| Zobrazeno: 2700
/ 2
Autor: Zillah
Překlad: sssnake
Beta: yohannka
Páry: Severus Snape/Harry Potter (v náznaku)
Varování: žádné
Shrnutí: Snape kouří. Lupin povídá.
Poznámka: Povídka byla původně umístěna na UtC.
Odkaz na anglický originál povídky: Smoke
Severus se posadil na kámen porostlý mechem, který studentům, kteří o přestávkách nevydrželi bez cigarety, sloužil jako lavička. Pokud Severus věděl, byl jediný, který zůstal. Hoochová s tím přestala před dvěma lety s tím, že už jí to nebaví.
Kouřit o samotě nebylo tak příjemné jako před lety. Cítil se díky tomu tak staře.
„Bude ti vadit, když se k tobě připojím?“
Severus vzhlédl a uviděl toho zatraceného vlkodlaka jak se nad ním tyčí. V ruce držel balíček cigaret, na tváři měl výraz plný naděje. Ze všech učitelů, kteří se k němu mohli přidat, to musel být zrovna Lupin…
„Já ten mizerný kámen nevlastním,“ zavrčel Severus. Cigaretu držel konečky prstů, když se díval na Lupina. „Posaď se, jestli chceš.“
Lupin si zapálil cigaretu a sedl si blízko Severuse. „Měj jsem dojem, že už jsi s tímhle ohavným zlozvykem přestal.“
„Jsem rozhodnutý se pomalu zabít,“ odpověděl suše Severus.
„Jak myslíš. Je příjemné, když tady venku člověk není sám,“ poznamenal Lupin konverzačním tónem. „Jaký jsi měl den, Severusi?“
„Celkem příjemný, dokud jsi mě tu nepřepadl a nezačal na mě dorážet jako opuštěné štěně,“ prskl po něm Severus. „V klidu si vykuř svou cigaretu, Lupine, a pak mě tu nech mým vlastním myšlenkám.“
„Napadlo tě někdy, jak vhodný způsob vyjadřování máš pro učení? Pokaždé mě však ohromí, jak velké prokletí to pro tebe je mimo zdi učebny,“ odklepl Lupin popel ze své cigarety.
„Sotva mě zajímá, co si myslíš o mých slovních projevech. Když budu chtít být prokletý, tak budu prokletý,“ odvrátil se Severus od Lupina a tiše vyfoukl kouř. „Kdy jsi zase začal kouřit?“
„Nedlouho po Siriusově smrti.“ Lupinův hlas se vůbec nezachvěl. Severus ho měl chuť za to proklít. „A ty?“
„V patnácti, když se mě Sirius pokusil zabít,“ pohlédl na něj znova Severus. „Máš radost, že teď víš, kdo může za mou závislost?“
„Proč bych z toho měl mít radost?“
„Jak to mám k sakru vědět?“ zavrčel Severus a opřel se loktem o koleno. Cigaretu držel v ochablých prstech. „Nikdy jsem se nestaral o to, jak tobě podobní přemýšlí.“
„Máš na mysli vlkodlaky nebo Nebelvírské?“
„Ty i ty.“
Lupin se uchechtl a odložil cigaretu. „Nedávno mi volal Harry.“
„Je dobré vědět, že ten zatracený telefon, který máš v komnatě, k něčemu je,“ věnoval mu Severus letmý pohled. „A?“
„Má se dobře,“ odpověděl Lupin jemně. „Chtěl, abych ti řekl, že se brzy vrátí.“
„Ach,“ Severus zamáčkl cigaretu o kámen. „Takže ty jsi k tomu, aby ses ke mně vetřel, měl postranní úmysl. Řekni mi, Lupine, opravdu kouříš nebo to byla jen záminka, jak mě zastihnout o samotě?“
„Je těžké zastihnout tě v těchto dnech samotného, Severusi.“
Severus se postavil a přitáhl si plášť úžeji k tělu. „Vyřiď Potterovi, že mu nevěřím a věřit mu nebudu do té doby, dokud nezačne posílat zprávy způsobem, kterému důvěřuji.“
Lupin se rovněž zvedl. „Víš, že můžeš můj telefon použít kdykoliv budeš chtít.“
„A snížit se na úroveň obyčejného Mudly?“ ušklíbl se Severus a otočil se k odchodu. „Nepravděpodobné. Řekni mu, že jestliže stojí o moji pozornost, bude muset použít sovu jako každý normální kouzelník.“
S tím se Severus sebral a odešel od toho zatraceného vlkodlaka a jeho zájmu a zpráv. Měl v úmyslu se zašít v prefektské koupelně jako nějaký student.
Severus tohle z duše nenáviděl.