Hodnocení uživatelů:  / 13
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

 

 

Severus si byl samozřejmě vědom Harryho příchodu. Jenže byl právě v nestabilní fázi testování jedné z tinktur, které dostal od Tety. Tu rostlinu, z níž byla vyrobena, vůbec neznal, a dokonce i s pomocí jejích pečlivých poznámek se ukázalo, že se jedná o velmi choulostivý materiál. Její použití v základním lektvaru způsobilo výbuch jednoho kotlíku, rozpuštění druhého a další bude pravděpodobně zcela zničený, protože jeho obsah začal hořet. Každý tento neúspěch jen Severusovi potvrdil, že rostliny ze Zimních zemí mají ohromný potenciál, jenom je třeba zjistit, jak je bezpečně používat. Rostoucí hromada zničených kotlíků u zdi jen ukazovala na jeho odhodlání na to přijít.

Nakonec se dostal do bodu, kde si mohl bezpečně udělat přestávku. Chtěl něco říct Harrymu, když si všiml, že mladík má nepřítomný pohled a výraz v jeho tváři je více než znepokojený. Než mohl nějak upoutat jeho pozornost, Harry s teď už zděšeným výrazem vyskočil na nohy.

Hluk způsobený převrhnutou židlí přiměl Severuse k akci. Během jedné vteřiny zrušil štít, který Harry kolem sebe vytvořil, a postavil se vedle něj, aby mu mohl pomoci nebo ho jinak podpořit, přestože netušil, co je špatně. Celé to trvalo jen několik vteřin, než si Harry uvědomil, kde je, a zhroutil se do Severusovy náruče.

"Už to začalo, Severusi. Havrani mi to ukázali - mudlové se chystají zaútočit na Bradavice! Vypadali jako vojáci, mudlovští vojáci, a... a..." Harry nemohl popadnout dech, jak se snažil všechno co nejrychleji vypovědět. Pokoušel se pochopit význam toho, co právě viděl, ale začal panikařit. Co když ten útok už začal?

Tohle bylo něco, o čem se musel okamžitě dozvědět ředitel, takže Severus odvedl Harryho do obývacího pokoje a usadil ho na pohovku. Potom zaletaxoval do ředitelny.

"Albusi, Harry měl vizi, od havranů. Musíme s tebou okamžitě mluvit," vychrlil ze sebe, jakmile se jeho hlava vynořila v ředitelově kanceláři.

Albus okamžitě vstal a z jeho výrazu bylo poznat, že má obavy. "Odletaxuji se k vám dolů, Severusi. Ujisti se, že je Harry v pořádku."

Severus neměl v úmyslu dělat něco jiného než být s Harrym. Posadil se vedle něj a podal mu Uklidňující doušek. V tu chvíli vystoupil z krbu Albus.

Když viděl Severusovy obavy, velice ho to znepokojilo, dokonce i když netušil, co se stalo. Posadil se do křesla vedle pohovky a upřeně pozoroval Harryho, aby se ujistil, že mladý muž je schopný rozhovoru. Kouzelnický svět potřeboval Harryho více než kdy předtím a teď se znovu ukázalo, že náklad, který nese na svých bedrech, je příliš velký. Trpělivě počkal, až začne Uklidňující doušek působit, a pak se naklonil dopředu a začal se ptát.

"Jsi v pořádku, Harry?" zněla jeho první otázka. Harry jen roztřeseně přikývl. Albus ho poplácal po ruce v utěšujícím gestu a pak pokračoval v dotazování.

"Rád bych věděl, co jsi viděl, s co největším počtem detailů, abych si mohl udělat přesný obrázek. Co přesně jsi viděl?" zeptal se laskavě.

Harry se opřel o Severuse, čímž ho v podstatě donutil, aby ho muž obejmul. Potom se zhluboka nadechl.

"Už jsem v pořádku, pane. Seděl jsem v laboratoři a psal jsem úkoly, jež jsme dostali přes léto, když se havrani vrátili. Minulý týden se už párkrát ukázali, ale šeptali moc potichu na to, abych jim porozuměl. Dneska mi ukázali vizi - viděl jsem hodně velké místnosti a v nich skupiny mudlů. Zdálo se, že tam mají schůze nebo tak. Bylo to dost mnohoznačné, ale vyrozuměl jsem, že se koná hodně setkání a na všech panuje protikouzelnická nálada. Nedokázal jsem rozpoznat obličeje nebo cokoliv jiného, z čeho bych poznal, kde jsou, ale zachytil jsem některá jednotlivá slova, z nichž jsem pochopil, že jsou na nás rozzlobení."

Harry se nadechl. "A pak mi havrani ukázali mudlovské vojáky. Jako kdyby ozbrojení vojáci nastupovali do helikoptér - to je jako letadlo, které nepotřebuje přistávací dráhu - a nákladních aut."

Albus byl za vysvětlení slova "helikoptéra" vděčný, protože netušil, co to je.

"Myslím, že jdou sem, protože poslední vize se týkala samotné bitvy. Vojáci byli schovaní v lese, viděl jsem kouř po výstřelech, slyšel jsem létat kulky a jak minomety něco zasáhly. Také shazovali bomby - slyšel jsem exploze. Chvíli mi trvalo, než jsem scénu uviděl z větší perspektivy. Dělo se to před Bradavicemi. Vojáci byli ukryti v Zakázaném lese a útočili na hrad!"

Harry nervózně kroutil rukama. Jen díky uklidňujícímu lektvaru byl schopný se ve vyprávění dostat až sem. Už mu zbývalo dodat jen jediné.

"Havrani mi taky řekli - a byla to první věc za poslední dny, kdy jsem jim jasně rozuměl - 'Už to začalo.' "

Harry se zabořil do Severusovy náruče ještě víc. Albus se opřel ve svém křesle a chvíli tiše seděl, zatímco vyslal svou magii, aby zkontroloval hradní ochranná kouzla. Když zjistil, že nedošlo k jejich narušení, na tváři se mu na okamžik objevil výraz úlevy.

"Nemusíš se ničeho obávat, aspoň ne prozatím, Harry. Hradní ochrany jsou v pořádku, k žádnému útoku nedošlo. Myslím, že ti havrani ukázali, k čemu se schyluje, ale co se ještě nestalo, alespoň ne zcela."

Harryho jeho slova uklidnila, ale Severus byl jimi zmaten. "Ale Albusi, ochranná kouzla znemožňují mudlům hrad vidět, pokud neví, kde je. Jak by nás tedy mohla mudlovská armáda najít?"

Ředitel nad tím také přemýšlel. "Nemám tušení, Severusi. Možná je někdo vede. Kdo by to mohl být, to nedokážu odhadnout."

Zdálo se, že Brumbál došel k rozhodnutí. Pomalu se postavil, podíval se na jednoho z domácích skřítků stojícího u zdi (který se ovšem domníval, že není vidět) a pokynul mu. "Mohl bys prosím najít Kingsleyho Pastorka a požádat ho, aby ihned přišel do mé kanceláře?"

Pak se otočil zpět k Harrymu a Severusovi a zeptal se jich: "Mohli byste se tam k nám připojit, prosím? Potřebuji varovat Ministerstvo kouzel. Kancelář mudlovského premiéra hlídá jeden bystrozor. Jestliže se jejich armáda k něčemu připravuje, musí být do toho zapletena mudlovská vláda."

S překvapující čilostí se Albus přeletaxoval do své kanceláře s vírou, že zbylí dva muži ho budou následovat. Severus se postavil jako první a natáhl ruku k Harrymu. Zdálo se, že jeho manžel je dost neochotný se jeho ruky vzdát, jelikož stále potřeboval útěchu.

"Proč útočí na školu, Severusi? Po tom, co ministerstvo udělalo, proč se obracejí proti nám?" zeptal se tiše.

"Nemám tušení. Pojďme zjistit, s čím přijde Kingsley. Možná na ministerstvu budou něco vědět."

Do ředitelny dorazili jen pár vteřin před Pastorkem, který se zdál překvapený tou naléhavou žádostí, protože se právě dozvěděl něco, o čem se chtěl podělit s Brumbálem.

"Omlouvám se, že nemám žádné detailní informace. Právě jsem dostal sovu, že mudlovský premiér zavolal dnes večer všechny své zaměstnance zpět do práce a že se zítra ráno sejde s královnou. Náš člověk vydedukoval, že plánují nějakou vojenskou operaci, ale ještě neví, kdo nebo co je jejím cílem. Zdá se, že to má něco společného s magií, proto to ihned nahlásil na Ministerstvo kouzel."

Albus smutně potřásl hlavou a ustaraně si povzdechl.

"Bohužel, Kingsley, domnívám se, že cílem jejich operace jsme my tady v Bradavicích."

Kingsley na něj šokovaně hleděl. Proč si ředitel něco takového myslí? Mudlové dokonce ani nevědí, kde bradavický hrad stojí - a proč by vůbec měli útočit na školu?

Albus pokračoval: "Bylo by velmi přínosné, kdyby se nám podařilo určit, co to způsobilo. Všechno bylo ještě před několika hodinami v pořádku, ale teď jdou mudlové do války. Co se stalo?"

Když uviděl Kingsleyho výraz nevíry, dodal: "Skutečně máme dobrý důvod se domnívat, že jejich cílem jsou Bradavice. To však vyvolává další otázky. Jak bradavický hrad najdou? Ochranná kouzla ho udržují skrytý před zraky mudlů, pokud jim o něm ovšem někdo nepoví a neřekne jim, kde se nachází. Tudíž musím předpokládat, že někdo z kouzelníků jim pomáhá. A proč si mudlové neuvědomují, že jejich zbraně jim budou k ničemu? Bomby ani kulky našimi obranami neprojdou."

Severuse něco napadlo. "Možná bychom mohli pozvat ministryni a její tým do Bradavic, hned teď? Rozhovor s panem Potterem a vysvětlení, proč si myslíme, že tím cílem je bradavický hrad, jsou pravděpodobně v dané situaci více než vhodné. A jestli to, co mudlovský premiér plánuje udělat, vyžaduje konzultaci s jejich královnou, my přece máme letaxové spojení s hradem Balmoral."

Albus s úsměvem přikývl. "To je vynikající nápad, Severusi."

Možná že Ministerstvo kouzel mělo teď nového ministra, ale tichý odpor vůči Brumbálovi a Bradavicím, který byl vlastní předchozímu ministrovi, by mohl stále bublat pod povrchem některých oddělení a odborů. Otevřené pozvání od Harryho a uspořádání schůzky v jeho kanceláři však způsobí, že pro takové osoby bude obtížné odmítnout. A oni vlastně nikdy ministerstvu neřekli o havranech. Možná že teď přišel čas to udělat.

"Kingsley, mohl bys takové setkání zorganizovat v Harryho kanceláři, zhruba tak za půl hodiny nebo tak nějak?"

Pastorek přikývl. Znal Albuse Brumbála dost dobře na to, aby věděl, kdy nemá zpochybňovat dokonce ani ta nejpodivnější vyhlášení. Myšlenka mudlovského útoku na Bradavice byla směšná, ale kdo je on, aby se o tom hádal? Takže odešel, aby vše zařídil.

Harry se ozval: "Předpokládám, že nikdo nikdy ministerstvu neřekl o havranech?"

Severus se tázavě podíval na Albuse. On sám určitě neměl ani ten nejmenší důvod jim něco takového sdělovat, takže rozhodnutí o tom, jestli se to ministerstvo dozví nebo ne, bylo jednoznačně na řediteli. Harry poznal, že se o tom oba muži nikdy v jeho nepřítomnosti nebavili, a tak nějak ho to potěšilo.

Albus se na Harryho usmál. "Skutečně se snažím respektovat vaše soukromí, Harry, věř mi to, prosím. Nikdy jsem neviděl sebemenší důvod vykládat někomu dalšímu o havranech nebo stezkách osudu, které občas zahlédneš, jak jsem pochopil. Teď, když lépe rozumíme významu toho, že tyto informace máme k dispozici, myslím, že budeš souhlasit s tím, že to musíme ministryni oznámit."

Harry si pomyslel, že aspoň tahle ministryně je důvěryhodná, a pak se zasmál, když ředitel pokračoval: "Určitě souhlasíš, že ministryni Bonesové je možné sdělit důvěrné informace, aniž by je zneužila."

"Přesně na to samé jsem teď myslel, pane," vysvětlil Harry.

Nemluvili, když se Severusem procházeli bradavickými chodbami do Harryho kanceláře. Harry si myslel, že jakmile se ministerstvo dozví o jeho kouzelných důvěrnících (jimiž havrani dozajista byli) nebo o "vizích", které mívá, bude považován za něco víc než jen zrůdu. Trochu ho uklidnilo, že ředitel byl v tomto realistický. Severus to také bral vážně. Jejich reakce těžko ukazovala na to, jak zareaguje ministerstvo a veřejnost, ale bylo to povzbuzující.

Severus si všiml, že je Harry velmi tichý, a využil toho, že byli v Harryho kanceláři sami. Chtěl se ujistit, že je všechno ohledně naplánované schůzky v pořádku. Opřel se o kraj velkého stolu a Harryho si přitáhl k sobě tak, že stál těsně před ním. Ruce položil na jeho ramena, protože se zdálo, že po své vizi Harry přímo touží po fyzickém kontaktu.

"Máš nějaké výhrady vůči tomu, co jsme naplánovali, Harry? Možná už bude příliš pozdě to zrušit, ale jestli je toho na tebe moc..." nedopověděl Severus, dávaje tak Harrymu šanci z toho vycouvat.

"Ne, není, Severusi," odpověděl Harry. "Jsem v pořádku. Musíme něco udělat. To nejhorší, co bychom mohli dělat, by bylo nedělat vůbec nic. Ministerstvo o tom musí vědět a musím to být já, kdo jim to řekne. Zvládnu to. Jsem rád, že jsi se mnou, a jsem rád i za ředitele, ale tohle musím udělat sám. Myslím, že to je jediný správný způsob."

Severus si povzdechl. Ať už chtěl Harryho ochraňovat před takovými věcmi co nejvíc, bylo očividně součástí nebelvírského postoje se stavět událostem čelem. Nedělalo to věci jednodušší, ale určitým způsobem to vysvětlovalo Harryho chování.

Severus se postavil, ale Harry neustoupil, nýbrž k němu přistoupil ještě blíž a objal ho kolem pasu. Severus ho pevně sevřel v náručí a jednou rukou mu uhladil vlasy na hlavě.

Harry měl ucho přitisklé k hrudi staršího muže a nechával se ukolébávat teplou náručí a uklidňujícím hlazením. Ale to, co ho uklidňovalo nejvíce, byl tichý tep Severusova srdce. Rád za tohoto zvuku usínal, ale dnes večer zjistil, že z něj dokáže načerpat i jistotu a odvahu.

Byl si jistý, že to dokáže.

O chvíli později z krbu vyšlehly zelené plameny a do kanceláře vstoupila ministryně s několika svými poradci a asi půl tuctem bystrozorů. Harry se s každým z nich přivítal a Severus všechny usadil kolem dřevěného stolu. Oba se usadili jako poslední do jeho čela. Albus dorazil také a byl usazen naproti madame Bonesové, ale ze zasedacího pořádku bylo zřejmé, že se jedná o Harryho jednání, nikoliv Albusovo, přestože byl Severus v případě potřeby připraven zasáhnout.

"Děkuji vám, že jste sem tak rychle přišli," začal Harry vlídně, ale sebevědomě. "Rád bych vás seznámil s částí příběhu, který je důvodem tohoto setkání."

Navzdory silnému nutkání všech ministerských úředníků se co nejdříve vrátit do práce a připravit se na cokoliv, co má v plánu mudlovský premiér, Harryho pevný hlas je donutil tiše sedět a poslouchat.

"Týdny předtím, než nás všechny Voldemort uspal, jsem začal mít vize. Nedokázal jsem odhadnout, jaký mají význam. Nějací ptáci mi šeptali do ucha slova, jimž jsem často nedokázal porozumět, nebo mi ukazovali obrazy, které nedávaly mně," gestem zahrnul Severuse a ředitele, "nebo nám smysl."

"Nejvýznamnější se zdála vize města, které jsem nedokázal rozpoznat. Viděl jsem v ulicích mrtvé lidi. Bylo to zneklidňující a děsivé, ale netušil jsem, co to znamená. Teď zpětně si myslím, že jsem viděl Voldemortův plán, bohužel bez dostatečných podrobností, abych tomu dokázal zabránit."

Ministryně pochopila, kam Harry směřuje - musel mít další vizi. Jeho odkaz na "ptáky" ji i všechny bystrozory ale šokoval. Vedoucí odboru pro vymáhání kouzelnického práva jí řekl o teorii magického přenosu, kterou Hermiona Grangerová zkoumá, protože jí dal svolení hovořit s bystrozory. Její projekt na ni udělal obrovský dojem.

Během jednoho nedůležitého rozhovoru před několika dny se jeden z mladších bystrozorů nahlas podivoval, jestli by kouzelný artefakt mohl při svém zničení předat svou moc. To samozřejmě podnítilo představivost ostatních. Doneslo se to i k jejím uším, takže si byla vědomá spekulací o tom, co se mohlo stát, když Odinovo oko explodovalo v Harryho ruce. Mohla být moc tohoto artefaktu přenesena na někoho jiného? A pokud ano, na koho?

Musela se zeptat. "Pane Pottere, ti ptáci, o nichž jste mluvil - mohli by to být havrani?"

Harryho překvapilo, že si tak rychle dala dvě a dvě dohromady. "Ano, madame. Domnívám se, že to jsou havrani."

Ministryně musela utišit své kolegy, kteří si začali mezi sebou zuřivě šeptat. "Zaslechla jsem teorii přítelkyně pana Pottera o tom, že kouzelná moc jednoho kouzelníka se může přenést na někoho jiného, je-li dotyčný zabit. Může se to stát také, dojde-li ke zničení silného magického artefaktu? Pokud ano, vzpomeňte si, kdo držel Odinovo oko v okamžiku jeho zničení, a připomeňte si pověsti, které se k němu váží."

Když Harry přikývl, místnost upadla do hlubokého ticha.

"Děkuji vám, madame. Nevím, jestli můžeme prokázat pravdivost teorie o zničení kouzelného artefaktu, ale tato událost byla jedním z důvodů, proč se Hermiona Grangerová do výzkumu magického přenosu sil vůbec pustila."

Nebylo to plánované, ale tato malá poznámka odstranila všeobecnou neochotu uvěřit ve vize někoho jiného než uznávaného věštce. Díky tomu, že pocházely od havranů, a s ohledem na to, co se stalo před rokem, nabyly Harryho vize okamžitě na důvěryhodnosti.

"Havrani se před pár dny vrátili, ale tomu, co říkali, jsem vlastně nedokázal porozumět," pokračoval Harry. "Až do dnešního večera. Ukázali mi tři vize." Harry jim je všechny popsal a své vyprávění zakončil slovy: "A když bylo po nich, řekli naprosto srozumitelně: Už to začalo. To bylo poprvé, kdy jsem je za celé měsíce slyšel naprosto jasně."

Ministryně se zatvářila zmateně. "Nahlásil Entwhistle něco ve svých zprávách z dohlížení na mudlovského premiéra, co by naznačovalo útok z jejich strany?" zeptala se Darmuta.

Bystrozor zavrtěl hlavou. "Ne, madam. Až dodneška bylo všechno v pořádku. Pokud něco, tak mladý Entwhistle měl dojem, že premiér podporuje spolupráci mezi mudly a kouzelníky. Dnešní informace o tom, že plánují nějakou vojenskou operaci, byla naprosto nečekaná."

Ministryně se zhluboka nadechla a podívala se na Harryho. Kdyby byla ještě bystrozorkou, důkladně by pana Pottera vyslechla. Byla od přírody podezřívavá a odmítala uvěřit různým báchorkám, dokud si je neověřila ze všech stran. Ale něco v Harryho pohledu její nedůvěru zmírňovalo. Mladý muž na ni nezíral tak, jak byl zvyklý dělat jeho manžel, a Albusovy oči postrádaly chlad neupřímnosti. Ale pod tou klidnou zdvořilostí se skrývalo něco, co nedokázala rozeznat - a netušila, jak by se měla zachovat.

"Takže, pane Pottere, vy tvrdíte, že mudlové plánují zaútočit. Jste si jistý, že se jedná o Bradavice a ne o nějaký jiný hrad?"

Harryho její otázka neurazila - sám si ji už několikrát položil. "Ano, madam. Když jsem měl tu vizi, zoufale jsem si přál poznat, kde jsem. Vynaložil jsem velké úsilí, abych se mohl otočit od zdroje útoku k jeho cíli. Byly to docela určitě Bradavice."

Madame Bonesová se podívala na Albuse. "Ochrany jsou nedotčené?"

Ředitel se pousmál. Bylo těžké uvěřit, že nikdo z ministerstva se nezajímal o ochrany na místě, kam se chystá vycestovat ministryně. "Ano, Amélie. To byla první věc, kterou jsem zkontroloval, jakmile jsem se dozvěděl o Harryho vizi. Nedošlo k žádnému narušení nebo útoku."

Ministryně zvažovala své kroky. Někde venku byli mudlové a údajně něco plánovali. Bystrozor, kterému důvěřovala, to víceméně potvrdil, a pan Potter si byl jistý, že jejich cílem je bradavický hrad.

"Myslím, že je načase, abych navštívila mudlovského premiéra a zeptala se ho na to. Myslí si Entwhistle, že mudlové plánují něco proti všem kouzelníkům nebo se jen soustředí na jedno místo, řekněme Bradavice?" zeptala se.

Členové jejího týmu byli zděšeni, že by se ministryně měla vystavit takovému nebezpečí. Darmut si ale uvědomil, že to není tak dlouho, kdy sama pracovala jako bystrozor, a to hodně dobrý bystrozor. Pokud věci půjdou z kopce, odnesou to mudlové, ne ona. Proto jí odpověděl: "Ve své poslední zprávě Entwhistle znovu píše, že premiér je stále příznivě nakloněn vzájemné spolupráci. Myslí si ale, že se snaží zbavit se temných mágů, nejspíše těch, kteří by mohli mudlům ublížit. Netuší ovšem, co způsobilo tuto změnu. Jak jsme již nahlásili, všichni z premiérovy kanceláře byli po svém odchodu domů pozdě večer povoláni zpět a od té doby něco chystají."

Madame Bonesová se rozhodla. "Vrátíme se na ministerstvo a požádám toho malého muže z obrazu, aby ohlásil mou návštěvu u mudlovského premiéra." Postavila se a ostatní z jejího týmu následovali jejího příkladu. "Je politováníhodné, že se s ním setkám právě kvůli tomuto incidentu. Se všemi těmi starostmi kolem jsem si dosud nenašla čas na to, navštívit ho dříve," dodala ještě.

"Informuj mě prosím o průběhu setkání, Amélie," poprosil ji Albus, zatímco ji doprovázel ke krbu. "Dám ti vědět, jestli se tu bude něco dít. Dokonce i když mudlové mají někoho, kdo jim prozradí, kde se hrad nachází, ochrany odrazí všechny mudlovské zbraně." Právě když jí chtěl pomoci vstoupit do krbu, uvědomil si, že tím útokem mohou mudlové ohrozit sami sebe. "Harry mi řekl, že mudlové používali nějaké stroje k dopravě - nějaký druh letadla, které nepotřebuje dráhu, tak to popsal. Netuším, co by se mohlo stát, kdyby se pokusili přistát tady - nemohou se dostat dovnitř ochran, samozřejmě, ale kdyby do nich narazili, mohlo by to jejich stroj poškodit. Budeme to muset pohlídat."

Ministryně mu za tuto informaci poděkovala, kývnutím hlavy se rozloučila s Harrym a jeho manželem, vhodila do krbu hrst letaxu a zmizela. Za několik minut byl pryč i její doprovod.

Albus si všiml, že vedle dveří stojí nervózní domácí skřítka. Jelikož se o něm nikdo z ministerstva nezmínil, předpokládal, že pro ně zůstala neviditelná. Harry si jí všiml také.

"Casablo, jsi to ty?" zeptal se, aby se ujistil, že si pamatuje její jméno.

Malá skřítka, která si nervózně mnula ruce, při vyslovení svého jména vyskočila a začala plakat.

"Ach, pan Harry Potter si pamatuje Casablino jméno! A tak laskavě ji oslovil - pan Harry Potter je pozoruhodný, milý, laskavý kouzelník!" dostala ze sebe mezi jednotlivými vzlyky. Než mohla pokračovat ve své chvále, Harry ji raději přerušil.

"Prosím, Casablo, zdá se, že se něco děje. Možná že potřebuješ říct něco důležitého panu řediteli nebo dokonce mně?" zeptal se.

Casabla se soustředila na Harryho otázku a vzpomněla si, že opravdu má znepokojující zprávy.

"Pane Harry Pottere a pane profesore řediteli Brumbále a pane Harryho Pottera milovaný manželi," - Severus se zamračil, když to uslyšel -, "Casabla dnes navštívila hrad Balmoral a slyšela, že mudlovští princové jsou velmi rozzlobení. Casabla se dozvěděla, že jejich babičku zítra navštíví někdo, kdo chce rozpoutat válku proti Bradavicím! Všichni domácí skřítkové jsou rozrušení. Nechceme, aby se některý z našich hradů ocitl ve válce, pane!" Casabla začala znovu vzlykat.

Albus se na malou skřítku usmál. "Děkuji ti, Casablo. To bylo od tebe velmi zodpovědné, že jsi nám to řekla." Skřítka se pyšně narovnala. "Slyšeli jsme o útoku a už jsme o tom informovali ministerstvo. Ale jsme ti velmi vděční, že jsi nám potvrdila naše obavy a pomohla nám tak tomuto neštěstí zabránit."

- - - - -

Asistent ministryně pověřil malého mužíčka z obrazu v předpokoji, aby navštívil svůj rám v kanceláři mudlovského premiéra a oznámil mu, že ho za malý okamžik navštíví ministryně Bonesová. Mužík nebyl nadšený, že by se měl vrátit do toho ponurého obrazu, ale znal svou povinnost a odloudal se pryč.

Když vešel do svého obrazu v Downing Street 10, povzdechl si. Tento pokoj byl tak nudný, tak typicky mudlovský! Premiér seděl jako obvykle za svým psacím stolem, ačkoliv se zdálo, že pracuje mnohem horlivěji než jindy. Podle názoru mužíčka z obrazu to byl lenoch.

Několikrát si odkašlal, než na sebe upoutal premiérovu pozornost. Jakmile se na něj muž podíval, vyřídil vzkaz: "Pozor, pane premiére. Ministryně kouzel vám oznamuje, že v příštích pěti minutách vás navštíví prostřednictvím letaxového spojení, aby se představila a prodiskutovala s vámi některé společné záležitosti."

Premiér byl tak zmaten prohlášením obrazu, jenž byl po velmi dlouhou dobu ticho, že si vůbec neuvědomil, že mužíček mluvil o ministryni. Srovnal dokumenty na svém stole a připravil se na návštěvu Kornelia Popletala.

Vtom se velký krb probudil k životu a ze zelených plamenů vystoupila dáma ve střízlivých šatech. Premiéra dokonale překvapila.

Ministryně se usmála a napřáhla ruku k pozdravu. "Dobrý den, pane premiére, jmenuji se Amélie Bonesová a jsem ministryní kouzel. Omlouvám se, že jsem si nenašla čas představit se vám již dříve, ale určitě víte, že jsme v poslední době byli velmi zaneprázdnění."

Premiér se tvářil nechápavě a tak trochu podezíravě.

"Kdo jste? Vy nejste ministrem kouzel - tím je Kornelius Popletal, a toho znám!" vyhrkl premiér a o jeden krok ustoupil.

Amélie si povzdechla. Stáhla ruku a posadila se na křesílko před premiérovým psacím stolem. "Posaďte se a já vám všechno vysvětlím."

Premiér neměl náladu na nějaké dohadování, ale ta dáma vypadala dost neškodně. Nevěděl, jak by se měl zachovat, a tak zvolil cestu nejmenšího odporu a posadil se.

"Pan Popletal již není ministrem kouzel. Nevím úplně přesně, jak k tomu došlo, ale když vás žádal, abyste vyslal vojsko k převzetí kontroly nad Ministerstvem kouzel, bylo naprosto zřejmé, že má strach, že bude zbaven své funkce. Samozřejmě že vaši vojáci nemohli naše ministerstvo najít, takže se nic nestalo, ale teprve během chaosu, který následoval, jsme zjistili, o co se pokusil. Zákon o registraci kouzelníků, který s vámi projednával, byl klasifikován jako velezrada."

Premiér byl zděšen. Určitě neměl v úmyslu prosadit něco tak protikouzelnického! Budou ho činit odpovědným za to, co se stalo? A jaké by byly následky podle kouzelnických pravidel?

Amélie pokračovala tím nejvíce uklidňujícím tónem, jaký zvládla - nechtěla oklamaného premiéra ještě více vyděsit.

"Popletal kouzelnický svět seznámil pouze s první částí zákona, která byla kritizována ze všech stran. Jenže pak byl suspendován ze své funkce a během prohlídky jeho kanceláře jsme našli další dokumenty týkající se zákona. Kouzelníci jsou imunní vůči nemocem, u kterých navrhovaný zákon požadoval očkování. Nedávalo to vůbec žádný smysl. A když jsme našli seznam přísad do očkovací látky, jimiž vám doporučil se předzásobit, jeho úmysl byl najednou zřejmý. Popletal zamýšlel nakazit v průběhu očkování celou kouzelnickou populaci kůrolezovou zimnicí. Přiměl vás, abyste se zásobili všemi potřebnými ingrediencemi tak, abyste mohli začít vyrábět lék, jakmile by ho bylo potřeba. Nevím, co všechno vám napovídal - onemocnění kůrolezovou zimnicí nebylo zaznamenáno již přes sto let, a lék, který by bylo možné z vašich zásob vyrobit, by byl silně návykový."

Premiér byl vyděšený. Měl by zvážit, zda tato žena jen nepředstírá, že je ministryní kouzel, ale portrét ji ohlásil jako ministryni. Rozhodl se jí svěřit se s tím, co mu Popletal řekl.

"Pan Popletal mi řekl, že kouzelníci se mohou chorobami z toho zákona nakazit, ale že jimi neonemocní, nýbrž že se stanou jejich přenašeči. To byl také důvod, proč navrhl očkování všech kouzelníků - mohli byste pak běžně navštěvovat náš svět, aniž byste někoho nakazili."

Amélie pokývala hlavou. "To vysvětluje, proč jste souhlasil s očkováním. Nicméně je více než pravděpodobné, že Popletal měl v plánu nakazit kouzelníky, nikoliv chránit mudly. Kornelius si chtěl upevnit pozici ministra tak, že by uvalil celý kouzelnický svět do svého područí. Chtěl každého nakazit zimnicí, která by skončila smrtí dotyčného, pokud by až do konce svého života neužíval lék. Zřejmě spoléhal na to, že přijmeme vaše zásoby léku, o němž věděl, že by vyvolal závislost a způsobil všeobecnou otupělost. Co si ale očividně neuvědomil je, že tento lék už nikdo nepoužívá. Máme k dispozici efektivnější lektvary, které nevyvolávají závislost. Sice bychom všichni onemocněli, ale neznamenalo by to automaticky upevnění jeho pozice."

Premiérovi se hrůzou orosilo čelo. Dokonce i podle jeho standardů je něco strašného, nakazit smrtelnou chorobou celou populaci jen proto, aby si udržel svou politickou moc. Pak si vzpomněl ještě na něco dalšího.

"Popletal mi také řekl, že kouzelnický svět je ovládán hrozným a velmi nebezpečným černokněžníkem! Říkal, že se proti němu musíme spojit a zabránit mu v ovládnutí celého světa a zotročení všech lidí."

Amélie se usmála. "Ach, ano, Korneliův nesmyslný strach z Harryho Pottera. Ve skutečnosti se Kornelius pokusil získat přízeň pana Pottera a jednu dobu se ho i pokoušel adoptovat, protože ten chlapec - dnes je mu už vlastně sedmnáct - je sirotek. Ale Harry o to nestál. Vidí Kornelia takového, jakým skutečně je - jako hlupáka posedlého mocí. Vyjádřil se velmi jasně, že ho nebude podporovat. Myslím, že Popletalovi došlo, že jeho dny u moci jsou sečteny. To muselo být důvodem, proč si chtěl zajistit vaši podporu."

"Ale Popletal tu dnes byl! Řekl mi to jen před pár hodinami," ohradil se premiér, který si najednou vzpomněl, že tomu nechtěl nejprve vůbec uvěřit. Akceptoval to jen proto, že mu to řekl samotný ministr kouzel.

Amélie se zatvářila překvapeně. "Popletal byl uvězněn na Ministerstvu kouzel, ale podařilo se mu asi před měsícem uniknout. Slehla se po něm zem, a my jsme usoudili, že opustil Velkou Británii. Takže se vrátil?"

"Přišel krbem, tak jako obvykle, stejně jako jste dnes dorazila vy."

"Byla jeho návštěva také předem oznámená?" zeptala se madame Bonesová, která se přepnula do bystrozorského módu.

Muž několik vteřin přemýšlel. "Teď, když jste to zmínila, nebyla. Slyšel jsem zasyčení, které ty zelené plameny vydávají, a pak vystoupil Kornelius. Řekl mi, že kontrolu nad Ministerstvem kouzel převzali jeho nepřátelé, kteří se sdružují kolem Pottera, jenž je velmi nebezpečný a touží převzít kontrolu nad celým světem. Řekl, že jediný způsob, jak ho zastavit, je zaútočit na jeho sídlo, což má být nějaký hrad ve Skotsku. Má tam jít s námi, aby nám ho pomohl najít."

Amélie horečnatě přemýšlela a zvažovala svoje možnosti.

"Nevzpomínáte si náhodou, co Kornelius říkal, když od vás odcházel? Předpokládám, že odešel přes letax - krbem?"

Premiér zadumaně přikývl a snažil se na všechno si vzpomenout.

"Něco řekl - myslím, že jsem zaslechl nějaké jméno ulice, něco na O."

Amélie by dokázala vyjmenovat tucet ulic, jejichž jméno začíná na O, ale jen v jedné z nich by se cítil v bezpečí kouzelník, který se chce vyhnout poctivým občanům a bystrozorům. Musí tu informaci rychle předat příslušnému oddělení.

"Je váš asistent, pan Martin Entwhistle, dnes večer v práci, pane premiére?" zeptala se.

Premiér slyšitelně polkl. To je další! Proč musí být všichni jeho nejlepší asistenti kouzelníky?

"Ach, ano, to je jeden z vašich lidí, že? Jeden z mých nejlepších zaměstnanců, zvládá práci za tři jiné." A po chvíli, jako by to říkal sám sobě, dodal: "Měl jsem tušit, že je to kouzelník."

Madame Bonesová potlačila úsměv, když Entwhistle přišel. Zmateně těkal očima ze svého současného nadřízeného na svou skutečnou nadřízenou a netušil, jak má zareagovat. Amélie se postavila a naznačila mu, že jeho bystrozorské zaměstnání má nyní přednost před jeho mudlovským krytím.

"Pane Entwhistle, kvůli událostem z dnešního večera jsem konečně poctila pana premiéra svou dlouho odkládanou návštěvou. Ukázalo se, že ho dnes navštívil Kornelius Popletal a požádal, aby mudlové napadli Bradavice, protože, jak Kornelius vysvětlil, Harry Potter se chystá ovládnout svět."

Mladý bystrozor byl pobouřený Popletalovou nestydatostí, s jakou překroutil pravdu o Harrym Potterovi. "Zaútočit na školu? Tohle chcete udělat?" rozhorlil se.

"Školu? To ne, hradní pevnost, takhle mi to řekl Popletal," bránil se premiér.

Protože Entwhistle vypadal velice pobouřený novinkami, jež se právě dozvěděl, Amélie se rozhodla zasáhnout. "Vlastně, pane premiére, v tom hradě sídlí Bradavická škola čar a kouzel. Vyučování ještě nezačalo, ale ve škole tráví léto mnoho studentů i se svými rodinami. Škola je dobře chráněná mnoha kouzly, která odrážejí pokusy o útok, takže s největší pravděpodobností by došlo ke zranění pouze vašich vlastních lidí. Ani byste se nedokázali dostat do její blízkosti."

Madame Bonesová pokračovala: "Navrhuji, aby se pan Entwhistle spojil s mým týmem na Ministerstvu kouzel a informoval je o Popletalovi. Ten muž pravděpodobně používá letaxové spojení v nějaké putyce v Obrtlé ulici. Lidé se tam vždy dívají stranou a nikdy by nespolupracovali s bystrozory. Popletal začal jednat a to znamená, že máme šanci ho znovu chytit a uvěznit." Ukázala na krb v premiérově kanceláři a mladý muž bez zaváhání vytáhl z kapsy nějaký prášek a zmizel v podivných zelených plamenech.

"Chtěl byste navštívit Bradavice, pane premiére? Nejsou příliš vzdálené od hradu Balmoral. Jak jsem vyrozuměla, na zítra tam máte domluvenou schůzku. Můžete se se mnou přenést pomocí přenášedla - ujišťuji vás, že je to opravdu bezpečné." Když si všimla, že premiér stále hledí ke krbu, dodala: "Používání letaxu je pro mudly - nekouzelníky, jako jste vy - poměrně obtížné. Přenášedlo je bezpečnější a mnohem pohodlnější. Pokud nebudete stále přesvědčen o hlouposti vaší plánované akce, do hodiny budete zase zpátky ve své kanceláři."

Letaxem zavolala Albusovi Brumbálovi a informovala ho o plánované návštěvě. Potom vytáhla z kapsy malý lesklý předmět, který vypadal jako stará zátka od lahve, a požádala premiéra, aby se ho dotkl. Ten se tvářil sice podezřívavě, ale byl přesvědčen, že něco tak malého jako uzávěr nemůže být nebezpečné, a tak učinil, jak mu řekla. Vtom všechno náhle zčernalo a on měl pocit, že ho něco nepříjemně sevřelo.

A pak, stejně náhle jako to začalo, bylo po všem.

Stál v místnosti, jíž podobnou ještě nikdy neviděl. Stěny byly z kamene a v oknech bylo olovnaté sklo. Kdysi na školním výletě navštívil několik polozbořených hradů a měl pocit, že v dobách, v nichž byly ještě obydlené, mohly v nich místnosti vypadat jako tato. Před ním stál starý muž v dlouhém pestrobarevném hábitu, s dlouhými bílými vousy a zvláštní pokrývkou hlavy. Docela určitě už nebyl v Londýně.

Starý muž se na něj vlídně usmál a působil přitom jako dědeček, který se vítá se svým oblíbeným vnoučkem. Premiér netušil, co si má myslet.

"Ach, pane premiére! Vítejte v Bradavicích! Ještě nikdy nás žádný premiér nenavštívil, takže jsme všichni nadšeni, že jste k nám zavítal. Děkuji vám, paní ministryně, že jste tuto návštěvu zorganizovala," řekl ten starý muž, když k nim přistoupil. Pohyboval se překvapivě hbitě na to, jak mohl být starý, a potřásl premiérovi rukou.

Amélie je představila a neopomněla vyjmenovat všechny Albusovy tituly. Ten nad tím jen potřásl hlavou.

"To je zbytečně moc detailů, Amélie. Pane premiére, můj nejdůležitější titul je ten ředitele Bradavické školy čar a kouzel. Právě se nacházíte v ředitelně. Bude mi potěšením vás provést po hradě. Rád bych, abyste se s námi seznámil - kouzelníci a čarodějky jsou totiž lidé, stejně jako vy."

Premiér si prohlídl obrazy visící na zdi. Myslel si, že ho šálí zrak, protože několik obrazů se pohnulo. Přivedlo ho do rozpaků, když ho ředitel některým z obrazů představil a jejich obyvatelé ho pozdravili.

Potom byl odveden dolů do Velké síně. Cestou potkal více pohyblivých a hovořících portrétů a také několik duchů. Stejně jako královna před několika měsíci, i on to přijal s bohorovným klidem, odpovídal na pozdravy přicházející ze všech stran, ať už od lidí nebo... něčeho jiného.

Velká síň byla zaplněna studenty vypracovávajícími své prázdninové úkoly a jejich rodinnými příslušníky, kteří se mezi sebou živě bavili, než odvedou své ratolesti do stanů. Nebyl tu takový hluk, jaký tu obvykle panoval v době jídel, ale ani tu nebylo liduprázdno.

A to bylo všechno. Byli to normální lidé, stejní jako ti, které denně vídal v Londýně. Studenti, děti příliš malé na to, aby už chodily do školy, jejich mladé matky a další. Lidé.

Potom Albus navrhl krátkou procházku po pozemcích, které byly osvětleny mnoha kouzly kvůli pozdně večernímu famfrpálovému zápasu. Premiér byl ohromen tím, že viděl lidi skutečně létat na košťatech a hrát tu nejsložitější hru. Prohlídku zakončili v kanceláři detašovaného pracoviště Ministerstva kouzel, kde se premiér setkal s Harrym a Severusem. Albus si totiž všiml, že premiéra docela zadýchalo sejít z věže dolů, a tak se rozhodl, že ho nebude trápit výstupem nahoru.

Zamračený pohled a hluboké černé oči vyššího muže vyrazily premiérovi dech. Ten muž byl děsivý, přestože se s ním ředitel Brumbál přátelsky přivítal. Poznal Harryho Pottera z televizního vysílání. Byl to menší muž se štíhlou postavou, jehož zelené oči vypadaly příliš staře na někoho tak mladého. Překvapil ho přátelský vztah mezi tím přísným mužem a Harrym a nevěděl, co si pomyslet o tom, že mu byl Severus Snape představen jako manžel toho mladíka. Nebylo vhodné, aby se na to zeptal, takže poslechl svůj diplomatický instinkt a odsunul to na pozdější dobu.

Harry mu vysvětlil, proč má Ministerstvo kouzel na škole detašované pracoviště. "Je to kvůli tomu, že jsem byl prohlášený králem. Titul s sebou nenese žádnou politickou moc nebo omezení, ale potřeboval jsem pomoci s lidmi, kteří si mě přáli kontaktovat. Poprosil jsem tedy ministerstvo a to tu zřídilo své pracoviště. Je to oboustranně výhodné."

Ministryně Bonesová považovala za důležité zdůraznit, že to neznamená, že Bradavice jsou vládní institucí. "Škola i ministerstvo vždy vyvíjeli velké úsilí v tom, že se jedná o dvě rozdílné instituce. Když byl ale pan Potter prohlášen králem, škola nebyla schopná zvládnout příval dopisů a žádostí o schůzku. Na žádost pana ředitele jsme tedy souhlasili, že zde zřídíme toto pracoviště."

Harry pak pokračoval: "Tohle je především škola, jak jste si jistě všiml. Obvykle by tu ještě bylo několik dní prázdno, než by přijeli studenti, ale kvůli všem těm nedávným událostem tu mnoho z nich strávilo prázdniny. Pozvali jsme sem i jejich rodinné příslušníky, kteří chtěli být v bezpečí hradu, a další lidi z mnoha různých důvodů. Vaši princové tu bydleli během té doby, kdy všichni ostatní ještě spali, protože je se mi podařilo probudit. Tak jsem se s nimi vlastně seznámil."

Zčistajasna se na stolku u stěny objevilo několik džbánků té nejlepší medoviny od Rosmerty a premiér leknutím téměř nadskočil. Zatímco ji upíjeli, bavili se o všem možném. Premiéra nejvíce zaujal fakt, že Harry vyrůstal v Kvikálkově, jelikož chodil do školy s někým z toho města. Chtěl také vědět, jak se Harry stal králem, když ten titul nezdědil.

Albus a Amélie byli vůči premiérovi maximálně vstřícní. Doufali, že ho tím přesvědčí, že celý ten plánovaný útok na školu je jedna velká chyba. Dokonce i Severus se zdržel svých obvykle břitkých poznámek. Sice se nedokázal tvářit laskavě, ale alespoň nedával najevo svou rozmrzelost. Centrem pozornosti byl však Harry se svým upřímným a otevřeným chováním.

Po více než dvou hodinách ministryně Bonesová vytáhla další zátku a nabídla ji premiérovi. "Jakmile vyslovíte 'Downing Street', přenášedlo vás tam vezme. Nemusíte se obávat, budete v pořádku."

Když se najednou ocitl ve své kanceláři, premiér přemýšlel, jestli se mu to náhodou všechno nezdálo. Podíval se na uzávěr ve své ruce. Docela určitě nepocházel z jakéhokoliv nápoje, který kdy pil. Ne, muselo to být skutečné.

Ztěžka se posadil do koženého křesla a zavolal k sobě jednoho ze svých asistentů. Málem vojensky napadl školu! Musí se ujistit, že útok bude okamžitě odvolán.

 

Konec léta 2 – 122. kapitola 

Odkládání neodkladného – 124. kapitola

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat