/ 14
Původní název: Lynne's AU Ending to The Marriage Stone
Autorka: lynned0101
Překlad: larkinh
Beta-reader: angie77 a Nixerwil
Párování: Harry Potter/Severus Snape, vedlejší páry SB/RL a HG/RW
Rating: slash, 15+
Uplynuly už dobré dvě hodiny od doby, kdy Severus s Harrym obvykle vstávali, když je Dobby konečně probudil. Profesor Brumbál požádal, aby je mohl vidět, jakmile budou vzhůru, ale Dobby nebyl přesvědčený, že by tato žádost měla jejich procitnutí urychlit. Obzvlášť Severus byl nakvašený, že domácí skřítek takto zasáhl do jeho rozvrhu, ale kdykoli Dobby dělal něco, aby chránil Harryho Pottera, necouvl před žádnou výzvou a ani se neomlouval.
V době, kdy ti dva dorazili do ředitelovy pracovny, aby si vyslechli nejnovější zprávy o tom, co se přes noc stalo ve světě, už tam madame Bonesová a bystrozor Kingsley Pastorek čekali, aby se s Harrym setkali. Na rozdíl od Popletalova přesvědčení Albus Brumbál velice pečlivě dbal, aby udržel svou pozici ředitele Bradavic oddělenou od jakékoliv další role, kterou mohl hrát v kouzelnickém světě. Dovolil, aby se setkání uskutečnilo v jeho pracovně, protože letmo nahlédl do prostor, jež domácí skřítkové připravili pro Harryho, a byl si docela jistý, že by se Harry do krve styděl za obrovský trůnní sál v nebelvírských barvách. Ať se tam chlapec podívá nejdřív sám a uzpůsobí si to podle svého vkusu.
Vzhledem k Popletalově reakci na zprávu o tom, že zapečetil Studnu zoufalství v Zimních zemích, byl Harry trošku nervózní z toho, že by on i ředitel mohli mít teď problémy s madame Bonesovou kvůli tomu, jak se zachovali při provedení kouzla minulou noc- tedy bez zapojení ministerstva. Jeho obavy byly ale zbytečné. Na rozdíl od svého předchůdce, který se vždy snažil upřednostnit sebe a který se vždy považoval za toho nejdůležitějšího, jim byla za jejich pomoc vděčná a chtěla poinformovat Harryho i Albuse o postupu, kterého ministerstvo přes noc dosáhlo.
„Mluvili jsme s kouzelnickými vůdci z téměř každé země na celém světě. Ztráty na životech jsou enormní, jak mezi mudly, tak mezi kouzelníky, a škody jsou hrozné. Nicméně přinejmenším víme, že ti mudlové, kteří přežili zásah onoho uspávacího kouzla a jeho bezprostřední následky, pravděpodobně přežijí kouzlo samotné. Dnes ráno jsem vytvořila na ministerstvu nový Odbor pro nouzové situace, který bude koordinovat kouzelnické reakce na situaci tady v Anglii a shromaždovat a dále šířit informace o událostech a záchranných snahách. Bude to také styčný bod s vládami ostatních zemí v této záležitosti, kde se bude koordinovat práce a vzájemná pomoc. Pozvala jsem kouzelnické vůdce, aby se zítra shromáždili na našem ministerstvu, kde prodiskutujeme naše odezvy a zdroje a naplánujeme další jednání. Mudlovský svět je naprosto v troskách a my teď musíme něco udělat, pokud chceme, aby v něm, až se probudí, mohli žít.“
Harry se nechtěl míchat do toho, co viděl jako občanskou povinnost kouzelnických vůdců, a měl pocit, že by od něj madame Bonesová mohla očekávat, že to tak udělá: „Mám ohromnou důvěru ve vůdce všech zemí, že rozhodnou, jaké kroky my s magií musíme podstoupit, abychom zachovali a opravili tolik z mudlovského světa, kolik dokážeme. Je tu také ta věc s vyhledáním a pomocí motákům, kteří nevědeli, že mají magické jádro, a kteří jsou nyní pravděpodobně šílení z toho, co kolem sebe vidí; přivedli jsme jich sem docela dost, když jsme vyzvedávali rodinné příslušníky studentů. Spoléhám na vás a ostatní představitele, že rozvinete plány, které se budou zabývat tím, co je nutné zařídit, a že zmobilizujete zdroje, které máte k dispozici. Nehodlám v té činnosti hrát žádnou roli. Pro tohle mě nepotřebujete.“
Madame Bonesová chápavě přikývla. Nečekala, že bude Harry stát o nějakou funkci, ale myslela si, že bylo vhodné se ho zeptat.
Harry ji požádal: „Dovolila byste panu Pastorkovi, aby tady s námi spolupracoval na některých problémech, kterými se chceme zabývat? Když budeme potřebovat kvůli něčemu vyjít na veřejnost nebo se spojit s ministerstvem, tak by se nám jeho přítomnost v bradavickém týmu moc hodila.“
Pastorek vypadal žádostí potěšený. Madame Bonesová neřekla 'ne', ale chtěla přesně vědět, co se bradavická sestava chystá udělat.
Severus nastínil oblasti, které si, jak se zdá, vyžadují okamžitou pozornost: „Všimli jsme si dopadu použití Voldemortova kouzla na ty, kdo mají Znamení zla - pár mrtvých, několik kouzelníků zredukováno na motáky nebo dokonce na mudly, masivní vyčerpání jejich síly. Věřím, že je Voldemort vidí jako trvalý zdroj energie pro sebe. Chceme se o Znamení dozvědět tolik, kolik dokážeme - jak s ním zacházet a také najít způsob, jak ho odstranit, zablokovat nebo obrátit proces. Máme tady skupinu s přístupem k některým prastarým textům, jež by na tohle mohly vrhnout nějaké světlo. Také bychom rádi zjistili víc o Smrtijedech a začali zveřejňovat informace o jejich současné situaci. Mám podezření, že si mnozí z nich neuvědomují, že tohle je to, co měl Voldemort v plánu s nimi udělat, a pokud by se dozvěděli o osudu některých ze svých řad, mohlo by se přinejmenším několik z nich přihlásit a spolupracovat s námi. Potřebovali bychom Pastorkovu pomoc při jejich kontaktování a zajištění, že se určité informace dostanou do správných rukou. Je tu zapojená vaše tisková kancelář?“
„Přidělili jsme člena tiskové kanceláře do Odboru pro nouzové situace a už jsme navázali styky s novinami. Denní Věštec se zachoval úžasně zodpovědně. Pro jednou je jejich zpravodajství poctivé a upřímné!“
„Tak to je neobyčejná, ale dobrá zpráva. Budete souhlasit s přidělením Pastorka do Bradavic, když o všeobecném zaměření naší práce znáte zatím jen tohle? Jak bude dění postupovat, možná zamíříme jiným směrem a pak bychom možná nemuseli mít příležitost dopředu vás informovat.“
Madame Bonesová se zamyšleně zadívala na Severuse a potom na Harryho. „Myslím, že by to bylo dobré, mít pana Pastorka tady, například aby poskytl bezpečnostní podporu a cokoliv dalšího přiměřeného, co by se od něj, nebo bude-li to nezbytné, od ministerstva požadovalo. Určím ho jako zvláštního zástupce u detašovaného pracoviště ministerstva v Bradavicích.“
Harry se do toho vložil: „Nevíme, co Voldemort plánuje udělat dál. Kdybychom měli možnost najít někoho, komu se svěřil s jakýmkoliv kouskem svého plánu nebo kdo zpozoroval cokoliv, co by nám mohlo dát náznak, nebo kdo má nějakou teorii o jeho úmyslech, tak je chceme najít a dozvědět se, co vědí. Musíme také odhadnout jeho reakci na to, co jsme udělali, abychom jeho plány včas zmařili. Zřejmě očekává, že mudlové vymřou. Jak odpoví, až zjistí, že budou žít? Předpokládám, že čeká, že zemře také mnoho kouzelníků a čarodějek, a my jsme všichni naživu díky vlně magie, již jsem vyslal. Jak zareaguje, až nás uvidí všechny vzhůru a všude kolem? Slyšeli jsme, že domácí skřítkové mluví o Voldemortovi jako o tom, 'kdo by kráčel osamělý'. Jak zareaguje, až zjistí, že my všichni kráčíme po stejné cestě jako on?“
Kingsley k tomu přikývl: „Takže to ještě neskončilo?“
Albus odpověděl za ně za všechny: „Obávám se, že to může být teprve začátek.“
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Zatímco Albus šel doprovodit Amelii Bonesovou k Letaxu, Harry a Severus si soukromě promluvili s Pastorkem. „Předpokládám, že dokážu pochopit tvůj zájem na odstranění nebo deaktivaci Znamení zla, Severusi, ale pomáhat Smrtijedům? Jsou to nepřátelé! Proč je u všech všudy chceme ochránit před jejich mistrem, kterého si sami vybrali?“
Po Severusově tváři přeběhl záblesk rozmrzelosti, ale pro jednou svou povahu udržel na uzdě: „Jsem si jistý, že nikdo z nich nečekal, že bude takto využit, a z toho, co jsme viděli, je mnoho z nich ve velice špatném stavu a pár je jich dokonce mrtvých. Věřím, že nemálo z těch, co žijí, si znovu promyslí svou volbu Voldemorta za svého pána a budou vděční za možnost opustit ho. Voldemort k sobě připoutal mnoho z nejsilnějších kouzelníků a čarodějek našeho světa, takže když s ním zůstanou, budou to mocní nepřátelé. Bylo by lepší, kdyby to byli naši spojenci nebo se přinejmenším nezapojili do boje. Lucia Malfoye dopravil včera jeho syn do Bradavic; poskytli jsme mu ve zmijozelské koleji pokoj pro jeho zotavení. Před pár měsíci mi pověděl, že si myslí, že Temný pán zešílel. Nemyslím, že se skutečně odtrhl od Smrtijedů před tou rvačkou na ministerstvu. Mám podezření, že to Voldemort bude považovat za dezerci z jeho řad. Nicméně Lucius si už nějakou dobu před tím dělal starosti a mohl by pro nás mít užitečné informace. Navrhuji, abychom si nejprve promluvili s ním.“
Pastorek byl vyděšený i uchvácený zároveň: „Opravdu si myslíš, že můžeš věřit někomu takovému?“
„Harry mu věří. A já důvěřuji Harrymu.“
Harry se po tom prohlášení na Severuse vřele usmál: „On JE na nové cestě. Viděl jsem to toho dne na ministerstvu. Jakmile v ten den provedl svou volbu, vykročil touto cestou a žádná možnost vycouvat neexistuje. Nemá na vybranou.“
Pastorek nad tím svraštil obočí - neměl tušení, o čem to mluví a v duchu si udělal poznámku, aby později Severuse požádal o vysvětlení.
Pastorek se připojil k Severusovi, který odletaxoval do své pracovny ve sklepení, a Albus požádal Harryho, aby se k němu na minutku přidal a podíval se na prostory, které byly pro jeho potřebu vytvořeny. Zatímco Severuse Letax unášel pryč, byl si jistý, že zaslechl hlasité, bolestné Harryho zasténání. Jak Albus tušil, místnosti potřebovaly trošičku utlumit.
Albus nabídl Harrymu, aby pro svůj odchod také použil jeho Letax, ale Harry se chtěl trochu projít, aby si pročistil hlavu. Než vstoupil na otočné schody, zeptal se: „Proč by propána měli vzhlížet ke mně, abych tohle všechno vyřešil? Co asi tak můžu udělat?“
„Udělal jsi přesně to, co potřebovali, abys udělal, můj chlapče. Dej jim inspiraci, povzbuzení a účel. Amélie tady v Británii i její protějšky v zemích po celém světě - to jsou ti, kteří vědí, co jejich země právě teď potřebují a co jejich infrastruktura a zásoby mohou poskytnout. Nechej to na nich. Potřebujeme tě tam, kde jsme tě potřebovali vždycky - abys nám pomohl pochopit Voldemortův plán a pak nám pomohl mu ho zmařit a porazit ho. To nebude úkol jednotlivých zemí. Tvé postavení bude podstatné pro sjednocení zdrojů kouzelnického světa, abychom se my všichni zbavili Voldemortova zla a šílenství.“
„Tak bych se měl vrátit k překládání těch deníků. Mohlo by v nich být něco, díky čemu byste si vy a Severus mohli všimnout ve Zmijozelově světlém díle čehokoliv, co by nám pomohlo porazit toho, kdo se držel myšlenek, jež Zmijozel nabídl ve své temné práci.“
„Ano a ne. Pokud mohu něco navrhnout, tak věřím, že bys právě teď měl navštívit svého kmotra a Rema, i své přátele a spolužáky. Zjisti, co dělají a co zažili, a poslechni si jejich vyprávění. Oni tě také potřebují jako inspiraci. Tvůj kamarád Ron zná bojové metody, tak ho zaangažuj, aby uvažoval o bitvách, jež přijdou. Ti, kteří byli venku a zachraňovali lidi - co viděli a jak se cítí? Mají nějaké nápady a pozorování? A můj bože, jen stěží se dá představit, co zkoumá slečna Grangerová, zatímco tu spolu mluvíme! Udělala toho už tolik, aby tě navedla k odhalení tvé pravé podstaty, a přesto očekávám, že toho od ní ještě tak moc vzejde! Můžeme se po obědě shromáždit a věnovat toto odpoledne záležitostem překladů a strategie.“
Harry přikývl. Věděl, že profesor Brumbál má pravdu. Ale nebyla to jenom jeho rodina a přátelé, kdo Harryho potřeboval. On je potřeboval právě tak zoufale - kvůli doušku normálnosti, kvůli pár okamžikům, díky kterým by si připomněl, kdo je a že ho ostatní milují. Zamířil dolů do Velké síně, aby zjistil, co se tam děje.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Velká síň byla jeden divoký chaos aktivity i štěbetání, což Harry považoval za neuvěřitelně utěšující. Samozřejmě nemohl vklouznout nezpozorován, ale když se kolem něj začal seskupovat vír lidí, objevili se po jeho boku stejně tak rychle Ron, Neville a Sirius a pozvolna ho vyvedli z tlačenice k místu u nebelvírského stolu. Všichni jeho přátelé byli očividně šťastní, že ho vidí, a bylo báječné, že s nimi byl prostě jen Harry. Bylo to téměř jako běžný den, až na to, že s nimi seděl Sirius a u stolu byl také Charlie Weasley spolu s Dracem, který vypadal trochu ztracený mezi všemi těmi Nebelvíry. „No, vypadá to, že jste si to minulou noc pořádně užili! Takže, copak se děje? Přišel jsem o něco?“
Mezi klevetami a komentáři ostatních ho Ron poinformoval o rozšířeném a stále ještě probíhajícím záchranném úsilí, jež nyní zahrnuje i vzdálené příbuzné a nejlepší přátele, a s Removou pomocí i některé vyproštěné lidi, kteří uvízli při haváriích cestou domů. Zjistil, že v podobě Náměsíčníka je Remus schopen zvednout malé automobily a dokonce napůl zřícené zdi budov, kteréžto výkony ostatní samozřejmě ohromily.
„Kdo tam venku pomáhá? Je tam i někdo, kdo není z Bradavic?“
Neville se chopil vysvětlování. „Žádní kouzelníci, ale na místech, na která jsme šli, bys stejně žádného kouzelníka nečekal. Viděli jsme docela dost motáků, kteří kolem bloudili. Profesor Brumbál nás požádal, abychom zjistili jejich jména a adresy, aby jim ministerstvo mohlo pomoci, a možná by je mohli zapojit do záchranných prací.“
„Madame Bonesová tu dneska ráno byla. Ministerstvo zorganizuje, co bude v jeho silách, aby uchovalo mudlovský svět, a jsem si jistý, že udělají i něco, aby dohlédli na motáky. Madame Bonesová přidělila Pastorka k novému pracovišti ministerstva tady v Bradavicích, takže nám může pomáhat a ministerstvo udržovat informované. Opravdu mě trápí, že nevíme, jestli Voldemort ví o tom, co už jsme udělali, nebo co provede, až to zjistí.“
Hermiona vzhédla od štosu knih: „Vždycky jsi byl schopen vycítit, když Voldemort zažíval výrazné emoce, takže očekávám, že poznáš, jestli bude skutečně naštvaný. Nedokážu si představit, že by nebyl vzteklý, až pochopí, jak dokonale jsi zkazil jeho plány! Možná nebude jasné, co bude chtít udělat, ale tuším, že poznáš, jakmile se to dozví.“
„Dobrá, budeme tedy muset být připraveni přizpůsobit naše plány za pochodu, když nemůžeme plánovat dopředu. Rone, kdybys měl nějaký nápad na strategii v téhle věci, dej mi vědět. Hermiono, našla jsi tam něco zajímavého?“
Hermiona našla samozřejmě spoustu zajímavých věcí, ale uvědomila si, že pro posluchačstvo bude muset sama sebe zkorigovat. „Poohlídla jsem se po černých wyrmech. Záznamy, které je označují jako pouhá zvířata, jak je popsal Popletal, jdou do minulosti sotva dvě stě let. Předtím o nich není absolutně nic. Pak jsem si vzpomněla, že jsi je nazval „draky“, tak jsem se podívala po nich. Žádné současné informace o dracích nezahrnují nic podobného tomu, co jsi popsal, ale objevila jsem esej o vzniku mýtů spojených s draky, tak jsem prozkoumala vytváření mýtů.“
Ze stohu knih před sebou vytáhla obzvlášť ošumělou a zaprášenou knihu a otevřela ji na stránce, kterou si označila malým útržkem pergamenu. Byla tam inkoustová kresba, kterou ukázala okolosedícím, kresba, jež vyvolala nejasný odpor ve všech kromě Harryho a Siria. Ti se jen podívali jeden na druhého, přikývli a Sirius potvrdil: „To jsou oni, takhle přesně vypadají.“
„Dobrá, problém je, že tahle kniha tvrdí, že se jedná o kresbu mýtického tvora, který nikdy neexistoval. Povídá se, že to byla rasa stvoření, která žila jak nad zemí, tak v ní, byla velice kouzelná a velice inteligentní. Jejich srdce se upínala k nebi. Během tisíciletí se vzdali mnohého z toho, co uměli jako černí wyrmové, za schopnost létat, a stali se létajícími draky tak, jak je známe.“
Harry potřásl hlavou a pokrčil rameny. „Ne, Miono, oni jsou tady nyní. Stejní jako na tom obrázku. Ti, se kterými jsem mluvil v leylines, vyprávěli, že se všichni rodí se znalostí jak cestovat pod zemí, ačkoliv dávají přednost slunci před stínem. Takže jen málo z nich do země vstupuje.“
Hermiona se na knihu rozmrzele zamračila. Nevinila knihu za to, že neměla pravdu, ale byla velice naštvaná na dávného badatele, který ji napsal, za to, že se v tomto bodě tak mýlila. Bude tedy muset mytologii prověřovat dál, aby zjistila, jestli tam existují užitečné informace o černých wyrmech. Jestliže Harry prohlásil, že budou jejich spojenci, tak měla pocit, že by měl vědět, jakým způsobem mohou přispět.
Sirius byl zvědavý na Harryho setkání se současnou ministryní. Harry mu na to odpověděl: „Sám jsem se na to profesora Brumbála zeptal. A on si myslí, že mi to prostě chtěla povědět pro případ, že bych měl zájem zapojit se. Řekl jsem jí, že tohle je její práce a ona i ministerstvo by to měli dělat, a mám pocit, že to bylo v pořádku. Vypadá to, že moje práce bude hlavně vypořádání se s Voldemortem. V současnosti je chápán spíše jako globální, nikoliv národní metla a zdá se, že já jsem představitel mezinárodní odezvy.“
Po tomhle se Sirius podíval na svého kmotřence smutnýma očima; jak hrozné břímě bylo vloženo na někoho tak mladého a jak smutné je, že onen mladík toto břemeno přijal jako svůj životní osud! Harry jeho smutný výraz zachytil a usmál se na Siria: „To je OK, Tichošlápku. Vážně.“
Harry se na chvíli zaposlouchal do klábosení a žertování, dokud si nevšiml u dveří Velké síně Severuse, který ho očividně hledal, a v tu chvíli se rozloučil se slibem, že se se svými kamarády setká později.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Severus a Pastorek měli právě velice zajímavý rozhovor s Luciem Malfoyem. Jak Pastorek, tak Lucius se měli před tím druhým na pozoru a jen díky Severusově ujištění, že Harry oběma bezvýhradně důvěřuje, byli oba ochotni podělit se o něco víc než nic, ale jakmile překonali minulost, tak se informace valily proudem.
Až do dneška nebyl Lucius v takovém stavu, aby zvládl jakoukoliv konverzaci a i dnes byl stále ještě dost slabý. Vyjádřil Severusovi vděčnost za pohostinnost zmijozelské koleje a za péči madame Pomfreyové. Najednou mu Malfoy Manor nepřipadalo tak bezpečné jako dřív a Lucius ještě stále nevěřil onomu statečnému novému světu, který se formoval kolem Harryho Pottera, aby mu bylo příjemné jít na nějaké veřejné místo jako je nemocnice Sv. Munga.
Jeho obvykle arogantní a dokonale ovládaný výraz silně zakolísal, když se s ním Severus podělil o zprávy o osudu některých dalších Smrtijedů. Severus si myslel, že v hnutí, které nedokázal Lucius skrýt, zahlédl zděšení a strach, ale také vztek.
„Severusi, už před několika měsíci jsem ti povídal, že si myslím, že Temný pán zešílel. Začal být velice tajnůstkářský. Možná ne zjevně nedůvěřivý či podezřívavý, ale najednou kolem sebe nechtěl svoje Smrtijedy. Narcissa se zmínila, že poslal pryč dokonce i Bellatrix. Když kohokoliv z nás povolal, bylo to kvůli jasně specifickému, úzce vymezenému úkolu a nikdy nám nebyl vysvětlen jeho záměr. Jeho had Nagini s ním byl neustále a věčně si spolu šeptali, ačkoliv nikdo z nás očividně nedokáže rozumět hadí řeči, ve které se bavili. V minulosti, když Temný pán cokoliv plánoval, byl velice vychloubačný. I když se rozhodl nesdělit nám podrobnosti o tom, co dělá, často pronášel narážky na události, jež světu připomenou jeho velikost. O svých nynějších plánech nebo jejich dopadu neřekl absolutně nic, ale kolem sebe měl ovzduší samolibosti a přesvědčení o vítězství. Po Volání jsme o něm neslyšeli vůbec - až do chvíle, kdy z nás vysál naši sílu.“ Lucius zněl stále ještě ohromeně, když ta slova pronášel.
„Pane Malfoyi, pan Potter nám řekl, že chce prozkoumat Znamení zla a zjistit, jestli je nějaký způsob, jak zablokovat odsávání, odstranit Znamení, prostě cokoliv, co by zabránilo Tomu, kterého nesmíme jmenovat, odsávat sílu prostřednictvím Znamení.“
Po těchto slovech vrhl Lucius na Severuse naprosto nevěřícný pohled. „Potter? Plně připouštím, že jeho magická síla je téměř mimo chápání. Ale některé z těch nejbrilantnějších mozků na světě se Znamení pokoušely roky odstranit, a bez úspěchu.“
Severuse to pobavilo, ale pokusil se udržet úsměv mimo tvář: „Vlastně mám podezření, Lucie, že toto bádání padne na jeho kamarádku, slečnu Grangerovou. Věděl jsi, že to byla ona, kdo objevil ona pradávná královská kouzla a pana Pottera je naučil? Nadto mají přístup k některým prastarým textům, které, jak tuším, jsou současníky těch, se kterými se, jak věřím, radil Temný pán při vytváření Znamení zla. Jsem docela optimistický.“
Lucius obrátil nevěřícný pohled zpět k Pastorkovi, který se zdál tímto směrem hovoru zcela nezasažen: „Jak už jsem říkal, pane Malfoyi, máme zájem o nalezení způsobu, jak ochránit ty, kteří nesou Znamení, před dalším odsáváním jejich síly. Zatímco impulsem k tomu byla snaha připravit Toho, který nesmí být jmenován, o přístup k vaší síle, vy z toho budete také mít prospěch. Rád bych se vás zeptal na dvě věci. Chystáme se seznámit veřejnost s příběhy o dopadu použití kouzla na ty, kteří nesou Znamení zla - Denní Věštec začne dnes odpoledne zveřejňovat úmrtní oznámení. Předpokládám, že většina vašich společníků bude v horším stavu, než jste nyní vy, a budou zoufalí, až se dozví, že jiní po tomto zážitku zemřeli. Mohli by také potřebovat zdravotnickou pomoc, takže bych vás chtěl požádat, jestli můžeme založit nemocniční oddělení na Malfoy Manor, abychom jim mohli poskytnout nezbytnou péči v soukromějším prostředí. A za druhé, profesor Snape a já jsme načrtli seznam těch, o kterých víme, že mají Znamení zla, abych je tak mohl rychle vypátrat a přivést na Malfoy Manor. Zkontroloval byste prosím ten seznam a dal nám vědět, pokud si myslíte, že jsou tu další, které bych měl prověřit?“
Lucius opravdu nevěděl, co si o tom má myslet. Byla to léčka - shromáždit všechny Smrtijedy dohromady a zabít je? Severusovi věřil, přinejmenším v tom, že by nebyl za spiknutím s účelem popravit skupinu vyčerpaných a v podstatě bezmocných čarodějek a kouzelníků. Potter byl každým uplynulým dnem větší hádankou, ale jeho nebelvírská povaha by měla zajistit, že nebude obojaký. Služba jako tahle by mohla být dlouhodobě výhodná a s minimálním rizikem pro něj osobně, přinejmenším v současnosti. S přikývnutím se Lucius natáhl pro nabízený seznam: „Přijmu se svým synem Dracem opatření, abychom upravili ochranu na Malfoy Manor tak, aby propustila vás a ty Smrtijedy, kteří o vpuštění požádají, a abychom zřídili vhodný prostor v sídle, kde by se pečovalo o ty, kdo to potřebují. Dám mu kontakty na lékouzelníky, kterým v tomto ohledu důvěřuji, a požádám ho, aby to také zařídil. Všechno by mělo být připraveno během odpoledne.“ Zhodnotil seznam a přidal jména dvou osob, o nichž si myslel, že přijaly Znamení poté, co Severus zrušil svůj slib Temnému pánovi.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Severus poskytl Harrymu rychlý přehled toho, o čem s Luciem diskutovali. Harry měl nějaké dotazy ohledně nápadu zřízení ošetřovny na Malfoy Manor. Severus tam byl mnohokrát hostem a popsal mu velký taneční sál v hlavní budově a zahradní pavilon s několika dosti velkými pokoji. „Lucius má záviděníhodné kontakty v léčitelském světě - bude vědět o velice schopných i mimořádně diskrétních lékouzelnících. A o ochraně na Malfoy Manor, která dosahuje i přes zahrady, se šeptá, že je tou nejsilnější mezi všemi soukromými obydlími v Británii. Pastorku, Smrtijedy, jejichž děti navštěvují Bradavice, jsme už přenesli sem. Pokud bychom v jistou chvíli měli pocit, že by měli být přesunuti na Malfoy Manor, můžeme jejich transfer zařídit. A prozatím - plánujete zvládnout ty návštěvy sám? Nebo byste chtěl s sebou raději mne či někoho dalšího?“
„Pochybuji, že to bude nutné. Pokud je cílem Malfoy Manor, nečekám, že budou mít námitky, aby šli se mnou, pokud vůbec budou ve stavu, aby mohli protestovat, tak je to. Nechám pro přesun vytvořit přenášedla, jakmile dostanu od mladého Malfoye souřadnice. Pokud vám to nevadí, mám v plánu povědět jim, že Harry Potter a Lucius Malfoy jim nabízejí útočiště a příležitost zotavit se na Malfoy Manor pod péčí jednoho z osobních Malfoyových léčitelů. Je to přijatelné?“ Harry souhlasil, zatímco Severus odešel ještě jednou ke dveřím do Velké síně, tentokrát aby vyzval Draca, aby si mohl promluvit se svým otcem.
Zatímco Draco a Charlie Weasley (Draco trval na tom, že ho Charlie doprovodí) šli navštívit Malfoye seniora, zeptal se Harry Severuse: „ Myslíš, že bych si mohl promluvit s panem Malfoeyem, až odejdou?“
„Umím si představit, že bude velice polichocen, Harry. O čem s ním chceš mluvit?“
„Chci s ním detailněji projít některé změny, kterých si nedávno všiml ve Voldemortově chování. Byl s ním v kontaktu měsíce poté, co jsi opustil svou úlohu špeha, takže možná, když to provedeme opravdu opatrně a v mnohem soukromějším prostředí, mohl bys rozpoznat drobné změny ve vzorci jeho chování nebo plánech.“
Severusovi se v skrytu ulevilo, že ho měl Harry v úmyslu do této schůzky zahrnout. Na světě nebylo nic, co by ho přinutilo, aby dovolil Harrymu setkat se s Luciem bez jeho přítomnosti, a byl rád, že z toho nemusel udělat spornou záležitost. Prostě jen Luciovi, pokud šlo o Harryho, nedůvěřoval.
„Hermiona se mi taky zmínila o něčem, co jí řekl Sirius. Nabídl jí, že jí dá nějaké knihy z knihovny Blacků na Grimauldově náměstí - pamatuješ, Remus jí je včera přinesl do ředitelovy pracovny. Prohlásil, že rodinná knihovna Blacků je jednou z největších soukromých kouzelnických knihoven v Británii, druhá hned po knihovně Malfoyových. Doufám, že nám poskytne přístup. A vzpomínáš, Voldemort svěřil panu Malfoyovi deník Toma Raddlea do úschovy. Tak se v mém druháku dostal do Bradavic - Malfoy ho podstrčil do kotlíku Ginny Weasleyové, když jsme se s ním srazili v Příčné uličce. Skutečně doufám, že mu Voldemort svěřil víc než jen ten deník - možná například nějaké zápisníky?“
Severuse pobavilo Harryho vytrvalé používání titulů, když mluvil o dospělých; věděl, že to skutečně zničí jakoukoliv naději na důvěrnější známost, v niž starší Malfoy doufal! Také byl ohromen tím, jak rychle Harry a jeho malá skupinka byli, jak se zdá, schopni spojit si fakta dohromady a přijít s nějakým zajímavým závěrem.
„Vynikající nápad, pane Pottere!“ Harry se při té pochvale potěšeně usmál.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Zatímco Harry a Severus čekali, až Draco a Charlie opustí Luciův pokoj a odejdou na Malfoy Manor, zaskočil Severus do své pracovny a rychle připravil pergamen a brka s diktovacím zaklínadlem a napojil je ke kouzlu, jež identifikuje mluvčího. Jakmile byli v Luciově pokoji, rychlé zaklínadlo vložené do tišícího kouzla by zaktivovalo brk - a ze setkání by tak byl vytvořen zápis. Když nic jiného, bude mít slečna Grangerová dokument k nahlédnutí - byl si jistý, že tím bude nadšená. A navíc, bylo to takhle mnohem jednodušší než si dělat poznámky!
Harry byl šokován tím, jak špatně Lucius vypadá - unavený, přepadlý, dokonce křehký - a to byl z těch šťastnějších! Ale jak Severus předvídal, jeho ego se nadýmalo nad Harryho osobní návštěvou. Téměř mohl vidět, jak se mu v hlavě otáčejí kolečka, jak této situace využít.
„Pane Malfoyi, doufám, že se cítíte dost dobře na další rozhovor se mnou a Severusem.“ Hedvábně (až příliš hedvábně na Severusův vkus) Lucius odpovědě: „Prosím, říkejte mi Lucius.“
K Severusově ulehčení a/nebo škodolibé radosti, nebyl si jistý, které z toho, Harry tuto nabídku nepřijal a pokračoval: „Rádi bychom zjistili tolik detailů, na kolik si dokážete vzpomenout, pokud jde o Voldemortovo chování během uplynulého roku, kdy jste si všiml změn, jež vás přiměly říci Severusovi, že si myslíte, že je šílený. Tolik, kolik si můžete vybavit. S vaším dovolením, pane Malfoyi, Severus očaroval několik brků ve své pracovně, aby udělaly poznámky z tohoto rozhovoru, takže s nimi budeme později moci pracovat.“ Po Luciově přikývnutí Severus pronesl kouzlo, jež brka aktivovalo. Téměř hodinu pak procházeli některá hlavní témata, o nichž předtím diskutovali s Pastorkem, ale nyní je probírali mnohem podrobněji a Harry i Severus sondovali a pokládali více otázek.
„Děkuji vám za všechny ty detaily, pane Malfoyi. Doufám, že z toho všeho dokážeme získat nějaká vodítka k tomu, co Voldemort naplánoval, pokud existuje ještě něco většího, než co už provedl. Mám ještě pár otázek, pokud to zvládnete.“ Ve skutečnosti to vypadalo, že Lucius slábne, ale přijal pouze šálek čaje od domácích skřítků, jinak byl ochoten pokračovat.
„Slyšel jsem o vaší knihovně na Malfoy Manor, údajně to má být největší soukromá kouzelnická knihovna v Británii. Potřebujeme přístup k hodně vzácným, starodávným materiálům, jež nejsou dostupné v Bradavicích nebo v mnoha dalších veřejných knihovnách, a já jsem pevně doufal, že byste dal souhlas mně, Hermioně Grangerové, Severusovi a profesoru Brumbálovi ke vstupu do vaší knihovny. Chtěl bych, aby s námi spolupracoval Draco, ačkoliv předpokládám, že ten už přístup má. Mám tušení, že máte ten druh materiálů, který potřebujeme.“ Lucius s tím rychle souhlasil.
„Také věřím, pane Malfoyi, že někdy v minulosti vám Voldemort svěřil některé ze svých starých knih, abyste je uschoval. Obzvlášť bych rád věděl, jestli vám dal nějaké, které jsou výjimečně staré nebo psané v cizím jazyce.“ Lucius byl touto otázkou zřetelně zaskočený. Nikdy nic nepřiznal o deníku Toma Raddlea ani Harrymu, ani nikomu jinému v Bradavicích, ale věděl, čemu Harry věří. Pomyslel na ty další knihy, které mu Temný pán dal. V duchu rezignovaně pokrčil rameny, protože si uvědomil, že nemá na vybranou. Jeho nohy nyní kráčí po Potterově cestě, nikoliv s Temným pánem. Tajemství a důvěra, které kdysi vládly mezi ním a lordem Voldemortem, už dál nemohly přetrvat, pokud je Potter potřebuje.
„Během let mi dal Temný pán řadu svazků, některé k úschově, jiné přidal do mé osobní sbírky. Držel jsem je všechny v chráněné skříni, protože, upřímně, nevěděl jsem, co s nimi dělat. Většina je ve velice staré podobě angličtiny, ačkoliv několik je jich v jazyce, který jsme ani já, ani žádný z mých badatelů, za všechny ty roky nedokázali rozpoznat.“
„Jak jsem si jistý, jste si teď vědom toho, že když byl Tom Raddle v Bradavicích, našel Tajemnou komnatu. Komnata nebyla jen domovem pro baziliška. V období, kdy byl Salazar Zmijozel v Bradavicích, měl ve zvyku používat ji jako své vlastní útočiště, a co je důležitější, udržoval si v Komnatě osobní knihovnu. Měl pozoruhodný výběr knih, a to v době, kdy knihy byly vzácné a drahocenné. Severusi, kolik bys odhadoval, že je v knihovně knih a rukopisů?“
Severus pochopil, co Harry dělá, a docela to na něj zapůsobilo. Lucius téměř slintal nad novinkami, že Zmijozelova knihovna přežila, a tím, že mu Harry sdělil, že byli v Komnatě společně, posílil Luciovo vnímání toho, jakou roli hraje Severus v Harryho životě. Harry by byl rozhodně děsivý Zmijozel, kdyby přijal původní nabídku Moudrého klobouku - ostatní ve zmijozelské koleji by neměli šanci!
Na Harryho dotaz odpověděl: „Těžko říct, ačkoliv teď, když jsi se o tom zmínil, mě napadlo, že bychom někdy měli pečlivě zkatalogizovat všechno, co v knihovně je. Troufl bych si odhadnout, že tam je možná pět set knih a rukopisů, a to včetně deníků. Prázdné police dřív obsahovaly snad dalších dvacet či třicet knih a deníků a samozřejmě, ty jsi vzal kolik? Tucet deníků?“
Luciovi při té informaci téměř vypadly oči z důlků. Bylo možné, že on držel - ve svých vlastních rukách - předměty, jež ve skutečnosti náležely legendárnímu Salazaru Zmijozelovi?
Harry pokračoval, jako by mu četl myšlenky: „Rád bych ty knihy viděl. Samozřejmě to mohou být jen staré knihy, které si Voldemort sám koupil, ale je možné, že jsou to knihy, jež coby student vzal z Komnaty. Každopádně když uvidíme, jaký druh věcí zajímal Toma Raddlea nebo Voldemorta, mohlo by nám to pomoct pochopit víc směr, kterým přemýšlí nyní.“
Severus si to skutečně užíval, když sledoval, jak se jeho dávný přítel svíjí. A věděl, že to nejlepší teprve přijde; až Luciovi dojde, co je to za deníky, na které Harry zavedl řeč.
„A ty deníky v divném jazyce, co byste mi o nich mohl říct?“
„Může jich být asi tak půl tuctu. Temný pán mi je všechny dal asi před dvaceti lety a požádal mě, abych je bezpečně uschoval. Nezdálo se, že by je ještě dál potřeboval; nikdy se mě na ně nezeptal. Prohlédl jsem si je, ale nedokázal jsem ten jazyk přečíst. Nechal jsem svoje badatele a další všeobecně uznávané odborníky na písmo, aby je prostudovali, ale jazyk ani písmo nepoznali.“
Harry na to pokývl. „Vlastně věřím, pane Malfoyi, že o existenci toho jazyka ví mnozí, ale schopnost mluvit jím nebo v něm číst je mimořádně vzácná. Je velice pravděpodobné, že ty deníky jsou napsány v hadím jazyce.“
Lucius při tom skutečně zalapal po dechu.
„Našel jsem asi tucet deníků v hadí řeči, se kterými se Tom Raddle neobtěžoval. Byly v nich Salazarovy poznámky, které si udělal k tématům, jež se týkají bílé magie. Na druhé straně knihovny bylo prázdné místo v řadě polic, odkud byly odstraněny další práce, většinou o černé magii. Věřím, že Tom si vzal všechny Salazarovy deníky o černé magii. Doufám, že vám aspoň některé z nich dal a že mi dovolíte, abych si je vypůjčil.“
Zdálo se, že Lucius potřebuje trochu času, aby našel hlas. Když se mu to podařilo, vše, co zvládl, bylo dost zadýchané „Samozřejmě, pane Pottere.“ Kromě toho se mu, jak se zdálo, slov nedostávalo.
Severus už rozhodl o tom, jak chce vše zorganizovat. „Draco už nastavuje ochranu tak, aby vpustila Kingsleye Pastorka, tvoje léčitele a ty Smrtijedy, kteří si budou přát přijít na Malfoy Manor, a připravuje vhodné ubytování, které zabezpečí potřebnou péči. Mohl bych ho dále požádat, aby otevřel letaxové spojení mezi krbem v malfoyovské knihovně a pracovnou pana Pottera v Bradavicích? Bude to přístup pro malou skupinu a chci, aby byl rychlý a soukromý. Dovolíš nám přenést zajímavé materiály do pracovny pana Pottera, aby tu byly rychleji k nahlédnutí? Samozřejmě, že starodávné materiály uložíme do silně střežených skříní, kde jsou uschovány ostatní prastaré věci; bude-li to nezbytné, můžeme je také skladovat v Komnatě.“
Lucius nenáviděl pomyšlení na to, že by se měl takhle vzdát kontroly nad přístupem ke své kořisti, ale neviděl žádný způsob, jak to obejít. Možná by mohl být schopen to, že se nyní Potterovi přizpůsobí, k něčemu využít později - samozřejmě za předpokladu, že bude nějaké „později“. Možná nějaké překlady? Možná návštěva Salazarovy knihovny? Tady viděl určitý potenciál. „Samozřejmě, Severusi.“
„Děkuji vám, pane Malfoyi. Požádám Draca, aby nám nejprve poskytl rychlou exkurzi po vaší knihovně. Připravíme systém umožňující sledovat veškerý materiál, který vyjmeme, aby nedošlo k žádným zmatkům a abychom zajistili, že vrátíme všechny vaše knihy a další dokumenty, až budeme hotovi.“
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Poté, co Harry a Severus odešli, Lucius chvíli uvažoval o tom, jak absolutně úžasné štěstí ten šeredný bastard Snape měl, když se oženil s Potterem. Ponechme zcela stranou skutečnost, že chlapec dospěl do naprosto rozkošného mladíka, ale ta síla, kterou vládl! Přístup k soukromé knihovně Salazara Zmijozela a jeho osobním deníkům, v jeho rukách! Nic sice nebylo řečeno, ale Lucius předpokládal, že Potter také dokáže ty dokumenty v hadím jazyce přeložit.
Lucius nebyl žárlivý, ne se všemi svými zdroji, výjimečně pěkným zevnějškem a původem. Přinejmenším až dodnes nežárlil. „K čertu s tebou, Snape!“