Původní název: And a Star Came to Imladris
Autorka: Morgana
Web:  http://www.paranoid.nl/avalon/star.html
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Erestor/Glorfindel
Rating:  slash, 18+
Varování:  AU, samozřejmě. Je zmíněno zneužívání.
Shrnutí:  Do Imladris přijde vyčerpaný elf, který s sebou nese drahocenné břemeno. Glorfindel je Glorfindel, proto se mu snaží přiblížit.

Prohlášení:  Není to moje. Tyto postavy náleží profesorovi Tolkienovi. Nemám v úmyslu porušovat žádná autorská práva. Tento příběh jsem nenapsala pro peníze.

 

„Glorfindeli? Melpomaen mi sdělil něco velmi podivného.“ Elladan se opíral o zárubeň dveří a studoval Kapitána. Glorfindel stál před oknem a zíral ven přes údolí. Bojovníkův pohled nebyl zaměřen na nic konkrétního a zdál se být ponořený v myšlenkách. Tyto dvě věci rozhodně vzbudily Elladanovu zvědavost.

Elladanův hlas setřásl z Glorfindela jeho zadumání a on se otočil. „Co ti Melpomaen řekl?“ Ach, mohl tušit, co poradce Půlelfovi řekl.

„Že máme hosta, který si myslí, že musí krást, aby se mohl najíst.“ Elladan narovnal ruce, které měl zkřížené na prsou, a přiblížil se. „Od kdy se v Imladris musejí elfové uchylovat ke krádeži?“

„Neznám minulost tohoto elfa,“ odpověděl Glorfindel, aby informoval Elladana, který zastupoval Elronda po dobu, kdy byl Půlelf na návštěvě ve Zlatém lese. „Znám jenom jeho jméno.“

„Které je?“ Elladan napřímil hlavu a čekal, že mu Glorfindel prozradí další informace.

„Erestor.“ Glorfindel se usadil za svůj stůl a povzdechl si. „A není sám.“

Elladan přikývl. „Melpomaen mi řekl, že má s sebou elfátko.“

„Jmenuje se Êl, je jí teprve deset dní. Elladane, je tak malinká a křehká!“

„Přidělil jsi Erestorovi jeden z pokojů pro hosty?“ Elladan se opřel o Glorfindelův masivní psací stůl a studoval svého bývalého učitele.

„Ano. Mám taky v plánu ho dnes ráno navštívit.“ Glorfindel věnoval Elladanovi zamyšlený pohled. „Bude potřebovat šaty, protože ty, které má na sobě, jsou rozedrané.“

„Dohlédnu na to, že nějaké dostane.“ Elladan si navlhčil rty a nespěchal, aby si mohl všechno promyslet. „Je to elf… Tak proč si myslí, že musí krást, aby přežil? Imladris přijme kteréhokoliv elfa a jsme proslulí svou pohostinností.“

Glorfindel jednou pokrčil rameny. „Mohu jenom hádat…“

„Tak hádej,“ vyzval ho Elladan a kývl hlavou.

„Nevíme, odkud pochází. Možná, že v končinách, kde Erestor žil, není Imladris tak proslulá.“ Glorfindel nakrčil čelo. „Vypadá strhaně, Elladane. Nevíme, jaký druh života vedl předtím, než přišel sem, ale domnívám se, že to muselo být tvrdé.“

Elladan souhlasil se vším, co Glorfindel řekl. „Dáme mu čas na to, aby si odpočinul a zregeneroval se, ale jakmile zesílí, zeptáme se ho.“

„Mohu něco navrhnout?“

Elladan přikývl. „Prosím, navrhuj.“

„Nech Melpomaena a mě, abychom se o něj starali. Vím, Elladane, že jsi zvědavý a že by ses s ním chtěl setkat, ale zatím jsem proti tomu. Snadno se poleká a kdyby viděl další novou tvář, mohlo by to způsobit, že by nespolupracoval.“

Elladan znovu přikývl. „Vyhovím ti v tom, Glorfindeli, ale pravidelně mě informuj. Chci vědět, co zjistíš.“

Glorfindel se usmál a pokývl hlavou. „Budu tě informovat.“ Byl Elladanovi vděčný, že pochopil situaci a nechtěl Erestora udolat. To, co unavený elf potřeboval právě teď, byl klid a mír.

~~~

Druhý den ráno se Erestor probudil, když někdo klepal na dveře. Chvíli potřeboval na to, aby rozpoznal svoje okolí, protože mu tyhle pokoje byly neznámé, ale pak si připomněl Melpomaena a Glorfindela, jak sem jdou s ním. Jeho první pohled patřil jeho dceři, která se na něj usmívala, když se jejich pohledy setkaly. Bylo dobré vidět ji spokojenou a usmívající se.

„Erestore? Už jste vzhůru?“

Erestor poznal Melpomaenův hlas a posadil se vzpřímeně. Êl, která teď byla také velice vzhůru, se pokusila vylézt mu do klína, ale Erestor ji držel a choval proti hrudi. Už od chvíle, kdy se narodila, byli spolu. Erestor nedovolil jeho trýzniteli, aby ho od jeho dcery oddělil. „Jsem vzhůru,“ odpověděl a divil se, proč ho druhý elf přišel navštívit tak brzy ráno.

„Mohu vstoupit?“ Melpomaen považoval za rozumné postupovat pomalu, protože toho o jejich hostu zatím moc nevěděl. Všechno, co věděl, bylo, že Erestor očekává to nejhorší.

„Ano, smíte vstoupit.“ Erestor rychle ovinul pokrývku kolem svého těla. Êl, která cítila Erestorův neklid, se k němu přitiskla ještě těsněji. Její drobné ruce sevřely jeho košili a odmítly ji pustit.

Melpomaen vstoupil, a protože nesl další podnos, dveře za sebou zakopl. Protože byl Erestor ještě v posteli, odnesl podnos svému hostu a umístil ho na matraci. „Doufám, že vy i ta malá máte hlad.“ Jakmile se kuchařka dozvěděla, že tady má elfátko, o které se stará, přidala víc mléka v lahvi a nějaké sladké pochoutky pro případ, že by kojenec měl hlad. Êl už vypátrala láhev s mlékem a její ručky uvolnily Erestorovu košili, když se pokoušela uchopit láhev a broukala, aby vyjádřila radost.

Když slyšel její potěšené zvuky, Erestor se uchichtl. „Tady… pomůžu ti.“ Chopil se láhve a začal ji krmit mlékem. Byl potěšen, když zjistil, že je zase hladová a nadšeně hltá mléko. Přímo po narození měl starosti, dokonce se bál, že nepřežije, ale rozvinula se u ní zdravá chuť k jídlu a v Erestorovi rostla jistota, že tady v Imladris bude prospívat.

„Také byste měl něco sníst a vypít, Erestore.“ Melpomaen podal Erestorovi šálek bylinného čaje a gestem vyzval druhého elfa, aby si usrkl.

Erestorovi se podařilo vyřešit to tak, že zatímco pravou rukou krmil svou dceru z láhve, levou použil pro upíjení čaje. Prameny špinavých vlasů mu spadly přes tvář a on skrze ně pokukoval po Melpomaenovi. Jeho instinkty mu říkaly, že se nemá čeho bát. Melpomaen byl ve své touze pomoci upřímný a toto vědomí ho uklidnilo. „Zdejší elfové jsou velice milí.“

„To je to nejmenší, co můžeme udělat pro někoho z našeho rodu v nouzi.“ Melpomaen položil nyní prázdný šálek zpátky na podnos a podal Erestorovi silný plátek sladkého moučníku. „Jezte,“ nařídil, zatímco nespouštěl oči z elfátka, které se usmívalo a sálo své mléko. „Už je to hodně let od doby, co jsme měli to potěšení dohlížet na elfátko. Lady Arwen byla poslední elfátko, které Imladris viděla, a ta už dospěla před mnoha desetiletími.“ To Melpomaenovi připomnělo: Elrond a Celebrían se rozhodli nevyhodit šaty a hračky své dcery a tudíž by měly být stále uložené v jednom z rezervních pokojů. Mohl by se po nich později poohlédnout.

Êl dopila svoje mléko a Erestor jí pomohl odříhnout. Jakmile to udělala, její oči se zamlžily únavou a ona znovu usnula. Melpomaen zachytil ustaraný pohled, který Erestor vrhl po elfátku, a proto řekl, „To je všechno, co v tomto věku dělají. Jenom jí a spí.“

Erestor se zastyděl. „Nemám žádné zkušenosti s výchovou elfátek. Nevím si rady.“

Melpomaen se usmál a čekal, dokud se o chvíli později nesetkal s Erestorovým pohledem. „Zdá se mi, že si vedete dobře. Milujete ji, a to je to nejdůležitější.“

Erestor pozorně uložil svou dceru do hnízdečka z přikrývek, které vytvořil během noci. Přikryl ji a sledoval její spánek. „Jsem ubohá náhražka rodiče.“

Melpomaen se rozhodl nepřidávat se k Eresorově sebelítosti. „Je tu samostatná koupelna. Možná byste se chtěl vykoupat? A umýt také tu maličkou?“

Koupel zněla Erestorovi božsky, ale byl tu jeden malý problém. Jakmile bude čistý, bude muset znovu vklouznout do nasáklých šatů. „Vykoupu ji.“ A poté, co ji vykoupe, by ji mohl zabalit do teplé přikrývky. Na dveře dopadla další rána, polekala ho a přiměla ho podívat se na Melpomaena.

„To bude Glorfindel. Měl pro vás najít nějaké šaty.“ Melpomaen vstal z postele, otevřel dveře a nechal Glorfindela vstoupit.

Glorfindel věnoval Erestorovi úsměv a kráčel k posteli. Druhý elf vypadal lépe, o trochu víc odpočinutě a jeho oči už nevypadaly tak uštvaně. „Tyhle šaty by vám měly padnout.“ Patřily Elrondovi, ale Glorfindel si byl jistý, že by elfímu pánovi nevadilo je Erestorovi půjčit. „Později se podívám po šatech pro tu maličkou.“

„Nech to na mně. Vzpomněl jsem si, kam uložili věci po Arwen.“ Nedočkavý pomoci, přešel Melpomaen ke dveřím. Ale před tím, než odešel, podíval se přes rameno a dodal, „Ujisti se, že jí!“

Glorfindel přehodil šaty přes křeslo a přikývl. „Ujistím.“ Jakmile Melpomaen zavřel dveře, přistoupil Glorfindel k posteli a posadil se na roh. Podíval se blíž a zjistil, že Êl stále tvrdě spí. Pohled na práznou láhev od mléka mu prozradil, že její obsah vypila. Ale jídlo na podnose bylo sotva dotčené. „Není to jídlo podle vaší chuti?“

Erestor rychle zakroutil hlavou. „Tohle všechno je trochu ohromující.“

Glorfindel zanechal svůj původní úmysl vyptávat se Erestora a rozhodl se počkat o něco déle. „Měl byste jíst, Erestore. Já mezitím naplním vanu.“

Erestor sledoval Glorfindela, když kráčel do koupelny, a dovolil, aby na povrch pronikl plachý úsměv. Když uprchl ze svého bývalého 'domova', nevěděl, kam zamířit. Prostě jen utíkal a modlil se, aby se setkal s někým, kdo by se nad ním slitoval. Teď se zdálo, že našel bezpečné útočiště. Êl byla tou nejdražší osobou v jeho životě a on by pro ni zemřel. Zatímco dohlížel na svou dceru, snědl víc z moučníku, používaje prsty místo příboru.

„Jste připraveni na koupel?“ Glorfindel se zamračil, když shledal, že Erestor zmateně zírá na nemluvně. Erestor se začal ostýchat a doufal, že Glorfindel neplánuje zůstat s ním během koupele. Vnímaje Erestorův neklid, Glorfindel se omluvil. Jestliže potřebuje Erestor soukromí, bojovník mu ho poskytne. „Brzy se vrátím. Užijte si koupel, Erestore.“ Glorfindel se usmál těsně před tím, než za sebou při odchodu zavřel dveře.

„Děkuji vám,“ zašeptal Erestor, vděčný za to, že byl Glorfindel dost ohleduplný, aby mu poskytl jisté soukromí.

„Prosím,“ zamumlal Glorfindel, když zavřel dveře, a jeho vznešené rysy zdobil úsměv. Už se těšil, až se vrátí k Erestorovi a elfátku a bude s nimi trávit čas, a při hře s elfátkem se sblíží s Erestorem.

~~~

Erestor vzbudil Êl a zíral do jejích modrých očí. Většina elfátek se rodí s modrýma očima, ale tohle byla zvláštnost, o které doufal, že se časem změní. Barva jejích očí mu připomínala osobu, která mu způsobila tolik bolesti. „Ale nedělej si starosti. Nikdy tě nebudu obviňovat za to, co on udělal. Miluji tě. Jsi z mého masa a krve.“ Êl nerozuměla jedinému slovu, ale cítila emoce, kterými Erestor procházel, a natáhla se k němu svýma drobnýma rukama.

Erestor ji zvedl a přitiskl si ji k hrudi předtím, než položil své nohy na podlahu a pomalu vstal z postele. Stále ještě měl problém přijmout, že je tady v bezpečí a vítaný, ale hodlal si vychutnat tento přepych tak dlouho, dokud bude trvat.

Jakmile byl v koupelně, odložil svůj obnošený šat. Posadil se do vany a pomalu ponořoval do vody také svou dceru. Êl se radostně smála a zkoušela plavat. Skotačení jeho dcery přimělo Erestora k úsměvu a ustálil ji, když na něj šplouchala. Uchopil ji a opřel si ji o hruď předtím, než ji začal umývat. Glorfindel měl pravdu: byla tak malinká, že bylo úžasné, že ta hrozná cesta nezpůsobila větší škody. Ale byla silná, byla z těch, kdo přežije. Erestor to také věděl. „Ať se stane cokoliv, my přežijeme.“

Êl nechala Erestora, aby ji očistil, zatímco si užívala cachtání ve vodě, a jásavě švitořila, když se na povrchu vody tvořily bublinky. Co Erestor nevěděl, bylo, že jejich smích byl slyšitelný v chodbě a Melpomaen i Glorfindel je mohli slyšet, jak šplouchají a dovádějí.

„To zní, jako když se skvěle baví,“ poznamenal dost samolibě Melpomaen.

Glorfindel souhlasil, ale zůstával vážný. „Bojí se, Melpomaene. Ne nás, ale bojí se něčeho, možná někoho. Cítím jeho strach.“

„To mě nepřekvapuje, když zvážíme způsob, jakým jednal včera, když se pokusil ukrást ten kousek chleba.“ Melpomaen zvažoval jejich situaci. „Zdá se, že tě má rád, Glorfindeli. Možná bys mohl zkusit zjistit, co se mu stalo.“

Glorfindel s ním víc než jen souhlasil. „To zkusím, příteli, a já uspěju.“

~~~

Látka na jeho kůži působila jemně a skvěle a Erestorovy prsty přejely přes jeho novou košili a kalhoty, jako kdyby chtěl ujistit sám sebe, že je opravdu má na sobě. Zabalil Êl do teplých pokrývek a elfinka vypadala spokojená a šťastná. Její kůže získala zdravě růžový odstín a její oči zářily radostí. A ačkoliv by Erestor nikdy nemohl zapomenout ten těžký život, který vedl, než se dostal do Imladris, věděl, že nikdy nebude dávat žádnou vinu své dceři. Êl byla nevinná a mnoha způsoby stejná jako on.

„Omlouvám se, Erestore. Klepal jsem, ale zdá se, že jste neslyšel.“ Glorfindel za sebou zavřel dveře a zamířil k posteli, kde Erestor seděl a hladil rukou látku svých nových šatů. Vypadal potěšeně, všiml si Glorfindel. „Tyhle šaty kdysi patřily Arwen, ale věřím, že jí nebude vadit, když je bude nosit Êl. Budou jí sedět.“ Přinesl dokonce i miniaturní ponožky a botičky.

Erestor překvapeně vzhlédl, ale ne že by se polekal. „Děkuji vám,“ špitl, když přijímal věci. Šaty byly ušity z nejlepšího hedvábí a jeho dceři budou slušet, tím si byl jistý. Jeho ruce na chvíli spočinuly nečinně v klíně, poté, co zapnul spony nových šatů své dcery, než pohlédl na Glorfindela a zeptal se: „Proč jste k nám tak milí? Jsme cizinci. Nevíte o nás nic…“ Po tom, čím si prošel, bylo těžké pochopit, že by vlídnost byla věnována bez nějakého postranního úmyslu, a on si začínal dělat starosti s cenou, kterou bude možná muset zaplatit za jejich pohostinnost.

Glorfindel si přitáhl židli a rozkročmo se na ni posadil. „Vím toho dost, Erestore. Vím, že patříte k mému lidu a že jste v tísni. Co jiného ještě potřebuju znát?“ Glorfindel si nicméně uvědomil svou šanci a dodal. „Jestli mi chcete povědět, jak jste se vy a vaše dcera dostali do této situace, našel jste ve mně posluchače.“

Erestor si nebyl jistý, zda by měl Glorfindelovi svěřit své tajemství. Co když vyslechnutí jeho příběhu přiměje Glorfindela změnit jeho názor na něj? Choval by se k němu válečník jinak? Ale na druhou stranu si uvědomoval, že těmto elfům dluží pravdu, zejména proto, že bylo možné, že je svým pobytem tady ohrozil. „Povím vám to,“ řekl Erestor nakonec.

„A já budu poslouchat,“ potvrdil Glorfindel. „Ale ne dřív, než vypijete další miruvor.“ Erestor pobledl a tato skutečnost Glorfindela trápila. Vzal znovu sklenici a naplnil ji posilujícím nápojem. To nervóznímu elfovi dodá sílu.

Erestor upíjel, zatímco nechal své vlasy spadnout přes svůj obličej, pak se zhluboka nadechl. „Utekl jsem od svého pána.“

Glorfindelovy oči se rozšířily. Přeslechl se? „Vašeho pána?“

Erestor přikývl a znovu usrkl. Rysy jeho tváře zůstávaly skryty za jeho dlouhými vlasy. „Můj život začal před pěti lety. Všechno předtím je prázdné.“

Glorfindel se také natáhl po miruvoru a vyprázdil sklenici jediným douškem. „Opakujte to.“

„Vím, co se přihodilo během těchto posledních pěti let, ale nic předtím. Zjistil jsem, že se nacházím v lidské vesničce, hladový, špinavý a pronásledovaný. Chytili mě a přivedli před jejich Pána. Měl jsem to štěstí, že jsem přitáhl jeho pozornost. Kdyby ne, ti lidé by mě byli zabili přímo tam. A pak…“

Glorfindelovi se to, co slyšel, nelíbilo, ale neměl na vybranou. On sám chtěl, aby mu to Erestor pověděl. „Co se stalo potom?“

Erestor se zasmál, ale byl to neradostný, hořký smích, který vzbudil elfinku. Erestor ji ihned vzal do náruče a kolébal ji. „Caldarn, jejich pán, ve mně našel zalíbení a rozhodl, že bych měl zahřívat jeho postel. Poprvé to bylo strašné a bylo mi špatně poté, co mě použil pro své potěšení, ale časem jsem si na to zvykl. Byl to jediný způsob, jak přežít, a tak jsem to připustil. Kdyby mě ze své postele vyhnal, vesničané by mě pověsili.“

Glorfindel teď cítil téměř fyzickou bolest kvůli tomu, čím druhý elf prošel. „Řekl jste, že jste s nimi žil pět let?“

Erestor pokývl hlavou a dal své dceři svůj palec, aby ho mohla cucat. Chopila se prstu s obrovským nadšením a sála ho. „Ano. Nakonec, já…“ Erestor zaváhal, ale pak si uvědomil, že Glorfindelovi musí říct celou pravdu, jestliže chce bojovníka poprosit o ochranu. Existovala možnost, že by si pro něj Caldarn přišel a on by potřeboval, aby mu Glorfindel pomohl. „Před rokem se něco stalo. Najednou jsem byl těhotný.“

Glorfindelovy oči téměř vypadly z důlků: „Cože?“

Erestor ucouvl a rychle sklopil pohled, takže strnule zíral na matraci. „Já nevím, jak se to stalo. Prostě se to událo.“

Glorfindel několikrát zamrkal a přinutil se, aby zůstal klidný. „Není to neslýchané, i když vzácné, aby elf-muž počal a porodil.“ Takže Erestor nebyl otcem elfinky, ale její matkou! Glorfindelova hlava se při tom zjištění zatočila.

„Můj pán byl potěšen a doufal, že mu dám syna. Držel mě zamknutého ve své ložnici a poté, co lidský ranhojič vyňal dítě z mého těla, přišel se Caldarn radovat. Ale neměl radost dlouho.“ V tom sebou Erestor divoce škubl. „Byl rozzuřený, když zjistil, že jsem porodil děvče. Upnul se na myšlenku, že bude mít syna, ne dceru. Zuřil, vztekal se a prohlásil, že jsem selhal. Ale já se o to nestaral, ne doopravdy, protože jsem v náručí držel svou dceru. A ačkoliv zdědila jeho oči, má mírnou povahu a já ji miluji od okamžiku, kdy jsem ji poprvé podržel ve svých rukou.“

Glorfindelův pohled se krátce přesunul z Erestorovy shrbené postavy na spící elfinku. Jak ji zkoumal, uvědomil si, že většinou svých rysů připomíná Erestora. Zřetelně byla jeho dítě, jen ty oči… jen ty oči byly jiné. „Co se stalo pak?“ Glorfindel byl nedočkavý, aby se dozvěděl zbytek Erestorova příběhu.

„Caldarn zuřil a oznámil, že to dítě zapudí. Že ji zanechá v lese, aby zemřela, a já nemohl dovolit, aby se to stalo. Čekal jsem na vhodnou příležitost a jakmile nastala, utekli jsme. Neměl jsem plán, jen jsem utíkal.“ Erestor se natáhl pro svou dceru a uchopil ji do náruče, Êl se nevzbudila, jenom se k němu přitulila. „Utekl jsem před jednácti dni. Tentýž den, kdy se narodila. Nemohl jsem čekat. Riziko, že mi ji vezme a ponechá ji jejímu osudu, bylo příliš velké.“

To vysvětlovalo, proč byl Erestor tak zesláblý, tak vyčerpaný, pomyslel si Glorfindel. Druhý elf by měl po porodu odpočívat, ale místo toho byl Erestor nucen zachraňovat život své dcery. „Tady jste v bezpečí, to vám slibuji.“ Glorfindel jednal instinktivně a položil ruku na Eresorovo rameno. Usmál se na rozrušeného elfa a pokusil se vyzařovat útěchu.

Erestor se cítil dostatečně povzbuzený, aby se na Glorfindela podíval, a jeho hnědé oči vyhledaly ty válečníkovy modré. „Ale co když mě Caldarn stále ještě hledá a najde mě? Patřím mu. Je to můj pán.“

Glorfindel si navlhčil rty a jemně stiskl Erestorovo rameno. „Ani jeden elf nepatří žádnému smrtelníkovi, Erestore. Vy nemáte žádného pána. Jste svůj vlastní pán, a kdyby pro vás přišel, tohle mu sdělíme a já osobně se ujistím, že opustí Imladris - bez vás. Tohle je váš nový domov, pokud si to přejete.“

Erestorovy oči zvlhly. „Je to mé největší přání: žít tady, mezi všemi těmi laskavými elfy a starat se o svou dceru. Opravdu si myslíte, že mi to bude dovoleno?“

„Máte mé slovo.“ Elrond se za několik dnů vrátí a Glorfindel si byl jistý, že Půlelf přivítá Erestora s otevřenou náručí. „Erestore,“ začal, protože si chtěl být jistý ještě jednou věcí. „Vy nevíte, kdo jste? Kde jste žil?“

Erestor zakroutil hlavou. „Ale znám své jméno.“ Glorfindel věnoval Erestorovi tázavý pohled a Erestor vysvětloval. „Toho dne, kdy mě našli, jsem u sebe měl dopis. Většina textu kvůli dešti vybledla, ale stále ještě jsem mohl přečíst jméno na obálce, a to bylo Erestor. Ve chvíli, kdy jsem to jméno přečetl, jsem věděl, že je moje.“

Jméno samo o sobě řeklo Glorfindelovi pramálo. Nikdy předtím je neslyšel, ale Elrond možná ano. Způsob, jakým se projevoval, mu prozradil, že druhý elf měl dobré vzdělání a výchovu. Ale v tu chvíli Erestor zazíval a jeho oči se začaly zamlžovat.

„Je mi to líto, ale vypadá to, že jsem pořád ještě unavený.“ Jeho tělo mělo od porodu málo příležitostí k odpočinku a teď se ho dožadovalo. Ale on se spánku ještě poddat nemohl. „Je nějaký způsob, jakým vám mohu vaši laskavost splatit? Umím pracovat pilně, možná bych mohl vypomáhat v kuchyni?“

Glorfindel divoce zakroutil hlavou. „Ne, Erestore. Chci, abyste teď spal. Potřebujete odpočívat.“ Usmál se a pak dodal. „Vaše dcera vás potřebuje u sebe, ne odpracovávajícího neexisující dluh. Jste mezi svými.“ Jednaje mimoděk, vztáhl Glorfindel ruku a odhrnul prameny vlasů, které zastiňovaly Erestorovy rysy, za jeho ucho. “Dorazil jste domů, příteli.“

Eresorovy oči se naplnily slzami a několik z nich sklouzlo dolů po jeho líci. „Nepřestanu vám děkovat,“ zašeptal s úsměvem na tváři.

„Poznal jste v posledních pěti letech hodně soužení a ohromnou bolest. Dovolte mi, abych vás ujistil, že se váš život změní. Pokud by pro vás Caldarn přišel, postarám se o ten problém.“

Erestor chtěl Glorfindelovi znovu poděkovat, ale místo toho se spokojil s vřelým úsměvem pro zlatovlasého elfa. Měl Glorfindela rád, a vzhledem k tomu, že druhého elfa znal jenom dva dny, byl to skutečně úspěch. Během těch posledních pěti let se naučil nedůvěřovat. Erestor si také všiml, jak se Glorfindel dívá na elfinku a uvědomil si, že ji má bojovník opravdu rád. Učinit následující nabídku bylo pro něj těžké, ale protože cítil, že by Glorfindelovi mohl věřit, sebral odvahu a řekl: „Chtěl byste si ji podržet?“ Doufal, že Glorfindelův výraz nepochopil nesprávně.

Když zaslechl Erestorovu nabídku, celá Glorfindelova tvář se rozjasnila. „Ano, rád bych ji pochoval. Mohu? Budu jemný, v jednání s takhle maličkými mám jisté zkušenosti. Byl jsem zvyklý starat se o dvojčata i Arwen, když byli malí. Vím si rady.“

Glorfindelova dychtivost vyvolala u Erestora úsměv a on jemně položil Êl do bojovníkovy náruče. „Můžete ji držet.“ Takže posoudil Glorfindela správně. Zlatovlasý elf měl elfátka rád.

Glorfindelovo srdce téměř pukalo štěstím, když se drobounký balíček v jeho náručí k němu naklonil a skryl své maličké ručky v jeho košili. „Je rozkošná.“ Když zaslechla jeho hlas, její oči se otevřely a usmála se na něj. Jedna ručička pustila látku, kterou svírala, a natáhla se po lokně zlatých vlasů. Zavrněla, omotala si dlouhý pramen kolem prstíků a zírala na něj. „Je zbožňováníhodná,“ přidal Glorfindel a jemně ji v náručí houpal. Ačkoliv by to nikdy nevyslovil nahlas, jeho nejoblíbenějším elfátkem byla Arwen a on nesmírně miloval, když ji držíval a hrával si s ní.

Erestor se položil zpátky do postele, svinul se a přitáhl si přikrývku blíž. Pozoroval Glorfindela, jak na jeho dceru dělá hloupé obličeje a pak spolu s Êl brouká a švitoří. Bylo to poprvé po jedenácti dnech, kdy cítil, že se může poddat své únavě, protože věděl, že je jeho dcera v bezpečných rukách.

„Podívej se, co to tady máme!“ Glorfindel ukázal malé elfince bývalé Arweniny šatičky a zdálo se, že se jí líbí, jak se látka mezi jejími prsty pohybuje. Glorfindel jí pomohl vklouznout do oděvu a pak látku urovnal. Zdála se spokojená a tiskla se k němu. Glorfindel se zářivě usmíval a podával ji zpět Erestorovi, podpíraje ji rukou. Pak si ale uvědomil, že tmavovlasý elf tvrdě spí. „Ano, jenom spi,“ zašeptal. „Musíš být vyčerpaný.“ Možná by měl požádat Elladana, aby Erestrora prohlédl. Dal by přednost tomu, aby to udělal Elrond osobně, ale elfí Pán nebyl přítomen a Elrond vyučil Elladana dobře. Dvojče bylo schopné postarat se o svého nejnovějšího pacienta.

~~~

 

Poznámka překladatelky: Pokud někoho tato kapitola znechutila tím, že obsahuje MPREG a není to předem označeno, nekamenujte mě prosím. Nedala jsam to do úvodu, protože si myslím, že to patří k překvapením, a doufám, že většina čtenářů to skousne a vrátí se i na další kapitoly.

 

 

Hvězda přišla do Imladris - část první

Hvězda přišla do Imladris - část třetí