Hodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 

Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101

Překlad: larkinh
Beta-reader:  angie77 a Nixerwil

Párování:  Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+

Neděle byla dnem odjezdu pro mnohé z těch, kteří před méně než týdnem přijeli do Bradavic hledat ochranu.

Většina kouzelnických komunit již fungovala více méně normálně. Samozřejmě na mnoha domech bylo ještě potřeba opravit škody, které vznikly, když jejich obyvatelé usnuli, ale tam, kde bydlelo více kouzelnických rodin pohromadě, se pocit bezpečí vrátil překvapivě rychle. Také čarodějky a kouzelníci žijící na nejodlehlejších místech usoudili, že je pro ně bezpečné vrátit se domů, zejména když stavení byla chráněna nejmodernějšími kouzly. Pobyt v hradu obklopeném nejsilnějšími ochrannými kouzly světa a chráněném nejmocnějšími čarodějkami a kouzelníky, nehledě na Vikingy ze Zimních zemí utábořené hned vedle hradu, mohl dát lidem pocit bezpečí, ale skutečnost byla taková, že tu bylo hlučno a přelidněno. Mnoho lidí prahlo po návratu do svých vlastních tichých životů.

Celý kouzelnický svět se chystal obnovit své normální fungování hned další týden. Hradem se nesly zprávy, že studentům začne v pondělí vyučování. Jejich rodiny, které se těšily z neplánovaného shledání, si uvědomily, že všichni žáci budou brzy zaneprázdněni svými studijními povinnostmi. Ministerstvo kouzel zrychlilo také záchranné a obnovovací akce a žádalo všechny své zaměstnance, aby od příštího týdne opět pracovali na plný úvazek. Přestože cestování Letaxem na ministerstvo bylo stejně pohodlné z Bradavic jako z jakéhokoliv jiného místa, vědomí, že opět musí být v práci celý den (a někdy i déle), vyvolalo u lidí silnou potřebu trávit hodiny volna v klidu a pohodě, kterou nebylo možno v přeplněném hradu uspokojit.

Dokonce i motáci se připravovali k odchodu. Podle očekávání mnoho z nich mělo pečovat o velký počet mudlů, uložených v různých budovách k bezpečnému spánku. Jiní, převážně ti se zvláštními dovednostmi a znalostmi mudlovského světa, byli potřeba při obnově jeho infrastruktury. Ne všechno přestalo fungovat, ale mohlo by, a brzy, pokud se někdo nepostará o údržbu. Jiné části infrastruktury nepracovaly tak, jak by měly, a ty potřebovaly rychle opravit.

Arthur Weasley se přichomýtl k rozhovoru několika motáků a kouzelníků, kteří část svého života strávili mezi mudly. Dohadovali se o něčem, co mu znělo naprosto mysticky - o opravě energetické sítě. Svými nadšenými otázkami pobavil mnoho z těch, kteří považovali za samozřejmost, že když otočí vypínačem na stěně, rozsvítí se světlo. Tohle byl muž, jenž mohl pomocí své magie vykonat mnoho výjimečných věcí, a přitom byl tak vzrušený vypínači!

Ať už byla příčina jakákoliv, letaxová síť a místa za hradními zdmi vhodná pro přemisťování pomocí přenášedel dnes byla velmi vytížená.

Když se Hermiona připojila na oběd ke svým rodičům, aby se s nimi rozloučila, bylo ve Velké síni již o jednu řadu stolů méně. Michael a Anna seděli vedle sebe, jejich dcera byla na druhé straně stolu a nakláněli se k sobě, aby na tomto rušném místě mohli vést alespoň trochu soukromý rozhovor.

„Ach zlatíčko, hrozně rádi jsme strávili nějaký čas v bradavickém hradě! Ta kniha o jeho historii, kterou jsi nám půjčila, ta, která se sama doplňuje, byla nedocenitelná. Nikdy bych si nepomyslela, že tohle zažijeme,“ řekla Anna.

„A kniha o historii kouzelnického světa, kterou nám dal k Vánocům Severus, je další z knih, o nichž bych nikdy neřekl, že je kdy budu potřebovat,“ dodal Michael.

Hermiona se šťastně usmála. Nikdy ji nenapadlo, že by mohla sdílet své zážitky z Bradavic se svou rodinou. Zjištění, že její rodiče jsou motáci a že sem mohli přijet, bylo víc, než v co se odvážila kdy doufat. „Jsem nadšená, že jste mohli navštívit Bradavice a seznámit se s některými z mých přátel. Já vím, že jste jich pár viděli minulé Vánoce v Brlohu, ale to není stejné jako být tady. Škoda, že jsem s vámi nemohla strávit víc času. Byl to tak náročný týden.“

Michael a Anna byli sami dost zaneprázdnění pomáháním na ošetřovně, protože tu využili lékařský výcvik, kterým prošli, ještě když studovali na dentisty. Měli jen neúplnou představu o tom, co dělala Hermiona, ale od profesora Brumbála slyšeli, že je součástí malé skupiny (zahrnující ředitele a Severuse), jež objevila několik důležitých kouzel. Šance být s ní v její škole jim umožnila vidět, že je do tohoto podivného světa zapojená v takové míře, které nebudou nikdy rozumět.

„Stejně to bylo krásné. Vyprávěla jsi nám o obrazech, jež se hýbají, ale dokud mi ten starý muž na obraze nad schodištěm nepopřál hezký den a nepochválil mi šaty, nemohla jsem úplně pochopit, co to znamená. A duchové. Musím přiznat, tvůj otec i já jsme se trochu báli, když jsme o nich slyšeli, ale hezky jsem se pobavila s Šedou dámou- procházela několikrát kolem a jednou dokonce přivedla svého kolegu v těch zajímavých staromódních šatech - sira Nicholase, myslím. Úžasní lidé.“

„Setkali jsme se i s tvými dalšími přáteli a učiteli, což bylo také velmi milé. Minerva nás jeden večer pozvala na skleničku a my jsme strávili příjemný čas s ní a několika dalšími profesory. Pořád mě ohromuje, když vidím lidi přeměňovat věci do jiných věcí přímo před mýma očima nebo hýbat věcmi pouhým mávnutím hůlky. A Minerva se přeměnila na kočku! A zlato, skutečně si nemyslím, že bych rozuměl vší té magii, kterou děláš, ale sledovat to velké kouzlení, jak jste všichni poslali to světlo do země, to bylo něco. Nemyslím, že bych na to mohl někdy zapomenout. Ty jsi určitě někdo s velkým N, koho ostatní vyhledávají kvůli jeho názorům a pomoci, a jsem za to na tebe opravdu hrdý.“

Michaelův pohled plný obdivu, který své dceři věnoval, odpovídal výrazu tváře jeho ženy. Hermiona skoro skákala radostí. Jednou z nejdůležitějších věcí v jejím životě bylo, aby na ni mohli být rodiče pyšní, a proto byla moc ráda, když pochopili tento svět a uvědomili si, že dělá věci, na něž mohou být hrdí.

„Takže, kde budete bydlet v Londýně? A víte už, co budete dělat?“

„Oba dva budeme pracovat v nemocnici u Svatého Munga. Myslím, že tam přijali několik zraněných nebo nemocných mudlů a potřebují pomoci s diagnózou a vysvětlit mudlovský přístup k léčbě. Správce nám řekl, že pro dobrovolníky vytvořili malé byty, zatímco tam budou pracovat. Myslím, že říkal, že jsou připojeny k nemocnici. Bylo nám řečeno, že mezi nimi a Bradavicemi je magické spojení, Letax, že? Ale protože nejsme na tento druh cestování zvyklí, správce nám doporučil, abychom většinu času bydleli tam.“

„Slyšeli jsme o těch večerních programech určených motákům, kteří se poprvé setkali s magií, a chtěli bychom se jich zúčastnit. Dáš nám vědět, kdy se budou konat? Možná bychom se mohli s tebou navečeřet a pak jít na přednášku,“ navrhl Michael. Hermiona s úsměvem přikývla.

Její matka se k ní naklonila, znamení, že chce slyšet nějaké drby. „Řekni mi, jak se daří tvému kamarádovi Harrymu? Slyšeli jsme všechny ty řeči o tom, že je král. Jak to zvládá?“ Hermiona se musela zasmát; její matka si nějaké ty klevety prostě nedokázala odpustit, ale nechtěla, aby to ostatní zjistili.

„Jde mu to dobře, mami. Jeho rodina a přátelé jsou tu pro něj a to je to, na čem mu nejvíce záleží. Všichni mu pomáháme zvládnout všechny ty věci, o nichž ostatní předpokládají, že udělá. Myslím, že se mu líbí, když se snažíme zařídit okolnosti tak, aby byly pokud možno normální.“

„Slyšel jsem někoho říkat, že jsi Harryho naučila nějaká kouzla, která pak použil,“ zapojil se Michael do jejich soukromého rozhovoru.

„Věřte tomu nebo ne, to, že nepocházím z kouzelnického světa, se ukázalo jako výhoda. Našli jsme knihy s prastarými kouzly a já jsem je v nich objevila a učila jsem je Harryho a Rona, ale když jsme je zkoušeli, fungovaly jenom Harrymu. Jedno z těch zaklínadel je popsané v nejznámějších kouzelnických pohádkách. Našla jsem kouzla, která podle těch příběhů může použít jenom král, ale to jsem nevěděla, takže jsme je vyzkoušeli. Ukázalo se, že ty pohádky se zakládají na pravdě. Harry byl jediný, komu ta kouzla fungovala, protože je králem. A spolu s ostatními profesory jsem zkoumala starobylé texty, které Harry přeložil, a našli jsme v nich zaklínadla, jež jsme později také použili.“

„Musím uznat, že mě trochu šokovalo, že je ženatý s profesorem,“ dodal Michael.

„Hodně lidí tím bylo překvapeno. Je to dlouhý příběh. Harry musel uzavřít sňatek hned na začátku školního roku, protože ministr kouzel ho chtěl adoptovat a vzít pryč z Bradavic. Profesor Brumbál má starověký artefakt, kterému se říká Kámen manželství a o kterém se předpokládá, že umí najít spřízněnou duši. Když vyslovil Harryho jméno, Kámen ukázal profesora Snapea. Každý byl zděšený, ale profesor Brumbál byl naopak potěšen. Zní to zvláštně, ale myslím, že jim to spolu docela dobře funguje. Myslím, že postupně odhalují opravdové city vůči sobě navzájem - nevylučuji, že se do sebe zamilují. Harry vždycky toužil mít vlastní rodinu. Vypadá to, že ji u Severuse našel, a navíc má teď i Siria a Rema. Je to docela pozoruhodné.“

„Když mluvíme o Removi - není teď členem vaší vlády?“ zajímal se Michael.

Hermiona se usmála. „Slyšel jsi dobře. Ministerstvo bylo absolutně mimo kontrolu minulý týden, probíhaly na něm všechny možné potřeštěnosti, a výsledkem bylo, že někteří členové Starostolce byli podle nějakých starodávných pravidel nahrazeni někým jiným. Jedno místo ve Starostolci obsadil jeden z nejstarších vlkodlaků, který byl tak ohromen zprávami o Remově vyléčení, že ho určil jako svého dědice a to místo Removi nabídl. Už jsem vám v dopise psala, že Remova lykantropie byla vyléčená. Profesor Snape pro něj uvařil lektvar podle knihy, kterou mu dal Harry. Viděli jste profesorku McGonagallovou se přeměnit v kočku? Tak Remus se teď může libovolně transformovat v obrovského vlkodlaka!“

Michael a Anna si vyměnili pohled. Tenhle svět je divnější, než by si kdy pomysleli, a jejich dcera se s tím vším přesto dokáže vyrovnat.

Anna měla ještě jednu otázku, jak matky obvykle mívají. „A co tvůj přítel Ron? Jak se jemu daří? Jak to s vámi vypadá?“

Bohužel, tohle byl jediný citlivý bod během jejich jinak příjemného oběda. Z  Hermioniny odpovědi zaznělo trochu zklamání. „Ronald musí ještě trochu vyrůst. Je to milý člověk a doufám, že budeme mít společnou budoucnost, ale on je občas tak nesmělý. Nedávno jsme měli nějaké nedorozumění, to je všechno.“

„Vypadá jako příjemný mladý muž a pochází z milující rodiny, a to je také důležité. Dej tomu čas, Hermiono. Myslím, že z dlouhodobého hlediska ti bude dobrým ochráncem.“

Hermioně se hned zlepšila nálada.

- - - - -

Remus a Sirius přišli ke dveřím do Severusových a Harryho pokojů krátce před obědem. Severus je pustil dovnitř a tvářil se přitom nevrle. Oba mu pokývali hlavou na pozdrav. Harry seděl na pohovce a na klíně měl položený jeden ze svých překladů. Severus si předtím, než byli vyrušeni, četl v křesle.

„Jak se ti daří, Harry?“ zeptal se Remus a posadil se na druhý konec gauče.

„Rozvíjím své schopnosti překladatele.“ Toto prohlášení mu vysloužilo úsměv od Severuse, který stále ještě mrzutě postával u dveří, místo aby se znovu posadil. „Pokouším se dokončit překlad poznámek Silvia Ventuse o upírství, které nám předal lord Aventine. Předtím jsem pracoval na knihách od pana Malfoye, protože jsem předpokládal, že je bude chtít brzy vrátit. Chceme vědět, co se v nich píše, ale slíbili jsme mu, že je z místností ve věži nebudeme vynášet, a mně se nechtělo tam sedět celý den. Na tomhle můžu alespoň pracovat tady dole.“

Sirius byl téměř proti své vůli zvědavý. „Co za věci se tam píše?“

„O mocných lektvarech, což není moc překvapující, protože toto jsou poznámky lektvarového mistra. Severus mi s tím pomáhal. Někdy překlad samotných slov postrádá bez širšího kontextu význam, takže jsme diskutovali o tom, jak je přeložit tak, aby v angličtině dávala smysl. Upíři nejsou výsledkem nepovedeného lektvaru, jejich stav byl způsoben prokletím, takže se zdá, že lektvary mají spíše okrajový význam než v případě Zmijozelových zápisků o vlkodlacích. Ventus měl několik teorií týkajících se lektvarové terapie, která by mohla negovat následky upířího kousnutí. Právě teď to překládám. Podle toho, co jsem mohl zjistit z prvního přečtení, ho napadlo několik lektvarů, které by mohly změnit jejich stav jako takový, ale nejsem si příliš jistý jak. Postupně se těmi poznámkami propracováváme, a až bude překlad dokončený, Severus začne s testováním, nebo pokud bude příliš zaneprázdněný, mohl by do toho zahrnout i Cech výrobců lektvarů.“

Severus nasadil výraz nudy, i když ve skutečnosti byl velmi zvědavý na důvod návštěvy toho psiska a vlka, a především na důvod pro Siria vcelku netypického zájmu o něco tak málo srozumitelného pro normálního smrtelníka, jako byl tento několik set let starý lektvarový výzkum.

Jako by vycítil Severusovu zvědavost, oznámil Remus příčinu jejich návštěvy.

„Madame Bonesová poslala sovu o svolání Starostolce a požádala všechny členy, aby se shromáždili v neděli odpoledne. Se Siriem jsme probírali naše možnosti včetně toho, že bychom zůstali v Bradavicích a denně se letaxovali na ministerstvo, ale Sirius se chce zapojit do některých ministerských projektů. Takže jsme se rozhodli, že znovu zprovozníme dům na Grimmauldově náměstí a na nějakou dobu se tam přestěhujeme.“

Sirius dodal, když si všiml Harryho sklíčeného výrazu: „Celkově vzato bude mnohem pohodlnější ten starý zatuchlý dům uklidit a zůstat tam. Vždycky můžeme použít Letax nebo přenášedlo do Bradavic, abychom vás mohli o víkendech vidět.“

Severus také postřehl Harryho smutek, když se dozvěděl tuto novinku. Ačkoliv byl rád, že se těch dvou zbaví, pociťoval zároveň i žárlivost kvůli tomu, jaký to mělo na Harryho vliv. Předpokládal, ovšem nebyl si tím stoprocentně jistý, že i jeho odchod by vyústil v podobný smutek, ale ten malý kousíček pochybností v něm rozdmýchal žárlivost a nejistotu. Dokázal se zdržet komentářů, které by mohly vzbudit dojem radosti z odjezdu psa a vlka. Chtěl dát Harrymu prostor se rozloučit v soukromí, a proto se omluvil. „Musím ještě uvařit lektvar, který bude vyžadovat mou pozornost.“

Jakmile Severus odešel, řekl Sirius: „Harry, nemrač se tak! Budeme chodit často na návštěvu, i kdyby jen kvůli tomu, že tím otrávíme tvého přítele.“ Harry se malinko usmál.

„Už jsme požádali madame Bonesovou o výjimku z pravidel pro letaxové spojení. Zařídí, aby Letax v mé kanceláři umožňoval bezpečné spojení s ředitelnou, takže když budeš muset ty nebo Albus nebo Severus navštívit ministerstvo, můžete se odletaxovat přímo do mé kanceláře místo do veřejných krbů v hale.“ Harrymu se hned zvedla nálada. Přestože nemusel na ministerstvo chodit tak často, poprask, který vždy provázel jeho příchod skrz veřejnou letaxovou síť, byl velmi vysoko na jeho osobním seznamu nejméně oblíbených součástí návštěv Ministerstva kouzel. Bude skvělé dorazit tam bez všeho povyku a jiných potíží.

„Chtěl bych, aby Severus toto spojení používal vždy, když bude muset jít na ministerstvo, s ohledem na to, co se stalo v úterý. Jak musel při odchodu podstoupit všechny ty duely a vy jste mu při tom museli pomáhat. Mrazí mě, když pomyslím, co všechno se mohlo stát, kdybyste tam nebyli.“ Oběma mužům bylo jasné, že vzpomínky na souboje Harryho trápí, vyjma velmi působivé ukázky jeho bezhůlkové magie, kterou ony duely ukončil. Jeho oči ho prozradily, stejně tak jeho ruce, které se zrovna snažily zauzlovat cíp hábitu.

„Mimochodem, slyšeli jsme, že tě Severus učí šerm?“ zeptal se Sirius, jenž se snažil odvést Harryho pozornost od zneklidňujících myšlenek.

Zdálo se, že to pomohlo. „Strávili jsme pár chvil v Komnatě nejvyšší potřeby a Severus se mě pokoušel učit. Nikdy v tom nebudu doopravdy dobrý, rozhodně nemůžu pomýšlet na skutečný duel. Je to spíš takové cvičení, zbavuje mě to stresu. I tak si ty lekce užívám.“

Remus musel zakrýt svůj úsměv svýma rukama. Ve své době se zúčastnil jako pozorovatel několika lekcí šermu a chápal, co by na tom mohlo Harryho přitahovat. Způsob výuky zahrnuje překvapivě intimní fyzický kontakt. Ačkoliv se Sirius naučil soubojům do té míry, že je dnes více než dobrým šermířem, učil se tomuto umění velmi mladý a pravděpodobně nikdy úplně neocenil kontakt, který je při vyučování dospělého jiným dospělým nezbytný. Bylo by děsivé tam být v okamžiku, kdy by si to Sirius uvědomil, uvažoval.

„Takže, Sirie, jakých projektů by ses chtěl zúčastnit? Takových, které nevyžadují registrované zvěromágy?“

Sirius se té připomínce zasmál a skoro se začervenal, když si vzpomenul na následky, přestože Harry nejspíš nic o jeho potrestání nevěděl. „Ještě nevím. Pravděpodobně nic ohledně hledání a záchrany nebo ochrany nebo jak to teď nazývají. Promluvím si s bystrozory, možná budu dělat něco ohledně plánování akcí. Najdu určitě něco, čím bych se zaměstnal.“

Všichni tři se spolu ještě nějakou chvíli bavili a plánovali si návštěvy, a když Remus a Sirius konečně odešli do Londýna, bylo už dlouho po obědě. Harry vyhledal Severuse, který byl pořád ještě ve své laboratoři. „Díky, žes byl milý k Siriovi a Removi, Severusi. Vážím si toho, že jsem si mohl poslechnout jejich plány a rozloučit se s nimi.“

Harryho poděkování bylo přerušeno hlasitým kručením jeho žaludku. Severus si odfrknul. „Myslím, že je nejvyšší čas udělat si přestávku. A taky jsem vynechal oběd. Zavolám domácího skřítka a řeknu mu, aby přinesl nějaké sendviče.“

Harry zvedl ruce nad hlavu a otočil trupem, jako by měl tělo ztuhlé z dlouhého sezení. „Taky bych mohl využít část pauzy na procházku. Půjdu pro jídlo do kuchyně, místo abych ho sem nechal přinést.“

Severus vypadal zmatený a Harry se na něj překvapeně podíval. „Ty jsi ještě nebyl v bradavické kuchyni? Je úžasná! A můžeš tam dostat cokoliv, co bys chtěl, kdykoliv během dne.“

„Žiji a pracuji v tomhle hradě už léta a nikdy mě nenapadlo, že do kuchyně má přístup i někdo jiný kromě domácích skřítků. Jak jsi se to, pro všechno na světě, dozvěděl?“ zeptal se Severus.

„Vůbec mě nenapadlo, že to někdo neví. Ron to věděl, nejspíš od dvojčat, kteří se to mohli dozvědět od některého ze svých starších bratrů. Ukázal to mně a myslím, že i některým dalším lidem. Potkal jsem tam dole i studenty z jiných kolejí. Pojď taky, je to zajímavé.“

Severus se nenechal dlouho přemlouvat. Byl docela vyhládlý, ale naštěstí jeho žaludek neměl potřebu dávat tento fakt najevo. Procházel s Harrym chodbami vedoucími ze sklepení, směrem k společenské místnosti a ložnicím Mrzimoru, zatímco mu Harry vyprávěl o plánech Siria a Rema. Byl překvapený, když zastavili před jedním z méně inspirujících kousků umění, jež pokrývaly stěny v Bradavicích, velmi ošklivým zátiším s mísou ovoce. Ještě více ho udivilo, že se Harry dotkl hrušky v misce, a byl naprosto ohromen, když se před nimi objevily dveře. Harry jimi prošel a Severus ho následoval dolů po schodišti do velké, rušné kuchyně.

Domácí skřítkové byli radostí bez sebe z toho, že je navštívil Harry. Severus to očekával, vzhledem k tomu, jak ta malá stvoření mladého muže uctívala. Co vůbec neočekával, bylo nápadné nadšení z jeho přítomnosti - zdálo se, že skřítkové jsou vzrušení tím, že ho také mají v kuchyni.

„Pane Harry Pottere, posaďte se! A manželi pana Harryho Pottera, posaďte se sem!“ vykřikla jedna skřítka (nebo to byl možná skřítek, Severus nebyl nikdy schopen poznat, zda se jedná o něho nebo o ni), která je postrkovala ke stolu v rohu místnosti. Byl stejně velký jako stoly nahoře ve Velké síni, příliš velký pro drobné domácí skřítky, takže sem zřejmě kouzelníci a čarodějky chodili celkem pravidelně. Severus byl v rozpacích - byl v Bradavicích profesorem už pomalu patnáct let a každý skřítek, kterého kdy zavolal, ho znal jako profesora Snapea nebo Mistra lektvarů Snapea, a teď ho nemůžou oslovit jménem? Tady je jenom Harryho manželem?

Harry si toho všiml a očekával od něj výbuch hněvu. Oddechl si, když to Severus nekomentoval, ale byl si jistý tím, že to oslovení nepřehlédl.

„Nestihli jsme oběd a doufali jsme, že byste mohli mít pro nás něco k jídlu,“ řekl Harry s nadějí, když se posadili na židle. Oba dva byli ohromeni množstvím jídla, které se před nimi objevilo. Celý pečený krocan, jehněčí kýta, výběr dušené zeleniny, sklenice chlazeného dýňového džusu, čerstvé sušenky a dokonce puding jako dezert. Harry se dal hned do jídla a pobídl Severuse, aby udělal to samé. Skřítkové, kteří je obsluhovali, si všímali toho, co si berou k jídlu, a to až do té míry, že Harry si vzal kousek z každého pokrmu, aby některého z nich neurazil nebo aby si žádný nemyslel, že jídlo, které připravoval, nebylo vyhovující. Severus už zase viděl Harryho v novém světle. Snadno si dokázal představit jakéhokoliv Weasleye, jak se cpe jídlem tak rychle, jak dokáže, aniž by si uvědomil, že ho skřítkové s velkým zájmem pozorují. Ale Harry si byl jejich pozornosti vědom a dbal na jejich pocity, proto jedl i věci, o kterých si byl Severus jistý, že mu vůbec nechutnají, jenom aby je neurazil! Jeho názor na Harryho jako rozmazleného a sebestředného klacka se vypařil už před měsíci, ale teď měl před očima takovou laskavost, jakou by si nedokázal představit u někoho se jménem Potter.

Harryho pobavila Severusova reakce na pozornost, které se jim dostávalo od domácích skřítků. Dokonce si všiml, že si vzal trochu růžičkové kapusty, o níž věděl, že se mu hnusí, protože si byl vědom toho, že tomu skřítkovi, který ji připravoval, záleží na tom, že jeho jídlo chutná. Mile se proto na Severuse usmál.

Když se konečně postavili, domácí skřítkové vyjádřili vroucí přání, že je zase brzy navštíví, a naději, že jim jídlo chutnalo. K Harryho škodolibé radosti věnovali Severusovi stejnou rozčilující pozornost jako jemu, přestože ho neúprosně nazývali „manželem pana Harryho Pottera“.

- - - - -

Ron se nemohl zbavit rozpaků - v neděli přijela s malou skupinou do hradu těhotná Molly. Své rodiče opravdu miloval, ale upřímně, být těhotná v jejím věku! Nedokázal o tom přemýšlet bez červenání.

On, Charlie, Draco a Ginny je byli venku přivítat, když spolu s Arturem dorazili pomocí přenášedla. Molly je všechny ráda viděla a o Draca si dělala stejné starosti jako o své vlastní děti, který byl teď kvůli tomu stejně jako Ron v rozpacích. Draco nikdy nestál tak blízko těhotné ženy a cítil se ponížený, když ho Molly objala a přitiskla tak na svoje ohromné břicho. Charlie, který už měl zkušenosti s těhotnou matkou, považoval reakci svého bratra a Draca za zábavnou. Ron se držel Charlieho a Draca, když se vraceli zpět do společenské místnosti, zatímco Ginny doprovodila své rodiče na ošetřovnu, kde měla její matka zůstat. Molly by dala přednost tomu, zůstat v Brlohu, kde byla doma a kde se cítila pohodlně, ale Artur nechtěl, aby tam byla sama v tak vysokém stupni těhotenství, vzhledem k tomu, co se právě dělo ve světě. Poppy s ním souhlasila, a proto dnes odpoledne svěřil Molly do její péče.

Když Molly přišla na ošetřovnu, obě ženy se objaly.

„Molly, vypadáš nádherně - jen kveteš zdravím! Prošla jsem si tvé záznamy, s tvým těhotenstvím je všechno v pořádku. Vzhledem k předchozím porodům možná nebudeme muset čekat až do ukončení devátého měsíce, takže tě budeme hlídat.“ Popostrčila Molly a ostatní směrem k odděleným místnostem na druhé straně hlavního pokoje. „Tady vzadu máme soukromý pokoj, který bude celý tvůj; pokud budeš chtít, domácí skřítkové ho můžou upravit, aby ses tu cítila více jako doma. Zdá se, že máš dost pomocníků, takže tě teď opustím a stavím se později.“

Ginny na rozdíl od svého bratra byla šťastná, že má matku v Bradavicích. „Mami, dělala jsem si starosti, když jsi byla sama v Brlohu. Všechny holky jsou nadšené, že se v Bradavicích narodí miminko. Budeš tu mít hodně návštěv.“ Molly to potěšilo. Hodně žen může dávat přednost klidu, ale po všech těch letech a dětech měla Molly ve skutečnosti docela problémy si zvyknout na ticho, jež nyní panovalo v Brlohu. Vyhlídka na množství dětí okolo byla tím nejlepším, co bylo spojeno s přestěhováním se do Bradavic.

„A Hermiona nám vyprávěla o mudlovském zvyku - nazývá se „baby shower“ - zní to jako velká legrace a určitě to také uděláme.“ Pokračovala, když zahlédla otcův vyděšený pohled. „Ne, nezahrnuje to skutečné sprchování vodou. Je to oslava, kde lidé zahrnují rodičku přáními dobra a dárky pro miminko. Bude to skvělé, uvidíte. Ukaž, pomůžu ti se vybalit.“

Molly se pomalu posadila do narychlo přeměněného křesla, zatímco Ginny a Artur zvětšili její cestovní tašky a vybalené věci ukládali do malé komody a do koupelny.

- - - - -

Večeře v neděli před znovuzahájením školy byla nečekaně hlučná. Mnoho rodin se vrátilo domů a dokonce i mnoho motáků se nyní účastnilo obnovovacích prací, a zdálo se, že si studenti mají o čem vypravovat. Protože Harry přišel ve stejnou chvíli jako jeho spolužáci z Nebelvíru, byl ušetřen obtěžující pozornosti, jíž se mu dostávalo pokaždé, když při jeho příchodu už všichni seděli u stolu. Jakmile se každý usadil na své obvyklé místo v očekávání jídla, Hermiona jim oznámila, že její rodiče odjeli pracovat do Sv. Munga. Ginny se s nimi podělila o novinku, že její matka se přestěhovala do odděleného pokoje na ošetřovně. Harry se podíval na Rona hned, jak to řekla, a usmál se, když obličej jeho přítele zrudnul. Ron byl tak dobře předvídatelný!

„Sirius a Remus se přišli dnes ráno rozloučit. Stěhují se do domu na Grimmauldově náměstí, protože Remus se bude muset účastnit zasedání na ministerstvu a Sirius se chce do něčeho zapojit. Myslí si, že bude mnohem pohodlnější bydlet ve městě, ale říkali, že o víkendech budou chodit na návštěvu.“ Hermiona poklepala Harryho po ruce předpokládajíc, že ho odjezd kmotra a Remuse rozrušil. Když si ho však důkladněji prohlédla, zjistila, že vůbec nevypadá tak nešťastně, jak by očekávala.

„Neuhádnete, kdo až do dneška nikdy nebyl v bradavických kuchyních,“ začal Harry.

„Divil jsem se, kde jsi byl přes oběd,“ zasmál se Ron. „Neumím si představit, že by to byl Remus nebo Sirius. Myslím, že Pobertové je našli do týdne od jejich příjezdu do Bradavic bez ohledu na to, jestli měli starší bratry, kteří by jim tuto informaci sdělili.“ Dvojčata se o toto tajemství podělila s Ronem několik dní po začátku jeho prvního ročníku a Ron předpokládal, že jim to na začátku jejich studia řekl Charlie. Každý, kdo byl přítomen tomuto rozhovoru, věděl o kuchyních všechno.

Když Harry viděl, že nikdo správně neuhodl, kdo se do kuchyně dostal teprve dnes, zodpověděl sám svou vlastní otázku. „Severus tam nikdy nebyl! Když Sirius s Remem odešli, nestihli jsme oběd a tak jsem navrhl, abychom zašli dolů do kuchyně. Nemůžu uvěřit, že někdo, kdo žije na hradě tak dlouho, nikdy kuchyně nenašel.“

„Samozřejmě, jako profesor jenom zavolá domácího skřítka, když má hlad a zrovna se nepodává jídlo ve Velké síni,“ poznamenal Seamus. „Viděli jste někdo vůbec tam dole nějakého Zmijozela? Jednou jsem tam potkal několik Havraspárských a možná jednoho nebo dva Mrzimory, ale nemyslím, že bych tam viděl někoho ze Zmijozelu. Jak na něho zapůsobily?“

„Bylo to vlastně docela legrační. Domácí skřítkové trvali na oslovení „manžel pana Harryho Pottera“ místo obvyklého „profesora Snapea“. Nestěžoval si, ani je neopravil, ale vím, že si toho všiml. A víte, jak někdy sledují, co jíte, když přinesou talíře? Jestli ochutnáte ze všech jídel nebo se něčeho vůbec nedotknete?“ Ve skutečnosti nikdo, kdo někdy byl v kuchyni, nevěnoval tolik pozornosti domácím skřítkům, ale neodvážili se to přiznat. „Všiml jsem si, že se dívají a zdálo se, že některé mrzí, když jsme některá jídla neochutnali, takže jsem si naložil na talíř trochu z každého pokrmu na stole, abych některého neurazil.“ Hermiona se na něj zářivě usmívala, když to říkal. „Severus to pochopil a udělal to samé. Vím naprosto jistě, že mu růžičková kapusta nechutná, ale on jich několik snědl, protože byla na jednom z talířů.“

„Manžel pana Harryho Pottera?“ smál se Ron. „To ho muselo opravdu naštvat!“

„Jestli ano, tak to na sobě nedal znát. Domácí skřítkové někdy přijdou s hodně divnými věcmi, že?“

- - - - -

Nedělní večer byl pro Harryho velice příjemným časem. Po večeři strávil pár chvil se svými přáteli a pak několik hodin pracoval se Severusem v jejich pokojích na překladu. Překvapilo ho, jak dokáže být Severus trpělivý při probírání některých nápadů z Ventusových poznámek. Toto byl text pro lektvarové mistry, mimo Harryho chápání, ale pomalu se propracovávali tím, co se začalo ukazovat jako docela dobrý překlad.

Harry ležel natažený na pohovce s poznámkami opřenými o svou hruď a Severus seděl ve svém oblíbeném křesle u krbu. Harry se musel v duchu usmát, když si všiml, že si nohy položil na konferenční stolek. Severus dokázal většinu času vypadat rezervovaně a formálně, dokonce i když seděl v křesle ve své obvyklé pozici - s nohama na zemi a rovnými zády. Bylo pěkné vidět ho uvolněného.

Jejich tichý večer přerušil Albus, jenž se objevil v krbu a žádal o vstup. Severus zaujal svůj typický postoj a odpověděl „Samozřejmě, pane řediteli.“

Zelené plameny zazářily a Albus vstoupil do místnosti.

„Ach, pracujete na překladu upírského výzkumu. Skvělé! Jak to jde?“

„Přiměřeně jsme pokročili. Ty poznámky jsou velmi technického rázu, takže jsme do překladu museli zařadit určité množství vysvětlivek a analýz, ale postupujeme.“

Albus se na ně usmál. „Dobře, chlapci. Vždycky jsem tušil, že by se něco mohlo udělat pro postižené vampyrismem, ať už by se našlo něco, co by je vyléčilo, nebo jim alespoň umožnilo bezpečně žít s námi ostatními bez cejchu, jejž s sebou nese jejich stav. Jsou na tom mnohem hůř než vlkodlaci.“

„Vám oběma se daří dobře? Neviděl jsem vás dnes na obědě.“

Harry odpověděl. „Přišli se rozloučit Sirius s Remem, že otvírají dům na Grimmauldově náměstí, a skončilo to tak, že jsme nestihli oběd. Byli jsme dole v kuchyních a dostali něco k jídlu tam.“

„To by vysvětlovalo, proč jsi toho u večeře moc nesnědl, Severusi.“

Severus nyní vypadal znepokojený a Harry se cítil podobně. Proč sem za nimi Albus přišel? Aby s nimi probral jejich stravovací návyky? Vyměnili si pohled a Albus si toho všiml.

„Slyšel jsem domácí skřítky bavit se o návštěvě pana Harryho Pottera a manžela pana Harryho Pottera v kuchyni dnes odpoledne a byl jsem zvědavý, jak k tomu došlo. Jen jsem chtěl vědět, jestli je všechno v pořádku.“

Harry se začal divit, jestli je nějaký problém, když kouzelníci navštíví kuchyň - možná je to zakázané? „Cestu do kuchyní jsme se dozvěděli od Ronových bratrů a stavovali se tam, když jsme nestihli jídlo nebo jsme měli hlad. Nechodí tam jenom Nebelvírští - viděl jsem tam lidi i z jiných kolejí. Je to problém?“

„Oh ne, studenti chodící si dolů pro jídlo nejsou žádným problémem, nicméně pokud bychom odhalili nějaké přejídání nebo nezdravé stravování, museli bychom to řešit. Spíš mě udivilo označení Severuse jako „manžela pana Harryho Pottera“ a myslel jsem, že bych si měl ověřit, že všechno proběhlo dobře.“

„Jsme v pořádku, pane. Všiml jsem si, že tak Severuse oslovili, když nás vítali v kuchyni. Neptali jsme se jich na to. Vždycky přijdou s nějakým divným úslovím. Myslel jsem si, že to je ten případ. Proč by to mělo znamenat, že věci nejsou dobré?“

Albus se na Harryho díval se zvláštním výrazem ve tváři. Věděl, že Harry je jedním z mála kouzelníků, kteří věnují pozornost domácím skřítkům. Harry mnoho z nich znal jménem a často se u nich zastavoval a povídal si s nimi. Choval se k nim se stejnou zdvořilostí, jakou prokazoval kouzelníkům a čarodějkám, což bylo dost neobvyklé. Čím si Albus nebyl jistý, bylo to, zda Harry chápe jejich velmi jedinečné vnímání magie a jak velký význam může mít naslouchání jim. Často viděli věci, které jiné magické bytosti - například kouzelníci - vidět nemohli.

„Jsou velmi vnímaví vůči věcem, jež jsou příliš nezřetelné, aby je zbytek magických bytostí mohl postřehnout. Všímají si malých znamení a mají velmi zvláštní schopnost porozumět, jak tyto malé věci zapadají do celkového obrazu. Vzpomeň si, nazývali Voldemorta „Ten-kdo-kráčí-sám“ dost dlouho předtím, než seslal kouzlo spánku. Když se na to podíváš dnes, nebyl to slušný výkon ve věštění? Označování Severuse jako tvého manžela dává tušit, že váš svazek se stal zřejmějším, nebo přinejmenším oni vycítili nějaký rozdíl.“

Harryho tato informace příliš neznepokojovala, ale Severus se nad tím trochu zamyslel. Něco ho ohledně toho napadlo, ale jednoznačně nebyl připraven o tom mluvit. Ať už cokoliv způsobilo změnu v jejich vztahu, nebylo to nic (z Albusova úhlu pohledu), co by zavdalo důvod obavám, že jeho dva oblíbení chlapci mají nějaké potíže.

Poté, co jim Albus oběma popřál „sladké sny“ (což Severuse nekonečně otravovalo) a odešel, přesedl si Severus ze svého křesla na pohovku. Harry odložil knihu, již překládali, stranou. „Severusi, zdálo se, že tě ředitelův postřeh o našem svazku překvapil. Co si myslíš, že se děje?“

„Nevím. Budu o tom víc přemýšlet a možná si o tom ještě s Albusem promluvím. Když jsem se v sobotu ráno probudil, cítil jsem, že je něco trochu jinak. Myslel jsem si, že se to týká nějakým způsobem mé magie. Nedávalo to žádný smysl, tak jsem na to zapomněl. Ale když před chvílí Albus říkal, že se náš vztah prohloubil, začal jsem přemýšlet, jestli došlo k nějakému významnému posunu.“ A s lišáckým úsměvem dodal „Zajímalo by mě, jestli to má něco společného s aktivitami, jimž jsme se věnovali v pátek večer.“

Harry byl zděšen a zároveň v rozpacích. „Ne, Severusi, nikdo jiný o tom nesmí vědět! To je osobní!“

„Samozřejmě, hloupý kluku, nikdo nezná podrobnosti o tom, co jsme dělali, ale zdá se, že zatímco jsme to dělali, nějakým způsobem jsme náš svazek posílili. Není to nic, s čím by sis měl dělat starosti, ledaže by sis nepřál se posunout ke zralému vztahu.“

Harry pochopil narážku na nevhodný rozhovor o anulování, jehož litoval od okamžiku, kdy ho začal. Ve skutečnosti se radoval ze Severusovy společnosti a považoval ho za atraktivního. Necítil žádnou nutkavou touhu ukončit s ním vztah, jakmile mu bude sedmnáct. Jeho osud může i nemusí zahrnovat velkou lásku; bylo docela dobře možné, že jeho velkou láskou by mohl být právě Severus. Začal věřit, že Kámen manželství toho může docela dost vědět o vyhledávání spřízněných duší. Harryho to tenkrát trápilo tak, že Severuse bolelo pouhé pomyšlení na to, že ho chce Harry opustit, zatímco byl po celou dobu tím nejdokonalejším partnerem. Chtěl zareagovat na bolest obsaženou v myšlenkách, jež s ním Severus sdílel. Nedokázal ale vymyslet nic lepšího, než mu ukázat, že si jejich spojení cení a že se těší na to, až jejich vztah dozraje. Posunul se na kanapi a objal Severuse. Ten se zábleskem v očích mladšího muže jemně sevřel ve svém náručí a přijal od něj hluboký a velice vášnivý polibek, jenž ho připravil o dech.

 Zpátky do práce - 88. kapitola

Právní kličky II. - 90. kapitola

Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat