/ 8
Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101
Překlad: larkinh
Beta-reader: angie77 a Nixerwil
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+
Zatímco kouzelnický svět se zabýval naléhavými záležitostmi, jako například ujištěním se, že všichni spící budou ve stázi a tedy naživu, až se probudí, a znemožněním znovu seslat kouzlo spánku tím, že odstranili schopnost Voldemorta čerpat sílu těch, jež si označil Znamením zla, ministryně byla zaneprázdněna svými vlastními neodkladnými problémy.
Kanceláře všech, kteří přišli o křeslo ve Starostolci, byly vyklizeny, a dokumenty týkající se ministerských záležitostí vytříděny a katalogizovány. Prvotní hlášení, založená na velice rychlé práci bystrozorů, jimž byl tento úkol přiřazen, ukazovala, že Kornelius Popletal nebyl jediným, kdo by nakonec čelil sankcím. Nyní prázdné kanceláře byly uklizeny a vymalovány a připraveny pro nové obyvatele.
Z hlediska strategické perspektivy, týmy z různých oddělení Ministerstva kouzel připravily svitky s informacemi o nejnaléhavějších problémech v jejich úsecích, u nichž se očekávalo, že v několika následujích měsících budou projednávány před Starostolcem. Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů nepřetržitě pracoval na revizi každého předpisu schváleného za působení Popletala, buď pro přípravu na jeho soudní proces za zradu nebo pro usnadnění práce současnému prozatímnímu ministrovi a členům Starostolce při posuzování, jaké škody byly napáchány, aby mohli odvolat každý právní předpis, jež by byl v rozporu s blahem kouzelnické Británie.
V neděli odpoledne se ministryně Bonesová setkala jednotlivě se všemi novými členy Starostolce, aby je uvedla do jejich kanceláří, představila je zaměstnancům ministerstva, kteří budou pro ně pracovat, předala jim svitky s informacemi o nejnaléhavějších záležitostech dne a pomohla jim s nástupem do funkce, který se uskuteční na veřejném zasedání v pondělí ráno. Setkání s lady Brandovou a Valerianem Ventusem proběhlo velmi rychle a oba noví členové Starostolce se usadili v prostorách jim vyčleněných a seznámili se se zaměstnanci, již jim byli přiřazeni.
Remus Lupin měl jednu žádost jménem Nejvyššího divotvorce Albuse Brumbála, který si s ním promluvil předtím, než odešel z Bradavic na Grimmauldovo náměstí. Albus nikdy z taktických důvodů nepřijal vlastní kancelář na Ministerstvu kouzel, a proto žádal o letaxové spojení mezi Remusovou kanceláři a Bradavicemi. Toto spojení bylo požadováno kvůli Harrymu Potterovi a Severusi Snapeovi, nikoliv kvůli němu. Vzhledem k okolnostem madame Bonesová uznala, že tato výjimka ze standardních pravidel Ministerstva kouzel je přiměřená a okamžitě souhlasila s upravením Letaxu v Remusově kanceláři tak, jak bylo požadováno.
Lucius Malfoy byl úplně jiným případem. Stěžoval si na jemu přidělenou kancelář a požadoval, aby mu byla dána možnost si vybrat, neboť technicky obsadil deset křesel. Prostory těch zbývajících kanceláří byly upraveny zpět pro běžné využití ministerstvem, a proto žádné další kanceláře nebyly k dispozici. Lucius se ve své kanceláři „zasekl“ a lamentoval nad její polohou, uspořádáním, barvami na stěnách, stavem koberce – nic mu nebylo dobré. Ministryně Bonesová ho vyvedla z omylu, že by ministerstvo chtělo nebo by mohlo chtít adaptovat místnost tak, aby odpovídala jeho vkusu, a pak odešla. Lucius zavolal jednoho ze svých domácích skřítků, Hermana, a projednal s ním změnu výzdoby. Herman už dávno ovládl Luciův preferovaný styl dekorace, který mnoho lidí považovalo za nabubřelý a okázalý, ale o němž byl Lucius přesvědčen, že vyjadřuje jeho velké bohatství a pozvedává jeho prestiž v kouzelnickém světě. Herman a Lucius si prohlédli a odmítli poněkud suchopárný nábytek ministerstva. Po krátké diskusi a pečlivém měření se Herman přemístil do skladovacích prostor pod Malfoy Manor, aby vybral několik obzvláště impozantních kousků z dědictví, které měly zdobit konkrétní místa v Luciově nové kanceláři. Zatímco vybíral, stihl poslat několik dalších skřítků vymalovat stěny a jiné předělat podlahu. Druhý den ráno, poté, co umístil Malfoyovy cenné věci do čerstvě vymalované kanceláře, podnikl velmi příjemný výlet do některých z nejluxusnějších obchodů v Příčné ulici, aby dokoupil to, co ještě chybělo.
Ministryně Bonesová byla ráda, že Lucius byl posledním novým členem Starostolce, který v neděli odpoledne přišel, protože po setkání s ním opravdu potřebovala skleničku brandy. Předpokládala, že pokud Lucius obětuje práci na ministerstvu pouhou polovinu energie a pozornosti, kolik jich věnoval dekoraci své kanceláře, bude se mu dařit.
Jakmile si byl Lucius jistý, že výzdoba jeho kanceláře je plně v Hermanových schopných rukách, vrátil se do malého apartmá pod Malfoy Manor. Naneštěstí rozsáhlá část domu procházela opravami a přestavbou, jednak v důsledku Luciova vzteku, když zjistil, že nemůže odpovědět na Volání, a pak následkem návštěvy Pána Zla předešlý týden. Hodně velká část byla totiž zcela zdemolována právě kvůli oběma událostem – Luciovu běsnění a zuřivostí Temného pána, když on a Eustace Landon jen tak tak unikli Letaxem předtím, než je Pán Zla mohl chytit. Rekonstrukce už pokročila, ale vytvářela dost nepořádku, a co bylo nejhorší, i hluku.
Před několika sty lety hlava rodiny Malfoyů vybudovala malé útočiště pod Manorem, chráněné silnými kouzly, do něhož se členové rodiny mohli uchýlit, pokud se situace v kouzelnickém světě ukázala být příliš nebezpečnou nebo dokud se poměry neuklidnily. V rodině se tradovalo, že Luciův prapradědeček použil tyto pokoje během sporu s jinou čistokrevnou rodinou, ale kromě této události navštěvovali tyto místnosti pouze domácí skřítkové, kteří je uklízeli a udržovali připravené pro potřeby rodiny. V porovnání s ostatními místnostmi domu byly poněkud stísněné, ale bylo tu ticho a uklizeno. Přinejmenším měl Lucius malý apartmán pouze pro sebe. Narcissa se pravděpodobně nebude chtít vrátit, dokud nebude celý dům opraven do jeho předchozí nádhery, a dokonce i pak Lucius předpokládal, že jí bude muset dát nějakou ozdobu nebo šperk jako „dárek“, aby ji nalákal zpátky na Manor.
Lucius, podobně jako jeho kolegové, strávil nějaký čas, než šel spát, procházením pergamenů, které mu předala nebo poslala soví poštou ministryně Bonesová. Avšak na rozdíl od jeho spolupracovníků, vzhledem k jeho značným znalostem právních záležitostí a způsobu práce ministerstva, si všímal problémů, předvídal důkazy, jež bude muset předložit, a postoje, které bude muset zaujmout, a vyvodil si veškeré důsledky svých možných reakcí na všechno, co by se mohlo přihodit na zasedání Starostolce druhý den ráno.
- - - - -
Zasedání Starostolce v pondělí ráno proběhlo v ovzduší mnohem menšího napětí, než jak tomu bylo posledně, v den, kdy Harry Potter rozhodl o tom, kdo si udrží křesla získaná pomocí soubojů v době sesazení Kornelia Popletala z funkce ministra. Bylo to relativně klidné a spořádané shromáždění, s pouze malým počtem pozorovatelů – nečlenů Starostolce – na galerii. Prozatímní ministryně Bonesová uvedla členy do sněmovní místnosti, počkala, až se usadili na svá místa, a pak oficiálně zahájila jednání.
Prvním bodem bylo projednání kroků, jež by měly být podniknuty ohledně zákona o registraci kouzelníků, očividně přijatého bývalým ministrem Popletalem bez schválení Starostolce. Předtím, než mohla madame Bonesová dočíst informace týkající se tohoto bodu jednání a zahájit diskusi, byla přerušena tichým, ale vytrvalým odkašláváním jednoho pozorovatele na galerii. Když se podívala na původce tohoto vyrušování, nepřekvapilo ji, že je jím vždy nepříjemná Dolores Umbridgeová, s růžovou mašlí ve vlasech. Ministryně si rozmrzele povzdechla
„Slečno Umbridgeová, máte nějaký důvod rušit toho jednání?“
„Jako vrchní podsekretářka ministra Popletala považuji za svou povinnost se ujistit, že toto zasedání potvrdí všechny zákony náležitě schválené jeho administrativou,“ odpověděla svým jemným hlasem malé holčičky.
„Vzhledem k tomu, že nebyl nikdy pověřen podepsat tento konkrétní zákon a nikdy Starostolec neseznámil s úplným zněním zákona, je vskutku nezbytné, aby se to projednalo. Přeje si nyní kterýkoliv člen Starostolce promluvit ve prospěch ratifikace akcí podniknutých předchozím ministrem Popletalem?“ Ministryně Bonesová zdůraznila slovo „předchozím“, když položila otázku. Podívala se přes rámečky svých brýlí na shromážděné členy. Její otázka zůstala nezodpovězena.
„Dobře tedy, chtěla bych podpořit odmítnutí podniknutých kroků a odstranění zákona z našich záznamů. Původní předpoklad o povinném zápisu kouzelníků na mudlovském úřadu pro registraci obyvatelstva je jeden z těch, o kterých se domnívám, že by měly být zamítnuty. Neexistuje pro to žádný přesvědčivý důvod. Druhá část zákona zahrnující očkování, je hrubou….“
Než mohla ministryně dále pokračovat, byla znovu přerušena neutichajícím pokašláváním slečny Umbridgeové, na kterou se zle podívala. Jako by si nebyla vědoma rostoucího hněvu ministryně, Dolores opět promluvila. „Musím zopakovat, jako vrchní podsekretářka ministra Popletala a jako člen tohoto orgánu, jemuž bylo neprávem odebráno křeslo, Starostolec nemá žádné právo zrušit zákony, jež byly řádně schváleny, a musím prohlásit, že zákony prošly jeho administrativou.“
„Slečno Umbridgeová, již nadále nejste členem Starostolce a jste tu čistě jako občan. Pan Popletal byl zadržen, protože je trestně stíhán za způsob, jakým vykonával zde projednávané záležitosti…“
Zbývající část odpovědi madame Bonesové byla přerušena nyní mnohem hlasitějším, ale stále dívčím hlasem. „Ne, ne, ne! Ministr byl řádně zvolen a jednání, jež vedlo k jeho sesazení, bylo nezákonné! Vy nemáte žádné právo o těchto věcech rozhodovat! Požaduji, aby toto zasedání schválilo Korneliovy činy!“
Madame Bonesová nenašla pro Dolores Umbridgeovou nikdy žádné využití a neměla vůbec trpělivost s jejím rušivým chováním. „Bystrozoři, odveďte slečnu Umbridgeovou z této místnosti.“
Podle nadšení, s jakým někteří z bystrozorů přistoupili ke slečně Umbridgeové, se dalo soudit, že i na ně bylo během let zaměřeno mnoho jejích jedovatých poznámek. Nenechali se nijak zastrašit jejími výkřiky a povykováním, jimiž se snažila protestovat proti svému vyvedení z místnosti. „Vezměte ji prosím do cely pro předběžně zadržené v dolním patře a poraďte se se členem právního oddělení. Pokud svým chováním zde porušila nějaký zákon, budeme trvat na potrestání. Pokud ne, ujistěte se, že v budoucnu nebude mít přístup do zasedací místnosti.“
Albus Brumbál si hned všiml možných problémů, jež by toto nařízení mohlo způsobit: Starostolec byl hrdý na svou obecnou dostupnost pro kouzelnickou populaci a nikdy nevyloučil občany ze svých veřejných zasedání, nicméně to se právě teď stalo. Zároveň však našel řešení. „Omluvte mě, ministryně. Pokud smím, namísto zabránění občanovi zúčastnit se veřejného zasedání Starostolce, a tím vytvoření precedentu, jež by mohl být v budoucnosti zneužit, mohl bych navrhnout něco jiného? Protože záležitosti, které budeme projednávat, se mohou týkat probíhajícího trestního vyšetřování, měli bychom toto zasedání učinit neveřejným. Mohou se ho účastnit pouze členové Starostolce, současní nebo potenciální členové Mezinárodního sdružení kouzelníků a zaměstnanci ministerstva, jejichž přítomnost je vyžadována.“
Ministryně se na něj vděčně usmála a odpověděla. „Profesore Brumbále, toto je vskutku vynikající postřeh, máte můj dík, že jste to zmínil. Další jednání Starostolce bude tedy neveřejné. Slečna Umbridgeová se nesmí vrátit, dokud bude neveřejné zasedání trvat. Pokud bude po konzultaci s odborem pro uplatňování kouzelnických zákonů propuštěna z cely pro předběžně zadržené, smí se pohybovat pouze ve veřejných prostorách Ministerstva kouzel.“
Když utichl hluk doprovázející odchod slečny Umbridgeové, ministryně Bonesová pohlédla na galerii, aby zjistila, kdo tam ještě zůstal. Několik pozorovatelů odešlo během Doloresina vyvedení, bezpochyby proto, že to byli také prostí občané. Dále poznala jednoho člena Mezinárodního sdružení kouzelníků. A také si všimla Siria Blacka.
„Lorde Blacku, mohu se zeptat na důvod vaší přítomnosti zde?“
Sirius se postavil a věnoval Luciovi Malfoyovi pohled plný výzvy. „Můžete, paní ministryně. Zůstávám zde jako potenciální člen Mezinárodního sdružení kouzelníků. Ještě jsem nepožádal o členství, ale jsem dostatečně kvalifikovaný se jím stát. Z tohoto důvodu jsem zde dnes zůstal.“
Lucius zvedl obočí v reakci na Siriovo prohlášení. Volání se neúčastnil žádný oficiální úředník nebo veřejnost, ale informace jako tato tu a tam prosákla. Takže Black byl Volání přítomen. Navzdory všemu, včetně více než deseti let v Azkabanu, byl schopen přijmout tu čest a zaujmout své místo, zatímco Lucius zakusil frustraci a hněv zcela nepodobné všem pocitům, jaké kdy ve svém životě měl. Skutečně měl chuť hned teď něco proklít.
Madame Bonesová byla překvapena prohlášením, že je kvalifikovaný stát se členem sdružení. Znala Siria ještě před jeho pobytem v Azkabanu a vždy ho považovala za nezodpovědného a lehkovážného člověka, ačkoliv to samozřejmě nemělo nic společného s magickou silou. Věnovala rychlý pohled Albusovi, který by jako jeden z mála mohl vědět, zda je Siriovo prohlášení pravdivé. K jejímu překvapení se Albus na mladšího muže zářivě usmíval. Dobrá. Krátce pokynula hlavou Siriovým směrem a znovu se ujala vedení Starostolce při přezkoumávání nejnovějších zákonů přijatých Popletalem. Starostolec bezodkladně zrušil obě části zákona o registraci kouzelníků, zákon o certifikaci hůlek a zákon o aliančních precedentech.
Dalším bodem jednání byly petice Zimních zemí, v němž vystoupila lady Brandová. Svým hlasem, i když pouze na dálku, stál za ní její bratr. Zimní země požadovaly, aby Starostolec potvrdil převedení protektorátního statusu na Harryho Pottera (to vyvolalo šeptání mezi některými přítomnými členy) a aby jí bylo povoleno podržet si jménem Zimních zemí křeslo ve Starostolci, protože držitel protektorátu je občanem Velké Británie. Luciovi vyrazila chytrost jejího přístupu dech. Postřehl, že zatímco nikdo nechtěl lady Brandovou vyzvat ohledně jejího křesla, ona si na něj činila poněkud slabý nárok, když trvala na tom, že si ho podrží jménem Zimních zemí a nikoliv svým vlastním. Pokud by byl požádán o radu, doporučil by jí, aby si ho podržela pro sebe osobně, ale ona tu nesporně pronesla prohlášení. Ovšem šance, aby se toto prohlášení stalo precedentem přinášejícím problémy, byly téměř nulové – Británie neměla mnoho protektorátů a pravděpodobnost jejich převedení z ministerstva na jednotlivce byla velmi malá.
Madame Bonesová promluvila jako první. „Nikdy jsme nepřijali zástupce ve Starostolci ze země, která nebyla protektorátem Velké Británie.“
Lucius si všiml malého zamračení na Albusově tváři. Pokud by měl dodatečné informace o tom, co lady Brandová zamýšlela předložit na zasedání, mohl si soukromě promluvit s ostatními ministry a pokusit se zabránit veřejnému projednávání. Ať už z jakéhokoliv důvodu, podklady pro jednání se zmiňovaly pouze o několika věcech vztahujících se k Zimním zemím. Setkal by se s lady Brandovou později, aby s ní prodiskutoval více politický přístup, ale tato žádost vyžadovala jeho podporu nyní.
„Nevidím žádný problém spojený s tímto požadavkem. Pokud protektorát Velké Británie převede svůj status na občana Velké Británie, jehož uzná za svého krále, ale tento protektorát si stále přeje účastnit se jednání Starostolce, můžeme mu vyhovět. Vztah mezi občany kouzelnické Velké Británie a občany země, která je pod protektorátem občana kouzelnické Velké Británie, je takového rázu, že jejich vzájemné zájmy jsou nejlépe ochráněny tímto uspořádáním. Navrhuji, abychom s touto žádostí souhlasili.“
Poté už byl požadavek lady Brandové rychle schválen. Lady Brandová dále žádala, aby byla ustanovena komise, která by revidovala obchodní smouvy se Zimními zeměmi, čímž potvrdila Luciovi jeho domněnku, že souhlas s křeslem ve Starostolci pro vyslance Zimních zemí ponese bezprostřední výhody. I ta byla rychle vytvořena, když Lucius i Albus přikývli.
Její poslední žádostí bylo oprávnění přesouvat válečníky Zimních zemí přes britské území, pokud by si Harry Pottor vyžádal účast v boji. Šepot, který znovu vypukl, byl nyní hlasitější, a z několika míst bylo dokonce slyšet slovo „invaze“. Kdyby Albus ihned nepromluvil, mohl by se změnit na dost silný neslouhlas. „Paní ministryně, toto je plně v souladu s naším potvrzením lady Brandové jako držitele křesla ve Starostolci jménem Zimních zemí. Nyní jsou pokládány za protektorát, pouze bez přímého vztahu s Velkou Británii. Věřím, že jste informovaná o současném táboře bojovníků ze Zimních zemí na pozemcích Školy čar a kouzel v Bradavicích. Považujeme je za více než vítané hosty; poskytli velmi ceněnou dodatečnou ochranu pro všechny obyvatele hradu. Tuto žádost podporuji. Nepředstavuje to invazi, ale limitované právo přístupu pro dobro všech našich občanů.“
Albusův zásah v její prospěch efektivně potlačil šeptání. Sice několik malých rozhovorů, udržovaných spíše pro případ, že by se později něco nevyvedlo, pokračovalo, ale žádné vážné námitky nebyly vzneseny, a tento požadavek byl také schválen.
Další bod jednání byl v informačních materiálech jen zcela nejasně popsán – práva upírů a vlkodlaků. Nebylo to ani zdaleka tak jednoduché a přímočaré, jak si navrhovatel představoval. Remus Lupis se postavil, aby přednesl svůj návrh - aby zákony, přijaté před čtyřmi sty lety a odebírající postiženým vampirismem a lykantropií plná občanská práva, byly okamžitě odvolány. Lord Aventine ho sledoval se zájmem; přesto, že se s ním o tom mladší kouzelník vůbec neporadil, odvolání těchto starých zákonů zcela podporoval. Nicméně nebyl nijak překvapen, když Lucius přišel okamžitě s protinávrhem. Remus určitě nerozuměl složitosti kouzelnického práva tak dobře jako Lucius. Lord Aventine byl přesvědčen, že Lucius bude stát na jejich straně, přesně jak ho pověřil Harry Potter.
„Paní ministryně, pane Lupine a členové Starostolce, mohu navrhnout lehce odlišný postup? Samotné odvolání těchto dvou zákonů nepřinese to, co můj kolega očekává. Pokud jsou zákony v platnosti tak dlouhou dobu, jako tyto dva, najde se mnoho jiných, které mají stejný dopad nebo se na ně odvolávají. Věřím, že to, co potřebujeme, je důkladné prostudování kouzelnického práva ve vztahu k upírům a vlkodlakům tak, aby všechna stanoviska zákonů, jež tyto dvě skupiny odlišují od ostatních členů kouzelnického světa, byla identifikována a pochopena. Potom můžeme navrhnout zrušení a změny, které obnoví právní status upírů a vlkodlaků, jež jim dříve náležel, a teprve pak můžeme zrušit tyto dva klíčové zákony. Aby bylo všechno uděláno správně a dosáhlo se záměru mého kolegy, odhaduji, že budeme muset zvážit zrušení nejméně stovky zákonů, jež byly přijaty během staletí od doby schválení dvou zmíněných zákonů, a pravděpodobně několik set dalších bude potřebovat změnit. Rád budu komisi Ministerstva kouzel předsedat a zvu lorda Aventina a pana Lupina, aby se zúčastnili kompletního studia tohoto problému a vypracování úplného návrhu. Vzhledem k tomu, že tato práce vyžaduje znalosti, jež nejsou ministerstvu k dispozici, zajistím spolupráci lidí s potřebnými vědomostmi na své vlastní náklady.“
Lord Aventine se tvářil velmi zmateně. Naprosto pochopil, co Harry Potter udělal, když nabídl Luciovi Malfoyovi šanci získat křeslo ve Starostolci, ale vidět toho muže v akci bylo víc, než co skutečně očekával. Malfoy byl perfektní politik a očividně věděl o kouzelnickém právu víc než dost, vzhledem k tomu, že většině jeho obchodních transakcí se dařilo právě díky tomuto kouzelnickému právu.
Albus Brumbál, také potěšen vývojem situace, se usmíval a v očích se mu blýskaly jiskřičky. Remus měl výhrady ohledně upřímnosti Luciovy podpory jeho věci, ale musel přijmout narážky od mnohem protřelejšího Aventina a mnohem zkušenějšího Brumbála. Oba se zdáli být nadmíru nadšeni, takže odložil stranou své obavy a přikývl. „Oceňuji a vážím si podpory lorda Malfoye v tomto úsilí. Jsem si jistý, že jeho odborná způsobilost nám umožní přijmout takové změny, jež, jak věřím, potřebujeme.“ Neměl vůbec nervy na to, aby se teď podíval Siriovi do očí; byl si jistý, že jeho přítel se na něj dívá jako na blázna a nebyl si jistý, jestli by ho svým upřeným pohledem nezmátl.
Remus zůstal stát a na tázavý pohled ministryně Bonesové znovu promluvil. „Paní ministryně, mám ještě jednu věc, kterou bych zde chtěl předložit. Osobně i jako člen Starostolce jsem velmi znepokojen bezpečností a blahobytem Harryho Pottera a Severuse Snapea, pokud by považovali za nezbytné osobně navštívit Ministerstvo kouzel z jakéhokoliv důvodu. Při jejich poslední návštěvě doslova tucty kouzelníků stály v řadě v jedné z chodeb, aby hodili rukavici před lorda Snapea. Ačkoliv pravidla našeho světa stanoví, že lord Snape je vázán svou ctí akceptovat tuto výzvu a účastnit se souboje s tím, kdo rukavici hodil, považuji za naprosto hanebné, aby se jeden muž musel probojovat skrze tucty vyzyvatelů. Naštěstí lord Black souhlasil s tím, že mu bude sekundovat. Oba dva jsou schopní duelisté, ale byl jsem znepokojen tím, že takovéto hanebné chování je tolerováno mezi zdmi Ministerstva.“
„Rád bych dodal, že Harry Potter se cítil podobně. Zuřil, když našel svého partnera bojovat o život před dlouhou řadou čekajících vyzyvatelů. Odpovědí lorda Pottera byla poněkud ohromující ukázka bezhůlkové magie, která doslova smetla všechny vyzyvatele v chodbě a způsobila jedno úmrtí a vážná zranění u nejméně osmi duelistů, když byli vrženi proti stěně na konci chodby, a to nezmiňuji rozbité mramorové dlaždice. Více znepokojující než možnost zranění vyzyvatelů lorda Snapea nebo poškození prostor ministerstva je možnost zranění jeho samého, k němuž by u mladého muže, kterému je pouhých šestnáct let, mohla bezhůlková magie takového rozsahu vést. Jsem si jistý, že lord Malfoy by dokázal ještě vylepšit to, co se chystám navrhnout: v zájmu bezpečnosti lordů Pottera i Snapea, stejně jako v zájmu ministerstva mít k nim přístup a v zájmu jejich ochoty účastnit se osobně jednání zde konaných, navrhuji, aby souboje, jiné než z důvodu získání křesla ve Starostolci v době, kdy není ve funkci žádný ministr, byly v prostorách Ministerstva kouzel a jeho bezprostředním okolí zakázány.“
Pro jednou nemohl lord Malfoy na Remově legislativním návrhu nic vylepšit. Návrh byl okamžitě schválen.
- - - - -
Jakmile zasedání Starostolce skončilo, Albus v tichosti vyhledal ministryni Bonesovou, aby ji informoval o dění v Bradavicích. Madame Bonesová ho dovedla do své kanceláře a zavolala dva ze svých důvěryhodných poradců, kteří se k nim připojili.Albus poznal a pozdravil vedoucího oddělení bystrozorů Maxwella Darmuta, a byl představen mladšímu kouzelníkovi, zavalitému nervóznímu člověku s řídnoucími tmavými vlasy, Malcolmu Merrinovi.
„Paní ministryně Bonesová, jak víte, v současné době pracuje v Bradavicích skupina na vyřešení stávající situace. Chceme udržovat ministerstvo obeznámené s tím, co děláme. Možná jste slyšela, že Harry Potter, Severus Snape, Hermiona Grangerová a já jsme vynašli kouzlo na odstranění Znamení zla z předloktí Voldemortových přisluhovačů. Odstranění nemá pouze kosmetický význam – kouzlo úplně přeruší spojení mezi Voldemortem a jeho Smrtijedy, takže je nemůže přivolat a nemá ani přístup k jejich magii.“
Malcolm, který sebou zřetelně trhnul, když Albus nahlas vyslovil Voldemortovo jméno, promluvil, jako by ho to obtěžovalo. „Jsme ve velmi složité situaci; jste si jistý, že se vyplatí jednat s Vy-víte-koho nohsledy a plýtvat úsilím na jejich Znamení zla, když je tolik jiné práce, kterou je třeba udělat?“
„Harry byl velmi znepokojený tím, že pokud bychom nepřerušili toto spojení, Voldemort by mohl znovu seslat kouzlo spánku. Při Volání zjistil, že mnoho z nejmocnějších čarodějek a čarodějů světa přijalo Znamení, a tím dalo svou sílu Voldemortovi k dispozici. Jedná se proto o důležitý problém. Mudlové již spí, takže by musel uspat pouze kouzelníky, a tentokrát by kouzlo bylo bez stázové komponenty. My bychom byli ti, kteří by zemřeli.“
Darmut se na svého kolegu díval s opovržením, očividně reagoval na neomalenost obsaženou v položené otázce. „Myslíte si, že Vy-víte-kdo už ví o tom, co jste udělali?“
„Harry si je jistý, že Voldemort ví, že se jeho plány zhatily, jen možná neví všechno. Předpokládáme, že se už dozvěděl i o přerušení spojení a že začne s verbováním nových členů a u ostatních znovuvytvoří Znamení zla. Jak jsem pochopil, hodně Smrtijedů ztratilo své iluze, když zjistili, že je Voldemort využil, odčerpal jejich sílu a zabránil jim odpovědět na Volání. Může zjistit, že mnoho bývalých Smrtijedů odmítne podruhé akceptovat Znamení. Bude nějakou dobu trvat, než znovu vytvoří síť lidí ochotných postoupit mu svou moc a přijmout Temné znamení, teď, když vědí, jak funguje.“
„Jaký je pravděpodobný dlouhodobý důsledek vaší akce, Albusi?“ zeptala se ministryně Bonesová.
„Už se nemusíme zabývat negativní stránkou jeho bojového plánu. V současné době by v důsledku Voldemortova původního plánu byli doslova všichni mudlové na světě mrtví a podstatná část kouzelníků také mrtvá nebo umírající. Očividně měl v úmyslu probudit včas pouze malý počet svých následovníků, aby zůstali naživu. Tento plán jsme překazili. Harry a jeho tým v Bradavicích budou pravidelně každých pár dní sesílat své kouzlo různými směry, takže dokonce i ti, kteří přijmou Znamení nyní, ho nebudou mít dlouho.“
„Nějaké nápady, co by Voldemort mohl zkusit příště, profesore Brumbále?“ zeptal se Darmut a přemýšlel, s čím on a jeho bystrozoři budou muset bojovat nyní.
„Ach ano, to je klíčová otázka. Myslím, že se musíme podívat zpět do historie, abychom zjistili, kam by toto pravděpodobně mohlo v nejbližší budoucnosti vyústit. Můžeme samozřejmě očekávat obvyklou krutou bezohlednost vůči osobám a majetku. Ale měl jsem velmi zajímavý rozhovor s Augustou Longbottomovou, která byla bystrozorem před více než šedesáti lety, a shodli jsme se na tom, že bychom měli vzít do úvahy obdobný případ z minulosti, a to vzestup Gellerta Grindewalda.“
Zaměstnanci ministerstva si vyměnili významné pohledy. Žádný z nich nebyl dost starý, aby Grindewalda zažili, ale každý znal jeho příběh.
„Tenkrát to bylo naposledy, kdy byli vyvoláni démoni, než se do toho pustil Voldemort, pokud si dobře vzpomínám. Gellert se spoléhal výhradně na používání všech druhů černé magie, donucovacích kouzel, magických pout, magického mučení. Zažili jsme bezohledné únosy a vraždy, jak kouzelníků, tak i mudlů, aby donutil lidi přijmout jeho rozkazy. Než zemřel, pokusil se dokonce převzít vládu.“
Ministryně Bonesová se s úzkostným výrazem ve tváři zeptala: „Myslíte si, že Korneliovy akce byly součástí plánu Vy-víte-koho? Nemohl být pod Imperiem, když se pokoušel podrýt autoritu ministerstva?“
„Ne, myslím, že Kornelius se pokusil o zradu sám.“ Albus se podíval na Darmuta, který to ihned potvrdil, a pak pokračoval „Kornelius použil některé z nejpropracovanějších způsobů odhalování kleteb, známých našemu světu, způsobů, jež se vždy osvědčily hlavně při odhalování jakýchkoliv donucovacích kouzel, a jsem si jistý, že bystrozoři a další, kteří s těmito kouzly přijdou v rámci své práce do styku, by je brzy objevili. Jednání našeho bývalého ministra bylo pro Voldemorta výhodné, ale nebylo součástí jeho plánů.“
„Gellert měl lstivost, kterou Voldemort očividně ztratil. Mnoho z těch, kteří byli ovlivněni Gellertovým programem, plně nepochopili dopad toho, co skutečně zamýšlel, dokud nebylo téměř pozdě. Podobně Voldemort hlásal myšlenky, se kterými někteří souhlasili, ale teprve nyní se plně projevil. Všichni rozumí jeho konečnému cíli a tomu, jak ho chce dosáhnout. Ti, kteří se k němu teď připojí, tak učiní s rozmyslem. Bude jich méně, ale budou velmi oddaní jeho věci.“
Malcolm ztichl. Jeho samolibost odcházela s tím, jak si začal uvědomovat závažnost situace. Albus se ptal sám sebe, jakou roli má tento mladý muž pro ministryni Bonesovou – rozhodně se zdál být nejhůře informovaný ze všech na tomto setkání. Ale Darmutovi docházelo, co mělo dále přijít. „Takže další fáze jeho boje bude plná násilí a zla, vykonávaného lidmi oddanými tomu, co dělají a lhostejnými k újmě, jež způsobí.“
Albus s velmi smutným výrazem přikývl. Tím bohužel všechno potvrdil.
Ministryně Bonesová si na něco vzpomněla. „Vybavuje se mi, že jsem někde četla, že Gindewald byl docela zběhlý ve vyvolávání démonů.“
Albus souhlasil. „A můžeme také očekávat obvyklé útoky jeho Smrtijedů. Nebudou moci se spojit ve velkém množství, ale individuálně budou schopni použít svou nemalou sílu a zaútočit na nás.“
- úsměvem pokračoval. „O tomto jsme s Augustou diskutovali. Byla zapojená do boje proti Gellertovi a je dost zručná v některých obranných zaklínadlech, která budou nyní pravděpodobně potřeba, teď, když tu máme nového černého mága aspirujícího na ovládnutí světa. Tato zaklínadla už mnoho lidí nezná. Souhlasila, že povede v Bradavicích nový kurs.“
Malcolm zprudka odpověděl. „Neviděli jsme žádné osnovy pro nový předmět – stále se od vás očekává, že budete postupovat podle standardního sylabu pro NKÚ a OVCE!“
„Kurs paní Longbottomové není součástí standardních osnov. Pouze vybraní studenti, kteří mají zvláštní nadání nebo zájem o tuto oblast, budou pozváni, aby se jejího vyučování účastnili. Rádi zorganizujeme lekce pro členy tvého bystrozorského týmu, Maxwelle, a pro ostatní ministerské úředníky, kteří by mohli mít prospěch z opakování znalostí z této opomíjené oblasti. Také bychom tato kouzla rádi zpřístupnili veřejnosti, a Harry též navrhl, že bychom mohli pozvat některé mocné čarodějky a kouzelníky z jiných států, aby navštívili Bradavice a zapojili se.“
Malcolm vypadal, že ho tyto zprávy znepokojily, a naklonil se k ministryni Bonesové. „Tohle nemůžeme dovolit, paní ministryně! Nemůžeme dopustit, abychom omezili posily a výcvik, které můžeme potřebovat při ochraně naší země před Vy-víte-kým. Přece jen máme všechny důvody myslet si, že své akce bude soustředit sem.“
„Jsem tím také znepokojen, profesore Brumbále,“ přidal se Maxwell. „Myslím, že se nejdřív musíme zaměřit na nás a ujistit se, že jsme udělali všechno, co jsme mohli, pro naše vlastní lidi, a teprve potom se o to podělit s ostatními.“
Albus se podíval na ministryni Bonesovou, aby odhadl její reakci. Vypadala zamyšleně, jako by zvažovala agumenty svých poradců. „Bude to neveřejný kurs, pouze pro zvané, a naše pozvání jsme rozšířili i na ministerstvo, abyste mohli poslat kohokoliv, u něhož se domníváte, že jeho znalosti budou mít pro naši společnost největší přínos. Vím, že pan Potter bude trvat na tom, abychom pozvali i ostatní, ale chtěl jsem, abyste o tomto věděli.“
Ministryně Bonesová tím vůbec nevypadala pobouřeně; spíše se zdálo, že ji potěšilo, že Harry zaujal pevnější stanovisko a tím ministerstvo zprostil nutnosti obhajovat jeho rozhodnutí.
- - - - -
V Bradavicích si zatím Harry užíval skoro normální pondělí.
Se Severusem si vychutnali své ranní nápoje – Severus kávu a Harry čaj – a políbili se před tím, než odešli do Velké síně na snídani. Bylo to tak přirozené, tak normální, a to ho povzbuzovalo.
Studenti u nebelvírského stolu se jako obvykle hlučně bavili o všem možném. Byly slyšet klebety, hádky i znepokojené rozhovory o nadcházejících hodinách. Hermiona si opakovala učivo z přechozích hodin a její snaha, aby si Harry a Ron také začali opakovat látku z přechozího týdne, se nesetkala s úspěchem. Ron, Dean a Seamus se bavili o znovuzavedení famfrpálu, teď, když bylo hřiště opravené, a Neville se pořád ještě děsil toho, že ho jeho babička udělala ve svém kursu asistentem.
Harry se usmíval, když si mazal kousek toastu máslem a jedl své cereálie. Takhle měl vypadat život šestnáctiletého studenta v Bradavicích. Mohl šťastně odložit absurditu toho, že byl požádán, aby urovnal blázinec na ministerstvu a jednal se všemi těmi zahraničními vyslanci, a všechny ty ostatní věci, jež se během minulého týdne staly součástí jeho života. Hermiona si právě teď dělala domácí úkoly a nesnažila se zoufale vymyslet kouzlo, které by vyřešilo problém, jenž zůstal nevyřešený mnoho let před jejím narozením, totiž kouzlo na odstranění Znamení zla. Podíval se k učitelskému stolu a usmál se, když uviděl Severuse znechuceně se dívat na profesorku McGonagallovou – nebylo tohle normální?
„Čemu se směješ, Harry?“ zeptal se Ron.
„Ničemu. Jen se rozhlížím kolem a všechno se zdá být zase normální. Mluvení o normálních věcech. Hermiona zběsile si před hodinou opakující učivo. Chybělo mi to.“
Hermiona protočila oči, když zaslechla popis jejího opakování, a praštila Harryho rolí pergamenu, který četla. „Vážně, přeji si, abyste si aspoň pár minut opakovali látku z minulé hodiny. Profesorka McGonagallová to už nemusí znovu probírat, a o to těžší bude dnešní hodina.“
Harry se široce usmíval. Ano, věci se konečně zase dostávají do normálu. Nikdy nevěděl, jak dlouho v jeho životě normálnost vydrží, proto se naučil si ji vychutnávat, dokud může. Usmíval se, i když se všichni zvedli a šli na hodinu přeměňování.
Odjezdy a příjezdy - 89. kapitola