Hodnocení uživatelů:  / 15
NejhoršíNejlepší 

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

Severus vstoupil do Komnaty nejvyšší potřeby a spokojeně přikývl nad nabídnutým prostředím. Komnata byla věrnou kopií šermířského ateliéru, ve kterém byl vycvičen on - otevřený prostor s vycpanými rohožemi na podlaze. Jedna zeď byla lemována zrcadly od podlahy ke stropu a dlouhé stoly u vzdálenější zdi byly obtíženy každým představitelným typem sečné zbraně. Byla tu pro Harryho hojnost zbraní, aby si vybral.

Pak rozhodně přešel místností a svlékl si svůj hábit a košili, pod kterými nosil jenom dobře sedící černé kalhoty a bílé tílko. Mávnutí hůlky zahřálo vzduch v místnosti a zahnalo vlezlý chlad, který lpěl na starých kamenech hradu.

Jeho nabídka Harrymu byla impulzivní a pravděpodobně nerozumná, ale nemohl se přinutit, aby toho litoval. Ať to zkoušel, jak chtěl, nedokázal setřást chtíč, který ho sevřel, nemohl zkrotit touhu dotýkat se Harryho. Protože odmítl podlehnout, zůstaly mu pouze dva společensky přijatelné způsoby, jak by uklidnil svou touhu po doteku - tanec nebo šerm. Tak nějak si nemyslel, že by byl chlapec celý pryč do tancování.

V průběhu let trénoval s různými mistry meče - některé měl rád, jiné nenáviděl. Doufal, že by z toho pro Harryho mohl udělat příjemný zážitek a vytvořit nějaké společné pouto, které by mohli sdílet. Merlin ví, že pokud jde o lektvary, žádnou takovou naději neměl; Harry tento předmět jenom toleroval. Ale možná tohle - něco fyzického, co by se mohlo zamlouvat Nebelvírovi - by splnilo účel a přimělo ho myslet na Severuse laskavěji. Věděl, že chlapec potřebuje nějaké rozptýlení; jeho neustálé obavy o vlka a toho zabedněnce, stejně tak jako intriky ministerstva, by ho časem přivedly k šílenství. Severus ze zkušenosti věděl, že šermířské tréninky mohou člověku často dát pocit kontroly nad jinak chaotickým životem.

Otevřely se dveře a Harry pospíchal dovnitř, poněkud udýchaný, jako by sem běžel. Poté, co spolu mluvili, zašel nahoru do společenské místnosti v nebelvírské věži, aby si udělal domácí úkoly. Severus pozoroval, jak si chlapec prohlíží místnost, jeho zelené oči se rozzářily, když vypátral zbraně na stole. Nemohl si pomoci, aby neobdivoval ruměnec, který zbarvil Harryho rysy.

„Odlož si šaty,“ řekl mu Severus, čímž upoutal jeho pozornost.

Chlapec na něj na moment polekaně zíral, zaražený tím příkazem. A pak jeho pohled přelétl po Severusovi a všiml si, jak je oblečen. Široce se usmál, když pochopil, a začal si svlékat vrchní šaty. Na rozdíl od Severuse měl pod těžkým zimním hábitem zelenou mudlovskou košili, ale těsně padnoucí černé kalhoty byly z těch, jež mu zakoupil Severus. Něco se při tom pohledu v Severusovi pohnulo - potěšilo ho vidět Harryho v oblečení, které mu koupil.

„Teď si musíš vybrat zbraň,“ pobídl ho a pokynul mu ke stolu. Odstoupil, když se ke zbraním přiblížil chlapec. Byl zvědavý, kterou by si mohl vybrat.

Nejdřív se Harry zastavil u obrovských, obouručních skotských šaršounů. S drzým úšklebkem zvedl jeden ze stolu a uličnicky se ohlédl na Severuse. Zbraň byla přes šest stop dlouhá, vyšší než chlapec samotný a pro něj přespříliš těžká. Pod její vahou zakolísal. Takovou věcí by mohl vládnout Alrik, ale ne Harry.

„Předvídatelné,“ Severus se na chlapce zlomyslně usmál. „Někdo by si mohl pomyslet, že si kompenzuješ nějaký nedostatek.“

Chlapec se vůbec necítil uražený, protože zřejmě věděl, že si ho dobírá, zasmál se a odložil meč stranou, přesunuje se k dalším. Zvedal je jeden po druhém, každý si obdivně prohlížel - od římského gladia a starořecké spathy, jež mělo v oblibě mnoho mladých mužů v Zimních zemích, po větší zakřivenou šavli a egyptský khopesh. Bylo tam několik odlišných typů šermířských kordů a on s každým několikrát zavířil ve vzduchu, než je všechny odložil stranou s bezradným zamračením na tváři.

Zdál se být přitahován japonskou katanou a dlouho ji obdivoval, držel jílec a pomalu tasil čepel z dřevěné pochvy a pak ji pozorně otáčel v rukách. Byla to jedna ze Severusových oblíbených zbraní. Ale nakonec ji Harry také odložil stranou a obrátil se konečně k anglickým mečům.

Chlapec si vyzkoušel každý z nich, jeho oči zářily potěšením a Severus byl zvědavý, jestli si vybere zbraň, již viděl používat svého kmotra. Dlouhý meč, který používal Sirius, by sotva byl pro Harryho vhodný, protože pro jeho malou postavu byl příliš velký. Severuse potěšilo, když chlapec konečně odložil dlouhá ostří a místo toho si vybral menší verzi, kterou měli v oblibě templáři. Dlouho ho držel ve svých rukách, jen na něj zíral, než se konečně otočil k Severusovi. „Tenhle,“ prohlásil s jistotou.

Severus přikývl. „Proč ten?“ Chtěl se ujistit, že chlapec svou volbu chápe.

„Připadá mi důvěrně známý,“ řekl prostě. „Věřím mu.“

Severus chápavě přikývl. „Je vytvořený podle Nebelvírova meče. Zabil jsi s ním baziliška. Dává smysl, že mu věříš. Proč jsi odložil kordy?“ Upřímně, k Harryho postavě byly mnohem vhodnější.

„Nelíbila se mi jejich váha,“ pokrčil rameny.

Severus se slabě usmál - byl to nebelvírský rys, že chtěli mít v rukách něco hmotnějšího. Přesto byla jeho finální volba dobrá.

„Zbraň, kterou sis vybral, je dobrá, ale moudřejší je naučit se víc než jeden styl, jinak se budeš pomalu přizpůsobovat změněné situaci. Začneme s mečem a s wakizaši,“ ukázal na menší japonský meč. „Oba představují rozdílné styly boje a oba se k tobě dobře hodí.“

„Tvoje zbraň je dlouhý meč, že ano?“ zeptal se Harry.

Severus zvedl jedno obočí, ale potěšilo ho, že si Harry všiml, jakou zbraň měl. „Obvykle se vyrábějí z kouzelnické ocele,“ vysvětloval. „Pokud si na toto umění zvykneš, budeš také chtít mít svůj vlastní.“

Pokynul Harrymu, aby ho následoval na rohože ve středu místnosti. „Jako první je kouzlo Tectum,“ oznámil chlapci, zatímco vytahoval hůlku. Namířil na ostří meče, jež chlapec držel, a pronesl zaklínadlo pomalu, aby se je mohl Harry naučit. Ostří krátce pokrylo jasné světlo a zmizelo. „Procvičíš si ho později - ale nikdy nebudeš trénovat bez tohoto kouzla, dokud ti nedám souhlas, rozumíš?“

Harry pokyvoval a opatrně otestoval břit. Ihned si všiml účinků kouzla - i když na ostří tlačil sebesilněji, nedokázalo proříznout jeho kůži.

„Mudlové se nikdy nemohou učit s ostrou čepelí,“ vysvětlil mu Severus. „Kouzelník použije kouzlo, aby se chránil. Bez něj, za to ti ručím, by ses poranil. Teď s tím mečem pořádně zamávej, prociť si ho.“

Odstoupil a pobaveně sledoval, jak Harry nadšeně máchá mečem vpřed a vzad. Dovolil mu pokračovat tak několik dalších minut, než mu oznámil tu nejzřejmější, ale podstatnou opravu. „Levou rukou, Harry,“ posměšně se usmál. „Jsi kouzelník, žádný mudla. Tvou nejlepší zbraní je hůlka. Ta zůstane v tvojí dominantní ruce; meč patří do té druhé.“

Harry zrudl rozpaky a rychle ruce přehodil. Tentokrát máchal mečem mnohem neohrabaněji. „Takhle mi to připadá divné,“ přiznal.

„To bude dlouho,“ řekl mu Severus. „Nakonec se naučíš, jak používat zároveň meč i hůlku, ale začneme jako správní kouzelníci.“ Pokynul chlapci, aby se čelem postavil k zrcadlům, a pak se postavil za něj. „Teď začněme s nějakými jednoduchými cvičeními.“

Chlapec ztuhl, když se ho dotkl, a nervózně v zrcadle sledoval, jak Severus položil pravou ruku na jeho bok a levou rukou klouzal po paži, až zakryl jeho ruku sevřenou kolem jílce meče. Chlapce se v životě tak zřídka někdo dotýkal, že tohle bylo pro něj velmi důvěrné a on nevěděl, jak se s tím vypořádat. „Uvolni se, Harry,“ řekl Severus klidně. „Chci ti ukázat, jak se pohybovat.“

Postupoval pak dál a předvedl chlapci, jak zbraň držet, jak ji sevřít, jak stát, kde udržovat těžiště. Stál za ním s pažemi kolem něj a ukazoval mu, jak pohybovat ostřím. Sebenepatrnějším tlakem proti jeho bokům přenášel jeho váhu, a když se jeho nohy nepřeskupily ihned na správné místo, šťouchl do něj svýma vlastníma nohama, používaje tlak svého kolene nebo holeně, aby ho přesunul.

Přejel svýma rukama přes chlapcova ramena, aby snížil napětí jeho těla, sklouzl dlaní po jeho zádech, aby opravil jeho postoj, držel jeho boky, aby jím pootočil, když prováděl výpad mečem. Šťouchanec nohou nebo jemný tlak rukou podél jeho vnitřního stehna změnil jeho postavení a vyrovnal rovnováhu.

Byl to tanec sám o sobě, učení dotykem, a chlapec tu zkušenost přijal bez námitek. Neohrabané napětí v jeho těle rychle zmizelo, jak si zvykal na jeho doteky pod záminkou této lekce. Přijal vpád do svého osobního prostoru bez protestů, dovolil Severusovi polohovat ho a pohybovat jím po místnosti v pomalém tanci meče. A přestože chlapec nebyl šermířem od přírody, měl v sobě tichou grácii doloženou jeho leteckými schopnostmi, která se k tomuto cvičení skvěle hodila. Pustil se do cvičení s nadšenou radostí, která způsobila, že se jeho oči rozzářily. Vůbec už se nevyhýbal doteku a péči, po počátečním šoku ji nasával.

Severus cítil žár stoupající z Harryho těla. Vůně potu a hladké klouzání Harryho svalů pod jeho rukama bylo opojné. Když se chlapec poddal pohybu a přijal tichý rytmus meče, mohl Severus cítit trvalé předení magie, jež v chlapcově těle hořela a konejšila hryzavý hlad uvnitř něj. Nemohlo to nasytit jeho touhu po sexu, ale utišilo to jeho potřebu po doteku, po důvěrnosti, o které ani nevěděl, že ji má. Vytvořilo to mezi nimi spojení, jehož se Severus radostně chopil. Tím, kdo by ho to měl učit, by měl být jeho kmotr, ale ten tu nebyl. Tak toto potěšení zůstalo Severusovi a on by se ho nevzdal za nic na světě.

Dokonce i když od chlapce ustoupil a dovolil mu pohybovat se samotnému, stále ještě mohl cítit ty vlny magie, které jím pronikaly a plnily místnost, a jeho vlastní magie odpovídala na elementární úrovni. Uvažoval, jestli si je Harry vůbec vědom síly, kterou vyzařuje, nebo aspoň na nějaké úrovni chápe, proč jsou k němu lidé tak přitahováni. Když ho viděl takto, s očima zářícíma potěšením, jak nachází radost v něčem tak prostém a přesto nádherném, tak měl Severus podezření, že zapomněl, že zbytek světa vůbec existuje.

„Dobré, Harry,“ pochválil ho, když úspěšně provedl půvabný obrat a výpad svým mečem. Přistoupil za chlapce, znovu sklouzl svýma rukama po jeho těle, jednu ruku na jeho boku, druhou na ruce s mečem a převzal vedení nad jeho tělem. „Nyní další instrukce,“ měkce pronesl do jeho ucha. „Pohybuj se se mnou a nauč se to cítit.“

Harry se v jeho objetí zachvěl, ale naprosto se podřídil jeho kontrole. Severus téměř vrněl potěšením - tanec by nikdy nebyl tak příjemný.

- - -

Druhý den ráno vstal Severus dřív, než bylo jeho zvykem. Chtěl se ujistit, že bude mít Harry pokoj pro sebe, až se bude oblékat. Ta poslední věc, kterou by chtěl, byla, aby se chlapec cítil ve svém domově nervózně nebo trapně - byl v tom velice pozorný už od té první noci, kdy se vzali.

Popíjel svůj ranní šálek kávy, zatímco na poslední chvíli procházel několik esejů, které potřeboval oznámkovat, ale jeho mysl byla rozptýlená a těžko se soustřeďoval. Včerejší lekce šermu šla velice dobře - Harry mu za ni později poděkoval s tak ryzím potěšením ve tváři, až se Severus divil, co ho způsobilo. Vzpomněl si na ten večer, kdy mu Harry neochotně děkoval za šaty, jež mu koupil, a vypadal vždy dost vděčný za malé úpravy, které ve svém bytě udělal, aby vyhovoval Harrymu. Ale lekce šermování byly něco jiného - něco, co Harry přijal dychtivě a poděkoval mu bez okolků. Zase jednou Severuse napadlo, že za to je zodpovědná nějaká temná epizoda v chlapcově dětství, a přál si, aby věděl, co to bylo. Očividně udělal něco správně a chtěl vědět co, aby to mohl zopakovat. Často.

Když se Harry konečně vynořil z ložnice, aby si vzal svoje učebnice a mohl zamířit do Velké síně na snídani, všiml si Severus radostného záblesku v jeho očích. „Dneska máš dobrou náladu,“ poznamenal a byl zvědavý, jestli mu Harry řekne, nad čím přemýšlí. Bylo hezké vidět ho šťastného po tolika šílenostech. Věděl, že si Harry stále ještě dělá starosti o Blacka a Lupina, ale rozhodnutí o Malfoyově sňatku toto napětí hodně uklidnilo.

„Dneska nebudu v novinách,“ řekl Harry jednoduše, jako by to vysvětlovalo všechno, pokud jde o jeho náladu.

Severus se zamračil. Věděl, že Harry nemá rád veškerou tu publicitu, kterou vyvolával - jak si kdy vůbec mohl myslet, že ji má rád, to nechápal; musel být slepý. Ale nerozuměl, proč si tohle nyní myslí. „Nebudeš?“

Harry zavrtěl hlavou. „Bude tam Draco,“ vysvětlil. „Kvůli svému zasnoubení s Charliem. To jim vystačí na několik dní klepů. A Malfoyové milují, když jsou v novinách.“

„Předpokládám,“ souhlasil Severus, ačkoliv velice pochyboval, že tento sňatek je něco, co by chtěl Lucius široce zveřejnit. Harry si mohl myslet, že svatba s Weasleyem je ohromná věc, ale Lucius nikdy neviděl Weasleyovy jinak, než jako plebejce, kteří jsou pod jeho úroveň.

A pak se na něj Harry zeširoka usmál a jeho oči téměř hořely. „Přemýšlel jsem o tom, jak bych ti měl zaplatit,“ oznámil.

Zaplatit mu? Severus na něj zmateně zíral. O čem to pro všechno na světě mluví? „Zaplatit mi? Za co?“ vyptával se. Doufal, že to nebude zase o šatech.

„Za lekce šermu,“ vysvětlil Harry. „A za lektvar, který vyrábíš pro Rema. Děláš pro mě všechny tyhle věci a já pro tebe nikdy nic neudělal.“

Severus cítil, jak v něm po Harryho slovech stoupá vlna horka - částečně z potěšení nad očividnou vděčností a velkým dílem rozpačité provinění. Jak chlapci vysvětlit, že nic na světě by ho nedonutilo přestat pracovat na tom lektvaru - na něčem, co dokázal jenom Salazar Zmijozel. Nebo jak mu říct, že si je jistý, že z lekce šermu měl mnohem víc, než mohl mít Harry. Dokonce ještě teď stačila vzpomínka na to pevné mladé tělo proti jeho vlastnímu, aby se vzrušil. To, že Harry neměl o jeho motivu tušení, jenom způsobilo, že se cítil ještě provinileji. Po jediné lekci se stal na tom kontaktu závislým - tak moc, že si zařídil, aby se s Harrym na pokračování lekcí setkávali třikrát týdně. V ta odpoledne, kdy nemá famfrpálový trénink, bude mít se Severusem lekce šermu v Komnatě nejvyšší potřeby.

„Harry, nemusíš mi za nic platit,“ oznámil mu Severus. „Už jsme to řešili předtím.“

„Já vím,“ ujistil ho Harry. „Ale přesto chci něco udělat. Takže pro tebe přeložím zbytek Zmijozelových knih.“

Severus otřeseně zamrkal, protože si nebyl jistý, jestli se nepřeslechl. On chlapci nabídl lekce šermu - ve špatně zastřeném pokusu dostat své ruce na jeho tělo - a jako platbu mu Harry nabízí přístup jako prvnímu k nejneocenitelnějším knihám na světě. Nebelvíři jsou nemožní. Naprosto nemožní. Všem by mělo být zákonem přikázáno vzít si Zmijozely - protože bez někoho, kdo má dostatečný pud sebezáchovy a dohlížel by na ně, nikdy nemůžou ve světě sami přežít. „Harry,“ začal Severus, přestože nevěděl, jak zareagovat - samozřejmě neměl v úmyslu takovou nabídku odmítnout. Ale přece jen… nechtěl, aby si Harry myslel, že je mu zavázaný.

Ale Harry se jen usmál a zamával mu. „Uvidíme se u snídaně!“ zavolal a zamířil ke dveřím.

„Rozhodně je zapotřebí návod k použití,“ mumlal si pro sebe Severus.

Na poslední chvíli dokončil své známkování a pak sám zamířil do Velké síně. Zdvořile pokývl Albusovi a ostatním učitelům, když si sedal k hlavní tabuli, a přelétl pohledem zmijozelský stůl. Zdálo se, že jeho hadi se dnes chovají dobře - Draco byl zase jednou v centru pozornosti a nevypadalo to, že by jeho postavení kvůli jeho vztahu s Charliem Weasleyem nějak utrpělo. Pořád ještě pyšně předváděl dračí zlato na svém krku - a přestože bylo zřejmé, že větší část studentů je tím zmatená, mnozí z nich vypadali spíš závistivě než co jiného. Spolehněte se na Malfoye, že něco takového dokáže obrátit ve svůj prospěch.

Zachytil víc než jednu výměnu pohledů mezi Dracem a Charliem, který seděl u hlavního stolu vedle Hagrida. Charlie pořád ještě vypadal naprosto samolibě a Draco… Severus si jen povzdychl. Plavovlasý chlapec vypadal prostě beznadějně zamilovaný. Kdo by to kdy vůbec tušil, že by takový rozmazlený spratek byl schopen se zamilovat? Ale nepochyboval, že to tak bylo. Nedokázal si pomoci a uvažoval, jestli se Draco minulou noc opět vyplížil ven, aby se setkal s Charliem. Projela jím vlna závisti a jeho pohled rychle přelétl k Harrymu. Bylo to tak špatné, ptal se sám sebe, chtít toho chlapce? Ale vypadal tak mladě - všichni vypadali. K čertu, není to tak dávno, co byl Charlie jedním z jeho studentů, o málo víc než kluk. Všichni jsou chlapci, a některé dny se cítil tak starý.

„Není něco v pořádku, můj chlapče?“ zeptal se Albus, čímž přetrhl jeho myšlenky.

Severus pohlédl na ředitele a nad otázkou se zachmuřil. „Sotva jsem ještě chlapec, Albusi,“ pronesl popuzeně a přišlo mu zvláštní, jak ta slova přesně odrážela jeho myšlenky.

Tomu se Albus zasmál, jeho oči vesele zamrkaly. „Ach, o tom nevím, Severusi,“ odvětil. „Pro mě jste všichni tak strašně mladí. Je to jen záležitost úhlu pohledu.“


Severus si povzdechl a ještě jednou přeletěl pohledem studenty. Všiml si, že mrzimorská děvčata jsou zřejmě postižená jakousi zvláštní oční poruchou, která způsobovala, že mrkají a nepřetržitě se hihňají. Divil se, proč se jich tolik dívá na něj - už několik dní se chovaly podivně. Bylo to stále více rozčilující, zvlášť když zpozoroval hrstku havraspárských i nebelvírských, které trpěly podobným neduhem.

Jeho pozornost upoutalo třepetání křídel - ranní pošta dorazila v přívalu sov. Severusova vlastní sova, Parcelsus, pustila na stůl přímo před něj noviny a pak odletěla. Po rozvinutí Denního věštce zíral Severus na obrázek svého manžela na titulní stránce. Harry, oblečený v brnění ze Zimních zemí, byl znovu ukázán, jak čelí Korneliovi Popletalovi. A zase se noviny hemžily spekulacemi o stavu kouzelnického světa a postavení Harryho Pottera ve společnosti.

Severus vzhlédl na Harryho. Chlapec měl ruce složené na stole, na nich položenou hlavu, tvář skrytou pohledům. Vedle něj ležel na stole otevřený výtisk. Ron i Hermiona na něj mluvili a útěšlivě ho poklepávali po zádech - ale Harry vypadal jako ztělesnění zoufalství. Severus se nedokázal ubránit slabému úsměvu - chlapec to mohl vědět lépe.

Letmé prolistováni novinami mu ukázalo, že Draco a Charlie se opravdu dostali do novin, i když ne na titulní stranu. Kupodivu tam nebyla žádná zmínka o dračím zlatě. S tím měl nepochybně co do činění Lucius; jeho peníze koupily více než jednoho redaktora Denního věštce. Zato tam byl krátký rozhovor jak s Luciem, tak s Narcisou o zasnoubení jejich syna s Weasleyem. Zatímco Lucius vyzněl neosobně a opatrně, Narcisa překypovala citem při vyprávění o tom, že láska mezi Dracem a Charliem je jako z příběhu Romea a Julie. Ale přestože nebylo zmíněno dračí zlato, Narcisa naznačila, že se Draco zasnoubil za jejich zády - ale že jeho matka byla tak uchvácena naprostou romantikou tohoto gesta, že jeho rodiče s tímto závazkem souhlasili. Protože Severus věděl, že Narcisa v sobě nemá ani ždibec sentimentu či romantiky, pochopil, že Malfoyovi překroutili příběh podle svých nejlepších schopností tak, aby minimalizovali jakýkoliv společenský dopad. Koneckonců všichni milují milostné příběhy.

Rychlý pohled na Charlieho odhalil pouze pobavení. Lovec draků očividně věděl, do čeho se to dostal, když si vybral Zmijozela. Jeho respekt k Weasleyovic rodině značně vzrostl.

Po snídani Severus zamířil do svého kabinetu, aby se připravil na první hodinu. Ale když se blížil ke dveřím, všiml si podivně vypadajícího muže, jenž měl ministerský odznak a nesl řadu obrovských svitků. Severus se na něj zamračil a doufal, že ho tím zastraší dřív, než mu rozvrátí den.

„Omluvte mě,“ vykřikl muž. „Jste Severus Snape?“

„Ano,“ zavrčel Severus. „Co chcete?“

„Jmenuji se Hickory McFarlen,“ odpověděl muž. „Jsem z odboru VIP. Musím si s vámi promluvit o všech vašich darech.“

Odbor VIP - o něčem takovém Severus v životě neslyšel. Podrážděně se zamračil. „Darech?“ podivil se.

„Ano, pane,“ rychle přikývl muž a jeho hlava zvláštně poskakovala, když mluvil. „Ředitel Brumbál přesměroval všechny vaše svatební dary do mého úřadu. Byl jsem zodpovědný za to, že je všechny prozkoumám. Už jsem byl téměř hotový a chystal jsem se vám předat podrobný soupis,“ zvedl svitky, které nesl, „ale najednou došlo k záplavě nových darů - korunovačních darů pro vašeho manžela, víte.“

„Korunovační dary!“ vykřikl Severus znechuceně. „Nebyl formálně korunován!“ Byly dny, kdy si zoufal nad průměrnou inteligencí obyvatelstva kouzelnického světa.

„Ne, jistěže ne, pane,“ pospíšil si mužíček se souhlasem. „Ale, chápejte, pane, stejně hodně lidí poslalo dary - a s nimi přichází hodně žádostí a já si s nimi nevím rady.“

„Jaké žádosti?“ zeptal se Severus ostražitě.

„Přistěhovalecké žádosti,“ vysvětlil muž s úsměvem. „Vypadá to, že se Zimní země staly najednou velice oblíbeným místem. Opravdu si s vámi potřebuji sednout a všechno to probrat.“

Jednou z povinností, které na sebe Severus vzal, když se oženil s Harrym, byl úkol udržet tento druh šílenství mimo chlapcův život, nakolik to jen bude možné. Což naneštěstí znamenalo, že se s tím bláznovstvím musel potýkat on.

„Och, Merline,“ povzdechl si Severus pod vousy. „Příště, až mě Albus požádá o laskavost, uteču z domova.“

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky:
Ti z vás, kteří jste nikdy neměli žádnou lekci jakéhokoliv druhu bojových umění, si nemusíte být vědomi toho, jak 'dotekové' mohou takové lekce být. Jednu chvíli zdvořile přikyvujete naprostým cizincům, s nimiž hodinu máte - a v další minutě máte jejich ruce všude po těle, jak si navzájem pomáháte naučit se různé pohyby. Není nic neobvyklého, když učitel obchází po místnosti a dotýká se lidí - postrčí vaše boky jiným směrem, škubne vaším kolenem nebo stehnem, aby změnil váš postoj, plácne vás po zádech nebo po hrudi, aby změnil vaši pozici, trhne vašima rukama nebo pažemi, abyste se pohnuli tak nebo onak - je to docela zvláštní jev. Doteku, který by byl považován za jiných okolností za hrubý a nepřijatelný, si v takové třídě sotva všimnete. Ráda bych ovšem prohlásila, že Severusův zřejmý požitek z tohoto úkazu nicméně běžný NENÍ. Jako každý správný Zmijozel prostě využívá situaci. Tohle se v 'reálném' životě neděje.

Co se týče Harryho volby meče - počítám, že bych se držela co nejbližší verze Nebelvírova meče z druhého filmu. Dává to smysl, že správný anglický hoch by byl přitahován k tomu, co mu je nejznámější.

A ještě něco, Harry se v tomto příběhu NESTANE šermířským mistrem. Trvá to roky, než se vycvičíte na mistra. Severus a ti, kteří jsou v této technice zkušení, začínali s tréninkem pravděpodobně ve věku 5 nebo 6 let. Harry má před sebou dlouhou cestu, a kdybych z něj udělala mistra v tak krátkém čase, překročilo by to pro mě hranice věrohodnosti.

Pokud jde o pár Remus/Sirius: Hodně lidí se mě ptalo, jestli by Pokrevní listina Blacků zabránila Siriovi oženit se s Remem. Odpověď zní - ano. Jak je to právě nyní, Sirius si nemůže Rema vzít, protože vlkodlaci jsou považováni za zvířata (nebo přinejmenším ne za čistokrevné). To ovšem nebrání Siriovi 'svázat' se s Remem - jak naznačoval Severus; svazek a sňatek není totéž. Ani to nebrání Siriovi změnit Listinu (jako hlava Domu má právo to udělat), takže by takový sňatek byl možný. Ale pro změnu Pokrevní listiny potřebuje Sirius přístup na Ministerstvo kouzel - a jako hledaný zločinec se nemůže ukázat bez toho, aby byl zatčen. Je zřejmé, že aby došlo ke sňatku, musí Sirius nejprve očistit svoje jméno.

Další položené otázky - ano, každý dvojsmysl či hra se slovíčky vztahujícími se k 'umění meče' jsou naprosto úmyslné. A ano, Arturovo prohlášení k Charliemu byla úmyslná parafráze komentáře pana Benneta v Pýše a předsudku (skvělá trefa!). Některé sociální struktury v této společnosti jsou založeny na díle Jane Austenové, protože se mi to zdálo vhodné. A ano, Severusovo pokračující označování Harryho jako 'chlapce' je velice záměrné. Když se vrátíte a podíváte se, myslí na Draca (i na Charlieho) také jako na 'chlapce'. Ale v kapitole vyprávěné z Charlieho pohledu je jasně vidět, že on vidí Draca jako mladého muže. Volba slov je pečlivě zvažovaná.

Každý, kdo by chtěl vytvořit fan-art k této povídce, je více než vítán - doufám, že pošlete URL, abychom se tam mohli podívat všichni.

Ráda bych poděkovala všem, že pokračujete v komentování povídky. Jak jste si možná všimli, překonali jsme 3000 příspěvků - což je naprosto ohromující. Když jsem sem poprvé vložila svou povídku, netušila jsem, že bude tak dobře přijatá. Jsem odezvou potěšena. Považuji také za fascinující, že mám tolik non-Snarry a neslashových fanoušků, kteří můj příběh čtou. Mám hodně čtenářů, kteří mě ujistili, že vůbec slash nečtou, ale tento příběh je těší.

Blíží se vydání Relikvie smrti. Doufám, že nepropadnu zoufalství, ale jeden nikdy neví. Nalézám útěchu v psaní pokračování tohoto příběhu, protože všechny moje oblíbené postavy jsou stále ještě naživu a daří se jim dobře. (Pryč s 5. dílem!!)

 Vlk u dveří - 48. kapitola

Přicházejí sny - 50. kapitola