadřízení málokdy nesli odpovědnost za chyby mladších kolegů. Popletal se nikdy nestaral; vždycky chtěl slyšet jméno nějakého obětního beránka, když se něco nepovedlo, a několik vyšších hodnostářů přišlo o své pozice, když jejich podřízený udělal něco špatně. Dokonce i oni tři bystrozoři, již opustili své pozice při hlídání údajně dobře chráněných cel pro zadržené, když hrozilo vypuknutí paniky a nepokojů na chodbách, možná nebudou muset ukončit svou kariéru, pokud si ministryně vzpomene na dny, kdy chytala temné mágy.

Naštěstí si madame Bonesová pamatovala, jaké to je být bystrozor, a Darmut jí ani nemusel připomínat, že ji hned první týden po jejím nástupu do funkce upozorňoval na slabiny v ochranných kouzlech. Ministryně tenkrát rozhodla, že ochranná kouzla nejsou v tak složitých časech prioritní, a cítila se kvůli tomu částečně vinna za to, co se stalo. Pokud by ochrany byly opraveny, nenastal by vůbec žádný problém. Ochranná kouzla měla za úkol udržet každého v jeho cele, ať už byly přítomny stráže nebo ne. Darmutovi i Starkovi se lehčeji dýchalo, když opustili její kancelář - nebyli propuštěni. Ano, pořád měli na krku uprchlé vězně, ale bez hrozby výpovědi pro ně i pro ony tři bystrozory.

Asi hodinu po útoku se situace uklidnila natolik, že Severus mohl být převezen na ministerskou ošetřovnu. Také Weasleyovi byli na odchodu.

„Je něco, co bys potřeboval v Bradavicích, Albusi?“ zeptala se Molly.

Ředitel chtěl nejprve odmítnout, ale pak si to rozmyslel. „Možná kdybys požádala Poppy Pomfreyovou, aby sem přišla. Je velice dobře obeznámená se zdravotním stavem Severuse i Harryho. Pokud ti to nebude vadit.“

Šťastná, že může taky nějak pomoci, Molly ještě jednou pohladila Harryho po hlavě a odešla se svým manželem, zanechavše tu Albuse, Siria a Rema, aby se o něj i o Severuse postarali.

Harry se pohnul, když mu ředitel stiskl ruku. „Harry, chtěli bychom Severuse přenést na ošetřovnu, aby ho tam mohli lékouzelníci důkladněji vyšetřit.“

„Děkuju vám, pane. Myslím, že teď je mu už lépe. Jeho magie se za poslední půlhodinu sama pospojovala. Je cítit skoro stejně jako jindy. Držel jsem ji pohromadě, když se sama snažila posbírat všechny ty svoje utržené kousíčky a znovu je složit dohromady.“

Albus i Remus údivem otevřeli ústa. Sirius zareagoval později, protože se stále potácel mezi úlevou a touhou seslat na Severuse Avadu kedavru. Schopnost se dotknout magie někoho druhého byla jedním z klasických znaků vyzrálého svazku.

A zatímco se všichni na to chtěli zeptat, nikdo z nich nesebral dost odvahy dotázat se na tak osobní věc přímo a na veřejném místě. Ředitel se vzpamatoval jako první.

„Harry, ty se dokážeš dotknout Severusovy magie?“ zeptal se, zatímco si prsty nervózně projížděl svými dlouhými vousy.

Harry si najednou vzpomněl na rozhovor, který před dávnou dobou vedl s Hermionou: neměl nikdy přiznat, že se dokáže dotknout něčí magie. Nebyl si sice jistý proč, ale ředitelova reakce mu ukázala, že Hermiona věděla, o čem mluví. Jenže teď nebude váhat, protože to může mít význam pro Severusovo vyléčení.

„Myslím, že se můžu dotknout magie kohokoliv, pane. Všiml jsem si toho už před nějakou dobou. Jednou jsem se o tom zmínil Hermioně. Zatvářila se stejně zděšeně jako se teď tváříte vy všichni, a domnívala se, že bych to neměl nikomu říkat. Ale mohlo by to pomoct v Severusově vyléčení,“ otočil se na lékouzelníky, kteří mu naslouchali s opravdovým zájmem, „když budete vědět, co se s jeho magií děje, takže vám to raději říkám. Omlouvám se, jestli jsem o tom neměl mluvit. Vypadalo to, jako kdyby bylo jeho magické jádro roztrhané a jeho jednotlivé kousíčky v něm volně poletovaly. Některé jsem spojil dohromady a pak postupně se zbylé kousky začaly pospojovávat do celku, v jakém byly předtím. Myslím, že teď už bude zase celistvé. Ještě pořád držím jeho magii pohromadě, jen pro jistotu.“

Brumbál se podíval na lékouzelníky a pokynul jim, aby ověřili stav Severusovy magie a potvrdili či vyvrátili Harryho obavy, že jeho magie se zase rozpadne, pokud ji přestane udržovat pohromadě. Lékouzelník provedl několik diagnostických kouzel a na jeho tváři se objevil nefalšovaný údiv: ať už byly výsledky jakékoliv, nebylo to to, co očekával.

„Ano, opravdu, pane. Magie lorda Snapea je rozhodně mnohem soudržnější než před půl hodinou. Zdá se být naprosto v pořádku, nebo alespoň v rámci norem. Nikdy předtím jsem jeho magii nekontroloval, takže to nemám s čím porovnat. Jeho výsledky jsou naprosto normální pro většinu kouzelníků. Protože je ale obzvlášť mocný kouzelník, je pravděpodobné, že některé útržky jeho magie se stále ještě nepřipojily ke zbytku, ale nevidím důvod, proč by mu mělo stáhnutí magie lorda Pottera nějak ublížit. Pokud nic nenamítáte, pane, stáhněte svou magii, zatímco ho skenuji. Pokud zjistím něco, co by mu mohlo ublížit, může se pak zase rychle vrátit.“

Harry úzkostlivě sledoval lékouzelníka, sesílajícího diagnostické kouzlo, a čekal na jeho pokyn. Pak svou magii začal pomalu stahovat ze Severusova těla, jen velice nerad se odtahoval od milovaného magického podpisu, a usilovně se držel naděje, že se Severusova magie znovu nerozpadne. Zadržel dech, zatímco se snažil na lékouzelníkově obličeji vypátrat známky toho, že by se měl okamžitě vrátit zpět.

Po několika vteřinách, které mu připadaly jako věčnost, se lékouzelník usmál a přikývl. „Daří se mu dobře, lorde Pottere,“ řekl. „V jeho magii nedošlo k žádné změně. Je stále poměrně mocný, ale to jen pomůže jeho magii v samoopravování. Bude to působit skoro jako gravitace, přitáhne si všechny odtržené kousíčky zpět k sobě. Nicméně bych ho měl rád pod dohledem na naší ošetřovně, pokud nic nenamítáte, abychom udělali důkladnější testy a měli jistotu, že je v pořádku.“

Madame Pomfreyová se přeletaxovala na ministerskou ošetřovnu právě v okamžiku, kdy levitovali Severuse k volné posteli, s Harrym, ředitelem, Siriem a Remem v těsném závěsu. Byla tím pohledem tak otřesená, že nic neřekla. Jenom jemně stiskla Harrymu rameno a vyloudila tak z něj malý úsměv.

Jako první opět promluvil Albus. „Děkuji ti, Poppy, že jsi přišla tak rychle. Všichni si toho velice vážíme. Naší prioritou je samozřejmě Severus, ale pan Potter opět předvedl působivou ukázku bezhůlkové magie. Vezmi ho zpět do Bradavic, jakmile to bude možné, a důkladně ho prohlédni.“

Madame Pomfreyová si všimla znepokojení v jeho hlasu. Byl Harryho stavem znepokojen stejně jako Severusovým, ale před zaměstnanci ministerstva nechtěl nic říkat. Poppy si nebyla úplně jistá, o co se jedná, ačkoliv Harry by skutečně měl přestat s tou bezhůlkovou magií - mohl by si způsobit trvalé zdravotní problémy, pokud s tím nepřestane! Přesto Albuse pochopila - cílem bylo dostat Harryho co nejrychleji zpět do Bradavic. A to nejspíš bude znamenat, že bude muset přemluvit ministerské lékouzelníky, aby předali Severuse do její péče.

„Pan Eccles, že ano?“ zeptala se lékouzelníka, který právě vyšetřoval Severuse. „Ráda bych s vámi probrala zdravotní stav profesora Snapea. Ošetřuji ho již mnoho let. Možná bychom ho mohli dát do pořádku a probudit.“ Eccles, který znal reputaci bradavické ošetřovny a její rozumné lékouzelnice, skromně přikývl a vzal ji i muže, jenž byl nyní „jejich“ pacientem, do soukromé místnosti.

- - - - -

Ihned po uzavření všech krbů i samotného ministerstva začalo prohledávání budovy. Existovaly postupy pro takové situace. Když před několika desítkami let došlo k podobnému útěku vězňů, bylo vyvinuto kouzlo, které dokázalo rozeznat jakoukoliv kouzelnou osobu, která v ní neměla co pohledávat, nebo která se nacházela na jiném místě, než měla být. Dvacet zaměstnanců odboru pro vymáhání kouzelnického práva bude schopno zkontrolovat celou budovu během jedné hodiny. Darmut tento úkol přenechal Starkovi. Bylo více než jisté, že je na to již příliš pozdě, ale jakmile budou moci zveřejnit, že je Ministerstvo zajištěné, všichni se budou cítit bezpečněji.

Kouzlo potvrdilo, že všichni v budově tu buď pracují, nebo se zapsali jako návštěvníci. Jedinou nepříjemnou věcí bylo objevení těla jednoho zaměstnance, očividně zabitého před několika hodinami smrtící kletbou. Jednalo se o nového vedoucího Odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci. Na místě činu nenašli žádné známky boje, a jeho asistentka vypověděla, že přijal do své kanceláře hosta, muže, jehož předtím nikdy neviděla a jenž byl zřejmě představitelem nějakého podniku se zájmy v zahraničí. Záznam na recepci potvrdil, že pan John Smith se dostavil na setkání s vedoucím odboru, ale během odpoledního chaosu nikdo nekontroloval odchody a tak nebylo známo, kde se pan Smith momentálně nachází.

Stark přikývl. Pomyslel si, že pravděpodobně ví, kde pan Smith je, přesněji řečeno, že ví, kde jsou jeho ostatky.

- - - - -

Harry zůstal s ředitelem, Remem a Siriem, zatímco madame Pomfreyová a lékouzelník Eccles vyšetřovali Severuse. „No tak, Harry, jen bys jim tam překážel, a čím dřív skončí, tím dřív se všichni vrátíme do Bradavic,“ přemlouval ho Sirius, zatímco mu jemně čechral vlasy na hlavě. „Tamhle jsou nějaké židle - uvidíme každého, kdo odtamtud vyjde.“

Remus se zeptal profesora Brumbála: „Nevíte, kdo to mohl být? Všiml jsem si, že to začali bystrozoři vyšetřovat, ale nic jsem se od nich nedozvěděl.“

Albus potřásl hlavou. „Ne, nevím nic určitého. Vrah kouzlem změnil svůj vzhled, takže nejdřív je nutné určit, koho předstíral, a pak teprve mohou zjistit, kdo to byl nebo proč to udělal.“

Harry se zájmem naslouchal. Pak ho něco napadlo, a tak se ředitele zeptal: „Pane, pamatujete si na to kouzlo, když se konaly kurzy paní Longbottomové? To, které mělo ochránit lidi na hradě, když jsme tam měli všechny ty zahraniční hosty? Jestli si toho vraha někdo najal, je možné, že když seslal smrtící kletbu, zemřela i osoba, která ho poslala?“

„Byl bych překvapen, kdyby to kouzlo vydrželo tak dlouho, ale zmíním se o tom ministryni. Předtím mě to nenapadlo, ale mohlo by to mít nějaký dopad,“ souhlasil s ním ředitel.

O chvíli později vyšla z druhé místnosti madame Pomfreyová a okamžitě k nim zamířila. Vypadala znepokojeně i vítězoslavně zároveň; zajímavá kombinace výrazů, ale jí se podařila velice dobře.

„Severus je v pořádku. Jeho magie se hojí dobře, teď je stejně silným kouzelníkem jako většina ostatních a pravděpodobně během hodiny nebo dvou bude jeho magické jádro kompletní. Jeho magický podpis je trochu jiný, ale lékouzelník Eccles říkal, že Harry jeho magii udržoval pohromadě?“ Podívala se na Harryho s pečlivě kontrolovaným neutrálním výrazem ve tváři. Potřebovala otevřenou odpověď bez jeho obvyklé snahy nikoho neurazit. Když přikývl, pokračovala: „Je možné, že jeho magický podpis bude trochu jiný, ale změna nebude velká a, jak jsem už říkala, zdá se, že je v pořádku.“

Trochu se narovnala a zatvářila se znepokojeně. „Ztráta vědomí mi ale působila starosti. Útok této síly, který dokonce rozmetal magické jádro, by samozřejmě měl za následek bezvědomí, ale že v něm setrvával tak dlouho, bylo na pováženou. Vypadá to, že se Severus uhodil do hlavy, když spadl, a že právě to bylo důvodem bezvědomí. Jeho tělo vydávalo většinu své energie na opravu magického jádra a jen nepatrné množství na léčení zranění hlavy. Teď, když bylo toto zranění objeveno,“ zdůraznila slovo ‚objeveno‘, takže každému bylo jasné, že to, že se na něj nepřišlo dříve, považuje za obrovský přestupek, „a vyléčeno, je při vědomí a ve velmi dobrém stavu.“

Harryho obličej rozzářil úsměv od ucha k uchu, když uslyšel, že je Severus při vědomí. „Děkuji vám, Poppy! Můžu ho vidět?“ vydechl a ze srdce mu spadl velký kámen.

Poppy se usmála, když viděla jeho radost a jak moc se mu ulevilo. „Dejte jim pár minut. Lékouzelníci stále ještě provádějí své standardní vyšetření a on jim to vůbec neusnadňuje. Dopřejte mu trochu soukromí. Jakmile s ním skončí, můžete za ním jít.“

Otočila se k ostatním a pokračovala. „Zařídila jsem, aby byl profesor Snape umístěn v bradavické ošetřovně, jakmile bude k dispozici speciální přenášedlo pro nemocné pacienty. Já se přenesu s ním, ale Harry bude muset použít Letax. Bude se tam vracet ještě někdo z vás?“

Ředitel se podíval na Siria s Remem. „Myslím, že ne. Potřebuji si ještě promluvit s Amélií. Nebude to trvat dlouho, ale s návratem Severuse a Harryho na mě nečekejte. Předpokládám, že vy dva zůstáváte v Londýně?“

Sirius byl rozpolcený. Hrozně moc si přál být se svým kmotřencem, postarat se o něj i o jeho bezpečí. Jemný stisk Removy ruky na jeho předloktí mu připomenul, že tady nejde o to, co chce on. Uvědomil si, že jeho kmotřenec teď má velice silný, možná dokonce i intimní vztah se svým manželem, a že musí dát Harrymu prostor, aby mohl svůj vztah se Severusem upevňovat. Podíval se na Rema a oba zároveň přikývli.

Sirius roztáhl paže, aby Harryho objal, a byl dojat tím, že mladík jeho gesto s radostí přijal. „Dávej na sebe pozor, Harry, a postarej se o Severuse. My tu musíme zůstat, abychom dali do pořádku všechen tenhle zmatek,“ zašeptal mu do ucha, když ho k sobě přitiskl.

Remus Harryho také objal předtím, než se se Siriem vydali do jejich kanceláře, která se nacházela na odlišném podlaží.

Madame Pomfreyová kývla Albusovi na pozdrav a pak se obrátila na Harryho: „Pojď se mnou, Harry. Jsem si jistá, že Severus už byl důkladně prohlédnut od hlavy až k patě a bude připravený k odchodu. Možná bys ho mohl trochu uklidnit, než dostaneme přenášedlo.“ s těmito slovy odvedla Harryho za dvojkřídlé dveře.

Albus si oddechl. Poppy důvěřoval a věděl, že své studenty za všech okolností chrání. Dostane Harryho zpátky do Bradavic a bude ho tam hlídat i se Severusem, dokud se nebude moci vrátit a podrobněji jí vysvětlit, co je s Harryho magií. Teď si musí promluvit s ministryní.

Přišel do její kanceláře a její asistent mu pokynul rukou. Ministryně Bonesová na svého vyrušitele přísně vzhlédla, ale usmála se, když zjistila, kdo to je.

„Albusi! Jak se daří Severusovi? A Harrymu?“ začala se okamžitě vyptávat.

Tohle se Albusovi na Amélii líbilo. Měla podobné priority jako on.

„Oběma se daří dobře. Přišla sem Poppy Pomfreyová a říkala, že Severus nabyl vědomí a že jeho magické jádro je už také téměř v pořádku. Máme velké štěstí. Lékouzelnické přenášedlo se už zařizuje. Poppy přenese Severuse do Bradavic a bude pokračovat v jeho doléčení tam.“

„A mladý pan Potter?“ dožadovala se ministryně. „Tohle byl jeho druhý výbuch bezhůlkové magie, co jsem slyšela. To pro něj nemůže být dobré.“

Albus rychle přemýšlel. Ministryně načala toto téma z toho nejbezpečnějšího úhlu - pro kouzelníka pod třicet nebo dokonce čtyřicet let bylo poměrně nebezpečné provádět bezhůlkovou magii, protože v mladém těle ještě nebyly vyvinuty silné magické dráhy.Nic v její otázce nenaznačovalo to, co ho nejvíc trápilo: Harryho nedostatek sebekontroly při těchto mocných výtryscích magie a divokost, jež v jeho magii ještě nějakou dobu po výbuchu přetrvávala.

„To je důvod, proč jsem tu chtěl mít i Poppy. Ví, co se stalo předtím, a má velmi rozsáhlé lékařské záznamy o vývoji jeho magického jádra. A Harry jí důvěřuje. Pokud existuje někdo, kdo dokáže říct, jestli tento výbuch magie znamená nějaký zdravotní problém nebo riziko, je to ona.“

Amélie byla s jeho odpovědí spokojená.

Albus vytáhl pravý důvod své návštěvy. „Harry se mi o něčem zmínil a já myslím, že bys o tom měla vědět.“ Skoro se zachichotal, když si všiml, jak Amélie při zmínce Harryho jména zpozorněla. „Když jsme měli v Bradavicích zahraniční hosty, kteří se zúčastnili kurzu paní Longbottomové, měli jsme obavy ohledně jednoho delegáta z Francie. Bradavice mají mocné ochrany a všichni zaměstnanci byli velice opatrní, nicméně jsem jako dodatečné bezpečností opatření seslal kouzlo úmyslu. Pokud by bylo podniknuto něco proti komukoliv v Bradavicích, výsledek by padl na hlavu toho, kdo takovou akci přikázal. To kouzlo nebylo vlastně nikdy zrušeno. Už je to docela dlouhá doba, takže si myslím, že samo vyprchalo a nefunguje, když byl napaden obyvatel Bradavic mimo bradavický hrad.“

Amélie se na ředitele zamyšleně podívala. Samozřejmě že věděla o incidentu s Henrim Clovisem. Ministerstvo i bystrozorské oddělení se účastnilo jednání s jejich francouzskými protějšky při rozhodování o osudu pana Clovise. Také si vzpomněla, že ve stejné době, kdy se Henri Clovis pokusil o atentát v Bradavicích, zemřel Ludvík XXIII. Souvisely spolu nějak tyto dvě události? Nikdy předtím ji nenapadlo o tom takhle přemýšlet. Domnívala se, že francouzští lékouzelníci nebyli nikdy schopni určit příčinu jeho úmrtí. Vypadalo to na otravu, ale nenašel se žádný jed. Byl příčinou smrti francouzského krále Albus a jeho kouzlo?

„Nikdy jsem neslyšela o kouzlu úmyslu, Albusi. Vymyslel jsi ho?“ zeptala se, zatímco si v hlavě promítala všechny možné důsledky, jež by to mohlo s sebou přinášet.

„Ne, ne, je to starodávné kouzlo, jenom zřídkakdy využívané. Základní kouzlo úmyslu jsem se naučil už v mládí. Trochu jsem ho vylepšil, ale pořád to není nic, co by člověk často používal. Předpokládám, že jestli je to kouzlo stále aktivní a dnes se jednalo o pokus o vraždu na příkaz někoho jiného, mohou se k nám donést zprávy o jeho nebo její smrti. Mohlo by nám to pomoci rozmotat některé nejasnosti ohledně dnešního incidentu.“

Než mohla cokoliv odpovědět, ozvalo se zaklepání na dveře. Byl to bystrozor Stark se svou zprávou. Ministryně mu pokynula, aby vstoupil a řekl jim, co zjistil.

„Madame, pane, vrah přišel na ministerstvo pod jménem John Smith na schůzku s novým vedoucím odboru pro mezinárodní kouzelnickou spolupráci Fillmorem Uggersem. Předmět schůzky je velmi nejasný. Uggersova asistentka potvrdila, že host přišel. Neviděla ho odcházet, ale všimla si Uggerse, jak později odešel na ceremonii. Je pravděpodobné, že Smith zabil Uggerse, nejspíš smrtící kletbou, i když soudní lékouzelník ještě musí potvrdit příčinu smrti. Potom zřejmě použil kouzlo na změnu vzhledu - většina z těch, kteří ho zahlédli na recepci, ho považovala za Uggerse. Po smrti se jeho vzhled rychle změnil zpět, asi proto, že kouzlo se samo zrušilo. Měl také v ústech malou lahvičku s jedem. Neměl čas ji rozbít, když ho výbuch magie odhodil na zeď. Lékouzelník ji později našel nerozbitou. Pořád ještě musíme zjistit jeho totožnost, ale předpokládáme, že to byl najatý agent a nikoliv někdo pracující na vlastní pěst. Ten jed v jeho ústech - tohle je téměř určitě něco, co by použil pouze nájemný vrah.“

Albuse zajímala jedna věc. „Jak jste objevili Uggersovo tělo? Velice rychle jste spojili jeho návštěvníka s událostí na recepci.“

„Našli jsme ho při hledání uprchlých zadržených, pane. Používáme kouzlo, které jste pravděpodobně pomáhal vyvinout, pokud si dobře vzpomínám - umožňuje nám určit, jestli je v budově někdo, kdo tu nepracuje nebo je tu jako pozvaný host.“

Albus to kouzlo vskutku znal. Nevyvinul ho, ale pomáhal nastavit na ministerstvu ochrany, jež rozpoznají kouzelné bytosti v budově. Tenkrát doporučil vedoucímu odboru pro vymáhání kouzelnického práva, aby vymyslel kouzlo, využívající této ochrany, pro detekci všech v budově, kteří do ní nepatří, pro případ násilného vniknutí a podobně. Kouzlo pravděpodobně nějak propojuje ochranu se seznamem zaměstnanců a hostů. Ale to teď nebylo stejně podstatné.

„Kdo utekl?“ zazněla důležitá otázka. Tohle bylo poprvé, co Albus slyšel o úspěšném útěku.

Stark se rychle podíval na ministryni, aby se ujistil, že za prozrazení této informace nebude mít problémy, i když o tom profesoru Brumbálovi ještě očividně neřekla.

„Tři vězni z cel pro zadržené. Kornelius Popletal, Sean Albemarle a Horác Konvička. Hlídači odešli do vstupní haly, aby pomohli uklidnit paniku, a jim se podařilo uniknout.“

Albus potichu zaklel. O poškozených bezpečnostních kouzlech se dozvěděl už před mnoha měsící, ale Popletal odmítal zaplatit za jejich opravu. A jestliže to bylo v celách pro zadržené, tak tam stejně byli přítomni (aspoň na papíře) minimálně tři bystrozoři. Přece o nic nešlo.

Co ještě mohlo být špatně?

Ozvalo se další zaklepání a asistent ministryně vstrčil do dveří hlavu. „Omlouvám se, že ruším, paní ministryně, ale domnívám se, že to budete chtít vědět co nejdříve. Právě přišla zpráva, že Rakshasha Bahadur Šáh VIII z Indie a jeho syn náhle zemřeli. Příčina smrti je zatím neznámá.“

 Přepisovaná historie - 109. kapitola

Divoká magie - 111. kapitola