Původní název: Bridal Bouquets and Garters
Autor: Morgana
Web:  http://www.paranoid.nl/avalon/stories.html
Překlad:  Pyriel
Beta-reader:  Samy

Párování:  Glorfindel/Erestor a Elrond/Celebrían
Rating:  12+
Varování:  AU, čistý fluff, humor.
Shrnutí:  Hádejte, kdo chytí svatební kytici a podvazek? A Lord Elrond z Imladris trvá na tom, že na jeho svatbě budou dodrženy všechny tradice.
Prohlášení:  Všechny postavy jsou Tolkienovy.

Třetí věk, 109

‚Zase se skrývá ve stínech. Dokonce i během svatby stojí stranou, neúčastní se této veselé oslavy.‘ Glorfindel cítil smutek, když pozoroval slabý úsměv na Erestorě tváři. Poradce vykonal všechny nezbytné přípravné práce tak, aby byl sňatek dokonalý, ale odmítl opustit tmavý kout, ve kterém se skrýval. Opírajíce se o sloup, znovu se Glorfindel zabýval hádankou jménem Erestor a pokoušel se ji vyřešit.

Elrond a Erestor se znali z Lindonu, tolik věděl. Když se Glorfindel připojil k Elrondově domácnosti, Erestor a jejich Lord už byli dobří přátelé a Erestor byl ten nejlepší rádce, jakého si vládce mohl přát. Zároveň se ale Erestorovo chování opravdu nehodilo pro tak vlivného poradce. Během schůzek nebo vyjednávání stál Erestor za Elrondem, šeptal do jeho ucha; jakmile řekl svůj díl, zmizel znovu do zastíněného koutu – nikdy neukázal moc, kterou skutečně měl. Glorfindelovi to trvalo nějakou dobu, než pochopil, že Erestor je plachý – neobyčejně plachý – a že málokdy oslovil někoho soukromě. Skryl se a zkoušel přitahovat tak malou pozornost, jak jen bylo možné. A přesto viděl všechno.

Glorfindelův první úkol byl spřátelit se s Erestorem a on se statečně snažil. Pozval Erestora na oběd, navrhl mu společnou procházku v zahradách nebo možnost připojit se ke zpěvákům v Síni ohně, aby si poslechli jejich sladké písně. A pokaždé, když mu navrhl, aby spolu strávili nějaký čas, Erestor zrudl a pak se rychle omluvil, jako kdyby se bál trochu pobýt v jeho společnosti. Proč? Právě tohle ještě nerozřešil. A dokonce i nyní, během Celebríanina a Elrondova svatebního obřadu, se Erestor pokoušel ladit s pozadím. Ale podobná věc byla vyloučená! Jeho krása byla příliš ojedinělá, než aby se dala přehlédnout.

Glorfindelův pohled hladově přejel přes Erestorovu tajuplnou postavu. Tmavé vlasy, které obvykle nosil volně, byly nyní úhledně spletené. Malé copy, ozdobené zlatými korálky, okamžitě přitáhly jeho pozornost a způsobily, že se Glorfindelovo srdce dychtivě rozbušilo. Erestor si vybral šat z tmavého sametu, jehož teplá barva balancovala mezi kaštanovou a červenou, což mazaně zvýraznilo jeho čokoládově hnědé oči. Smyslné rty byly mírně našpulené, a když si Erestor svá ústa navlhčil, uvedla ta dokonalá podívaná Glorfindelovy slabiny do varu. Ach, chtěl ho! Opravdu ho chtěl už nějakou dobu, ale vzdával se naděje, když ho Erestor stále odbýval. ‚Tak roztomile.‘

Erestor na sobě cítil Glorfindelovy pohledy, ale rozhodl se kapitána ignorovat. Glorfindel se s ním pokoušel spřátelit, ale Erestor si ho držel od těla, v obavách, že by mohl kvůli legendárnímu válečníkovi ztratit svoje srdce. Věděl, že on sám je obyčejný, a pokoušel se podle toho jednat. To, že Elrond důvěřoval jeho úsudku, mu lichotilo, ale také si uvědomoval, že je outsider. Tam, kde se většina elfů z Imladris snadno veselila, kde tančili, žertovali a smáli se, cítil se on mimo. Ukryl se do stínů a doufal, že si ho nikdo nevšimne. Byl spokojený, když stál stranou a sledoval život, jak ho míjí. Co jiného mohl dělat? Život s ním nepočítal. On byl nezúčastněný divák – pozorovatel.

Jeho upřený pohled spočinul na nově oddaném páru. Celebrían a Elrond zářili štěstím. Jejich úsměvy jiskřily radostí a veselím a jejich propletené ruce mluvily o obrovské lásce, kterou cítili k sobě navzájem. Erestor míval sen o nalezení veliké vášně jako je ta jejich, ale věděl, že to nebylo pro něj. On byl odsouzen stát ve stínech a radit Elrondovi. Jeho místo nebylo ve světle reflektorů.

Erestor ukryl své ruce v dlouhých záhybech svého roucha a spokojeně se usmíval, když Elrond vášnivě políbil svou choť. Byli šťastní – tak šťastní – a on byl šťastný kvůli nim.

Celebrían si vyměnila letmý pohled s Elrondem a objevila v šedých očích svého manžela hloubavý výraz. „Lásko moje? Co tě trápí?“ Sledovala směr jeho pohledu a zjistila, že se dívá do Erestorových hřejivých očí.

„Musíme najít způsob, jak je přinutit, aby si navzájem přiznali své city,“ řekl Elrond, „tohle je směšné.“ Pozoroval, jak s léty sílila jejich vzájemná přitažlivost, a přesto Glorfindel i Erestor odmítali vyznat si své pocity. „Ale jak?“

Celebrían stiskla manželovu ruku. „Možná, že znám způsob.“

Elrond na ni vrhl překvapený a nadějný pohled „Znáš?“

„Jen počkej a pochopíš.“



„Všichni svobodní muži, prosím, seřaďte se!“ zavolal Celeborn, užívaje si oslavy. „ Ženich se chystá hodit podvazek!“ Tohle byl jeden z jeho nejoblíbenějších okamžiků a on si nemohl pomoct, ale byl zvědavý, kdo chytí ten malý modrý kousek prádla. „Nemohu se dočkat, kdo se ožení příště!“ Mrknul na Galadriel a pak zakroutil svůdně obočím.

Galadriel se zahihňala a honem zakryla svou grimasu rukou. Když její upřený pohled prohledával shromážděnou skupinu, uvědomila si, že jeden chybí. „Počkat!“ Hnala se k rohu stále ukryvajícímu Erestora a vytáhla vzpěčujícího se, mírně bojujícího poradce před elfy. „Jste svobodný a pořád k mání, takže byste se tohohle měl zúčastnit!“

„Lady, prosím, pusťte mě!“ Ale Galadrielino sevření bylo pevné. Panicky se rozhlížel po četných svobodných mládencích, kteří se na něj křenili; Glorfindel se culil nejzlomyslněji. „Já se nechci zúčastnit.“

„Chcete mě odmítnout?“ Celebrían přistoupila k Erestorovi se zničujícím úsměvem. „Tohle je tradice, Erestore, a nemůžete se tomu prostě vyhnout.“

Erestor si utrápeně povzdechl. „Já vás nezostudím, má paní.“ Zůstal tedy na jemu přiděleném místě, když Galadriel jeho ruku uvolnila. Cítil se mizerně, teď, když se všichni dívali na něj, proto se pokusil skrýt za svými vlasy. Ale havraní hříva byla spletená a neposkytovala příliš úkryt. Přál si, ať se podlaha otevře a pohltí ho. Cokoliv bylo lepší než muset stát tady!

Glorfindel pozoroval Erestora zblízka, cítíc ten neklid, který ve vlnách válcoval tmavovlasého elfa. Proč? Proč se Erestor takhle chová? Copak neví, že polovina elfů v této místnosti – muži i ženy – po něm touží? ‚Ne, Erestor to neví,‘ uvědomil si smutně.

Celebríanino chichotání přitáhlo Glorfindelovu pozornost a blonďák se usmál, když viděl, jak Elrond delikátně sundal manželčin podvazek, bolavě se ujišťujíc, že žádná kůže nebyla odhalená divákům. ‚Má obratnější prsty, než jsem si myslel!‘

Elrond věnoval své choti zamilovaný úsměv a pak se obrátil. Aby přitáhl pozornost všech, odkašlal si, aby si vyčistil hrdlo. „Je čas,“ oznámil rozpustilým tónem. Roztočil modrý podvazek kolem svého prstu, zvedl obočí a mrknul na Glorfindela. Pak ho napadla nezbedná představa. ‚Och, to je to, co Celebrían naznačila,‘ uvědomil si, že vidí v Erestorovi cíl své ženy. Zapamatoval si, kde Erestor stojí, otočil se dokola a hodil podvazek.

Několik rukou se natáhlo do vzduchu, zkoušejíc polapit stužku. Nicméně Erestor ne, dokonce se pokoušel přikrčitt, když modrý kus prádla zamířil směrem k němu. Ruce, které se pokoušely uchopit vytoužený majetek, šly teď dolů a všude kolem vybuchlo chichotání, když podvazek ošklivě přistál na jeho hlavě. Jako opařený Erestor zíral – šilhavě – na provinilý předmět, který okroužkoval jeho hlavu jako čelenka.

„Vypadá to, že ty jsi další na řadě, Erestore,“ řekl Elrond, silně se řehonící.

Erestor vypadal strašně rozčileně a honem zíral na podlahu poté, co odstranil kus oděvu ze své hlavy. Podíval se na elfa nejblíže k němu - - Orophina - - a pokusil se strčit ten podvazek do Galadhelovy ruky. „Tady, pro vás!“

„Ó ne!“ řekl Orophin, potřásajíc svou hlavou. Usmál se a zamířil prstem na Erestora. „Vy jste ho chytil…“

Haldir přerušil svého bratra, „Je to spíš, jako by ten podvazek chytil jeho!“

Další smích zněl kolem něj, což způsobilo, že se Erestor cítil ještě víc stísněný. Co komu udělal, že si tohle zasloužil? Čím urazil Valar? Pak se jeho pohled setkal s Glorfindelovým. Plavý elf se na něj doopravdy usmíval, kroutíc svým obočím stejně jako Celeborn, když se díval na Galadriel. Teď, protože se mu nepodařilo zbavit se toho podvazku, ukryl ho do svého dlouhého rukávu a snažil se předstírat, že se nic nestalo. On není ten další, kdo bude mít svatbu! Kdo by ho vůbec chtěl?

Glorfindel cítil Erestorův neklid a neštěstí a přál si, aby našel způsob, jak ho odvést pryč, ale poradce by mu nedovolil tolik se mu přiblížit. Hluboce si povzdechl, zvědavý, čím to je, že Erestor jedná tímto způsobem.

Celebrían pokročila k Erestorovi a vřele se na něj usmívala. Zvedla svou pravici a něžně pohladila rádcovu tvář. „Doufám, že tady je někdo, kdo najde cestu do tvého srdce,“ řekla jemně a upřímně.

Erestor si kousal spodní ret. Vůbec jí nemohl prozradit, že někdo se jeho srdce už zmocnil a že ten někdo je Glorfindel!

„Teď si vypij nějaké víno,“ řekl Elrond, který se přidružil k Erestorovi a své choti. Podal sklenici nejlepšího imladriského vína svému poradci a snadno zachytil Glorfindelův toužebný pohled. První část jejich plánu byla dokončena. Nyní to bylo na Celebrían, aby úspěšně uskutečnila část druhou.



„Květiny! Lady se chystá hodit kytici! Všechny dívky se shromáždily společně, každá z nich doufajíc, že bude tou šťastnou, která uloví puget - - zvláště teď, když Erestor chytil podvazek. Erestor byl znamenitá partie a více než jedno dívčí srdce tlouklo touhou po tmavovlasém poradci.

Glorfindel zpozoroval, že většina karaf na víno byla prázdná, a právě chtěl zamířít ke kuchyni, když Celebrían hodila svou kytici.

Elrond, chápaje se své šance, zakřičel: „Chyť ji!“

Glorfindelovy reflexy zareagovaly na hlas jeho přítele a pána a automaticky chytil kvítí do svých rukou. Elfky, které ho obklopovaly, na něj vrhaly zlobné pohledy a Glorfindel omluvně pokrčil rameny. „To je Elrondova chyba!“ Proč to Půlelf zavolal? „Tady, vezměte si je!“ Zkusil strčit květiny do rukou dívky, která byla nejblíže k němu, ale elfka na něj vrhla vražedný pohled, zkřížila své ruce přes hruď a pyšně zvedla svou hlavu, nepřijímajíc tento dar na usmířenou.

„Opravdu lituji!“ řekl Glorfindel, zkoušející uklidnit elfky. Nakonec se od nich odvrátil a zamířil k zubící se Celebrían. „Tady, hodťte ji znovu!“

„Vy jste ji chytil, Glorfindeli. Budete další imladriská nevěsta,“ uvedla Celebrían, tiše bublajíc smíchy.

„Nevěsta? Nevěsta?!“ s vykulenýma očima na ni Glorfindel v šoku zíral. „To nemůžete myslet vážně!“

„Je to tradice,“ začala Galadriel polehoučku, „že muž, který chytil podvazek, ho upevní na jeho správné místo.“ A lstivý široký úsměv se objevil na její tváři. „Doufám, že nenosíte pod tímto rouchem kamaše, Glorfindeli. Pokud ano, musíte si je nejprve stáhnout. Podvazek se zapíná na nahou kůži.“

Glorfindel šokovaněl lapal po dechu. „Cože?“

„Přistupte, Erestore, neostýchejte se!“ Celebrían si vyžádala Erestorovu ruku a teď tlačila tmavovlasého elfa směrem ke Glorfindelovi. „Seznamte se se svou nevěstou.“

Zděšený Erestor a Glorfindel na sebe zírali. Tohle se nemohlo dít!

„Erestore, ty jsi chytil podvazek,“ uvedl Elrond oficiálním tónem, „a ty, Glorfindeli, zase svatební kytici. Jak velí tradice, ten podvazek přijde na tvou nohu, můj nejdražší příteli.“ Ó, Celebríanin plán fungoval perfektně! Když mu jeho manželka připomínala tento zvyk, okamžitě si uvědomil, že tohle je způsob, jak dát dohromady jeho poradce a kapitána. „Neostýchej se, Erestore!“

A karmínový ruměnec pokryl Erestorův obličej. Jeho ruce se třásly a on se neodvážil na nikoho podívat. „Nemůžu,“ špitl stísněným hlasem.

„A pročpak?“ zeptal se Glorfindel s rostoucí zvědavostí navzdory své choulostivé situaci.

„Já nemohu!“ Erestor se ostýchavě kroutil. V příštím okamžiku se otočil a pokousil se prchnout směrem ke dveřím.

„Tak to tedy ne.“ Celeborn, který stál nejblíž k Erestorovi, popadl poradce za rameno. „Nechcete přece zneuctít tento den?“

„Já nemohu,“ šeptal Erestor prosebným tónem. Pouhá myšlenka na to, že bude muset sklouznout svou rukou nahoru po Glorfindelově nahé noze, stačila k tomu, aby se koupal ve studeném potu. „Prosím, nežádejte to ode mne.“

„Jestliže nejste ochoten vyhovět tradici…“ začala Galadriel chladným tónem, „Budu požadovat drastická opatření.“

V tomto okamžiku cítil Glorfindel skutečný soucit s Erestorem. Řeč jeho těla jasně vyjadřovala sklíčenost – dokonce strach. „Možná bychom nemuseli…“

Ale to Elrond nepřipustil. Tohle může být jediná šance, jak přinutit Erestora, aby se postavil tváří v tvář svým citům ke Glorfindelovi - a naopak. „Orophine? Haldire?“

„K službám, můj pane.“ Oba bratři viděli rozpustilý záblesk v Elrondových očích a byli připraveni sehrát své role v této hře.

„Zamkněte Erestora a Glorfindela do jednoho z pokojů pro hosty.“ Poté, co dal příkazy dvojici elfů, oslovil Elrond Erestora. „Nechají vás odejít jenom tehdy, když bude podvazek na svém místě.“

Teď se rozšířily i Glorfindelovy oči. „Elronde?“

„Splňte mé příkazy,“ prohlásil Elrond samolibě, ignurujíc Glorfindelův zmatený výraz. „Teď hned.“

Než si Erestor stačil uvědomit, co se děje, byl vystrčen na chodbu. Haldir ho po ní vlekl a za sebou slyšeli Glorfindelovo slabé klení. ‚Stále ještě svírá kytici. Proč?‘ Absurdita celé té situace mu došla teprve v okamžiku, když byl zahnán do hostinského pokoje.

„Hej, počkejte!“ Glorfindel civěl na Orophina, ale na Galadhela to nezapůsobilo a tlačil ho taky dovnitř. Dveře se zavřely a závora zapadla. Zvuk, když kov vklouzl na své místo, skutečně Glorfindela zarazil. „Nemůžu uvěřit tomu, co Elrond udělal!“ S vykulenýma očima se obrátil k Erestorovi, který vypadal stejně šokovaně.

„Také… nemůžu…“ koktal Erestor zpanikařený z toho, že je zamčený v jedné místnosti s Glorfindelem. Z toho nemůže vzejít nic dobrého.



Erestor okamžitě ustoupil do zadní části pokoje a Glorfindel byl zvědavý, jestli se tmavovlasý elf opravdu pokusí zneviditelnit, což samozřejmě nemohlo fungovat. „No, pojďme se s tím vypořádat, ať se zase přidáme k hostině. Víno teče proudem a Celeborn přivezl něco i ze svého soukromého sklípku.“ Protože stále ještě držel květiny, položil je na servírovací stolek a pak se zaměřil na Erestora. ‚Vypadá jako jelen chycený do pasti, kterého se chystá sežrat vlk. Tak moc mu naháním strach? To jsem nikdy netušil!‘

„Já ten podvazek na vaši nohu nenatáhnu!“ Erestor mrskl tím malým kouskem modrého hedvábí na podlahu a civěl na Glorfindela. „Proč jste musel chytat tu kytku?“

„Elrond zaječel 'chyť ji'. Co byste čekal, že udělám?“ Glorfindelovi se tmavovlasého poradce zželelo. Tohle bylo zjevně to poslední místo na Ardě, kde by chtěl být. „Můžeme být za minutku venku z této místnosti, když budete spolupracovat!“ Glorfindel se posadil na okenní parapet a vykasal si róbu, odhaluje tak své dlouhé nohy.

Holé nohy, zaznamenal rozpačitě Erestor. „Zahalte se!“ Podařilo se mu odvrátit svůj upřený pohled, který směřoval na dlouhé pěkně tvarované nohy. „A proč na sobě nemáte kamaše?“

„Je to oslava, Erestore. Budeme tancovat, pít víno a cítit se opilí - tedy rozehřátí. Kamaše překáží.“ Glorfindel se zakřenil - usoudil, že Erestor má natažené kamaše! Zavrtěl svou pravou nohou a zavolal Erestora blíž. „Jen do toho, můžete to udělat!“

„Ne,“ odsekl Erestor hlasem, který, jak doufal, zakryl jeho rostoucí rozpaky. ‚Proč mi to jen Elrond udělal?‘ Odvrátil se od Glorfindela, čímž demonstroval svou neochotu dál pokračovat. „V žádném případě se vás nedotknu!“

Glorfindel nadzvedl obočí a přestal se vrtět. „Takže se vám hnusím?“

„Ne!“ rychle odpověděl Erestor, „Nehnusíte se mi!“

„Tak proč se mě odmítáte dotknout?“ Glorfindel pohupoval nohama zleva doprava a zpátky, jako by byl ještě dítě, které chystá nějakou neplechu.

„Je to příliš osobní… důvěrné,“ pokoušel se to Erestor objasnit. „Rozhodně nemůžu svými prsty přejíždět nahoru po vaší noze.“ Oh, už jen ta představa stačila způsobit v jeho slabinách neklid. Stáhl se hlouběji do stínu, zkřížil ruce na hrudi a doufal, že temnota skryje i výraz jeho obličeje. Zhluboka se nadechl, když Glorfindel seskočil z okna a pokročil k němu. „Nechte mě o samotě.“

„Nemohu,“ pomalu řekl Glorfindel, „dokonce i kdybych si to přál, tak nemohu. Nenechají nás odsud odejít, dokud nebude podvazek na místě.“ Byla to jenom jeho představivost nebo se Erestor třásl? A opravdu to byl ruměnec, který se objevil na té pěkné tváři? ‚Proč tak plachý, Erestore?‘

„Tak ho dejte na místo vy sám!“ Proč ho tahle geniální myšlenka nenapadla dřív? Povzbuzený Erestor pokročil vpřed, ale protože totéž udělal i Glorfindel, stáli najednou tváří v tvář. „Vy ho dejte na místo!“ opakoval Erestor už mnohem rozhodněji. „Oni nepotřebují vědět, že jsem to nebyl já, kdo ho tam natáhl!“

Glorfindel zakroutil hlavou, z nevysvětlitelného důvodu smutný. Vyhýbal se této konfrontaci několik let, ale shledal, že dál už nemůže. „Proč se mě tak bojíte dotknout?“

„Bojím? Já se nebojím!“ Ale Erestorovy oči prozrazovaly pravdu a on je rychle odvrátil. „Já nemám strach!“

„Ale ano, máte,“ opakoval pomalu Glorfindel. „Proč?“ Zvedl pravou ruku a pohladil Erestorovu tvář, a i když čekal nějaký obranný pohyb, byl přece jen překvapený, když se Erestor přitiskl ke zdi, aby zvětšil vzdálenost mezi nimi. „Já nekoušu, Erestore.“

Erestor se zachvěl, když zaslechl ten přívětivý, téměř smyslný tón hlasu. „Prosím, ne.“

„Ne, takhle já odejít nemůžu,“ odpovídal vytrvale Glorfindel. „Řekl jste, že se vám neošklivím… Řekl jste, že se mě nebojíte… Tak proč se mě odmítáte dotknout?“ Použil tentýž tón, jaký by použil na vystrašené dítě a doufal, že to rádce uklidní. „Můžete mi věřit, Erestore. Můžete mi to říct.“

„Ne, to nemůžu,“ řekl Erestor nejistým hlasem. „Prosím, už na mě dál nenaléhejte.“

Když Glorfindel pochopil, že jeho obranou neprorazil, pohladil ještě jednou havraní vlasy a pak poodstoupil, čímž poradci vrátil jeho drahocenný soukromý prostor. „Dejte mi tedy ten podvazek.“ Nikam se s Erestorem nedostal a napětí v pokoji stoupalo. Neměl ani tušení, jak by Erestor zareagoval, kdyby ho skutečně zahnal do rohu, a netoužil to zjistit. To napětí - tlak - Erestora z nějakého důvodu vystrašilo.

Při Glorfindelově jemném pohlazení proběhly Erestorovým tělem drobné jiskřičky, ale on je ignoroval, jak nejlíp uměl. Rychle se pohnul, proklouzl kolem Glorfindela a zvedl podvazek ze země. „Tady, nasaďte si ho.“

Glorfindel se nevěřícně nadechl, když se poradce od něj skutečně odvrátil, aby měl tolik soukromí, kolik se dalo. ‚Opravdu ti nerozumím, Erestore!‘ Glorfindel upevnil podvazek na správné místo a pak položil ruku na Erestorovo rameno. Jak očekával, poradce při nečekaném doteku nadskočil. ‚Vážně chci vědět, proč se chováš tak podivně.‘

„Hotovo?“ Erestor věděl, že to zaznělo chladně a stroze, ale byl to jediný způsob, jak potlačit vlnu lásky a zděšení, která jeho tělem procházela. Tolik nocí snil o podobné příležitosti. Zdálo se to tak snadné, říct Glorfindelovi pravdu; že ho miluje, ale nemohl ze sebe vymáčknout ani slovo. Strach z Glorfindelova odmítnutí mu svázal jazyk.

„Jsem zvědavý, co na to Haldir a Orophin řeknou,“ pronesl Glorfindel zamyšleně.

„Nebudou se obtěžovat dotazem, jak se tam podvazek dostal,“ odvětil Erestor a doufal, že to není jenom zbožné přání.



Haldir si nejprve prohlédl Glorfindela, a teď důkladně zkoumal Erestorův pohled. Nakonec došel k závěru a zeptal se Glorfindela: „Dodržel Erestor tradici? Umístil podvazek na jeho místo?“

Glorfindel si uvědomoval, že to musí sehrát dobře, pokud chce oklamat Haldira. Velitel stráží dobře věděl, jak rozeznat pravdu a lež. „Ano, umístil.“

Haldir napřímil hlavu, ale ještě neodhalil svůj názor na tuto odpověď. „Erestore, upevnil jste ten podvazek na místo?“

Erestor ukrýval své ruce v záhybech svých dlouhých rukávů a právě teď je nervózně tiskl. Haldirův znalecký výraz ho obzvlášť znervóznil a okamžitě pochopil, že to Haldir ví. Přesto to musel zkusit. „Ano, upevnil jsem ho.“

„To je lež,“ uvedl klidně Haldir. „A je to od vás velice nevhodné, Lorde kancléři.“

Erestor skousl spodní ret a jeho pohled nervózně přeskočil na Glorfindela. Co by měl udělat?

„Lžete,“ opakoval Haldir. „Byl to Glorfindel, kdo připevnil podvazek. Zklamal jste mě, můj pane, když jste se mě pokusil oklamat.“

„Ale já to udělat nemůžu!“ vybuchl Erestor rozrušeně. „To není fér, takhle nás tu zamknout! Glorfindel nic špatného neudělal a měli byste ho nechat jít!“

Haldir zakroutil hlavou. „Udělal chybu, když vykonal vaše instrukce, Lorde kancléři.“

„Ale jdi, Haldire!“ Glorfindel se přesunul blíž ke Galadhelovi, kterého znal po desetiletí. „Dole probíhá hostina a já tam nejsem! Chci ochutnat Celebornovo víno!“

Na Haldira to dojem neudělalo. „Víte, co máte udělat. Teď se vraťte do svého pokoje.“

Erestor vrhl na Glorfindela vyděšený pohled. „Budeme tam do příštích vánoc!“

„Ne, budeme tam až do konce Ardy!“ odpochodoval rozmrzelý Glorfindel v tomto bodě zpátky do světnice.

„Lorde kancléři, následujte prosím Lorda Glorfindela zpátky dovnitř.“ Haldirova tvář se nepohnula, ale v hlase bylo slyšet smích.

O chvíli později vystrčil Glorfindel hlavu zase ven. „Haldire? Bylo by akceptovatelné, kdybychom si já a Erestor úlohy vyměnili? Uspokojilo by vás, kdybych já nasadil podvazek jemu? Nechali byste nás pak jít?“

Zděšený Erestor si přitáhl své roucho těsněji k tělu. „Vy se mě nedotknete!“ Pomyšlení na to, že by Glorfindelovy ruce přejely po jeho noze až nahoru na stehno způsobilo, že jeho vzrušení vzrostlo. Červenající se a zahanbený vběhl zpátky do místnosti a doufal, že tak přede všemi skryje své vzrušení a rozpaky.

Haldir nakonec připustil, aby se na jeho tváři objevil široký úsměv. „Ano, to je přijatelné.“ Jeho oříškově hnědé oči zlomyslně zazářily. „Je to vynikající nápad, pokud to tak můžu říci.“

„Dobrá, konečně mám naději, že tuhle místnost opustím dřív, než hostina skončí,“ prohlásil Glorfindel samolibě a zavřel za sebou dveře. Jak těžké může být dostat podvazek tam, kam patří?



„Myslíš, že uspěje?“ zeptal se Orophin, který byl až doteď potichu a pokojně sledoval a naslouchal výměně názorů mezi třemi elfy.

„Glorfindel?“ Haldir svůdně zakroutil obočím. „To doufám.“

„Takže jsi ten pohled taky viděl?“

„Pohledy,“ zdůraznil Haldir množné číslo. „Ti dva blázni jsou přitahováni k sobě navzájem.“

„Divil jsem se, proč byl Lord Elrond tak odhodlaný řídit se do puntíku touhle tradicí.“

„Teď máš svou odpověď, Orophine,“ řekl Haldir a znovu se ušklíbl. „Když tenhle plán zafunguje, možná budeme mít brzy další svatbu.“

„Erestor a Glorfindel se vezmou,“ zabublal pobaveně Orophin. „Zajímá mě, kdo potom chytí kytici a podvazek.“

„Já to nebudu,“ prohlásil Haldir a jeho oči vesele zazářily. „Nebudu figurkou v hrátkách Lorda Elronda.“

„Já také ne,“ uvedl Orophin. „A teď se vraťme k poslouchání, jak naše hrdličky třeští a řeční.“



„Ó ne! Tu odpornou věc mi nenandáte!“ Erestor zíral na podvazek a pak se jeho smrtící pohled přesunul ke Glorfindelovi. „Držte se ode mě zpátky!“

„Erestore… můj nejdražší Erestore…“ Glorfindel měl v úmyslu přidat ještě další škádlivý komentář, ale když viděl, jak se změnil výraz v Erestorových tmavých očích, zostražitěl. „Proč tak bojujete? Tohle nic neznamená!“

‚Ale chtěl bych, aby znamenalo!‘ Nicméně Erestor zůstal klidný. „Já nebojuju! Jenom to považuju za hloupost.“

‚Opravdu?‘ Glorfindelovy oči se zúžily. Podvazek stále ležel v jeho dlani a ještě před chvílí uvažoval o tom, že ho dá Erestorovi přes koleno a vytáhne ho nahoru. Ale svítalo mu a to ho zastavilo. ‚Tvrdí, že mu nejsem odporný a že se mě nebojí. Napadá mě už jen jediný důvod, proč je mu tahle situace nepříjemná. Úplně opačný… Máš mě tedy rád, Erestore? Rád tímhle způsobem? A jsi příliš nesmělý, než abys mi to řekl?‘ Připomněl si, jak se Erestor chvěl, když pohladil jeho tvář, a zdálo se mu, že to jeho podezření potvrzuje.

Erestorova úzkost vzrostla, když se na Glorfindelově obličeji objevil zadumaný výraz. Viděl ho už dříve, kdykoliv něco zlatovlasý elf rozřešil. ‚Nenechám ho pochopit pravdu!‘ Pak by se vyplnila jeho nejhorší obava! Glorfindel by ho zavrhl!

Glorfindel se rozhodl použít jinou taktiku, odložil podvazek a přistoupil k Erestorovi, takže stál přímo před ním. Zopakoval své dřívější pohlazení, špičky jeho prstů pohladily jemnou pleť na Erestorově tváři. Zblízka pozoroval reakci druhého elfa a uvědomil si, že má pravdu. Erestor zavřel mimoděk oči a dokonce se víc poddal jeho doteku. ‚Jak jen jsem mohl být tak slepý?‘

Erestor si konečně uvědomil, jak se odkryl, a trhnul sebou dál od Glorfindela v pokusu zastavit laskání. „Nedělejte to…“

Glorfindelovo srdce na chvíli vynechalo, když zaslechl ten měkký, prosebný tón. „Erestore, dle mého názoru si musíme promluvit.“

„Dle vašeho názoru?“ Erestor nadzvedl obočí, ale úsměv, který se mu mihl tváří, odhalil, že ho Glorfindelova volba slov tajně pobavila. Neodtáhl se, když jeho ruku vyhledala Glorfindelova. Ani se nepokusil uprchnout, když ho Glorfindel táhl k pohovce. Vzdal se svému osudu a posadil se, protože pochopil, že nakonec nadešel okamžik pravdy. Byl odhodlaný čelit své zkáze s klidem a pýchou - pokud je taková věc možná.

Glorfindel odmítl pustit Erestorovu ruku a přejížděl palcem přes klouby druhého elfa. „Ano, musíme si promluvit.“

„O čem?“ Erestor se neodvážil podívat se mu do očí a raději zíral na podlahu. To, že Glorfindel stále hladil jeho ruku, ho překvapilo. Proč to dělá?

„O tvých citech ke mně.“ Glorfindel zadržel dech, takže zaslechl Erestorovo tiché zajíknutí. „Byl jsem slepý opravdu dlouho, že ano?“

„Slepý ne,“ zašeptal Erestor, který sebou na pohovce neklidně vrtěl. „Nechtěl jsem, abyste to viděl.“

„Proč?“ Glorfindel napřímil hlavu a pokoušel se o kontakt očima, ale neúspěšně.

„Protože vím, že vy mi moje city neoplatíte.“

„A jak to víš?“ Glorfindel se přisunul blíž a rukou jemně zvedl Erestorovu tvář, aby se konečně dívali z očí do očí.

„Schovávám se ve stínech z dobrého důvodu,“ začal Erestor a cítil se slabý v kolenou, když se mu teď Glorfindel díval přímo do očí. „Já nikdy nestojím v popředí.“

„Proč?“ Glorfindel poslouchal jenom na půl ucha, protože raději sledoval Erestorovy zářící oči. Proč nikdy neviděl lásku, která svítila v hlubinách těch čokoládově hnědých očí?

„Nemůžu se přirovnávat k našemu lordovi nebo k vám. Vím, že nepatříme do stejné třídy, Glorfindeli.“

Teď upoutal Glorfindelovu pozornost. „Cože?“

„Sleduji vás už tak dlouho. Od té doby, co jste se přidal k Elrondově domácnosti, vás z dálky miluji.“ Proč se k tomu přiznává? Proč připustil, aby se stal tak zranitelným?

Ta bezbrannost Glorfindelovi neušla a opatrně ovinul ruku kolem třesoucího se elfa. „Proč jsi mi to neřekl?“

„Myslel jsem si, že bych nesnesl vaše odmítnutí, ale teď už nemám na výběr. Tak tomu musím čelit.“

„Čelit čemu?“ Glorfindelovo čelo se svraštilo.

„Odmítnutí.“ Erestor definitivně zrušil oční kontakt, který se podařil Glorfindelovi navázat. Silně se chvěl a čekal na moment, kdy pravda prorazí a Glorfindel se od něj odtáhne.

„Odmítnutí? Proč předpokládáš odmítnutí?“ Zatímco pronášel tato slova, uvědomil si konečně Glorfindel celou pravdu. „Ach, ty si myslíš, že bych neměl zájem.“

„Já vím, že nemáte.“ Erestor se pokusil uvolnit svoji ruku z Glorfindelova sevření, ale ten ho nepustil.

„Můj sladký, pošetilý - naprosto pošetilý, musím říct - Erestore. Já mám zájem. Máš vůbec nějakou představu, jak moc tě chci? Stále tě chci?“ Glorfindel se měkce zasmál, když viděl, jak se Erestorovy oči překvapeně rozevřely. „Proč si myslíš, že jsem ti nabízel, abych s tebou mohl trávit čas? Myslel jsem, že by z našich nočních procházek mohl vyrůst vztah, ale ty jsi mi nikdy nedal šanci!“

„To nemůže být…“ Erestor mírně zalapal po dechu a cítil se jako přiopilý.

„Och, můj sladký - ale ne zase až tak chytrý - Erestore!“ Glorfindel zakroutil hlavou a vřele se usmál. „Já tě miloval po mnoho let, ale když sis mě udržoval od těla, tak jsem si myslel, že bych nikdy nemohl získat tvou lásku! Jsme dokonalý párek bláznů!“

Erestor chtěl ovinout své ruce kolem Glorfindela a vyznat mu lásku pořádně, ale pak ho napadla děsivá myšlenka. „Ale neříkáte to jenom proto, že doufáte, že vám pak dovolím navléknout mi ten podvazek? Jste ke mně upřímný?“ Jeho srdce by určitě zlomilo, kdyby to Glorfindel pouze předstíral!

„Co mám udělat, abych…?“ Glorfindel nechal větu nedokončenou, protože si instinktivně uvědomil, že pouhá slůvka budou mít na Erestora malý účinek. „Dovol mi to raději předvést.“

Glorfindelův čin Erestora ohromil. Krásný elf se k němu naklonil - tak neuvěřitelně blízko! - a pak se hebké rty zmocnily těch jeho. Ten polibek byl jemný - něžný - a mluvil o lásce, ne o lži nebo chtíči. Neschopen odolat takovému jemnému útoku, ustoupil a pootevřel rty i zuby a dovolil Glorfindelovu zvědavému jazyku vstoupit.

Glorfindel využil Erestorovu ochotu k tomu, aby polibek prodloužil, a přes Erestorův zjevný nedostatek zkušeností se přitiskl blíž a políbení prohloubil. Měkké zasténání smíšené se zakňouráním a vrněním opustilo Erestorova ústa a tyto zvuky vyvolaly na Glorfindelově tváři zářivý úsměv, když konečně elfa s havraními vlasy propustil. „Miluji tě, můj sladký, bláhový a ne až tak chytrý, jak si myslíš, Erestore.“

Oněmělý Erestor mohl jen zírat na druhého elfa. Glorfindel ho políbil! Opravdu, skutečně ho políbil!

Glorfindel se pravou rukou natáhl pro podvazek, uchopil ho a klekl si před Erestorem a usadil se mezi jeho rozevřené nohy. „Mohu?“

„Jak jen bych ti mohl odmítnout?“ Erestorovy prsty se třásly a zasněně se dotkly Glorfindelových vlasů. Špičky prstů přejely přes zlatou záplavu a něžně je pohladily.

Glorfindel věděl, že by na to měl právo, ale nepožadoval od Erestora, aby si sundal kamaše před tím, než mu upevní podvazek. Teď, když měl vážné podezření, že Erestor je ještě nedotčený, chtěl postupovat pomalu a s veškerou vážností a respektem, které si poradce zasluhoval.

Erestor usilovně polykal a pokoušel se zbavit hroudy divokých emocí, které se vytvořily v jeho hrdle, když špičky Glorfindelových prstů postupovaly nahoru po jeho stehně. Byl rád, že kamaše stále zůstaly na svém místě, protože, pravdu řečeno, nebyl ještě v žádném případě připraven na tak odhalující krok. „Bude to Haldirovi a Orophinovi stačit?“

„Musí, meleth.“ Erestor jemně vyjekl, když slyšel tolik lásky, a Glorfindel něžně pohladil vnitřek poradcova stehna přes látku kamaší. „Víš, že bychom měli být vděční.“

Erestor ihned pochopil, na co Glorfindel narážel. „Kdyby nás Elrond nenechal tady nahoře zamknout, možná, že bychom si nikdy navzájem nepřiznali naše city.“

„Myslíš si, že to věděl?“ podivil se Glorfindel, který se přisunul blíž, aby mohl ovinout své paže pevně kolem Erestorova pasu. Opřel svou hlavu o hruď svého milovaného a hluboce si povzdechl.

„Možná,“ připustil Erestor.Teď, když o tom přemýšlel, tak to bylo zvláštní, že je tu Elrond zavřel. Byl by to Půlelf udělal bez dobrého důvodu?

„Erestore?“ Glorfindel se otíral svou tváří o Erestorovu hruď jako kočka a tiše vrněl.

„Ano?“ Erestor by byl k tomu rád připojil 'meleth', ale stále ještě se cítil příliš surrealisticky, než aby tomu zcela uvěřil.

„Já už tolik nespěchám, abych se dostal z této místnosti.“

„Myslel jsem, že jsi chtěl oslavovat?“ Erestor ostýchavě umístil cudný polibek na vrch Glorfindelových zlatých vlasů.

„Shledávám, že se mi víc líbí tvoje společnost, zvlášť, pokud budeme pokračovat v líbání.“ Glorfindel natáhl jednu ruku za Erestorovými zády až ke krku svého milence. Vzhlédl a zamilovaně se usmíval. „Jsi s tím svolný?“

„Víc polibků?“ tázal se Erestor se zatajeným dechem.

„Ano, víc polibků… mnohem víc polibků… dlouhých polibků…“ Glorfindel se divil, kam zmizelo jeho nadání pro slovní hrátky. Omezilo se skutečně jenom na tohle? Ale tyhle čokoládově hnědé oči -- tající -- mu vzaly poslední, zbývající schopnost uvažovat. „Polibek?“

„Ano, polibek…“ zašeptal Erestor a zvedl Glorfindelovu tvář tak, že se jejich rty téměř dotýkaly.

„Celou noc?“

„Třeba i déle, pokud si to přeješ.“

„Jsem s tím zcela srozuměn,“ zavrněl slastně Glorfindel. „Líbání… celou noc… v tomto pokoji.“

„Stále v tomto pokoji.“ Erestor se chopil iniciativy a dotkl se svými rty Glorfindelových pro další lákavý polibek. Proč by měl být odhodlaný opustit valem tento pokoj, když je s ním někdo tak vřelý, milující a k zulíbání jako Glorfindel?

Glorfindel nemohl než souhlasit, prohloubil polibek a vzdával se svým citům.



Haldir mrknul na Orophina. „Je tam neobyčejné ticho.“ Přilepil své ucho na dveře, aby mohl tajně naslouchat. „Co myslíš, že se stalo?“

„Možná se líbají?“

Haldir svého bratra opravil. „Doufejme, že se líbají!“

Orophin se tiše zasmál. „Neměli bychom si to ověřit?“

Haldir to zvažoval. „To není náš úkol. Lord Elrond nám přikázal, že se máme ujistit, že se podvazek dostal na své místo.“

„A ty si myslíš, že v tom Glorfindel už uspěl?“

„Myslím… myslím…“ mumlal Haldir. K jeho uším dolehla vzdálená hudba, zpěv a výbuchy smíchu. „Orophine, souhlasíš, že naše mise byla ukončena?“

Orophin napřímil hlavu a předstíral dlouhé a vážné zamyšlení. „Pořád je uvnitř velice ticho.“

„Další polibky?“

„Možná… nebo doteky…“ Orophin si odkašlal. „Máš pravdu, můj bratře. „Tady už žádnou práci nemáme. Pojďme se zase vrátit na hostinu.“

„Ach,“ řekl Haldir a lstivě se usmíval. „Nepadl tvůj pohled na jistého zpěváka a ty jsi nedočkavý, aby ses k němu mohl vrátit?“

„Jmenuje se Lindir,“ přiznal Orophin a zasněně si povzdychl. „A ano, jsem nedočkavý, abych se k němu vrátil!“

Haldir pokynul svému bratrovi, aby se k němu přidal a zamířili zpět do Síně ohně. ‚Poslání skončeno.‘

meleth - lásko

Děkuji Samy za betaread a Mats za odkaz na tuto povídku, který jsem našla na jejích stránkách.

KONEC