Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

Autor:  Darkness deStination
Páry:  Severus Snape/ Harry Potter, Hermiona Grangerová/Theadora Woodová
Shrnutí:  Voldemort padl, Bradavice byly zničeny. Musí to tak zůstat na věky?
Poznámka:   Všechno je to Rowlingové

 

 

Přišlo jaro. Uběhlo půl roku od okamžiku, kdy poprvé před Potterem vyslovil nahlas svou myšlenku stran obnovení Bradavic. Koncepce školy jako takové byla hotova. Teď zbývalo rozhodnout zásadní otázku. Budou Bradavice stát na tom samém místě, nebo je postaví jinde? A použijí přitom magii nebo budou stavit ručně? Nebo obojí?

Pomalu zavřel dveře. Přinutil se nadýchnout. Pak přemýšlel, jak vymazat paměť sám sobě. Kam až jeho paměť sahala, jediným v historii, komu se to podařilo, byl Zlatoslav Lockhart. V tomto směru na něj Snape neměl.
Včera večer ho Potter požádal, aby ho vzbudil brzy ráno. Chtěli se konečně podívat na bradavické ruiny.
Tak tedy Snape šel čestně splnit svůj slib.
Tiše otevřel dveře do Harryho ložnice. Nebyl v tom úmysl. Prostě se během svého života naučil pohybovat tiše. Harry byl vzhůru. Ležel v posteli a… Merline! Snape očarovaně sledoval Harryho ruku, jak v rychlém tempu sjížděla po chlapcově penisu. Z Harryho úst vycházely okouzlující zvuky, které nabývaly na intenzitě s tím, jak se zrychlovaly jeho pohyby.

Seděl v obýváku v křesle a tupě zíral do vychladlého krbu. Pořád viděl Harryho, jak…
„Dobré ráno, profesore,“ zazněl ze dveří Harryho spokojený hlas.
„Eee, dobré ráno, Pottere,“ sebral všechno své sebeovládání, které leželo všude kolem.
„Nevěděl jsem, že je tak pozdě,“ slyšel Harryho z kuchyně. „Myslel jsem, že mě vzbudíte,“ vrátil se s namazaným chlebem a skleničkou mléka.
„No…“ mlžil Snape, „… trochu jsem zaspal. Až dojíte, můžeme jít. Předpokládám, že slečna Grangerová s kamarádkou tam už budou.“

Ano, Hermiona i Theadora už byly na místě původních Bradavic.
Byl to opravdu smutný pohled.
Široko daleko ležely zasněžené hromady kamení, kusy dřeva a cáry látek. Stála jen jediná stěna nebelvírské věže, a sotva čtvrtina Velké síně.
Hermiona se nešťastně podívala na Theu a oči se jí naplnily slzami.
„Jak tohle dáme do pořádku?“ zaúpěla.
Thea Mionu konejšivě objala. „Neboj, Mio, my to zvládnem. Společně.“
Jak tak k sobě Hermionu tiskla, uvědomila si tlukot jejího srdce. Vnímala ten rytmus, jako nejsladší hudbu, kterou kdy slyšela. Ano, spolu to zvládnou. Možná Mioně jednou řekne, že...
Možná.
„Podívej!“ zavolala Hermiona a opustila Theino náručí. Klopýtala mezi kameny a ukazovala na očouzený erb Mrzimoru. Zvedla ho, rukou očistila od sněhu a usmála se.
„To je dobré znamení,“ řekla už optimisticky.
Odnesla erb kousek stranou.
„Ty, Theo, pojď, podíváme se, jestli se tu nedá najít ještě něco. Nemůže být přece všechno zničené,“ do Miony jakoby vjel nový elán.
Opatrně prolézaly ruiny. Šlo to obtížně. Sice už přišlo jaro, ale sněhová nadílka si to nemyslela. To už dorazili Harry a profesor Snape.
„Holky!“ mával na kamarádky Harry.
Snape se lehce ušklíbl a Harryho pokáral:
„ Kolego, chovejte se jako budoucí autorita. Zvykněte si oslovovat vaše přátelé..ehm...poněkud civilizovaněji.“
„Já přece jsem autorita,“ řekl Harry. „Chlapec-který-zabil-a-tak-dále.“
Kdyby to řekl kdokoli jiný, byla by to příšerná sebechvála a Snape by nezaváhal, aby sebevědomí dotyčného poněkud srazil. Ale Harry prostě konstatoval pravdu. S tím se, bohužel, nedalo nic dělat.
Navíc se zdálo, že to i Potterovi vadí. Snape si dobře vzpomínal na články v nejrůznějších novinách, dokonce i mudlové o tom psali, byť ve značně seškrtané formě. Vůbec se nedivil, že to Potterovi už leze na nervy.
„Pottere!“ zavrčel proto akorát.
Harry si povzdechl. Nenechal si však zkazit náladu.
„Ano, kolego profesore. Nebo vám mám říkat „pane řediteli?“ culil se. A už se hnal za děvčaty.
Severus zakroutil hlavou.
Obezřetně se vydal za kolegou profesorem.
Když došel k ostatním, pronesl: „Nebude to snadné, ale zvládneme to.“

Našli ještě polovinu dveří do Velké síně, pár polámaných židlí, celý jeden jídelní stůl, nějaké rozmáčené knihy, pár kotlíků, pět polámaných košťat a nakonec poklad všech pokladů.
Když už byli promrzlí a chystali se domů - tedy k Harrymu, zakopl Severus o nějaký kus čehosi.
Nejdřív chtěl zaklít, ale pak se podíval pozorněji. Sáhl do hromady sněhu a vytáhl...
Moudrý klobouk.
Všichni na něj nevěřícně koukali. Pak se začali smát. I Severus Snape se usmíval. Oklepal klobouk a ten zaskučel něco jako: „Konečně nalezen, konečně zachráněn, nová čtveřice novou naději značí, oni to už zaonačí, budoucnost teď v rukou máte, do tepla mě, starý, moudrý klobouk dáte.“
Zavládlo veselí. Moudrý klobouk jim dal jednou veršovanou větou novou naději a dokonce zavtipkoval.

Paní Weaslyová je viděla přicházet a honem postavila vodu na čaj.
Nedočkavě jim otevřela a první, čeho si všimla, byl Moudrý klobouk.
Severus položil klobouk na stůl v kuchyni, všichni se sesedli okolo, Molly nalila horký, medový čaj a oslavovali ten vzácný nález.
Připlazila se i Ssslissilisssi. Vyšplhala po Harryho noze prohlédla si tu divnou věc na stole a něco zasyčela na Harryho. Ten jí stejným zvukem odpověděl.
Ssslissilisssi si tu věc očichala a pak se vrátila k Harrymu. Omotala se mu kolem pasu, ale nepoložila mu hlavy na rameno, jak bývalo zvykem, ale částí svého mohutného těla se přesunula do klína vedle sedícího budoucího ředitele, Severuse Snapea.
Hlavy mu opřela o hruď a upírala na něj všech svých šest korálkových oček. Něco zasyčela a Severus by mohl přísahat, že to znělo, jako jeho jméno.
„Už jste dal svému dárku jméno, Severusi?“ zeptal se do nastavšího ticha Harry.
„Zajisté,“ potvrdil Snape, „jmenuje se Selena.“
„To je hezké jméno...“ pochválila Molly Snapeovu volbu jména mladého runoskopa.

„Už se připozdívá,“ vzdychla Thea, „musím domů.“ a zvedla se ze židle. Oslovila Hermionu:
„Mio, nepůjdeš se mnou?“
„Ráda.“ souhlasila tázaná a zvedla se také. Obě se rozloučily a zmizely v krbu.
Objevily se u Hermiony.
„Theo, nechtěla bys u mě přespat?“ nabízela Miona kamarádce, s nadějí v hlase. Ani ona totiž nevěděla, kde přítelkyně bydlí a mrzelo ji, že to Thea stále ještě drží v tajnosti.
„Víš, dneska nemůžu. Musím se vrátit domů. Nezlob se Hermiono,“ omlouvala se Thea.
Vadilo jí, když musela Hermioně lhát, ale nemohla být se svou přítelkyní celé dny, bez toho, že by snad mohla doufat, že je spojuje něco víc, než jen přátelství. Mionina blízkost na Theu působila, jako světlo lampy na noční můru.
Cítila být přitahována, ale bála se o svá křídla. Věděla, že když se můra přiblíží příliš blízko, přijde o křídla i o život. Thea chtěla být s Hermionou, ale zároveň se bála, že když všechno, co cítí přizná, dostane se jí odmítnutí a toho se bála natolik, že se snažila utéct před svými city a myšlenkami. Zároveň nechtěla zmizet z Mionina života.
Trpěla tou nedosažitelnou blízkostí, ale být bez Hermiony, to by mohla rovnou skočit pod vlak.
Rozloučila se s kamarádkou polibkem na tvář a ztratila se v letaxové krbové síti.

Hermiona ještě dlouho měla před očima Theu a její tmavě modré oči. Proč tak krásná mladá žena je stále svobodná? Vždyť by mohla mít každého muže, na kterého by jen ukázala.
Jenže to by se Hermioně vůbec nelíbilo. Nesnesla by, kdyby viděla svou přítelkyni v náručí někoho jiného.
Zasnila se. Vzpomínala, jak se potkaly po válce.
Tenkrát se Mia vydala do Příčné, aby si koupila knihu o runách, která jí ještě chyběla do sbírky.
Totiž po válce, když jí došlo, že nikdy nemůže Rona milovat tak, jak by on chtěl, řekla mu to a on utekl v slzách. Nedokázal se smířit s tím, že Hermionu nepřitahuje. Myslel si, že jako muž zklamal a zatím ten dojem měla ona. Neuměla definovat jejich vztah. Měla Ronalda Weasleyho hodně ráda, ale nestačilo to. Nebyla schopná se s ním milovat. Myslela, že není jen připravená a zatím... Sama netušila, proč.
Celou pravdu si uvědomila, když se před Krucánkami a Kaňoury srazila s hezkou, ale smutnou dívkou, s očima modrýma a tak hlubokýma, že se v nich vzápětí začala topit. Poznala svou o rok starší spolužačku z Mrzimoru. Začaly si povídat, nakonec zašli do Děravého kotle na oběd a vyprávěly si.
Hermiona se musela neustále ujišťovat, že je normální, když jí v Theině společnosti tak hlasitě buší srdce. Že to je jen tím, že má radost ze setkání.
Vyprávěla Thei téměř vše, co dělala po válce, jen Rona vynechala, pozvala ji k sobě na návštěvu, ale od ní se nedozvěděla téměř nic, jen to, že z celé své rodiny zůstala jen ona a stále má strach a schovává se.
Neprozradila ale kde, ani nenaznačila, čeho se ještě bojí, když už je Ten, jehož jméno se nevyslovuje, mrtvý.
Každý den se ale objevila u Hermiony a zůstávala s ní až do večera.
Hermiona začínala být šťastná, ale ty Theiny útěky každý večer ji trápily.
Co si o tom měla myslet? Ach, kdyby jen mohla Theu obejmout...políbit...pohladit po těch jejích krásných hnědých vlasech...
Hermiona setřela slzu, která pomalu sklouzávala z očního koutku kolem nosu a zastavila se nad třesoucím se horním rtem.
Zmožená vlastními pocity i dojmy z dnešního dne, Hermiona usnula.

Další den dopoledne si jako vždy pečlivá slečna-co-všechno-četla, připravovala podklady k novému školnímu řádu a dál sepisovala své nápady a myšlenky ohledně školy. Dala se i do kreslení návrhu nové školní budovy. Nic jiného se stejně dělat nedalo.
Se samotnou rekonstrukcí museli počkat alespoň až roztaje sníh. Také musela kontaktovat svého nakladatele, s prosbou o odklad termínu dodání své nové knihy. Slečna Grangerová si totiž vydělávala na živobytí psaním. Měla rozsáhlé vědomosti, tak proč jich nevyužít. V mudlovském světě se dobře prodávali fantaskní příběhy. Mudlové rádi čtou pohádky.
Jenže jen Hermiona věděla, že to pohádky nejsou, ale skutečné příběhy a informace, které se odehrávali v kouzelnickém světě. V podstatě v kouzelnickém světě by její knihy bylo možné brát v některých případech jako učebnice. Taková kniha o působení druidských kouzel, zasazená do pohádkových okolností byla výborným lexikonem těchto informací.
Takto strávené dopoledne uteklo jako voda. Než se Miona nadála, byl tu čas, kdy se s téměř železnou pravidelností objevovala Theadora.

Tou dobou se nad plány a různými lejstry skláněli i Harry a Severus. Vzájemně si své návrhy tu a tam kritizovali i obhajovali. Když se dostali do poměrně ostré debaty, přerušila je Molly Weaslyová: „Tak pánové, nechtěli byste toho už nechat? Oběd je na stole.“ Oba muži okamžitě zmlkli a poslušně s šli najíst.
„Pane profesore,“ Harry zvedl oči na Snapea, „nevím, jak bych to...“
„Tak se už vymáčkněte, Pottere,“ zavrčel Snape.
„Prostě, mám takový návrh. Jen nevím, jak to říct.“ přiznal se Harry.
„Řekněte to tak, jak to je. Žádné kličky. To nemám rád.“ upřel profesor své tmavé oči na mladíka.
„Pokud si vzpomínám,“ začal tedy Harry poněkud zeširoka, „Oslovovali jste se ve škole s ostatními profesory jmény. Mohu toto po vás chtít?“
Profesor Snape jen překvapením pozvedl obočí.
„To jako, že vám budu říkat jménem...a slečně Grangerové a slečně Woodové taky?“
„Ano. A my vám budeme říkat Severusi.“ ukončil Harry dotaz.
Snape chvíli nic neříkal. Zamyšleně žvýkal, pak sousto spolkl a povídá:
„Dobře, ale pevně doufám, že naše hovory nesklouznou pod úroveň slušnosti.“
Harry se už chtěl rozzlobit, ale včas si uvědomil, že tohle je prostě Snape. Proto pouze kývl a řekl: „Jak si přejete, Severusi.“
Při zvuku svého, Harrym vysloveného jména se Snape lehce zachvěl. Jak příjemně znělo z úst mladého kolegy. Nikdy před tím by si nemyslel, že ...že...

A pak tu byl pořád problém s postelí. Paní Weasleyová nevypadala, že by spěchala domů.
Po Vánocích sice odešla, ale brzy se opět vrátila. Harry se ve své ložnici ani nestačil ohřát a už ji znovu opouštěl. Nestěžoval si však.
Tím, že se Molly přistěhovala k nim, udělala z malého domku na pobřeží domov.
Jediný, kdo si stěžoval, byl Snape. Samozřejmě ne nahlas. Jen si představil, jak asi bude vypadat po týdnu nocování v jedné posteli s Potterem… teď vlastně Harrym. Umře vyčerpáním dřív, než začnou se stavbou školy.

„Kam si myslíte, že jdete Po… Harry,“ zavrčel, když Harry opustil koupelnu a zamířil ven z pokoje.
„Do obýváku. Všiml jsem si, že vám má přítomnost vadí, tak…“ nerozhodně sledoval Snapea, který na velké posteli vypadal ještě hubenějším, než ve skutečnosti byl.
Snape si pořádně vynadal. Měl to lépe skrývat. No, naštěstí Harryho nenapadlo, proč mu jeho přítomnost vadí.
„Nesmysl. Nenechám vás spát v obýváku, kde byste navíc určitě nastydl. Molly by mě zabila,“ pokračoval ve stejném tónu. „Pojďte sem, vaše půlka postele je volná,“ ukázal na stranu blíž u dveří. Harry pokrčil rameny a vzápětí zalezl pod peřinu. Pak se usmál. Zakutal se do peřin až po bradu, zavřel oči a chystal se spát. Na rozdíl od Snapea, který se chystal přežít další probdělou noc.
„U severního štítu bych mohl udělat ještě jeden pokoj,“ řekl Harry do ticha a tmy, které se v ložnici rozhostilo.
„Spěte,“ zněla otrávená odpověď.

Ležel, znehybněný kouzlem, přikryt neviditelným pláštěm a sledoval situaci, která se právě značně vyostřila. Nepřekvapilo ho, že mladý Malfoy nedokázal hůlku byť jen pozvednout, ale… „Severusi, prosím…“

„Ne!!!!“ s tímto výkřikem se Harry probudil. Studený pot smáčel jeho tělo. Něčí pevná ruka ho držela za rameno a jemně jím třásla.
„Vzbuďte se, Pottere!“
„Ne,“ opakoval Harry, stále ještě v zajetí noční můry.
„Lumos!“
Harry uviděl ve světle hůlky Snapeův obličej. Jeho první pohnutkou bylo vykroutit se z jeho sevření a utéct od něj co nejdál. Pak se ale probudil úplně a uvědomil si, jak se věci mají. Přestal se vzpírat.
„Špatný sen?“
Jen přikývl, zběsile zamrkal, jak bojoval se slzami, které se mu hrnuly z očí.
„O čem?“
Harry svůj boj prohrál. Otočil se ke Snapeovi zády a hlavu zabořil do polštáře. Snažil se utlumit vzlyky, které ho připravovaly o dech. Snape chvíli nerozhodně seděl, ruku lehce položenou na Harryho třesoucím se rameni.
Pak se rozhodl. Přisedl ještě blíž a Harryho přitáhl k sobě. Chvíli se snažil bránit, ale Snapeovo objetí bylo neúprosné. Tak se Harry opřel o jeho rameno a brečel dál. A Snape ho konejšil. Opatrně ho hladil po zádech, po chvíli se přistihl, že cosi potichu pobrukuje a dokonce že se s chlapcem v náruči mírně pohupuje.
Každopádně Harry po nějaké době přestal brečet a v teplém objetí vyčerpaně usnul. Ještě dlouho ho Snape nepouštěl. Ve skutečnosti ani nechtěl vědět, o čem se Harrymu zdálo. Dohadoval se to i ono a ani jedna varianta se mu příliš nelíbila.

Nové Bradavice 2. Nové Bradavice 4.
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat