Hodnocení uživatelů:  / 10
NejhoršíNejlepší 

Původní název: The Marriage Stone
Autorka: Josephine Darcy
Překlad: Pyriel
Beta-reader:  Georgia, Mandragora a Jezinka

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating:  slash, 18+

Severus seděl u ohně ještě dlouho poté, co šel Harry spát. Byl rád, že ho napadlo vzít si uklidňující lektvar předtím, než si promluvil s chlapcem, protože dokonce i s ním byly emoce, které v něm vířily, značně chaotické. Stále ještě mohl cítit pořádnou porci vzteku - ale už dál nebyl zaměřen na mladého muže, se kterým, jak se zdálo, měl předurčeno sdílet život. Ne, nyní byl jeho vztek zamířen na Dursleyovy, kteří chlapce poranili tak hluboko, že měl pocit, že přát si nějaké opravdové pouto se svou rodinou by bylo sobecké.

Sobecké, jak to nazval Harry, bylo chtít, aby záleželo na tom, že laskavosti, kterých se mu dostalo, byly zaměřeny na něj jako osobu, nikoliv na roli, kterou byl v životě přinucen hrát. Severus nyní hluboce litoval těch slov, která ráno pronesl, a jak hrubě ho nepochopil. I kdyby úsměv, který mu Harry věnoval, byl znamením, že mu ochotně odpustil, rána tam stále ještě byla a Severus nevěděl, jak ji uzdravit.

Merline, ten chlapec byl ale zmatený! Popletl Severuse při každé příležitosti. Ale Severus ve svém srdci cítil jakousi naději; bylo zřejmé, že mladík k němu něco cítí. A stejně tak bylo zřejmé, že nemá tušení, co by tyto city mohly znamenat. Ostatně stejně tak Severus - kromě toho, že viděl, že mu Harry důvěřuje, je mu vděčný, chce pro něj něco znamenat a chce být součástí rodiny. A když se na něj Harry usmál, měl Severus pocit, že mu srdce poskočilo.

Jednoho dne, řekl si, by se chtěl setkat s Dursleyovými tváří v tvář a chtěl všechny tři vidět svíjet se hanbou za to, co udělali. Chtěl je vidět litovat každého sobeckého a krutého činu, který svému synovci provedli. Jednoho dne, slíbil si, by mohl přijít na nějaký způsob malicherné pomsty, který přesáhne kletby, kterými je proklel Albus.

Harry si šel lehnout krátce po jejich rozhovoru, aniž by ho musel příliš pobízet, a Severus hádal, že teď tvrdě spí pod vlivem Doušku bezesného spánku. Chtěl jít taky do postele, chtěl nechat celý dnešní den za sebou, ale raději se toho vyvaroval. Vztek na Dursleyovy nebyl jediná emoce, která ho trýznila - zdálo se, že touha dotknout se Harryho nevybledla navzdory uklidňujícímu lektvaru.

Jak popadl Harryho dnes ráno, když ho uviděl stát tak blízko u zdivočelého vlkodlaka, a stálo ho to spoustu sil, pustit ho, když mu to Albus nařídil. A dnes večer, když Harry zpanikařil, protože si myslel, že je vlkodlak mrtvý, musel Severus udělat vše, aby si zabránil ho zase obejmout. Místo toho se spokojil s konejšivým dotekem na jeho ramena a byl hluboce vděčný, když chlapec ten dotek přivítal.

Upřímně, byl sám sebou znechucený. Obvykle měl lepší sebeovládání - a dosud nikdy netoužil po žádném ze svých studentů. Jeho posledním milencem byl stejně starý muž, se kterým se setkal na lektvarové konferenci - dost oslnivý, okouzlující blonďák jménem Andre. A předtím to byla čarodějka s černou pletí, o deset let starší než on, která ho vzala s sebou do Amazonie na pátrání po vzácných přísadách do lektvarů. Ačkoliv byl vždycky v každém poměru ten dominantnější partner, nikdy nevyhledával lidi o tolik mladší, než byl sám, či naivní nebo nevinné, kteří by nevěděli, do čeho se zapletli. Nikdy nebyl žárlivý nebo majetnický na své bývalé milence; nezáleželo mu na tom. Nechal je všechny odejít se sotva letmým ohlédnutím. A určitě nikdy nehledal nikoho tak mladého, aby nevěděl přesně, co od vztahu chce. Nikdy nesvedl pannu či panice.

Albus tvrdil, že divoký přenos ho nepřinutí cítit nic, co by mu nebylo vlastní - jenom zesílí emoce, které už v sobě má. A jak to tak vypadá, Harry vyvolal city, které se ze své povahy pokusil odstranit - majetnickost, žárlivost a touhu ovládat. Viděl tyto vlastnosti jako charakterové vady - určitě byly, když to byly motivující faktory v životě jeho otce. Poněkud ho utěšovalo poznání, že spolu s těmito temnějšími pocity tu byla také ohromující potřeba chránit. Ale cítit takovou touhu po někom o tolik mladším než on, po někom tak nevinném - nebyl si jistý, co si o tom má myslet.

V jeho mysli se ozvalo cosi, co řekl Lucius Malfoy. „Neuvědomil jsem si, jak přitažlivým se ten chlapec stal,“ prohlásil Lucius. „Nejsem slepý. Můj vkus byl vždycky zaměřený na ženy - ale pan Potter má kolem sebe auru moci.“

Tak daleko, jak si dokázal vzpomenout, a on znal Lucia celý svůj život, Lucius Malfoy nikdy nevyjádřil zájem o jiného muže. Z toho, co zaslechl od Diany, se dokonce i Julius několikrát pokusil svést Lucia do své postele a selhal. A zatímco Lucius rozhodně neměl žádné zábrany při svádění panen nebo těch, kdo byli daleko mladší než on - milence, kvůli které zabil Severusova otce, bylo teprve čtrnáct - vždycky to byly ženy.

A přesto shledal Lucius Harryho přitažlivým - což byl důvod, proč minulou noc během schůzky s Popletalem nechal Severus McGonagallovou hlídat dveře. Severus viděl, jak se Lucius díval ve Velké síni na Harryho. Nepřipadalo v úvahu, aby tomu muži dovolil přiblížit se k chlapci na méně než deset stop.

Byla to ta síla, uvažoval? Byla to, co ho vrhalo do takového chaosu, touha po moci? Nikdy nevěřil věcem, za kterými šel Temný pán - nikdy nepřijal jeho ideologii nebo šílenství, které viděl hrozit na obzoru. Přidal se k Pánovi Zla jedině proto, aby zastavil svého otce a získal zpět rodinnou čest. Ale přes svůj odpor k jeho filozofii vždycky rozuměl přitažlivosti síly. A přinejmenším část životního stylu přijal - krvavé sporty, příšerné souboje mečem a hůlkou s každým protivníkem, který byl dost pošetilý, aby ho rozhněval, nebo hloupý, aby ho vyzval.

Částečně z toho vinil Poberty. Týrali ho a on se na oplátku stal zlomyslným a pomstychtivým. Ale vždycky na to myslel spíš jako na sport než odraz toho, kým opravdu byl. A když začal pracovat pro Albuse jako zvěd, nikdy neztratil z dohledu hlavní cíl. Ale možná jeho motivy nebyly tak čisté, jak vždycky věřil? Možná se přidal k Albusovi a Řádu, protože chtěl být součástí něčeho většího než on sám, chtěl nějaký přístup k moci, kterou vlastnil Albus Brumbál, a ne, protože prostě bylo správné to udělat?

Možná byl k Harrymu přitahován z přesně stejného důvodu?

Chlapec byl mladý a v mnoha věcech naivní. Vždycky bude menší než on, štíhlý a půvabný, vždycky bude ten fyzicky slabší. Ale přes to všechno bylo stále zřetelnější, že Harry Potter je magicky silnější než on - možná silnější než všichni. A v šestnácti letech už předvedl magické výkony, o kterých Severus věděl, že by je nikdy nedokázal. Určitě by nikdy nepřesunul ten uzávěr - a kouzla, která nikomu jinému nefungovala, Harry snadno provedl. A přestože chlapec nevěděl nic o nitrobraně, zdálo se, že má vůli, která je nezlomná, a sílu mysli, která by ho nenechala vzdát se bez ohledu na cokoliv.

Chlapec neměl vůbec žádné zkušenosti s mečem, a přesto ve dvanácti letech zabil baziliška. Většinu svého života strávil zamknutý v přístěnku, a přece se postavil před armádu zocelených válečníků a vedl je bez zaváhání do bitvy. A minulou noc, když se Harryho dotýkal, mohl cítit sílu, vyzařující zpod jeho kůže, a bylo to pro něj opojné.

Bylo to ono? Byl tohle zdroj, odkud vycházely všechny jeho 'city'? Touha po moci? Nebylo v jeho životě vůbec nic dobrého nebo vznešeného nebo čistého, nebyl jeho boj proti Temnotě ničím víc než zmijozelskou ctižádostí? Byla to dost skličující myšlenka.

Ale přesto Harrymu nelhal. Nemyslel na povinnost nebo čest, když slepě vyrazil do Zimních zemí, aby chlapce zachránil. Jediná věc, na kterou myslel, byla dostat Harryho bezpečně zpět. Chránit ho - svým životem, pokud to bude nutné.

Severus si povzdechl a potřásl hlavou. Proč nedodávají Nebelvíry s návodem k použití? Určitě by mu to ulehčilo život.

- - -

Charlie Weasley se nikdy nepovažoval za lstivou osobu - jako většina Nebelvírů čelil problémům přímo a intriky přenechal zmijozelským tohoto světa. Ale jeho výcvik s draky ho naučil, jak lovit a - lstivý nebo ne - věděl, jak klást pasti.

Nebyl si jistý, co přesně zažehlo onen nápad - nejdřív to nebylo nic víc než přechodná fantazie. Viděl, jak se na něj Draco Malfoy díval tu noc - nebyl to první mládenec, který na něj takto hleděl. A vzpomněl si, že tehdy před dvěma lety při turnaji tří kouzelnických škol také několikrát zachytil pohled dědice Domu Malfoyů. Zprvu to nebylo nic víc než náhodné zalíbení, krátké pobavení při představě, že jeden z nadutých a mocných Malfoyů by mohl pohlédnout na obyčejného Weasleyho s něčím víc než opovržením.

Ale minulou noc udělal Draco víc, než že ho prostě sledoval; uspěl v upoutání Charlieho pozornosti. Jistě, znal všechny důvody, proč to nebyl dobrý nápad - mladík byl rozmazlený spratek, syn Smrtijeda, nejspíš sám předurčený pro Azkaban. Ale všechny ty důvody se zdály nedůležité ve srovnání s dokonalou krásou mladého muže. Byl elegantní a rafinovaný, celý bledý a zlatý, s růžovými rty a očima barvy letní oblohy. Charlie si nemohl pomoci, ale vrátil uznalou pozornost navzdory tomu, že věděl, že z toho nemůže být nic víc.

Ale později té noci, když jim Snape pověděl o nabídce k sňatku a když viděl divoký vztek, kterému propadl Remus, napadlo Charlieho něco podivného - něco silného a strašlivého, pocit spravedlivého hněvu nad tím, co se stalo Siriovi a Removi. A ta myšlenka ho vedla k uvažování o Dracovi - o tom, že Sirius by za to Draca nenáviděl. 'Ublížil by mu?' zajímal se. Zranil by ho vlk? Rozerval by tu bledou kůži a zlaté vlasy a zničil oslnivou modř těch očí? Při té představě projel Charliem pocit vlastnictví, touha zastavit to za každou cenu. Remus a Sirius si takový osud nezaslouží - a Draco byl určen pro něco jiného, pro někoho jiného. Draco byl určen pro něj. Dokonce i jeho jméno naznačovalo, že Osud souhlasí - Draconis, drak.

A tak prostě Charlie nastražil na draka past. Při té myšlence pocítil kratičké bodnutí viny - ale pak ho setřásl. Koneckonců, bude to tak pro všechny nejlepší. Sirius a Remus si nezaslouží, co se jim stalo; Draco nebyl očividně nic víc než zboží, se kterým se Lucius rozhodl obchodovat. Přinejmenším bude takhle Draco s někým, komu na něm záleží - kdo ho bude chránit. Všechna vina za události, které přijdou, bude ležet jedině na Luciovi Malfoyovi, který tyto věci dal v první řadě do pohybu.

Návnada byla docela prostá. Mluvil s mladíkem během jeho hodiny péče o kouzelné tvory. Když podával Dracovi štěně hafoně, dotkl se nápadně jeho ruky a viděl, jak mladíkovy oči v reakci potemněly. Červenal se, když se Charlie mimochodem zmínil, že mládě jednorožce dole ve stáji je mimořádná podívaná. Léčka byla položena; další krok byl na Dracovi.

Charlie právě dokončil ošetření zranění jednoho z testrálů ve stáji číslo čtyři, když zaslechl, že se boční dveře otevírají. Bylo krátce po večeři, většina studentů se vracela do svých společenských místností. Obrátil se a usmál se, když uviděl Draca, silně zabaleného proti lezavé zimě, jak se plíží stájí, jeho plavé vlasy plály pod kouzelnickými světly, která ji osvětlovala.

Charlie tiše opustil testrálovo stání a zavřel za sebou dveře. Pozoroval, jak Draco přešel ke stání na vzdálenější straně stáje, kde bylo ubytované mládě jednorožce. Mladík si ještě nevšiml, že není sám.

Charlie zůstával stranou jednorožcova boxu - byl tady, aby pečoval o testrály, ne o jednorožce. Jednorožci byli nádherná stvoření, jejich bílá srst zářila jako měsíční světlo, roh se leskl jako křišťál, ale byli také neuvěřitelně plaší a dovolili pouze nevinným, aby se jich dotkli. Už to bylo několik let, kdy měl Charlie kvalifikaci pro něco takového, ale pozoroval s jistým pobavením, jak se hříbátko jednorožce dychtivě tiskne k tyčím stání a dovoluje Dracovi pohladit svůj měkký čumáček. Na okamžik pocítil bodnutí viny, když si uvědomil význam, ale znovu ji odsunul, ještě víc nyní rozhodnutý pokračovat. Syn Smrtijeda nebo ne, ten mladík ještě nebyl zasažen temnotou.

„Líbíš se mu,“ zamumlal mírně. Zmijozel se nepolekal, čímž Charliemu potvrdil, že jednorožec byl jenom záminka. Draco přišel za ním.

Draco obrátil hlavu k Charliemu a dovolil, aby nezbytný malfoyovský úsměšek nahradil výraz potěšení, který byl na jeho tváři ještě před pár okamžiky. Kupodivu neudělal žádný náznak pohybu od jednorožce, ale dál ho hladil po čenichu. Charlie věděl, že Draco netuší, jak dát najevo své city – Zmijozelové byli koneckonců známi spíše svou divokou povahou. Potvrdilo mu to, že zbytek jeho pasti nebude pravděpodobně nikdy odhalen. Jednorožci byli zahrnuti v učebnici pátého ročníku péče o kouzelné tvory, přímo vedle draků. Draco očividně nečetl poznámky psané petitem.

„Samozřejmě, že se mu líbím; jsem Malfoy,“ odpověděl Draco povýšeně, a přestože se pokoušel dívat se Charliemu jenom do očí, zdál se být jeho pohled přitahován jeho tělem a prodlel na dlouhé linii v kůži oděných nohou. Na bledých tvářích mladého muže se objevil svůdný ruměnec a jeho rty se rozevřely při rychlém nadechnutí.

Charlie se pomalu usmál a o krok k němu postoupil, pohybuje se opatrně, aby svou kořist nevyplašil. Bylo důležité, aby mladíka přilákal k sobě. „Je snad něco zvláštního na tom být Malfoy?“ přemítal Charlie.

Mladík se na něj ušklíbl. „Co ty můžeš vědět? Jsi jenom Weasley.“ Tentokrát jeho pohled přejel po linii širokých ramenou a štíhlého pasu a zdržel se na odhaleném hrdle v napůl rozepnuté košili, kde byla vidět zlatavá kůže. Nekonečné dny na slunci i nečasu při práci s draky po celém světě opálily kůži do bronzova. Neměl sklon k pihám, které tolik sužovaly jeho mladší bratry. A pak se Dracovy oči rozšířily, když zachytily pohledem předmět, který Charliemu visel na zlatém řetízku kolem krku. V pasti bylo nastražené jediné lákadlo, kterému žádný drak nedokáže odolat.

„Co je to?“ Draco se zhluboka nadechl, ztratil veškerý zájem o jednorožce a věnoval svou plnou pozornost Charliemu. Jestli existovala jediná věc, na kterou se dalo spolehnout, tak to byla malfoyovská chamtivost. A Draco, přes svou nevinnost, nebyl jiný.

Charlie pozvedl řetízek, který měl kolem krku, a držel předmět tak, aby ho mohl Draco jasně vidět. Na první pohled to možná nevypadalo jako nic víc než zlatý galeon zavěšený na krku, ale nenesl žádnou ministerskou značku, která se nacházela na anglické měně. Mělo to tvar mince, ale otlučené a na okrajích kostrbaté. Půvab ležel v materiálu samotném - protože na světě skutečně nebylo nic podobného. Mělo to barvu zlata, ale zdálo se, že uvnitř je světlo, jako kdyby povrch kovu byl průhledný a zlatá barva vycházela z živého plamene hluboko uvnitř. Přestože to nevydávalo žádné skutečné světlo, jiskřilo to a zářilo hypnoticky, jak absorbovalo veškeré světlo ze svého okolí.

„Nikdy předtím jsi neviděl dračí zlato?“ zeptal se Charlie a dovolil minci, aby se na řetízku lehce zatočila, takže jiskřila a pableskovala při každém svém hnutí.

„Dračí zlato?“ zeptal se Draco a modrý pohled byl k ohnivému povrchu jako přilepený.

„Je to zlato, které bylo stále znovu a znovu taveno žárem dračího ohně,“ vysvětil mu Charlie. „Je to jedna z nejvzácnějších substancí na světě.“

„Kde jsi to našel?“ Draco k němu o krok postoupil, přitahován blýskajícím zlatem.

Charlie se tomu usmál. „Patří to ke konečnému tréninku na dračího krotitele. Musíme se vplížit do jeskyní nejstarších a nejúctyhodnějších ze všech draků a ukrást si pro sebe kousek jejich zlata. Potom ho používáme na krocení mladých draků. Žádný drak nedokáže odolat jeho vábničce a s ním jsme schopni spoutat je a udržovat je krotké.“ Jakákoliv vina, která v něm mohla ještě zůstávat, byla nyní jeho slovy utišena. Koneckonců mladíka poctivě varoval.

Draco přistoupil blíž a natáhl bledou, štíhlou ruku, aby se zlata dotkl. Ale než to mohl udělat, Charlie kolem mince sevřel pěst a skryl mu ji z dohledu. Oči mladého muže vzhlédly a setkaly se s jeho pohledem. Vypadal po tom odmítnutí pobouřeně. Charlie se na něj jenom pomalu, líně usmál. „Dračí zlato je posvátné a velice magické,“ informoval ho. „Nechám tě dotknout se ho, ale za jistou cenu.“

Mladík vypadal na okamžik vztekle, ale pak ho to zaujalo. Zdálo se, že si najednou uvědomil, jak blízko stojí u Charlieho, a jeho tvář zrudla horkem. Jeho oči, modré jako nejjasnější obloha, odrážely ostražitý hlad. „Za jakou cenu?“ požadoval a nevědomky si olízl rty, když na nich utkvěl Charlieho pohled.

„Za polibek,“ řekl mu Charlie. „Jak se to vypráví ve všech starých příbězích.“ Bylo to další varování, kterému mladík nevěnoval pozornost a ignoroval je, stejně jako všechna předchozí.

Dracův pohled se vrátil k Charlieho sevřené pěsti, kde se skrývalo zlato. Zvedl ruku a jemně putoval svými dokonale upravenými prsty přes zjizvené klouby Charlieho ruky. Charliemu se při tom gestu zadrhl dech v krku a v tom okamžiku věděl, že i kdyby přišlo peklo nebo povodeň, nevzdal by se směru, kterým se vydal. Tohle byl drak, který mu neunikne.

„V pořádku,“ souhlasil Draco mírně. „Za polibek.“

Jakmile měl Charlie souhlas, neplýtval časem, který by Dracovi umožnil si to rozmyslet. Svou volnou rukou uchopil zadní část Dracovy hlavy, zamotal prsty do hedvábných pramenů plavých vlasů a přitáhl si k sobě štíhlé tělo, aby se jeho úst zmocnil v divokém polibku. Mladík se šokovaně zajíkl, ale o chvilku později proti němu roztál, jeho ruce sklouzly po pevné Charlieho hrudi a kolem jeho těla.

Charlie pustil zlato a druhou rukou objal Draca kolem pasu a přitáhl si mladíka pevně k sobě, zatímco prohloubil polibek. Pohyboval se hladově proti jeho ústům, ochutnával a plenil ty hebké růžové rty. A Draco odpovídal, jak uměl, s hladem a potřebou, vedený zoufalstvím, které bylo podpořeno jeho neschopností nedívat se na Charliho pokaždé, když se setkali.

Když Charlie konečně ukončil polibek a mírně se odtáhl, aby mohl vidět Dracovu zardělou tvář, nevyvinul mladík žádné úsilí, aby se osvobodil z kruhu jeho paží. Vypadal zmatený a sotva popadal dech, a teprve po dlouhé době si vzpomněl, co toho všeho bylo příčinou. Stále přitisknutý k Charlieho tělu, buď ignoroval zřejmé známky vzrušení, které se k němu tisklo, nebo si ho užíval, zvedl jednu ruku, aby se dotkl zlata, které nyní spočívalo na Charlieho hrudi. Jeho oči se rozzářily světlem, když prsty přejel po minci.

„Je to teplé,“ vydechl a zdálo se, že skrytý oheň uvnitř zlata se posunuje a hýbe, tančí jako v odpověď na jeho pohlazení.

„Líbíš se mu,“ škádlil ho Charlie, jednou rukou přejel po mladíkových zádech a pohladil pevné svalstvo jeho pozadí. Draco zasténal a přitlačil se k němu. Zvedl dychtivě tvář a Charlie ho políbil znovu, jazyk vsunul hluboko dovnitř. Trvalo jenom okamžik, než Draco začal popotahovat za jeho košili, tahal, aby ji rozevřel, a zároveň se proti němu zoufale svíjel, jak hledal nějaké tření, které by ulevilo bolesti, jež pramenila v jeho nitru.

Pak od něj Charlie odstoupil, ačkoliv si vyžádalo všechnu jeho vůli, aby to udělal. Draco na něj zíral divokýma, hladovýma očima, zmatený vývojem událostí. Sledoval v napjatém tichu, jak se Charlie pohnul směrem k jednomu z prázdných boxů poblíž zadní části stáje. Charlie se ohlédl přes rameno a dráždivě se usmál. „Jdeš?“ zeptal se mírně, hlas hluboký a plný příslibů.

Draco dokonce ani nezaváhal, okamžitě ho následoval a jeho oči hořely očekáváním. Charlie ho vtáhl do temnoty stání, stáhl těžký zimní plášť, který měl mladík na sobě, a hodil ho na čisté voňavé seno, jež pokrývalo podlahu. Dřív, než si mohl mladík vzpomenout, že Malfoy by nikdy neudělal něco tak hrubého, jako je ležet na zemi, přitáhl si ho Charlie zase do náruče a políbil ho, stlačil ho na plášť a seno a pokryl ho svým tělem. Potichu zasténal, když se kolem něj ovinuly Dracovy paže a rozdychtěně ho přivítaly.

Měl pocit, že by dokázal strávit hodiny prozkoumáváním Dracova těla, protože jak odkrýval bledou, dokonalou pleť a svlékal jeho oděv, viděl Charlie, že je skutečně tak nádherný, jak si ho vždycky představoval. Dracova nezkušenost byla očividná, protože se zajíkl a začervenal pokaždé, když se ho dotkl na novém místě, ale také se horlivě chtěl učit a zoufale toužil po čemkoliv, co mu Charlie dá. Bylo to podivné, jak nejjemnější pohlazení nebo zašeptaný kompliment v něm mohly spustit ty nejsilnější reakce, jako kdyby s ním předtím nikdo nezacházel s takovou péčí a něhou. A Charlie litoval, že nemá víc času, aby tuto první noc strávil uctíváním těla, které se pod ním svíjelo. Na tom nezáleží, slíbil sám sobě, budou před nimi další noci.

Protože nebyl Charlie ochoten riskovat přerušení a zlomení atmosféry, zašeptal kouzlo, aby mladíka připravil. Pohyboval se pomalu, ale stejně byli oba tak zoufale napjatí, že to bylo vše, co mohl udělat, aby do jeho těla vnikl opatrně, protože mu nechtěl způsobit bolest. Dokonce i tak Draco vykřikl a divoce ho sevřel, zatínal prsty do svalstva jeho zad, zabořil svou tvář do Charlieho krku, jako by chtěl skrýt slzy, které ho na okamžik zabodaly v očích. Charlie ho něžně líbal, hladil jeho vlasy a držel své tělo v klidu, aby Dracovi dovolil zvyknout si na ten pocit. Ještě poslední věc, připomněl si Charlie, jeden závěrečný dílek pasti. Čas konečně zaklapnout a zamknout klec.

„Draco,“ zašeptal. „Dám ti kousek mého dračího zlata, ale musíš si o něj říct. Musíš o něj požádat.“ Upřeně hleděl do Dracových modrých očí.

Dracův pohled se přesunul, nyní se díval na ohnivý kus dračího zlata, které viselo mezi nimi, řetízek kolem Charlieho krku se nad ním kýval, jak se Charlie posunoval po jeho těle. Zlato tančilo a točilo se, čímž poutalo jeho pozornost. Charlie pomalu pohnul boky a vedl se hlouběji do Dracova těla. Draco zasténal, jeho záda se při tom pocitu vyklenula. „Ano,“ zašeptal. „Dej mi ho, dej mi to zlato.“

To byl veškerý souhlas, který Charlie potřeboval. Vzepřel se na jedné ruce, popadl ohnivou minci a pronesl kouzlo, které spustilo tajemnou magii hluboko uvnitř zlata. Mince se ihned přelomila na dva kusy a Charlie vtiskl uvolněný kousek do Dracovy hrudi, aby přišel do kontaktu s jeho horkou kůží. A pak odložil stranou všechny myšlenky na zlato a poddal se žádostem svého těla, pohyboval se nyní rychle a vedl se dovnitř a ven z lačného těla pod sebou. Všechny myšlenky na to, co je správné a co špatné, byly zapomenuty, a existoval pouze oheň a žár a vznikající pocit lehkosti a síly uvnitř jich obou. Hladově Draca líbal a natáhl se mezi ně, aby mohl mladíka hladit a tak dosáhl dokončení. A když Draco vykřikl a vyvrcholil, nechal i sebe explodoval hluboko v něm. Kdyby byly Dracovy oči otevřené, mohl zaznamenat oslepující záři, která v tom okamžiku vycházela z obou kousků dračího zlata.

Později se Charlie položil na bok vedle mladíka, opřel se na jednom lokti, zíral dolů na bledého blonďáčka a sledoval, jak se vzpamatovává z jejich vášně. Jednou rukou pomalu hladil Dracovo tělo a viděl na té krásné tváři spokojený úsměv, když si vychutnával laskání.

Nakonec si Draco vzpomněl na kousek zlata a natáhl se, aby zvedl polovinu mince, která stále ještě spočívala na jeho hrudní kosti. Vykulil oči, když zíral na zlomený kousek - na rozdíl od zlata, které stále ještě viselo kolem Charlieho krku, byl jeho kus ohnivě rudý. Oheň v něm hořel jako roztavená láva a kov ztmavl téměř do barvy nejčistšího rubínu. Bylo to naprosto překrásné a zcela to upoutalo Zmijozelovu pozornost.

„Je to červené,“ šokovaně vydechl.

„Ovšemže je, Draku,“ řekl mu Charlie. „Vždycky zčervená, když je darováno.“ Jestli Draco zachytil změnu ve svém jméně, nijak to nekomentoval.

„Proč zrudlo?“ zeptal se Draco zvědavě.

Charlie se tomu zasmál. „Nečetl jsi svou učebnici péče o kouzelné tvory pro pátý ročník? V dodatcích vysvětluje dopodrobna všechno o dračím zlatě.“

„Jasně že četl,“ zalhal Draco a pak se spokojeně usmál na kousek zlata ve své ruce, jako kdyby si právě uvědomil, jakou opravdu vzácnou věc má ve svém držení.

Charlie se pobaveně usmál a posadil se, nedbaje na svou nahotu. Sáhl po svých kožených kalhotách, vědomý si toho, že Dracův pohled se nyní přesunul ze zlata na jeho tělo a očima přejíždí jeho nahou postavu. Charlie ignoroval uznalý pohled a vytáhl ze svých šatů hůlku a tenký zlatý řetěz. Vzal kousek rudého zlata z Dracovy ruky a použil hůlku, aby ho na řetízek připevnil. Draco ho zvědavě sledoval. Pak pokynul Dracovi, aby si sedl a otočil se, a pozorně zavěsil řetízek kolem mladíkova krku, přičemž si všiml bledého tetování dědice Malfoyů na jeho lopatce - ztmavne v den, kdy jeho otec zemře a Draco se stane hlavou Domu. Charlie svou hůlkou uzavřel k sobě oba konce řetízku. Uvažoval, jak dlouho bude Dracovi trvat, než zjistí, že nepůjde sundat.

„Teď můžeš jít, můj Draku,“ řekl mu Charlie. „Můžeš všem svým přátelům ukázat svou odměnu.“

Draco tou představou vypadal nadšený a ohmatával zlato se samolibým potěšením. Charlie ho jemně políbil na čelo a mladík při jeho pozornosti zazářil.

Navzdory ohřívacímu kouzlu, které bylo vloženo na stáje, byla stále krutá zima a oba bez šatů rychle promrzali. Tiše se oblékli a Draco vrhal na Charlieho kradmé pohledy, když si zapínal všechny knoflíky. Když byli oblečení, seděli na chvíli ve sladce vonícím seně a naslouchali zvukům větru, který venku profukoval.

„Musím se vrátit před zákazem vycházení,“ povzdechl si po chvíli Draco.

„Já vím,“ souhlasil Charlie. „Už je téměř čas.“

Přesto neudělal Draco jediný náznak, že by chtěl odejít. Vypadal stále zamyšleněji, čím déle tam seděl. Vyškubl stéblo slámy, které se zachytilo na jeho kalhotách. „Můj otec pro mě dohodl sňatek,“ přiznal potichu.

„Víš s kým?“

Mladík zavrtěl hlavou. „Ne,“ přiznal. „Neřekl mi to. Jenom, že je to někdo vhodný s odpovídajícím rodokmenem.“ Znělo to hořce, zklamaně.

„Nedělal bych si s tím příliš starostí, Draku,“ řekl mu Charlie.

Dracovy modré oči vzhlédly, naplněné ublížeností. „Tobě na tom nezáleží?“

Charlie propletl své prsty skrz zlaté prameny Dracových vlasů a přitáhl si ho k sobě. Hluboce ho políbil a konejšil zranění, které nechtěně způsobil. Přes všechnu rozmazlenou aroganci malfoyova dědice to byl pořád ještě mladík zapletený do rozbouřených pocitů svého poprvé. „Jasně, že mi na tom záleží, Draku,“ řekl mu divoce, když skončil polibek, sotva popadajíc dech. „Jen nemyslím, že by sis s tím měl ty dělat starosti. Záležitosti si najdou svou cestu, jak se vyřeší. Bude to v pořádku.“

Draco si upřeně prohlížel jeho tvář, jako by v jeho očích hledal nějaký slib. Charlie se na něj jen usmál a pohladil ho po tváři, přitom žasl nad dokonalostí jeho pleti.

„Smím zítra večer zase přijít?“ zeptal se Draco nejistě a pak se začervenal, jako by byl v rozpacích, že se ptá na takovou věc nebo že byl přichycen při tom, že jeho hlas zní tak toužebně.

„Těším se na to,“ odpověděl mu Charlie. „Dobrou noc, Draku.“

Draco se na něj usmál, ve tváři něžný, plachý výraz, který byl pravděpodobně jeho rysům cizí stejně tak, jako byl upřímný. V tom jediném okamžiku měl Charlie možnost spatřit veškerý potenciál muže, kterým by se Draco mohl stát, kdyby byl z dosahu vlivu svého otce a všech temných věcí, jež ho obklopovaly. A navzdory všemu, pasti, magii, o které mladík ještě nic nevěděl, a obojku, který nyní nevědomky nosil kolem krku, Charlie věřil, že udělal správnou věc. Nyní byl Draco jeho a on ho ochrání.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Poznámka autorky:
Ubohý Draco - ještě nemá tušení, co nevědomky udělal. Dost brzo to zjistí. Cítím se téměř provinile… téměř. Dost jsem si užila psaní Charlieho části v této kapitole - doufám, že jste si to užili také. Mám podezření, že na tuhle kapitolu dostanu smíšené ohlasy. Charlie tu udělal něco dost darebného, i když na jeho obranu lze říct, že je také pod vlivem zdivočelého přenosu.

Je podivné, že jsem tady tvrdila, že je Harry stále ještě tak mladý, což je důvod, proč se Severus zdráhá usilovat o něj. A přitom je tu Draco, jenž je stejně starý, který se tu doslovně válí v seně. Na obranu toho, Draco, přestože očividně ještě panic, si je už velice dobře vědom toho, co chce (koneckonců Harry se se Snapem oženit nechtěl). A byl dost zoufalý - od doby, kdy se dozvěděl, že má být právě oženěn s někým, koho dokonce ani nezná. Kdyby nyní nešel za Charliem, nepočítá, že by někdy dostal jinou šanci. A také, na rozdíl od Severuse a Harryho, jsou si Charlie a Draco věkově mnohem bližší. Jestliže je Ronovi 16, tak dvojčatům musí být 18, Percymu 19-20, což klade Charlieho věk někam mezi roky 21-23.

Pár lidí se mě dotazovalo na Luciovu reakci na Dracův zájem o Charlieho - mluví o tom jako o zvrhlosti, přestože je Charlie čistokrevný. Očividně to není o tom, že jde o muže, když Dracovi vybral za manžela Siria. Ne, to je prostě o tom, že je Weasley, krvezrádce a chudý venkovan. A ano, Lucius si myslí, že to, že se Andromeda provdala za mudlu (a co je důležitější, měla s ním děti) je mnohem nechutnější než to, co dělal Regulus s trollem. V malfoyovské bibli jsou mudlové řazeni níž než trollové.

Několik lidí se mě taky ptalo, jestli je Malfoyovská zápletka jenom vedlejší příběh, který nesouvisí s hlavní zápletkou této povídky - odpověď je ne. Sice připouštím, že zasnoubení Siria a Charlieho zásah mě právě napadly, ale Lucius měl vždycky svou roli v budoucích událostech tohoto příběhu. Bylo tu několik záležitostí, které jsem musela zařídit kvůli mojí hlavní zápletce, a já jsem si nebyla jistá, jak dostat osoby na toto místo. Luciova nabídka vyřešila všechny tyto problémy za mě - umístila všechny osoby tam, kde jsem je potřebovala mít. Takže mě to sice napadlo jen tak, ale vyřešilo to záležitosti ve velkém plánu. Také mi to dalo možnost ukázat Luciovy motivy - což se stane důležitým, když začne později hrát roli, kterou od něj požaduji.

Jsem potěšena, že se tak mnoho lidí obává o osud Rema - dostala jsem zpočátku hodně kritik, že Remus/Sirius uberou příliš ze zaměření na Harry/Severus. Ale nyní se zdá, že se většina čtenářů zajímá o obě 'lodě'. Mimo původní klišé jsem nikdy neviděla tento příběh jako striktně Snarry povídku - spíš je to vyprávění o událostech velké války. Vztahy jsou jednoduše tím, co umožňuje postavám zůstat soustředěný na to, co je v jejich životech důležité - a ne jenom láska, ale také přátelství. Věrnost jeho přátel a rodiny bude v Harryho životě hrát hlavní úlohu.

 Spánek - 44. kapitola

Vzteky bez sebe - 46. kapitola

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat