Hodnocení uživatelů:  / 11
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

 

 

 Celá skupina se opět telefonicky spojila o několik dní později. Byl to ale divný hovor. V už tak přeplněné konferenční místnosti u Reggieho se dnes objevil i Vernon. Kornelius měl připravené informace o starých zbraních – lucích a šípech, trebuchetech a jiných věcích, které nepotřebovaly ke svému fungování oheň a spalování, jejichž fungování byla magie očividně schopná snadno zabránit. Měl připravených také několik informací o magických ochranách, o něž by se mohl v případě potřeby podělit.

Diskuse však nabrala naprosto neočekávaný zvrat, protože sir Harold a jeho muži na neúspěch z minulého týdne úplně zapomněli.

"Chlapci začínají být neklidní," oznámil sir Harold. "Parker je zdravý, jako by se jenom probudil z dlouhého spánku. Trochu nejistý, ale nic hrozného na to, že byl mimo skoro celý týden. Doktoři stále nevědí, co s ním bylo. Naštěstí je v pořádku. Koupil jsem nějaké pušky na paintball a dneska jsme zorganizovali velkou bitvu v lese za táborem. Kluci se na to těšili už pár dní."

Vernon, Reggie a Raddleovi bratranci se zmateně podívali na Karla Frosta, jenž tím byl zřejmě také zaskočen.

Kornelius byl šokován jako všichni ostatní. Jak by mohla být bitva, která byla pro všechny jako trn v zadku, tak rychle zapomenuta? Bylo ale očividné, že muži ve Skotsku si svou návštěvu Bradavic vůbec nepamatují. Kdo a jak a kdy – nevěděl, čím začít. Potřeboval trochu víc informací, aby mohl zvážit své možnosti.

"Všechny vaše normální zbraně jsou na svém místě?" zeptal se. Nebyl si jistý, co je paintball a jak se pušky na něj liší od těch druhých, ale možná nenápadná narážka na skutečný důvod, proč se všichni muži shromáždili na pozemcích sira Harolda, jim pomůže si vzpomenout.

Sir Harold byl však tou otázkou zmaten. "No samozřejmě, brachu! Zásoby munice jsou dostatečné, džípy a náklaďáky zaparkované. I když máme určité problémy s vrtulníky." Podíval se na generála, aby ve vysvětlování pokračoval on.

Kornelius se zachvěl, když uslyšel generálův hlas, protože minulý týden se ten muž choval nepřátelsky a podezřívavě. Nicméně i u něj se všechno změnilo.

"Chtěli jsme tento týden dopravit všechny vrtulníky na pozemky sira Harolda, ale máme jich tu jen pět. Pátral jsem po tom, kam se poděly všechny ostatní. Našli jsme žádost jednoho z podniků sira Harolda, aby byly dopraveny do Afriky na ochranu dolů. Snažíme se ověřit, že je mají. Jinak je tady všechno v naprostém pořádku. Vojáci měli včera malé cvičení, které dopadlo neuvěřitelně dobře. Budou ve správný čas připraveni, to mi můžete věřit. Požadovali něco, co by se víc podobalo skutečné bitvě, takže jsme zorganizovali paintball. Trochu špinavá záležitost, ale aspoň si budou moci zastřílet."

Kornelius rychle uvažoval – pušky na paintball musí být tím, co označují – jsou to pušky, které střílí kuličky s barvou. Mudly nikdy nepochopí, i kdyby žil tisíc let.

A mají zpátky svá vozidla. Byl si dost jistý tím, že je Brumbál odsune pryč od Bradavic, aby si je vojáci mohli vyzvednout, než aby riskoval, že až se pro ně vrátí, všimnou si náhodou hradu. Možná kdyby...

Jeho myšlenky byly náhle přerušeny, když Vernon natáhl ruku a zmáčkl knoflík na krabici, do které mluvili. "Ztiším jen telefon, aby nás neslyšeli," řekl. "Karle, o co tady jde? Co se jim stalo? Jak to, že si nepamatují útok, který se odehrál jen před několika dny?" V jeho hlase zaznělo pobouření, pohrdání a strach.

Kornelius pozoroval znepokojení v tvářích Raddleových bratranců. Jejich reakce mu připadala jako nejadekvátnější. Dursley se nechal příliš snadno ovládat svým vztekem a Mason se zase nechal vyděsit svým vlastním stínem, soudě podle jeho výrazu zděšení. Ne, znepokojení byla ta správná reakce. Okamžitě poznal, že na všechny vojáky bylo sesláno silné paměťové kouzlo, pravděpodobně samotným Brumbálem a případně i dalšími bradavickými profesory, ale nemohl přijít na to, jak a kdy to udělali. Možná k tomu použili ta vozidla?

Usoudil, že nemohou nechat sira Harolda a jeho muže čekat příliš dlouho, a tak rychle odpověděl. "Musím předpokládat, že s tím má co do činění magie," řekl vážným tónem. "Jak jinak by se to dalo vysvětlit? Všichni byli v pořádku a ráno po útoku si vše pamatovali. Vsadil bych se, že kouzelníci udělali něco s jejich vozidly, něco jako Trojský kůň, nemyslíte? Když vojáci získali zpět svá vozidla a přivezli je zpět na základnu, uvolnilo to magii. Muselo to být něco, co ovlivnilo jejich vzpomínky, co je donutilo zapomenout. Jedině takhle to dává smysl."

Vernon o tom chvilku přemýšlel. Vlastně jemu to smysl nedávalo, ale Karel, jak se zdálo, si tím byl jistý a obvykle dokázal věci rychle a správně pochopit. Znovu zmáčknul tlačítko na přístroji, aby mohli pokračovat v hovoru.

Kornelius na své společníky kývl, než začal mluvit. "Jsme rádi, že je vše v pořádku. Jsem si jistý, že paintball udrží muže v pohotovosti a připravené na všechno. Kdy se mají všichni vrátit zpátky domů?" Hovor záměrně odvedl jiným směrem, aby mohli skončit a měli čas vymyslet jinou strategii.

Jakmile zavěsili, všichni se na sebe podívali s velkým znepokojením, ale Kornelius rychle zasáhl. "Dobrá, pánové, musíme přijít s novým plánem. Získali jsme nové poznatky o našich nepřátelích a jejich hanebné vynalézavosti." Kornelius nikdy předtím slovo "hanebný" nepoužíval, ale dobře si všiml, jak Dursley vždycky oživnul, když to slovo zaznělo, takže z něj udělal standardní položku Frostovy slovní zásoby. Jak očekával, Vernon se naklonil blíže, aby lépe slyšel.

"Budu si muset znovu pročíst dokumenty, které jsem během let nasbíral, jestli bych v nich nenašel nějaký konkrétní nápad, co se asi mohlo stát, že si sir Harold a jeho muži nepamatují na bitvu, kterou vedli proti kouzelníkům."

Potom pokračoval v popisování kouzel, která zabránila vznícení paliva a fungování zbraní. Rozhovor se postupně dostal k tomu, jaké druhy zbraní by tedy mohli proti kouzelníkům použít. Kornelius byl překvapen, když Raddleovi bratranci pěli chvály na luky a šípy a dokonce přiznali, že mají přístup k velkým zásobám těchto zbraní. Nemyslel si, že by je mudlové používali jinde než v těch svých divných sportech, ale byl rád, že se nejspíš spletl. Je dobře, že Raddleovi jsou jeho spojenci!

- - - - -

Harry seděl na podlaze v nebelvírské společenské místnosti, zády se opíral o jedno velké křeslo a vychutnával si teplo sálající z krbu. Promnul si rameno – pořád bylo trochu ztuhlé z lekce šermování, kterou měl odpoledne. Myslel si, že zájem Severuse naučit ho šermu postupně opadne, ale bylo to naopak. Severus se tomu věnoval se stále větším zápalem a úsilím. Harry by mohl odmítnout – jejich lekce se více než jednou konaly v době famfrpálových tréninků a také kvůli nim přišel několikrát pozdě na vyučování, ale Severusovo nadšení ho navnadilo k pokračování. Jejich lekce byly zábavné, překvapivě také plné intimity, i když využívali stejné prostory jako ostatní, a navíc si uvědomil, že to zlepšuje jeho fyzickou kondici. Ale dnes to možná trochu přehnali, jeho rameno bylo ztuhlé a krční svaly měl namožené. Možná by měli trochu zpomalit.

Hermina, slečna všechno-vidím, která seděla kousek od něj a zdála se naprosto ponořená do obrovské knihy, si ale všimla, jak si mne rameno a krk. Když všichni ostatní odešli, odložila knihu a posadila se vedle něj.

"Jsi v pořádku, Harry?" zašeptala. "Všimla jsem si, že máš něco s ramenem a i tvůj krk se zdá být ztuhlý. Stalo se něco?"

Harry se v duchu usmál. Její schopnost všechno vidět ho vždy a znovu udivovala. Byl si tak jistý, že si toho nikdo nevšiml. Ze zkušenosti ale také věděl, že odpověď "nic to není" její otázky nezastaví.

"Jenom jsem se trochu přetáhl při lekci šermování," odpověděl potichu. "Měl jsem ho požádat o nějakou mast na ulevení od bolesti."

"Nezasáhl tě, že ne?" zeptala se ostře.

Harry se v duchu ušklíbl nad představou, jak jeho malá kamarádka vyzývá k odpovědnosti obávaného a mnohem většího mistra lektvarů. "Ale ne, jen jsme trochu víc trénovali, opakovali jsme nějaké pohyby a úskoky. Severus to bere skutečně vážně, víš. Pracujeme na nějaké věci, dokud ji perfektně nezvládnu."

"No, docela jistě souhlasím s tím, že když se něco učíš, musíš to procvičovat tak dlouho, dokud se to nenaučíš správně, ale jestli máš trénovat tak dlouho, až se sám zraníš, tak to už je vážně moc."

Harry se k ní naklonil. "Podívej, Severus bere moje učení opravdu, opravdu vážně. Víc než jsem ho viděl dělat cokoliv jiného. Záleží mu na tom, víš? Jenom jsem to dneska trochu přehnal. Ukázal mi nový úhyb, ale byl trochu složitější, než co jsme dosud procvičovali. Asi jsem se při tom měl víc uvolnit. Jsem v pořádku, jenom trochu přetažený. Nic, s čím by sis měla dělat starosti."

Výraz v její tváři mu řekl, že si s tím bude dělat starosti. Raději tedy změnil téma.

"Takže, jak to jde s tím tvým článkem? Pomohl ten poslední výzkum?" Hermiona byla frustrovaná, když jí editor navrhl, aby své závěry podložila dalším výzkumem. Už se o tom bavili a shodli se, že pokud má změnit tradiční pohled na tyto události, musí je podložit solidními důkazy. Pokud by v jejích závěrech zůstala i nepatrná skulinka, její kritici by ji bezostyšně využili. Přestože se Hermiona snažila namluvit si, že ten požadavek jen podpoří její závěry a článek tak bude přesvědčivější, pořád ji to štvalo.

Ta otázka však odvedla její pozornost od Harryho bolavého krku. "No, prostudovala jsem si dokumenty, které mi dali na ministerstvu, ty o tom útoku na profesora Snapea. Nebylo tam nic, co by se přímo týkalo mého výzkumu, ale i tak to bylo zajímavé. Byly tam zprávy bystrozorů, ale vůbec nebyly takové suché – úplně naopak, byly docela zábavné. Ptala jsem se, kdo je psal, protože to nevypadalo na práci ministerstva. Tohle se ti bude líbit. Dneska odpoledne mi můj kontakt u bystrozorů poslal sovu. Ty informace jsou od Lucia Malfoye."

Harry prudce zdvihl hlavu a zkřivil obličej, protože jeho krční svaly zaprotestovaly. "Cože? Malfoy? Co ten s tím má co dělat?"

"Podle Pierse, tak se jmenuje ten můj kontakt, ho o to požádala sama ministryně. Malfoy má síť kontaktů snad úplně všude. Vyvodila jsem si, že zná někoho se speciálními schopnostmi. Očividně tu osobu požádal, ať se na to podívá, a tohle byl výsledek."

"O jakém druhu schopností to mluvíš, jestli se můžu zeptat?" zareagoval Harrry. Myšlenka, že by ministerstvo mohlo posuzovat Severusovu bezpečnost na základě informací nějakého šarlatána, ho docela rozčilovala.

Hermiona se zamyslela. "Abych řekla pravdu, tak nevím. Jsem si jistá, že to není jasnovidec nebo něco podobného. Vlastně ty informace byly docela konkrétní. Komentáře lidí, kteří toho vraha znali. Dokonce jeho fotografie, i když několik let stará. Ale mám dojem, že je tam ještě něco jiného, něco, co je mezi tou osobou, která to psala, a tou, které to pak bylo posláno. Jenom nemůžu přijít na to, co."

Harry si oddechl hned, jak Hermiona popsala ty materiály. S fakty se umí vypořádat, ale ne s nějakým nejasným plácáním, jak mají jasnovidci ve zvyku. Ačkoliv ho zajímalo, co asi tak Hermiona udělá, aby zjistila odpovědi na svoje otázky. Zdvihl obočí v tázavém gestu. Dívka se usmála a pokračovala.

"To, samozřejmě, nemůžu nechat jen tak."

Harry se zasmál a vysloužil si za to ránu do ramene – toho, které nebylo zraněné, všiml si.

"Poprosila jsem ředitele o svolení, jestli můžu požádat o schůzku s tímto informátorem nebo ho pozvat sem nebo se s ním setkat na Ministerstvu. Zařídil setkání tady v Bradavicích, příští týden. Je to žena a jmenuje se madame Busnvilová."

- - - - -

Severus seděl ve svém oblíbeném křesle u krbu, ale místo aby pozoroval zadumaně plameny nebo si četl lektvarový časopis, prohlížel si malou fotografii v levném dřevěném rámečku.

Fotografie byla pořízena minulý víkend při křtu nejmladšího potomka Weasleyových a Harry ho dostal od rodičů miminka jako dárek. Harry držel svého kmotřence a byl nervózní, přestože se snažil hrdě se usmívat do fotoaparátu. Severuse požádali, aby se při focení postavil vedle Harryho. Něco takového vůbec nečekal. Na fotografii se právě díval na Harryho místo na miminko – něco, na co si vůbec nevzpomínal.

Kriticky prohlížel sám sebe a znovu si uvědomil, jak málo je přitažlivý. Husté vlasy jeho vzezření trochu vylepšily, když si je přestal uhlazovat dozadu podle starého zmijozelského zvyku. Měl na sobě prostý hábit, ne učitelský, ale také ne brokátový nebo sametový, jež by se na křtiny nehodily. Držení jeho těla mu také přidávalo, usoudil.

Ze všech věcí zrovna ten pyšný postoj způsobil, že se přestal cítit pyšně. Byl to pěkný obrázek Harryho a malého Harryho, a jeho přítomnost na něm ho úplně nezničila. Přesto si znovu pořádně prohlédl výraz na své tváři. Mátlo ho to. Bude o tom muset ještě přemýšlet.

Postavil fotku zpět na krbovou římsu a odešel na svou pravidelnou večerní návštěvu zmijozelské společenské místnosti, aby se přesvědčil, že je u jeho hadů vše v pořádku. Letos měl obzvlášť dobré prefekty, kteří drželi jeho studenty na uzdě. Dnešek nebyl žádnou výjimkou. Pár dětí hrálo šachy, jiní vypracovávali své domácí úkoly a několik se jich tiše bavilo. Všechno bylo tak, jak být mělo.

Právě se vrátil z kontroly Zmijozelů, když se ve dveřích objevil i Harry. Překvapeně se na něj podíval, protože do večerky bylo ještě daleko a Harry býval v tuhle dobu ještě na návštěvě svých nebelvírských kamarádů. Dnes se zdálo, že ho něco trápí.

"Není ti dobře?" zeptal se ho s obavami.

"No, ne tak úplně," začal Harry neohrabaně. "Ale všechno mě bolí, víš, z naší odpolední lekce šermování. Krk a ramena. Teď je mám úplně v křeči. Předtím to byla jen taková tupá bolest, ale zhoršuje se to."

Severus se zamračil. "Říkal jsi, že jsi všem kouzlům uhnul nebo jsi je zablokoval. Je možné, že by se něco dostalo skrz tvoje ochrany?" zeptal se a v duchu si projížděl seznam kleteb, které na něj seslal, jestli některá z nich nemohla být příčinou tohoto konkrétního problému.

"Ne, nic mě nezasáhlo. Myslím, že jsem některé štíty seslal moc silné nebo že jsem jenom moc trénoval ten uhýbací manévr, který jsi mi ukázal," připustil Harrry.

Severus přikývl. Zvažoval, jestli mu má ukázat Adrikovo blokování, poměrně složitý úhybný manévr a kdysi ve Zmijozelu velice oblíbený. Rozhodl se pro, protože předpokládal, že Harryho fyzická kondice a pružnost mu pomůžou překonat potíže, které bylo možné očekávat při prvním pokusu o tento manévr. Harry ten pohyb velice rychle pochopil a pak ho nadšeně opakoval stále dokola, možná vícekrát než bylo rozumné. Pravděpodobně se jednalo o natažené svaly a ne opožděnou reakci na zbloudilé či nevykryté kouzlo.

"Myslím, že sis natáhnul svaly v krku a rameni. Pravděpodobně jsi procvičoval až moc ty úhyby, se kterými jsme začali, a pak jsi Adrikovo blokování prováděl na stejné straně těla. Kdy to začalo takhle bolet?" Severus snadno vklouzl do módu lektvarového mistra. Začal se podrobně vyptávat na symptomy a uvažovat, který z jeho lektvarů a mastí by byl nejlepší. Chvíli se hrabal ve skříni, než vytáhl malou lahvičku a těžkou sklenici. Harry obsah skleničky vypil hned, jak mu ji Severus podal.

"Fuj, to bylo hnusný," otřásl se s odporem. Během dvou vteřin si však uvědomil, že může bezbolestně hýbat rameny.

Severus žasnul sám nad sebou, jak snadno dokázal odhadnout, jak se mladík cítí, jenom tím, že pozoroval výraz jeho obličeje. Okamžitě poznal, kdy lektvar začal účinkovat, protože výraz bolesti zmizel a místo něj nastoupilo uvolnění, když Harry pohnul ramenem a nic ho nebolelo.

Zdvihl v ruce sklenici, jako by ji Harrymu nabízel. "Mám tu něco, co ti pomůže ještě víc. Dovol mi, abych ti s tím namasíroval to rameno."

Harry ze sebe setřásl hábit a sundal si svetr. Posadil se na opěradlo u gauče, s nohama položenýma na polštáři a zády otočený k Severusovi, rozepnul si košili a také si ji svlékl. Severus nabral plnou hrst jasně modré masti a začal ji vmasírovávat do jeho ramene a krku. Harry blaženě zavřel oči a užíval si jak chladivou mast, tak péči svého manžela.

"Takže, ve lví jámě je všechno v pořádku? Dneska ses vrátil docela brzy," zeptal se po chvíli Severus. "Nebo tě to moc bolelo?" U Nebelvírů ani nepředpokládal, že by dokázali být tak citliví a umět se vhodně chovat vůči někomu, kdo měl bolesti.

"Ne, žádné problémy. Se Seamusem jsem dělal úkol do kouzelných formulí, a pak se k nám přidal i Draco. Potom jsem s Ronem hrál chvíli šachy, a pak jsem si povídal s Hermionou. Trochu mě bolelo za krkem, ale nebylo to zase tak hrozné."

"Dokončila už slečna Grangerová svůj článek?" Harry se na toto téma už nějakou dobu nezmínil, a jeho zajímalo proč.

Harry roztěkaně přikývl, rozptylován příjemným hnětením svých ramen. "Ne úplně. Editor poukázal na několik oblastí, kde podle něj potřebuje jít do větší hloubky. Právě na tom pracuje. Ach, je tu něco, co by ti mohlo připadat zajímavé. Víš, od koho ministerstvo získalo nejnovější informace o tom muži, který na tebe zaútočil? Od pana Malfoye! Ministryně ho požádala, jestli by nemohl něco zjistit, a on získal ty informace od nějaké paní. Hermiona se s ní sejde, profesor Brumbál ji sem pozval. Myslím, že se jmenuje madame Bunsvilová."

Severus na vteřinu přestal masírovat jeho svaly.

"Znáš ji?" zeptal se Harry.

"Ne, nikdy jsem ji neviděl, ale slyšel jsem o ní. Pokud si dobře vzpomínám, Luciův otec ji občas zaměstnal. Nemůžu vyloučit, že nepomáhala mému otci v některých jeho projektech. Někdo s neobvyklým porozuměním pro magii a kouzelníky je v určitých kruzích vysoce ceněn. Řekl bych, že jí bude pomalu dvě stě let. Jsem překvapený, že je pořád naživu."

Harry se zamračil. "Ehm... co přesně dělala?" zeptal se nervózně. To málo, co věděl o Luciově a Severusově otcích, ho znepokojilo.

"Dokázala přečíst magii a magický úmysl, předpokládám, že to pořád umí. Myslím, že si vydělala docela slušné jmění, když pro starobylé čistokrevné rodiny posuzovala jejich případné obchodní partnery, možná dokonce i potenciální snachy či zetě. Údajně je velmi milá, na to, v jaké společnosti se většinou zdržovala." Severus byl překvapen, na kolik si toho o ní dokázal vzpomenout po všech těch letech.

Harry se k němu otočil. "Co to má co dělat s mužem, který tě chtěl zabít?"

Severus stáhl obočí, když nad tím přemýšlel. "Nemyslím si, že by bystrozoři dokázali toho muže identifikovat. Je možné, že ho sama poznala, když se dotkla věcí, které mu patřily. Nebo možná nějak přečetla jeho magii a poznala, odkud pocházel. Nevím, co všechno zjistila, ale pravděpodobně přispěla k určení jeho totožnosti."

"No, Miona se s ní potká, takže možná toho zjistíme víc."

Harry se znovu otočil k Severusovi zády, aby jeho manžel mohl pokračovat v masáži bolavých svalů.

"Mimochodem, musím ti něco říct," ozval se po chvíli nervózně. "Chtěl jsem tě tím původně překvapit, vlastně ti to dát jako vánoční dárek. Ale Neville trvá na tom, abych ti to řekl hned."

Severus nepřerušil hnětení Harryho svalů, ale jeho obočí vystřelilo vzhůru. Nedokázal si představit, jak by ze všech lidí zrovna Longbottom dokázal poznat, co mu chtěl Harry dát k Vánocům. Po chvíli něco zamumlal, aby přiměl Harryho pokračovat.

Harry se zhluboka nadechl. Tohle bude buď naprosto úžasné, nebo to bude úplná katastrofa. "Víš, že jsem teď občanem Zimních zemí. Neznamená to, že bych se musel vzdát svého britského občanství, ať už kouzelnického nebo mudlovského, jenom mi to umožňuje, vlastně nám to umožňuje tam bydlet. Budeme tam mít svůj vlastní kousek země a na něm chatu!" Na chvíli se odmlčel a zkoumavě se podíval přes rameno na staršího muže, aby zjistil, jak ty novinky přijal.

Severus přestal s masáží a bez výrazu se díval dolů na Harryho, nejistý, co by si o tom měl myslet. Harry ho zatahal za jednu ruku a naznačil mu tak, aby se posadil na pohovku před ním.

"Podívej, já vím, že máš svůj vlastní dům a předpokládám, že jednoho dne tam budeme žít. Teď máme byt tady v Bradavicích." Pokračující ticho a Severusův nezměněný výraz ho ještě víc znervóznily. Znovu se nadechl a začal ze sebe sypat slova. "Lord Brand mi řekl, že je tam spousta opuštěných usedlostí, když se z nich lidé kvůli mozkomorům odstěhovali. Požádal jsem Nevilla, aby pro mě obhlídl tři z těch vzdálenějších, které mi lord Brand nabídl. Byl se na ně podívat v pondělí a doporučil mi tu, která leží na opačné straně lesa, než bydlí Teta. Je v něm spousta rostlin a Teta souhlasila, že nám pomůže se založením skleníku. Chtěl jsem tam pro tebe vybudovat velkou laboratoř, a to je přesně ten důvod, proč si Neville myslí, že to nemůže být překvapení. Řekl, že nejspíš budeš mít velice specifické požadavky ohledně zařízení a vybavení a bez tebe že bych se ani neměl snažit vybrat místo, kde bude stát."

Harry náhle přestal mluvit a sledoval, co na to Severus.

Muž ani nevěděl, jak má vůbec reagovat na tak nečekané zprávy. To bylo šílené. Nedávalo to smysl. Vlastně to bylo dost velkorysé a romantické gesto. A bylo to moc blízko k tomu psímu kmotrovi. Několikrát se už chystal odpovědět, ale vždycky si to rozmyslel těsně předtím, než slova opustila jeho rty, takže opakovaně otvíral a zavíral pusu jako ryba na suchu.

Harry stáhl obočí, když viděl Severusovu neschopnost promluvit, a nakonec se usmál. "Beru to, jako že tě to hodně překvapilo. No, vánoční ráno už tolik překvapivé nebude, takže bych si tě měl takhle zapamatovat."

Severus konečně našel hlas. "Tohle je opravdu překvapení, dokonce bych se nebál říct šok. Děkuju, Harry, jsem ohromen."

Mladík pokračoval: "O víkendu se tam podíváme a dohodneme se, kde uděláme laboratoř. Potom myslím budeš muset zůstat stranou, a to bude to tvé překvapení."

"Promyslel sis to dobře, Harry?" Severus se nedokázal nezeptat. "Nemám ponětí, kolik takový pozemek může stát – ale celá usedlost – a ještě k tomu léta neobývaná? Může se už rozpadat, u Merlina! Možná ji budeš muset zbourat a začít stavět úplně od základů. To může trvat léta, ne jen pár týdnů. A může to stát tisíce galeonů. A to všechno kvůli nějakému místu v Zimních zemích." Jeho slova vyznívala spíš zmateně než rozzlobeně.

"Jako jejich občanovi mi ta země patří. Vzpomeň si na to, jak jsme nahoře jednali o tom, komu udělit občanství a komu ne. Lord Brand mi řekl, že ty usedlosti, které mi nabídl, jsou v dobrém stavu. Zeď kolem není pobořená a domy jsou masivní. Jsou tam studny a ta jedna, na kterou se chci s tebou podívat, stojí nedaleko termálního pramene, takže tam rostou nějaké zajímavé rostliny. Než odešel, tak jsem mluvil s Billem Weasleym, a ten mi řekl, že Gringottovi mají oddělení, které pro nás může nastavit ochrany a zařídit letaxové spojení. Nemyslím, že to zabere moc času, ani že to bude stát moc peněz. Bude pěkné, mít nějaké odlehlé místo, kam můžeme jezdit na dovolenou. Dokonce i kdyby napadl sníh, tak jestli jsou budovy opravdu v pořádku, můžou být všechny práce v interiéru hotové za chvilku."

Když to Harry říkal, krátce se zadrhl, a to Severuse přimělo se na něj důkladněji podívat. Mladík si toho samozřejmě všimnul, a tak po chvíli pokračoval.

"Myslel jsem si, že jednou budeme potřebovat místo, kde budu moct být pryč od lidí. Tohle bude dost daleko, a když tam bude skvělá laboratoř, nebudeš se tam nudit."

Zatímco se Harry snažil bojovat se svými emocemi, které se čitelně odrážely v jeho obličeji, Severus cítil, že mu puká srdce. Kromě toho, že to bylo dobré místo na trávení dovolených, bylo to také místo, kam by se Harry mohl uchýlit, kdyby ztratil kontrolu nad svou magií. Očividně se toho stále obával a chtěl se ujistit, že nikomu neublíží.

Severus rozevřel náruč a přitáhl si k sobě Harryho, posadil ho na svůj klín a pevně ho objímal.

"Už jsem ti, Harry, řekl, že si nemyslím, že bys mohl někdy ztratit kontrolu. Pilně se učíš bezhůlkovou magii a také jsme posílili tvé magické dráhy. Přestože vyhlídka na soukromé odloučené místo, i když v Zimních zemích, je docela lákavá, jsem si jistý, že ho budeme využívat jen jako místo odpočinku od pobytu v mnohem zabydlenějších oblastech."

Harryho sevření kolem jeho těla zesílilo. Po chvíli, kdy Severus hladil jeho vlasy, přitiskl svůj obličej k Harryho krku a zašeptal: "Harry, nebudeš nikdy sám. Pokud budeš muset odejít, půjdu s tebou. Pokud to bude nezbytné, ta usedlost se stane naším útočištěm."

Seděli ve vzájemném objetí ještě dlouhou dobu. Harry někdy během té doby, a Severus nedokázal říct kdy, usnul. Starší muž zůstal sedět, pozoroval plameny v krbu, neschopen se postavit, aniž by musel Harryho pustit, což bylo něco, co nechtěl udělat. Nakonec pomocí bezhůlkového kouzla přeměnil pohovku v lehátko, jejich oblečení přeměnil na pohodlné pyžamo a kapesník na měkkou peřinu. Podařilo se mu položit se na záda s Harrym po boku a nakonec se přidat k Harrymu v neklidném spánku.

- - - - -

Poznámka autorky: Za prvé, Kila9Nishika vytvořila absolutně úžasný obrázek na počest pokračování Kamene manželství. Najdete ho na Devianart pod The Marriage Stone zde: http://www.deviantart.com/art/The-Marriage-Stone-220275336

Za druhé, nanami napsala komentář o křtu a kouzelnických náboženských tradicích. Protože nemůžu odpovědět soukromou zprávou, rozhodla jsem se, že se se svým názorem podělím se všemi takhle. Věřím, že víra tvoří nedílnou součást kouzelnického světa, úplně stejně jako je součástí našeho světa. JKR ji jen do svých knih výslovně nezařadila. Víme, že duchové v Bradavicích zpívali vánoční koledy a že to samé dělali i obyvatelé Prasinek. V knihách se píše o vánočních stromcích, vánočních ozdobách i vánočních přáních. Harry a Hermiona našli hroby Harryho rodičů na hřbitově u kostela a vypadalo to, jako by v tom kostele právě probíhala vánoční mše.

Za třetí, šla jsem na výstavu o Harrym Potterovi v New Yorku. Mezi mnoha exponáty byl také hábit Severuse Snapea. Audio komentář obsahoval vyjádření návrhářky k častým otázkám, proč měl Snape pořád to stejné oblečení. Její odpověď zněla, že původní hábit byl dokonalý, a když máte něco dokonalého, je lepší do toho už nezasahovat. Amen.

 

Poznámka překladatelky: omlouvám se, že jste museli tak dlouho čekat na novou kapitolu, ale jaksi jsem se k tomu pořád nemohla dostat a pak do toho vlezly velikonoce...

 

Nedorozumění - 132. kapitola - část první

Vyvrcholení - 133. kapitola - část první

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat